Brutální zdražení energií už není problém jen nízkopříjmových rodin nebo lidí na okraji společnosti. Toto razantní zvýšení nákladů se začíná podepisovat i na podnikatelské sféře.
Jsou to již více jak dva roky a stále neumíme vyléčit COVID-19. Velkou nadějí jsou monoklonální protilátky, ač ještě nemáme dostačující množství dat, abychom mohli mluvit o zázraku v boji proti covidu.
Je to sotva pár dnů, co jsme si připomenuli smutné sedmdesáté výročí tragédie v Čelákovicích, kdy byl na místní služebně Sboru národní bezpečnosti brutálně zavražděn strážmistr Jaroslav Honzátko.
Když Hitler bleskově rozdrtil Francii, nechal ji podepsat kapitulaci na stejném místě, ve stejném vlakovém vagonu, ve kterém se Německo sklonilo před vítězi první světové války. Ne, nechci se věnovat památečným místům Compiègne, není ani výročí 22. června 1940 nebo 11.
Po páteční diskuzi k novele zákona o dětských skupinách jsem přesvědčena, že Pirátům, TOP 09 a ODS nejde o kvalitní péči o nejmenší děti. Ale jen „státe plať“ a kvalitu péče o děti nám neurčuj!!
Jsem dialektik, a proto je mi vlastní tvrzení, že vše souvisí se vším. A zvláště v politice se nic samo od sebe neděje. Sami vidíte, jak z nás všech udělali aktéři trapasu – akce Vrbětice – užitečné idioty.
Po řadě měsíců klidu dochází na východě Ukrajiny znovu k těžkým bojům na linii, která na Donbase odděluje území pod ukrajinskou kontrolou a území ovládaných jednotkami Doněcké lidové republiky (DLR) a z Luhanské lidové republiky (LLR).
Podle amerického Kongresu, jak jsme se dozvěděli z médií, »kroky proti dostavění plynovodu Nord Stream 2 jsou nedostatečné«. Sankce, které jsou vyhlašovány, údajně málo účinné. Němci však odolávají. Nedivím se.
Je hloupé, když člověk sám sobě zkomplikuje život. Úplně nejhorší je, když se to stane v situaci, která je už tak dost komplikovaná, takže člověk místo řešení skutečných problémů musí ztrácet energii a čas nápravou chyb, které si sám způsobil.
Vláda pokračuje v křižáckém tažení proti covidu. Zmatečná a děravá opatření i průběžné statistiky však vyvolávají stále větší pochybnosti, zda úspěšně.
Před třiceti lety, v lednu 1991, byl na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů tehdejšího Federálního shromáždění ČSFR projednán a schválen ústavní zákon, kterým se vyhlašovala Listina základních práv a svobod, která se stala předpokladem utvá
InterContinental se nestal kulturní památkou. Přestože je to i dle ministerstva výjimečná stavba, přestože prohlášení doporučil i Národní památkový ústav. Prý nebude kulturní památkou kvůli necitlivým zásahům v 90. letech a také v počátcích 21.
V úterý tomu bylo 78 let, co nastal obrat ve vývoji největšího vojenského konfliktu historie, zlom druhé světové války - 2. února 1943 kapitulovala německá vojska v bitvě u Stalingradu.
Dovolte mi několik poznámek k některým momentům souvisejícím s tématem vývoje socialismu jako celosvětového procesu. Není to poprvé, co píši o tomto tématu.
Za několik málo dní proběhne inaugurace již 46. prezidenta USA, kterým se po dramatických volbách a ještě vyhrocenějším povolebním boji stane již definitivně Joe Biden. Nemusíme si nalhávat, že není jedno, kdo ve Spojených státech je u moci, zda demokraté či republikáni.
Tak jsem se najednou zaposlouchal do nádherných veršů Jiřího Wolkera, které se linuly dokonce i z mainstreamu. Nesmělé jitro do tváří nám dýchlo. A až pak jsem pochopil, že verše jsou vlastně součástí reklamy na vakcínu proti covidu.
Štědrý den je za rohem. Vánoční období je každoročně časem, kdy se lidé snaží být se svými blízkými, udělat dětem hezké svátky, sledovat pohádky a odpočinout si po celoroční práci.
Kandidát na premiéra podle svého vlastního vyjádření, Pirát Bartoš, nám před několika dny sdělil, že Česko, zřejmě až se dostane k moci, »čeká transformace«, tedy přeměna, přetváření. Jaká, nám neřekl, takže můžeme jen hádat.
Tak oslavujeme v poněkud zvláštních podmínkách 28. říjen. Den vzniku samostatného československého státu, našeho státu. Je to trochu paradox. Připomínáme si státní útvar, který již neexistuje. A připomínají si ho i ti, co společný stát rozbili.
I když se nemůže zpívat, slýcháváme hlasitě denně teskný zpěv kulturní obce. „Kultura“ dostává při pandemii skutečně zabrat, ještě se nevzpamatovala z jara a opět tu jsou zavřené instituce a zrušené kulturní akce.
