Vystoupení na zasedání ÚV

20. 10. 2018

Soudružky a soudruzi,

že volby nedopadnou stejně jako před 4 lety, bylo očividné z dlouhodobých trendů vývoje naší strany, z vývoje členské základny i našich výsledků voleb, že volby nedopadnou stejně bylo očividné z postupující proměny celé společnosti, na domácí, ale i na celoevropské bázi. I z toho, že jsme chápáni jako státostrana, Babišova opora či strana minulosti.

Náš mimořádný sjezd a změna vedení, vlna sebekritiky, hledání cest mohli ten výsledek nějak upravit, nahoru i dolů, ale rapidní nástup komunistů se během několika měsíců skutečně očekávat nedal.

Poctivá práce členů a kandidátů v kampani, místy i masivní, byť neprofesionální, nemohla přebít negativní image strany, sražené na kolena masivní propagandou kolem osmičkových let i nafukováním našich vlastních chyb nebo kroků, které jsme většinově sice schválili, ale nemusely to být kroky správné nebo jsme je nedokázali prodat.

Snaha využít alternativní média a sociální sítě bez patřičné koordinace a jednotného tahu na branku navíc často vedla ke kontraproduktivním a často i vzájemně se napadajícím diskusím uvnitř bubliny, k dehonestaci nás všech a bez cílené penetrace se nedostala ani k většině našich potencionálních voličů.

Jasné je, že na malých obcích, kde jsme měli osobnosti, kde jsme měli starosty, kde se lidé znají, tam se často uspět podařilo. Stejně tak tam, kde jsme byli zapojeni v širším hnutí, viditelní ve sporných tématech. Ve větších městech, kde se lidé neznají, tam hrál velkou roli celkový obraz naší strany.

Že ho musíme změnit, víme, ale to my všichni jsme vinni, my zde a i delegáti na sjezdu, co volili naše vedení, podpořili volební strategie, priority, kampaň. Máme i my podíl, i když ne 100%. Takže to není, zda Losna nebo Mažňák, ale co konkrétně dál a jak lépe.

V komunálních volbách jistě musíme řešit, zda nevyužívat širší koalice, možná celorepublikově pod jedním názvem, a co vlastně odlišného než ostatní můžeme nabídnout. Protože osobnosti mají jistě i druzí. Lepší chodníky? Nebo lepší servis pro zastupitele z centra strany? Ale centrálně – to musíme udělat práce mnohem více… Senát je případ sám pro sebe, dle mého názoru jsme projeli možnost celou dobu vystupovat za zrušení Senátu, teď je tu iniciativa s. Filipa o postupném rozpuštění, kterou vítám.

Oceňuji, že diskutujeme, žijeme, že máme členy, kterým stojí se za budoucnost naší strany rvát, i v rámci diskuse uvnitř, ale v zásadách naší práce přece máme, že co se vaří, nesmí z kotle, dokud není hotovo... Ale budu konstruktivní – oceňuji, že hodnocení o kousek vybočuje z průměru, má i analytickou hodnotu a i návrhy závěrů, které jsou však, a přiznejme si to, většinou jen opakováním neplněných úkolů.

Dovolte mi tedy zopakovat i mé teze, zároveň se budu snažit se vyhnout bodům, na které máme konference.

Vybrat 5 témat, které budou legislativně zpracovány, je zajímavé. Stejně tak jsou zajímavé i permanentní kampaně a pověření ke změně mediálního obrazu. Ale neúkolujeme se uvnitř té naší bubliny obráceně?

Máme dlouhodobý program, měli bychom mít analýzu společnosti. Shodneme se, že máme vystupovat radikálně, zásadově, jasně.

Ale nemáme si pak nejdříve stanovit v atomizované společnosti cílové skupiny, kterých bude jistě více? V nich početnost? Specifikovat v daných kritériích jejich podmínky života a jejich problémy? A pak vybrat zásadní témata, která se našich cílových skupin, a mnohdy třeba všech, mnohdy ale jen některých, dotýkají?

A nemáme mít ve všech, ale zejména v těchto tématech i delší vizi, kterou se odlišíme od ostatních? Další kroky?

A když už budeme mít témata, připravit ne jednu permanentní kampaň, ale pro každé téma gradující kampaň složenou z různých nástrojů, z nichž některé mohou mít i legislativní část vrcholící podáním konkrétního návrhu? Tedy kampaně, kdy budeme zapomínat i na zpětnou vazbu, ne z bubliny, ale z cílových skupin?

Velkou roli přisuzujeme médiím. Jistě. Ale sami se snažíme prezentovat naší politiku kvantitativně. Už máme všude web stránky, jsme na sociálních sítích, inzerujeme, vydáváme letáky. Ale opakovaně i zde slýchávám, že musíme změnit naší prezentaci kvalitativně. Tzn. Zaměřit se tvorbu kvalitního obsahu, ale formu prezentace, mix nástrojů směrem k našim definovaných cílovým skupinám, už bychom měli nechat profesionálům, kteří s menší námahou, s menšími náklady a zároveň adresně dokáží využít synergického efektu, a to včetně sociálních sítí.

Zabýváme se tu mladými. Opět a opět budeme dotahovat závazné úkoly pro všechny články strany. Ale sami víme, že bez podpory samostatné organizace mladých, kde si vyzkoušejí diskutovat, vyzkoušejí se vzdělávat, formovat, tvořit, působit mezi vrstevníky, to bude v podmínkách naší strany těžká, většinou nefunkční cesta.  Ale to tady dnes nerozebíráme. Tak se jen bojím, aby místo využití našich vlastních zkušeností v práci s mládeží nezůstali jen na úrovni jakéhosi zaklínadla.  

Soudružky a soudruzi, dnes je Mezinárodní den archeologie, tak jen doufám, že se zde nebudeme i my prezentovat jako vykopávky, protože bych měl pak navečer na jiné akci pocit deja vu.

 Zdeněk Štefek, člen ÚV