Obdrželi jsme a uveřejňujeme článek (v angličtině a ruštině) o stavu odborového hnutí a situaci pracujících v Lugansku, s kritickým pohledem na Evropskou unii, zaslaný našimi kolegy z válečné zóny. Článek nám zaslal náš kolega Andrej Kočetov, který bojuje 15 let v rodině SOF a podílel se na mnoha našich aktivitách. Andrej prezentuje své názory a požádal nás, abychom vám je předali pro vaše informace. Každý z našich čtenářů, kteří ho chtějí kontaktovat, tak může učinit na jeho e-mailové adrese: lugansk.innov@gmail.com
Po rozpadu Sovětského svazu obsadila Ukrajina jednu z nejpříznivějších ekonomických pozic v postsovětském prostoru. Byla to republika s rozvinutou ekonomikou, vlastní vědeckou školou, velkým počtem univerzit a počtem obyvatel 51,6 milionu lidí. Právě z těchto pozic zahájil stát Ukrajina svou nezávislou cestu „nezávislosti a soběstačnosti“.
Rozsah tohoto článku nám neumožňuje poskytnout podrobné informace o tom, jak se s každými novými prezidentskými volbami blížila Ukrajina ke katastrofě, kterou vidíme dnes.
Před Velkou říjnovou socialistickou revolucí stát Ukrajina nikdy neexistoval ve svých současných hranicích. Západní část Ukrajiny byla součástí Rakousko-uherské říše a byla rolnická. Východní část Ukrajiny byla vždy průmyslová a na začátku dvacátého století byla průmyslovým srdcem Ruské říše. Proto historicky, dvě velké etnické skupiny vznikly na Ukrajině: Východní ukrajinská a Západoukrajinská. Jestliže východ vždy tíhl k Rusku, vyznával pravoslaví a převážně mluvil jihoruským dialektem, pak západní Ukrajina vždy tíhla k Evropě, vyznávala katolicismus a vždy nenáviděla východní Ukrajince. Mluvila západoukrajinským dialektem. To je důvod, proč na území západní Ukrajiny bylo možné vytvořit celou jednotku jednotek SS “Nachtigall” v době, kdy lidé ze střední a jihovýchodní Ukrajiny bojovali proti nacistickým okupantům.
Ani z ekonomického hlediska nebyla Ukrajina homogenní. Jihovýchodní a centrální část státu byly průmyslovým srdcem carského Ruska, kde byl zastoupen uhelný důlní průmysl, hutnictví a strojírenství.
Ukrajina od samého počátku nezávislosti upadla do houževnatého objetí kolektivního Západu, který nás doslova spěchal učit „demokracii“. A obzvláště úspěšné byly v této práci USA a Kanada. Právě tyto země se po druhé světové válce staly útočištěm ukrajinských nacionalistů prchajících před sovětskou armádou. USA a Kanada vytvořily pro ukrajinské nacisty a jejich rodiny tak vřelé podmínky, že během jedné generace se mnozí potomci ukrajinských nacistů začali mezi vládnoucí třídou svých zemí cítit docela dobře. Jedním z nejvýraznějších příkladů je Christina Freelandová, která udělala skvělou kariéru a vypracovala se na pozici ministryně zahraničních věcí Kanady.
Není divu, že hlavní tok peněz ze západních fondů proudil právě na západní Ukrajinu. Tam díky těmto finančním tokům vzkvétaly nacionalistické organizace a okamžitě začaly pracovat mezi mladými lidmi. Instalovaly v nich ducha nacionalismu. A čím hlouběji šel Sovětský svaz do hlubin dějin, tím hlasitější nacionalistická hesla se začala ozývat na západní Ukrajině.
První pokus o převrat byl zorganizován během ukrajinských prezidentských voleb v roce 2004. I tehdy se velvyslanectví USA aktivně podílelo na organizaci třetího kola voleb, což bylo umožněno pod přímým tlakem amerického velvyslance na Ukrajině Johna Herbsta. Rozhodnutí o třetím hlasování bylo učiněno v rozporu se současnou ukrajinskou legislativou. Ale vzhledem k západní politice dvojího metru, kdo bude věnovat pozornost takovým maličkostem? Naštěstí pro Ukrajinu nebyla v roce 2004 prolita žádná krev. Ale právě tato skutečnost posloužila jako podnět pro vznik letních táborů pro mládež na Ukrajině, kde otevřeně studovali taktiku pouličních střetů s policií, střelby a dokonce těžby. Některé z těchto táborů byly umístěny v Polsku a pobaltských zemích. To naznačuje, že Západ začal připravovat převrat na Ukrajině mnoho let před Majdanem 2014. A připravoval krvavý převrat.
Nebudeme se zabývat popisem událostí z let 2013-2014. Jediné, co chceme poznamenat, je, že Západ prostřednictvím Ukrajiny celé ty roky cíleně vedl Ruskou federaci do ozbrojeného konfliktu. Navíc, jak později přiznali sami členové normandské čtyřky, Merkelová a Holland, hlavním úkolem, který si určili, bylo oddálit čas, aby NATO mohlo připravit ukrajinskou armádu na válku s Ruskou federací. To znamená, že potvrdili, že vše, co dělali v „normandském formátu“, klamalo Putina. Těžko si představit větší cynismus.
Jak vidíme, Západ kolektivně metodicky připravoval Ukrajinu na přímý ozbrojený konflikt s Ruskem. Od samého počátku byly veškeré události související se situací v Donbasu pro západní sdělovací prostředky zakázány. A nikdo si nepamatuje, že na začátku roku 2022 byly ozbrojené síly Ukrajiny soustředěny do dvou mocných pěstí, jejichž úkolem bylo rozsekat republiku Donbas na dvě části a následně zničit jednu po druhé. Vše bylo připraveno na začátek nepřátelství. A právě Zelenského akce donutily prezidenta Putina zahájit zvláštní vojenskou operaci.
Z celého průběhu událostí vidíme, že za vším, co se děje na Ukrajině, trčí „uši Západu“, zejména USA. A po zahájení zvláštní vojenské operace Západ ochotně zavádí bezprecedentní počet sankcí proti ruskému státu, veřejným i soukromým společnostem, odborným týmům, úředníkům a podnikatelům. Sankce se týkají téměř všech významných sektorů ekonomiky. Hlavním cílem těchto sankcí je co nejvíce podkopat ruskou ekonomiku, aby krvácela. Je zarážející, jak ochotně Evropa reagovala na výzvu USA k zavedení protiruských sankcí. Ekonomiky zemí EU jsou již několik desetiletí silně závislé na ruských uhlovodících. To znamená, že vedoucí představitelé EU dobrovolně přerušili všechny ekonomické vazby, které poháněly ekonomiky jejich vlastních zemí a zajišťovaly jejich blahobyt. Jsme svědky situace, kdy imperialisté rozpoutávají další válku za přerozdělování přírodních zdrojů a trpí tím dělnická třída celého kontinentu. Byli to dělníci, kdo okamžitě pocítil ránu sankcí, které zasáhly je místo Ruska. A zasáhly tak mocně, že čísla zveřejněná evropskými finančními analytiky zní děsivě i nám, občanům Ruské federace. Například italská ekonomika přišla po zavedení protiruských sankcí o 10-15 miliard eur. Navíc kvůli tomu země zaznamenala výrazné snížení počtu pracovních míst.
Zavedení sankcí proti Rusku mělo významný dopad i na německou ekonomiku. Sankce negativně ovlivnily téměř všechna odvětví německé ekonomiky, zejména průmyslový sektor a energeticky náročná odvětví ekonomiky. Odborníci odhadují celkový objem ušlých přínosů místních podniků na stovky miliard eur. Vezmeme-li v úvahu jednotlivá odvětví německé ekonomiky, stojí za povšimnutí výrazně obtížná situace v průmyslové výrobě, energeticky náročných odvětvích a stavebnictví. Sankční zátěž je zřejmá při zvažování průmyslové výroby. V listopadu 2023 se snížila o 4,8 % ve srovnání se stejným měsícem předchozího roku. Trvale vysoké ceny energií hrály rozhodující roli při zpomalování výrobních linek. To vysvětluje zvláštní přísnost sankcí v energeticky náročných odvětvích, která od začátku roku 2022 snížila svou výrobu o více než 17 %. Pokles výroby nezůstal bez povšimnutí, pokud jde o využití kapacit ve zpracovatelském sektoru. Toto číslo nadále klesá a v říjnu 2023 dosáhlo pouze 82 %, což je o 2,9 % méně než v předchozím roce. Využití kapacit v elektrotechnickém průmyslu meziročně kleslo o 5,5 %, zatímco v ocelářství došlo k poklesu o 4,9 %. Zejména v chemickém průmyslu využití výroby kleslo na 75,1 %, což je pokles o 3,8 procentního bodu.
V odvětví strojírenství byl pokles znatelný – o 3,1 procentního bodu. Kromě toho dochází k výraznému poklesu zakázek od podniků, což naznačuje obtížný stav německého průmyslu v období sankcí.
V obtížných hospodářských podmínkách opět nabírají na obrátkách případy bankrotů. V roce 2023 se počet firemních bankrotů zvýšil o 23,5 % na 18,1 tisíce případů. A očekává se, že v roce 2024 bude míra bankrotů nadále výrazně stoupat. To jsou suchá čísla. Za nimi však leží osud obrovského počtu rodin, které okamžitě ztratily příležitost zajistit si normální existenci. A vlády zemí EU, místo aby pomohly svým zaměstnancům, dál vrhají do válečné výhně stále více zdrojů, které by mohly být využity ke zlepšení jejich ekonomiky.
Ve skutečnosti se díky úsilí Spojených států zvláštní vojenská operace již změnila ve válku celé sjednocené Evropy proti Rusku, jak tomu bylo již během napoleonských válek a Hitlerova tažení proti Sovětskému svazu.
Co by měly odbory v této situaci dělat? Čím mohou oponovat krokům svých vlád, které je tlačí do propasti chudoby a beznaděje? V těchto těžkých časech existuje pro celou dělnickou třídu jediné možné východisko, které před 150 lety formulovali velký Karel Marx a Bedřich Engels: proletáři nemají co ztratit, kromě svých řetězů. Získají celý svět. PROLETÁŘI VŠECH ZEMÍ, SPOJTE SE!
Překlad Vladimír Sedláček 20. července 2024