Nářek miliardářův aneb Já ubožák…

29. 1. 2018

Většina z vás nemá ani páru, jaké je být miliardářem. Dobře, nikdo z vás. Možná si myslíte, že je snadné mít velký dům, nebo šest domů, na každém kontinentu jeden, mít své vlastní ostrovy, desetkrát denně bouchnout pravé šampaňské a pustit se s Bonem na Světové kapitalistické … chyba, myslím ekonomické Fórum ve švýcarském Davosu.

Co nechápete je, že čím víc sídel máte, tím víc „pomáháte“ zaměstnávat, a tím víc tihle zaměstnanci chtějí zůstat v hlavním domě. Proč je můj problém, že musí použít pět autobusů, aby se každý den dostali do práce? Namítnu, že „domov“ je šlechetné slov pro chatrč z dřevěných odřezků. Ale tyhle problémy by neměli, kdyby si byli vybrali stejnou kariéru jako kdysi já!

Ale je tu něco, co mě skutečně štve: daně. Nakonec mi ti šašci v Kongresu dali jakous-takous úlevu. Trvalo jim to dost dlouho! Po nesčetných večeřích v mé mansardě v Miami Beach s Marcem Rubiem, a po zdánlivě milionech hodin v bazénu a pití kvalitní whisky s nudným Mitchem McConnellem, a dokonce poté, co jsem vzal Boba Corkera do striptýzových barů v Dubaji jsem úplně vyplivnutý. Stálo mě celé týdny terapie, než jsem se z toho všeho vzpamatoval.

Klady daňového zákona. Možná už mám víc peněz, než abych věděl, co s nimi, ale tahle věc, co podepsal Trump 22. prosince, mi přinese docela slušný peníz. Na Štědrý den, právě když jsem letěl do Monte Carla, jsem na satelitu sledoval Trumpa, jak říká davu ve svém „zimním Bílém domě“ v Mar-a-Lago: „Právě se stáváte o dost bohatšími“.

Dovolte mi být stručný, snížit podnikatelům výšku daně z 35 na 21 procent je paráda. Nehledě na to, že často tuhle daň ani neplatíme. Ale převratnou změnou v novém daňovém plánu je dvacetiprocentní snížení „průchozího“ příjmu. Průchozí společnosti je speciální klasifikace v daňovém zákonu. Mění určitou část obrovské firmy, jako je třeba jednolitá Trumpovy hotely, na jednotlivé „malé podniky“, jež musí platit daně jen z 80 procent svých příjmů. A já si nemusím platit regiment právníků, abych obešel pravidla a vyvedl peníze do daňového ráje. Bezva kšeft.

Trump se chválil, jak je nový daňový zákon dobrý pro dělníky a střední třídu. Ne že bych se o to staral, ale ušetřete mě! Škrty v jednotlivých daních jsou většinou dočasné, a mizerných 75 dolarů ročně, jež dělnické rodiny získají jako daňovou úlevu na dítě, stačí tak na část týdenního nákupu. Někdo říká, že bylo kruté zrušit odečítání učitelům, kteří hradí věci pro třídu z vlastních peněz. Jenže, hele, jestli se jim to nelíbí, můžou kdykoli změnit zaměstnání. Nakonec tenhle odečet zůstal na poslední chvíli zachován.

Trump má v plánu sebrat během deseti let 2,5 bilionu dolarů (pro případné věčné pochybovače: v anglickém originálu je uvedeno 2.5 trillion $; pozn. překl.), určených pro Medicaid, Medicare a Social Security (programy lékařské a sociální péče v USA; pozn. překl.), aby tak uhradil příjmy ze seškrtaných daní bohatým. Uvádí se, že po těch deseti letech se počet lidí v USA, žijících v chudobě, se ze současných 43 milionů o dalších 10 až 20 milionů zvýší, a počet bezdomovců může vzrůst z dnešních 550 000 na dva miliony. Ale dát daňovou přestávku lidem, kteří už nemají nic, je přinejlepším blahosklonné. Je to nešťastné, ale někdo za můj způsob života zaplatit musí, a soudím, že tím někým jste vy!

Čachry tu, čachry tam… Nikomu neříkejte, že jsem to řekl, ale tak jak přemítám, přiznávám, že daňovou úlevu ve skutečnosti nepotřebuji. Jak jsem řekl, jsem doopravdy, doopravdy bohatý. Ale musím hájit ekonomický systém i své vlastní pohodlí, takže si musím brát, co můžu. Krom to když ne já, tak jiní. Jak říkám, žer, nebo budeš sežrán.

Udělejme si pár základních propočtů. Jen za rok 2017 jsem získal 800 milionů dolarů. I kdyby mi erár vzal na daně 90 procent, pořád mi zbývá 80 milionů. Ano, řekl jsem „osmdesát milionů“. Nejsem bolševik, ale zdá de mi, že komunisté mají pravdu. Když mne plně zdaníte, ti, kteří pro nás pracují, dostanou minimální mzdy, místo frašky soukromého pojištění bezplatnou zdravotní péči a bezplatné vzdělání. To ale přece nechcete! Kde je zisk?

Demokraté proti tomuto velkolepému novému daňovému plánu nevystupují, spokojeni s odvoláváním se na bezmocnost, protože jsou v Kongresu přečísleni. Stejně tak se proti němu neozývají odboroví šéfové. Což mě nepřekvapuje. V podnikání si dáváme dělnické úředníky a politiky k obědu, a vy byste asi s těmi pitomci měli udělat totéž. To jste ale neslyšeli ode mne.

Mezitím my podnikatelé ujišťujeme, že jste zaplaveni propagandou o tom, jak my bohatí tvoříme pracovní místa a že vy nám musíte dávat víc peněz, abychom „mohli investovat do ekonomiky a vytvářet růst“ a „přinášet prospěch všem“, bla, bla, bla…

Ve skutečnosti jsem nikdy neinvestoval do ničeho, pro nikoho a nikam, odkud bych já a jen já nezískal maximum zpět, a nemíním v tom přestat.

Mým výhradním cílem je zisk, ať už vyrábím sušenky či pušky, a bez ohledu na to, zda jej mám ze Spojených států, z Konga, Číny či z jiného místa na planetě. Chcete z mé činnosti také něco? Udělejte revoluci, ať něco dostanete. Vyzývám vás, kupředu!        

Dennis Sanders pro The Freedom Socialist, únor 2018 (překlad Vladimír Sedláček)