Možná jednou, až bude svět zase tak nějak v normě, vejde 13. prosinec roku 2022 do dějin. Možná bude zanesen i v učebnicích psychologie pro střední a vysoké školy a dětem budou rodiče jen velmi ztěžka vysvětlovat, že kdysi mohli blázni volně pobíhat po ulicích.
V toto budoucí historické datum se totiž redaktorka seznamzpravy.cz Veronika Sedláčková obrátila na veřejnost s následujícím apelem: »Bylo by možné upustit od tradice zavedené v 50. letech komunisty, kteří nebyli schopni na Štědrý den nabídnout než brambory a kapra? Máme přece tolik na výběr a tohle týrání v ulicích i kapříny bychom už mohli zrušit.« (Na konci první věty citovaného tweetu schází »nic jiného« nebo »nic víc« než brambory a kapra – zřejmě velké rozrušení při psaní sehrálo svoji negativní roli.)
Než se pustím do ironie, nejdříve si vyjasníme, jakže to s tím štědrovečerním kaprem vlastně je.
Wikipedie nám sděluje tyto poznatky: »Ryba byla tradičním symbolem křesťanství (Ichthys) a postním jídlem, proto se při klášterech od středověku zakládaly rybníky. Pojídání ryb o vánočních svátcích je doloženo v Českých zemích od 17. století, ale prostý lid tento zvyk moc nedodržoval. Vůbec nejstarší zmínka o kaprovi, pojídaném na Vánoce, se váže k roku 1253, kdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku jedl na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka.«
Kdyby Veronika Sedláčková nebyla tolik antikomunisticky dýchavičná, až astmatická – tipnula bych si, že po stvoření toho tweetu si musela šluknout z inhalátoru – stačilo si ověřit fakta (mně to trvalo půl minuty) a nedělat ze sebe za každou cenu blbku.
Takže nakonec na vině všeho je soudruh kapr. To jsou mi ale věci! Bolševik odkudsi od Třeboně. Dědeček kapr – zakládající člen kapří partajní buňky jihočeské organizace, otec kapr – dlouholetý předseda základní stranické organizace na Rožmberku, což bylo vzhledem k ploše a významu tohoto rybníku na úrovni člena předsednictva ÚV KSČ, a matka řadová poctivá kapří soudružka, jež se celý život zodpovědně třela, aby zachovala rod a rodinné tradice.
Že tu na rozdíl od Sedláčkové neplácám nesmysly, tedy že soudruh Kapr vážně existuje, toho důkazem budiž televizní seriál Vyprávěj a díl nazvaný Volby. Byl členem volební komise – takový zdatný macek, holohlavý (bez šupin) a s řádným kapřím knírem. Schválně se na ten díl mrkněte, je dostupný na iVysílání ČT. Určitě mně dáte za pravdu.
Co dodat závěrem? Že podle Sedláčkové symbolizoval soudruh kapr vánoční (štědrovečerní) chudobu socialistického Československa, které muselo snad jen kromě masa, mléčných výrobků, ovoce, zeleniny a dalších základních potravin všechno ostatní dovážet…
Kdysi jsem četla citát (jméno autora si už nevybavím), který k tomuto tématu padne jako ulitý: »Soucit a lítost nejsou totéž. Lítost znamená dívat se na člověka svrchu, jen ho plytce litovat a nic za to nenabízet. Soucit znamená vnímat jeho bolest a nabízet porozumění.«
Veroniko Sedláčková, soucítím s vámi, tedy vnímám vaši bolest a upřímně vám nabízím porozumění. Ale taky vás zároveň i lituju…