Žijeme v podivné době, kdy krize přicházejí téměř jako perly na šňůře.
Témat je poměrně mnoho, současná situace na Ukrajině, rostoucí ceny energií a potravin, peklo vyzbrojování a v neposlední řadě otázka přírody a přežití planety.
To vše jsou témata, která mají dva společné rysy. Za prvé, že to bude dělnická třída a obyvatelstvo obecně, kdo bude velkými oběťmi. Za druhé, říká to něco o fázi, ve které je kapitalistická společnost, sklízení prohnilosti.
Podle mého názoru se musíme otázkou tzv. zelené transformace zabývat právě v tomto světle. Je to jako by se klimatický boj a zelená transformace, kterou má každý již řadu let na rtech, vyvinuly v nové bojiště kapitalistického systému. Jinými slovy, myšlenka, aby strany zachovávající systém daly kapitalismu novou duchovní naději. Že se můžeme transformovat, dělat věci chytřejším způsobem atd., ale neberou v úvahu, že je to právě kapitalistický způsob výroby, který je důvodem, že veškerá energie bude brzy vysáta z naší planety, kde úvahy o zisku a boj imperialistů o zdroje a trhy jsou nadřazeny úvahám člověka a přírody, a v neposlední řadě soužití mezi nimi, které je nezbytně nutné pro budoucí generace.
V Dánsku je to téma už mnoho let. V posledních volbách dali politici v dánském parlamentu, Christianborgu, jasně najevo, že volby v roce 2019 jsou volbami klimatickými a že je třeba zintenzivnit zelenou transformaci. Jistě, některé divoké přírodní oblasti byly vyčleněny, a to je pro ně dobře. Ale velmi zásadní a zjevné problémy s konverzí nebyly nijak řešeny, protože se neřeší kořen problému.
Jmenovitě kapitalistický způsob výroby a vlastnictví zelené transformace.
Uvedu příklad.
Za prvé se musíme podívat na samotnou přeměnu na zelenou energii a na vlastnictví přeměny. Ti z nás, kteří žijeme ve vnitrozemí, vědí, jak je zelený přechod naplánován. V 9 z 10 případů, a zejména v případě rozsáhlých projektů, velké nadnárodní společnosti skupují pozemky a skupují domy, aby mohly instalovat například větrné turbíny. Tímto způsobem snižují počet obyvatel, a tím i podmínky pro okolní podniky, školy, sdružení atd. To znamená, že pro oblasti, kterým se již nyní nedostává příliš politické a ekonomické pozornosti, se podmínky pro soužití se zeleným přechodem stávají obtížnějšími. Velké nadnárodní společnosti skupují své plochy a poté je rozebírají a staví větrné turbíny, čímž z oblasti odčerpávají veškerou energii a zisk. Zdroj, který by jinak mohl pomoci zvednout okrajovou oblast, ale který má opačný účinek pro mnoho lidí, kteří v těchto oblastech žijí, protože vlastnictví přeměny zeleného prostředí je v rukou velkých nadnárodních společností.
Za druhé je zde pocit zklamání z cen energie.
Dánská energetická rada si v roce 2020 nechala vypracovat analýzu zelené a obnovitelné energie. V ní se praví: „Ještě nikdy nebyla elektřina, která vychází z dánských zásuvek, šetrnější ke klimatu.“
V roce 2020 se ukázalo, že zelená obnovitelná energie tvoří 80 % dánské spotřeby. Elektřina je čistý skutečný klimatický hrdina, věřící v dánskou energetiku.
Když se však my jako spotřebitelé dnes díváme na své účty za elektřinu s prudkým nárůstem cen, no, hrdinský čin může být těžko postřehnutelný.
Je to proto, že zelená elektřina je dražší než černá elektřina? Nebo je to proto, že vlastnictví našeho energetického sektoru je v rukou soukromého podnikání? A proto, že uvalené daně se používají k financování nejrůznějších dalších přečinů. Jako blahobyt firem během koróny nebo budování armády?
Zelená transformace bude, zcela přirozeně v podmínkách kapitalismu, bitevním prostorem pro trhy a zdroje. Kde velké nadnárodní korporace cynicky hrají svými kartami, jak se jim hodí. Ne pro potřeby lidí a pracujících, ne pro potřeby klimatu. Ale zaměří se výhradně na sféru vlastního zájmu a příležitosti k zisku.
To zde ve Vestasu v roce 2022 pocítilo 275 nadbytečných pracovníků, z nichž 75 bylo zaměstnáno v Dánsku.
Lze tedy dojít k závěru, že dokud se kapitalistický způsob výroby a soukromého vlastnictví obecně nevyřeší. Pak zelená transformace není ničím jiným než novou duchovní nadějí pro kapitalistickou společnost. Poptávka proto musí být po lidových hnutích, vzpouře proti kapitalistické společnosti, která se může snadno přeměnit na ekologické zisky, ale nemůže se v žádném případě přeměnit ve prospěch dělnické třídy a obyvatelstva vůbec.
Transformace proto musí být v zájmu lidu, souboj s monopolními kapitalistickými mocnostmi je proto nutný, vše ostatní jsou prázdné řeči.
Brick Layer
Emil Olsen
Dánsko, 31. října 2022
Autor je dánský zedník a odborář.
Překlad Vladimír Sedláček