Poslední zprávy o dění kolem hnutí STAN (Starostové a nezávislí) mi připomněly seminář v rámci celoživotního vzdělávání pro vedoucí pracovníky MV ČR na Policejní akademii ČR koncem devadesátých let. V rámci mé přednášky mluvil v diskusi jeden ředitel odboru o tom, jak mafie korumpuje policisty. Současně vyslovil předpověď, že v budoucnu již nebude muset organizovaný zločin korumpovat policisty, státní zástupce ani soudce, protože pracuje na tom, aby své lidi dostal na příslušné posty. O propojování organizovaného zločinu a politiky jsem pravidelně diskutoval na seminářích sekce sociální patologie Sociologické společnosti s odborníkem na organizovaný zločin z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci. Po několika letech diskusí jsme dospěli k závěru, že tyto diskuse ztratily smysl, protože politika se stala organizovaným zločinem. Jako se stírá hranice mezi politikou a organizovaným zločinem, tak se také stírá hranice mezi zločinem a orgány činnými v trestním řízení.
Z vyšetřování unikla informace, že do vedení hnutí STAN nepronikl organizovaný zločin, ale naopak organizovaný zločin si vybral a dosadil do vedení Víta Rakušana, který vykonával pokyny skutečných »majitelů« STANu. Tedy přesně to, co bylo předvídáno koncem 90. let. Samozřejmě nemám informace z vyšetřování a mohu vycházet pouze z informací z otevřených zdrojů a z jejich analýzy. Těchto informací je však poměrně dost, takže umožňují zajímavé analýzy. Odhalenou hlavou mafie se prozatím ukazuje »Mišák« Michal Redl.
Tato mafie měla tak silný vliv a rozprostřená chapadla, že dokázala zajistit M. Redlovi exkluzivní pozici nesvéprávného kvůli duševní chorobě. Dosáhnout svými chapadly do zdravotnictví bylo pro mafii to nejmenší. Těžko psychiatrie svůj posudek obhájí i proti člověku, byť s pouhým zdravým selským rozumem. Zde dochází k diskreditaci nejen orgánů činných v trestném řízení, ale i zdravotnictví. Proboha, čemu ještě může občan v tomto státě věřit?
Podobně Petru Mlejnkovi zařídili bezpečnostní prověrku na stupeň tajné. A Vít Rakušan po dosazení svého člověka na post policejního prezidenta, dalšího svého člověka–mafiána dosadil na post ředitele civilní rozvědky. Dostat mafiána na místo ředitele civilní rozvědky je podobný úspěch jako obsazení postu předsedy vojenského výboru NATO důstojníkem komunistické vojenské rozvědky Petrem Pavlem, připravovaným na infiltraci do NATO.
Tedy mafiánské vedení STAN prosadilo na post ministra vnitra Víta Rakušana, který ještě před svým jmenováním prosadil na místo policejního prezidenta svého člověka a po několika měsících dalšího mafiána do čela civilní rozvědky, dokonce bez odpovídajícího stupně bezpečnostní prověrky. I prověrka na nižší bezpečnostní stupeň indikuje vliv mafie na NBÚ a tento pochybný úřad diskredituje. Již to, že závěry NBÚ při prověrkách neobsahují zdůvodnění je zcela nepřijatelné a staví tento úřad na roveň »Bohu«. Reakcí Víta Rakušana na provalení těchto skutečností je návrh na opětné zavedení lustrací. Může tím sledovat několik cílů. Odvedení pozornosti od sebe, vedení STAN anebo také narušení prezidentských voleb, protože prezidentští kandidáti by lustrací neprošli (Babiš-? Pavel-!). Politici vládní koalice, např. Marián Jurečka, v televizním vysílání omlouvají situaci STAN obdobnou situací předchozích vlád a jiných politických stran, které dle nich již nastavily politickou a morální a právní normu.
Také konference STAN přinesla zajímavé informace. Z jednání a vystupování delegátů STAN na konferenci vycházel signál, že odhalené skutečnosti o propojení organizovaného zločinu a vedení STAN je nijak netraumatizují a rozpad vedení znamená pro delegáty jen uvolněná koryta a příležitost.
Král je nahý
Mimořádně zajímavé je zvolení Jana Farského místopředsedou. Z 305 přítomných delegátů Jana Farského volilo 229. Málokdy se tak transparentně ukáže mravní stav politické strany jako v tomto případě. Po tom, jak se Jan Farský projevil v souvislosti s poslaneckým mandátem a pobytem v USA, jeho zvolení vypovídá, že morálka příslušníků STAN je spíše morálkou mafie než poctivých občanů. Již nelze tvrdit, že ve STANu několik mafiánů ve vedení je výjimkou oproti celé slušné členské základně. Jediným volebním aktem politické hnutí ukázalo, že »král je nahý«, neboli STAN je mafie.
Politická historie USA 20. století je plná ovládání politických struktur mafií. Mechanismy řízení politiků mafií čeští televizní diváci mohli sledovat i v několika amerických seriálech, a tak by nás naše současnost neměla překvapovat. V tzv. demokracii je soužití politiky a organizovaného zločinu standardem a převzetím tzv. demokracie amerického typu jsme převzali i tyto jeho součásti. Nejdříve pomáhá mafie politikům k postům a potom politici pomáhají mafii k zisku. Současná politická garnitura je natolik silná, že vlastně může cokoliv, a také se tak chová. Na klíčové posty silových resortů a organizací urychleně dosazuje své lidi. Petr Fiala je označován některými politiky a novináři za slabého, protože propojení své vlády s mafií neřeší radikálními kroky. Takové hodnocení však neodpovídá skutečnosti, protože toto chování je naopak projevem síly a opačným chováním by vládu a mafii Petr Fiala oslaboval.
Načasování celé kauzy naznačuje, že se hraje o čas
Co mne na celé kauze nejvíce překvapuje, je, že vůbec byla otevřená a medializována. Co se otevřelo, je náš každodenní život třicet let, a když se něco takového začne náhle řešit, znamená to, že došlo k narušení statutu quo mezi jednotlivými klany a skupinami. I z filmu a literatury víme, že mezi rodinami mafie vzniká otevřený boj při porušení dohodnutých pravidel a oblastí, v nichž jednotlivé rodiny mafie realizují své zisky. Nepovažuji za pravděpodobné, že stržená opona ukazující STAN jako mafii organizovaného zločinu vznikla standardní prací policie. Domnívám se, že v pozadí je silnější hráč, než je policejní útvar. Načasování celé kauzy naznačuje, že se hraje o čas. Buď zlikvidují V. Rakušana a jeho mafii, než mafie stihne obsadit klíčové posty a zlikvidovat konkurenci, nebo bude konkurence rychlejší a zlikviduje gang Víta Rakušana.
Problém Víta Rakušana a členů jeho gangu je mládí. V jejich krátkém »profesním životě« se jim vše dařilo a výsledkem takovýchto úspěšných kariér je přebujelé ego. Začnou si myslet, že jsou mnohem schopnější než druzí, mají na vše právo, morálka a mravnost je pro ty druhé, ne pro ně. Nepromýšlejí tahy dopředu, nemají záložní varianty a dříve či později udělají osudovou chybu. Tato zákonitost se prokázala i v Československu v 90. letech a řada předních gangsterů z první vlny rozkrádání státního majetku již nežije – a nezemřeli v posteli přirozenou smrtí. Chyby a problémy, které manažer a politik dělá, promýšlí a řeší, jsou pro skutečnou, a hlavně stabilní kariéru nezbytné.