Komentáře

Chybí lékaři, chybí učitelé, chybí…chybí… Ne všude někdo chybí, ale v malých obcích a v různých částech naší vlasti ano. Co s tím budete dělat? S podobnými dotazy se setkávám dnes a denně.

Česká republika má konečně vládu s důvěrou. Za jakou cenu? To se ptá mnoho lidí.  Sněmovní jednání  před hlasováním o důvěře vládě byla jedna velká tragikomedie.

V posledních dvou desetiletí nového tisíciletí markantním způsobem narostl počet neziskových organizací. Někdy se jedná o prospěšné organizace, které například pomáhají při živelních pohromách nebo třeba seniorům.

Na setkání lídrů českého stavebnictví 2018 jsem si vyslechl projev nově jmenovaného premiéra Andreje Babiše, který se nesl v duchu: chceme, chceme, chceme…máme jasné představy …všechno. Chybějí pracovníci?

Od 1. ledna vstoupí na Ukrajině v platnost zákon »O transplantaci lidských anatomických tkání«. Na první pohled jen dohání to, co v legislativě řady zemí figuruje už dávno.

Se stále větším znepokojením sleduji vývoj v Evropě. Pro mě tradiční hodnoty jako je vlastenectví, národní hrdost, ale třeba i rodina, přátelství, schopnost komunikovat a naslouchat se vytrácejí. Jsou nahrazovány něčím sebedestrukčním.

Neomezená důvěra je občas na škodu. Je to na pováženou, co se vše se může objevit v éteru. Jenže ne vše je pravda. Jsme často náchylní věřit informacím, které jsou zcela nepodložené. Dá se takovými sděleními zcela zničit i obraz člověka.

Od řečí je k činům mnohdy daleko a stejně daleko může být od schváleného úkolu k realizaci. A to i v oblasti kultury. Ještě si pamatuji, jak se kriticky projednávalo naplňování Státní kulturní politiky pro léta 2009 – 2013.

Jaro před padesáti lety vonělo nadějemi. Otázky, které nastolilo, měly hlubší kořeny. KSČ mířila k socialismu „československou cestou“. „Socializující demokracií“ byl i scénář Edvarda Beneše.

Ústa mne svrbí ještě teď. Už od pondělních Událostí, komentářů k výsledkům ruských voleb. Tématem měla být i chemikálie »Novičok«, kterou prý Moskva napadla dezertéra své rozvědky v Británii.

Marx zemřel právě před 135 lety. Byl to „především revolucionář. Boj byl jeho živlem“, pronesl nad jeho rakví  Engels. Právě Marx dal „proletariátu jako první poznání, za jakých podmínek se může osvobodit.“ Engels je srovnal s objevy Mikuláše Koperníka.

Rozcestí, vrcholící před 70 lety, vyvrací hned dva mýty. Prvý sugeruje, že průlom za hranice kapitalismu umí jen »krvavý puč«. U nás však ti, kdo prohráli, podali demisi sami. Nabité hlavně u spánků neměli. Beneš podepsal vládu, sestavenou na půdorysu té původní.