Výzva »Češi pomáhají«, k jejichž hlavním protagonistům patří herec Jan Hrušínský, písničkář Jaroslav Hutka, kněz Tomáš Halík či dokumentaristka Olga Sommerová, je dalším pokračováním podkopávání toho mála, co zůstalo z&
Často se celé polistopadové období skloňuje, jak podstatné je, že žijeme v právním státě a Česká republika je příkladem demokracie. Není to tak dávno, tři měsíce, kdy tento pohled dostal další vážnou trhlinu.
V jedné své písni zpívají Voskovec a Werich tento text: »Je to divný svět divné věci; když je pro lidi třeba; pálit laciné žito v peci; aby zdražil chleba.« Je zvláštní, že se mi text této písně z dob po velké ekonomické krizi a z časů před dru
Císař si velmi uvědomoval, že zavedené zvyklosti římskokatolické círve stát brzdí v rozvoji, proto zrušil kontemplativní církevní řády a vydal toleranční patent. Zakázal církvi odesílat peníze ze země.
Horko většinu z nás už nejen obtěžuje, ale působí i celkové problémy. Zvyšuje se počet požárů. Zemědělcům dochází krmení pro dobytek a víc se začínají kazit zdroje pitné vody pro zvířata.
Chybí lékaři, chybí učitelé, chybí…chybí… Ne všude někdo chybí, ale v malých obcích a v různých částech naší vlasti ano. Co s tím budete dělat? S podobnými dotazy se setkávám dnes a denně.
Nejsem si jist, jestli je správné hodnocení analytiků, když hovoří o tom, jestli je americký prezident více »slon v porcelánu«, nebo »excelentní stratég«, který neustále mění kurz své zahraniční politiky, aby zmátl všechny potenciální nepř&aa
Česká republika má konečně vládu s důvěrou. Za jakou cenu? To se ptá mnoho lidí. Sněmovní jednání před hlasováním o důvěře vládě byla jedna velká tragikomedie.
Zemřela soudružka Hana Kráčmarová. Rovných osmdesát oslavila před pár dny. Už ale na pražské onkologické klinice. I jménem spousty dalších jsme ji tam přepadli s kyticí s Víťou Pázlerem. Statečně nesla i drastickou léčbu.
V posledních dvou desetiletí nového tisíciletí markantním způsobem narostl počet neziskových organizací. Někdy se jedná o prospěšné organizace, které například pomáhají při živelních pohromách nebo třeba seniorům.
Každý z lidí, natož z politiků, je odpovědný za své jednání. Předseda Hamáček zřejmě trpí „účelovou“ hluchotou, co nechce, neslyší. Má však velké sebevědomí, které jej žene obvinit partnera při jednání ze lži.
Na setkání lídrů českého stavebnictví 2018 jsem si vyslechl projev nově jmenovaného premiéra Andreje Babiše, který se nesl v duchu: chceme, chceme, chceme…máme jasné představy …všechno. Chybějí pracovníci?
Po republice jsme mohli zaznamenat protesty proti Andreji Babišovi, prezidentu Zemanovi i KSČM. Tyto demonstrace provázel i kulturní program. Je tedy otázkou, zvláště v Praze, kolik lidí se přišlo podívat na umělecká vystoupení a kolik bylo cizinců.
Od 1. ledna vstoupí na Ukrajině v platnost zákon »O transplantaci lidských anatomických tkání«. Na první pohled jen dohání to, co v legislativě řady zemí figuruje už dávno.
Povyk, rozčarování a hysterii vyvolala média poté, co KSČM zveřejnila ultimativní požadavek, že nepodpoří menšinovou vládu Hnutí ANO a ČSSD, pokud vládní program bude obsahovat alianční závazek navyšování počtu našich vojáků v zahraničních misích.
Se stále větším znepokojením sleduji vývoj v Evropě. Pro mě tradiční hodnoty jako je vlastenectví, národní hrdost, ale třeba i rodina, přátelství, schopnost komunikovat a naslouchat se vytrácejí. Jsou nahrazovány něčím sebedestrukčním.
Démonizace bývala parádním klackem. Vynesla k moci i naprosté pitomce. Teď je berličkou politických »lúzrů«. Slouží silám, jež si to nezaslouží ani náhodou.
Neomezená důvěra je občas na škodu. Je to na pováženou, co se vše se může objevit v éteru. Jenže ne vše je pravda. Jsme často náchylní věřit informacím, které jsou zcela nepodložené. Dá se takovými sděleními zcela zničit i obraz člověka.
O víkendu proběhla v Berlíně »porada« asi 150 členů německé strany Levice (Die Linke) z celé Spolkové republiky. Jejich společnou platformou je nespokojenost s vedením frakce Levice ve Spolkovém sněmu, tedy se Sahrou Wagenknechtovou a Dietmarem Bartschem.
Od řečí je k činům mnohdy daleko a stejně daleko může být od schváleného úkolu k realizaci. A to i v oblasti kultury. Ještě si pamatuji, jak se kriticky projednávalo naplňování Státní kulturní politiky pro léta 2009 – 2013.
Jak se mají naši občané cítit bezpečně, když ani ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán (ANO) nedodržuje zákon a nectí principy svobody a spravedlivého procesu?
Jaro před padesáti lety vonělo nadějemi. Otázky, které nastolilo, měly hlubší kořeny. KSČ mířila k socialismu „československou cestou“. „Socializující demokracií“ byl i scénář Edvarda Beneše.
Česká republika je v mnoha mezinárodních organizacích. Ročně za tato členství platí miliardy korun. Otázkou je, zda přinášejí všechny tyto organizace ČR užitek, nebo zda jde o pouhé černé díry, ve kterých se ztrácí naše peníze z veřejných rozpočtů.
Ústa mne svrbí ještě teď. Už od pondělních Událostí, komentářů k výsledkům ruských voleb. Tématem měla být i chemikálie »Novičok«, kterou prý Moskva napadla dezertéra své rozvědky v Británii.
