Z X. sjezdu KSČM
21. dubna se konal v Nymburce X. sjezd KSČM. Byl mimořádný. Řešil po prohraných krajských i parlamentních volbách jen personálie. Probíhal ale ve vypjaté době, kdy role KSČM, jako jazýčku na vahách, při vyjednávání o nové vládě roste. Sjezd poprvé od roku 1989 navštívil i prezident ČR, Miloš Zeman, který sice poděkoval za podporu při prezidentské volbě, ale neodpustil si některé poznámky na adresu komunistů.
Stručně řečeno, máme obměněné vedení a přerozdělené kompetence místopředsedů – předseda Vojtěch Filip, 1. místopředseda Petr Šimůnek (řízení strany, volby, komunální politika), místopředsedové Stanislav Grospič (odborné zázemí, vzdělávání, ideologická práce), Václav Ort (ekonomika a hospodářské činnosti), Kateřina Konečná (evropské záležitosti a občanský sektor), předsedkyně Ústřední revizní komise Marie Pěnčíková, předsedkyně Ústřední rozhodčí komise Helena Vrzalová.
Co se týká toho, jak dál, diskuse byla na sjezdu bouřlivá. Aktuální vztah KSČM k vyjednávání o vládě se dá shrnout dle části úvodního vystoupení předsedy Vojtěcha Filipa.
"Když budeme jednat a nebudeme zrazovat program, ale uplatňovat to minimum, na kterém jsme schopni se shodnout, tak můžeme nejen přispět k tomu, že proti evropským cenám můžeme postupně dosáhnout i evropsky srovnatelných mezd, můžeme zajistit opravdový důstojný život seniorů a další rozvoj společnosti. Ve vyjednávání se nám podařilo dosáhnout vynikajícího výsledku vedoucího do budoucna k ochraně našich přírodních zdrojů, změnu surovinové politiky ve prospěch veřejného sektoru, státní a veřejné vlastnictví ve vodním hospodářství, včetně postupu ke zvýšení podílu veřejného sektoru ve vodovodech a kanalizacích, zastavení privatizačních tendencí ve zdravotnictví a zřízení fondu pro zvlášť nákladné zdravotnické úkony, které by hradilo veřejné zdravotní pojištění. Nastartování obratu v potravinové bezpečnosti, abychom nebyli tolik závislí na dovozu a naše pole využívali pro produkci, a ne pro stavbu hal a skladů. Dál jednáme o obnovení státem podporované výstavbě bytů a domů, aby tak dramaticky jako nyní nerostlo nájemné a lidé v nájemních bytech nebyli rukojmí vlastníků bytového fondu a různých spekulantů. Spor dál vedeme o naši bezpečnostní politiku, ale víme, že to je téma, pro které nemůžeme vstoupit do vlády, protože to bychom zrazovali náš program. Na změnu bezpečnostní politiky České republiky opravdu máme rozdílný názor a vítěz voleb ještě nechce pochopit, že NATO nás neochrání, že to není obranný pakt. Že bezpečnostní hrozba nejde z východu, ale že bezpečnost ohrožují ti, kteří páchají agresivní útoky proti suverénním státům v rozporu s mezinárodním právem, jako to učinily např. USA, Velká Británie a Francie před týdnem napadením Sýrie. S tím se nesmiřujeme a požadujeme změnu takové politiky, alespoň do podoby respektu k rezolucím RB OSN. Pro jednání s hnutím ANO připravujeme písemný dokument - smlouvu o toleranci, ve které se zavazujeme jen k tomu, že učiníme krok k tomu, aby vláda s důvěrou vznikla, že základem pro programový kompromis bude samotné programové prohlášení vlády. Dále budeme existenci vlády jen tolerovat. Sice nebudeme navrhovat svolání schůze k vyslovení nedůvěry vládě, ale v případě, že programové prohlášení nebude dodržováno nebo nebude ve státním rozpočtu zajištěno jeho naplňování, tak se můžeme k vyslovení nedůvěry připojit, a to po neúspěšném smírčím řízení. Dohoda nám umožňuje předkládat vlastní návrhy zákonů podle našeho volebního programu, a i když takový konkrétní návrh nebude součástí programového kompromisu, lze ho včas a řádně projednat jako zákonodárnou iniciativu v Poslanecké sněmovně.
Vím, že to někomu může připadat málo, ale vracím se k realitě jak volebního výsledku, tak situaci, kdy samotné jednání mezi námi a hnutím ANO nedává záruku většiny alespoň 101 hlasu a musíme brát ohled i na dalšího, třetího partnera, který k jednání je nezbytný, aby vláda vůbec důvěru získala. Jsme tedy na skutečné křižovatce, být na straně chaosu a těch sil, které v minulosti postupně rozložily společný stát Československo, pak Českou republiku ekonomicky nejprve oslabili a téměř nechali zkrachovat, nebo se postavit do pozice těch, kteří chtějí znovu začít budovat."
Mimo vystoupení předsedy ÚV KSČM byly předneseny i úvody ke zprávám o činnosti jednotlivých členů vedení KSČM. Jednotná zpráva o činnosti nebyla, což bylo kritizováno taktéž.
Úvodem neprošel návrh pražského a plzeňského KV na přerušení sjezdu a jeho pokračování na podzim (s obsahovými a programovými tématy), pro bylo 135 delegátů (celkem bylo 313 delegátů - 100 %, z toho 255 mužů, průměr 56,42 let, přes 50 % VŠ, profesně 25 % politických pracovníků a 24 % důchodců). Jen 127 delegátů podpořilo brněnský návrh, aby veškerá diskuse proběhla před volbami.
Všichni kandidáti se mohli ve 3 minutách představit. Mnozí využili i možnosti dát své vize písemně (dostupné bylo v pondělí 16. 4. v EDD). Předseda strany představil svůj návrh rozložení kompetencí místopředsedů (ten vítězný), i své kandidáty. Preferoval Zachariáše jako I. místopředsedu, Grospiče pro odborné zázemí, Vostrou pro ekonomiku a Konečnou pro eurozáležitosti).
Na předsedu ÚV KSČM kandidovali nakonec ss. Duchoň, Filip, Juroška, Konečná, Pawlas a Skála. V I. kole dostal Duchoň 2 hlasy, Filip 110, Juroška 7, Konečná 79, Pawlas 1 a Skála 105. V druhém porazil Filip Skálu 165:143.
Předsedkyní ÚRK se stala s. Pěnčíková, dostala 159 hlasů, Horák 3 a Lišková 144.
Předsedkyní ÚRoK se stala opět s. Vrzalová (první kolo Chaloupka 120, Levý 48, Vrzalová 132, druhé kolo Vrzalová 164, Chaloupka 144).
Na I. místopředsedu kandidovali ss. Luzar (15), Kohlíček (30), Šimůnek (158), Zachariáš (108). Zvítězil opět s. Šimůnek.
Rušno bylo ohledně místopředsedů – počtu a gescí – výsledek je uveden výše (celkově bylo 5 variant včetně toho, kdy ekonomiku má v gesci ne místopředseda, ale hlavní ekonom), ale hlasovalo se i o počtu dalších místopředsedů mimo prvního (pro 3 nakonec hlasovalo 163, pro 2 jen 140 – nebylo přijato).
Na místopředsedu pro ekonomiku a hospodaření kandidovali Bureš (60 hlasů), Vostrá (106), Hrůza (58), Ort (76), Duchoň (7). V druhém kole zvítězil Ort nad Vostrou (193:108).
Na místopředsedu pro evropské záležitosti a občanský sektor kandidovali Kohlíček (73), Konečná (vítězných 188), Krajča (23), Štefek (24).
Na odborné zázemí Dolejš (41), Grospič (59), Klán (13), Skála (139), Šlahůnková (6), Zachariáš (53). V druhém kole porazil Grospič Skálu 155:147.
Po X. sjezdu nás čeká příští rok organizační konference a konference programová, v roce 2020 pak řádný XI. sjezd, máme též úkol zpracovat do srpna 2018 „akční program“, tedy krátkodobý program.
Z diskuse:
Poznamenal jsem si 27 diskutujících, což je dost vzhledem k jednodennímu sjezdu. Horská upozornila na to, že výsledky voleb jsou ovlivňované cílevědomými lži, úpadkem tradičních stran. Semelová kritizovala lavírování, že nás lidé nevidí mezi nimi. Dušek dal sjezdu předsjezdovou diskusi, kterou přes emaily rozpoutal. Její vyhodnocení je součástí usnesení. Šlahůnková upozornila, že politika nesmí být jen o osobních vztazích, Milata ocenil dlouholetou funkcionářku strany Jarmilu Šmídovou a kritizoval „zpanštění“ strany, Marková se věnovala rovným příležitostem mužů a žen, představilo Královehradecké stanovisko, že je třeba ukončit spory ve straně. Bodlák se účastnil všech sjezdů a podotýká, že nám dělníci nerozumějí. Kavij kritizoval přípravu sjezdu a oligarchizaci strany. Duchoň kritizoval taktéž i v osobní rovině. Kohlíček představil, čím bychom se měli skutečně zabývat – byl na demonstraci proti americkým základnám, na Krymu i jinde, připomněl zásady, kterými se řídili členové tehdejší strany po schůzi U Kaštanu. Bohatec podotkl, že musím umět svůj program prodat. Cinka doplnil, že společnost čelí krizi hodnot, a to se týká i nás. Kopřiva hovořil o rozprodeji našeho státu. Březa zmínil stanovisko jihomoravského KV, chtějí programovou konferenci do roka, což potvrdil i další brněnský delegát. Změnám v proletariátu (vzdělanostní proletariát) se věnoval Klusák. Alena Grospičová přednesla své zkušenosti ze Škoda auto – musíme lidem nabídnout něco konkrétního. Moučková nadnesla, že máme přemýšlet o budoucích snězích, ne loňských. Krajča chce změnit naše působení na veřejnosti, chtěl by prohlášení k agresi proti Sýrii. Posolda požadoval limity pro vyjednavače a vyzval ke změně. Štofanová si posteskla, že nedokážeme vyjádřit stručně naše cíle, s. Baštářová kritizovala, že se chováme hrozně vůči sobě.
Lojda se pozastavil nad tím, že v reálu je z 84 členů ÚV KSČM jen 1 dělník, 23 SŠ a 60 VŠ. Měli bychom zjednodušit organizaci uvnitř a soustředit se na podstatné. Urbánek podotkl, že mládí není o věku, ale o myšlence. Máče, jako bývalý poslanec ČSSD, upozornil, že ČSSD nemá dlouhodobý program. Hráček se zabýval mládeží, která je třeba, včetně vlastní organizace. Drlík představil iniciativu Restart. Komise mládeže nefungují, tak je zrušme.
Při projednávání usnesení padlo i několik dalších návrhů, které však neprošly, (nesouhlas s pokračováním jednání s ANO kvůli tomu, že stojí na straně války, změna preambule v usnesení – doplnění o Katalánsko, Krym apod., podpora Nymburské výzvy – progresivní odvody poslanců a dalších uvolněných z hrubé mzdy aj.
Zdeněk Štefek, místopředseda OV
Pět poznámek k projevu prezidenta Miloše Zemana na X. sjezdu
(Celý projev zde: https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Prezident-Zema...)
I. Urážka
Účastníky sjezdu oslovil Miloš Zeman pozdravem: „…vážené soudružky, vážení soudruzi,
dovolte mi, abych vás pozdravil tímto starým sociálně-demokratickým pozdravem…“.
Je otázkou, zda chtěl komunisty povzbudit před antikomunistickými útoky, protože část antikomunistické scény dává oslovení „soudružky a soudruzi“ pejorativní nádech, nebo jako bytostný antikomunista, (jenom vzpomeňte jeho televizní diskusi s Mirkem Grebeníčkem, kde vyzýval k rozpuštění strany, protože „…komunisté stejně vymřou…“), chtěl opakovaně komunistům připomenout, že dle jeho názoru vznikli jako zbytný apendix sociální demokracie.
Kdo sleduje slova a činy Miloše Zemana, nemůže mít pochybnosti o tom, jak to myslel.
II. Sebestředný pravičák
„Milí přátelé, dovolte mi, abych vám závěrem především poděkoval za podporu, kterou mi většina z vás vyjádřila v prezidentské volbě. Bylo to velmi jednoduché, protože jsem byl jediný levicový kandidát“.
Kdo sleduje činy Miloše Zemana, tak nutně musí dojít k poznání, že o levici „zavadil“ jenom v případě, kdy to potřeboval pro svou politickou kariéru, resp. naplnění své touhy po moci. Platí to pro jeho vstup do KSČ. Sociálním demokratem se stal, protože pod Horákovým vedením to byla strana čekající na Godota aneb nostalgicky vzpomínající na prvorepublikovou slávu a byla to jediná strana, která mu umožňovala dohonit ujíždějící rychlík ODS. Mouřenín provedl, mouřenín může odejít, tak by se dal popsat jeho vztah k sociální demokracii, kdy jako premiér jejím jménem realizoval bytostně pravicový program výprodeje českého finančního sektoru do zahraničí a podporu investicím, které z České republiky udělaly kolonii tvrdého jádra EU, (doporučuji knihu doc. Švihlíkové „Jak jsme stali kolonií“).
Když jsem Miloši Zemanovi jako krajský zastupitel položil otázku ohledně smlouvy TTIP, tak ji podpořil.
Co je na něm levicového?
Levicovou nálepku mu dal sdělovací mainstream, ten, o kterém se vyslovil ve své knize „Jak jsem se mýlil v politice“ jako o „…nejblbější sociálně profesní skupině“. Myslím, že se tou levicovou nálepkou Miloš Zeman výborně baví.
III. Prohraný únor
Nepochybně má Miloš Zeman pravdu, že „…monopol moci vede k degeneraci. Odstraňuje přirozenou soutěž, nevytváří tlak na inovace a zdokonalování se…“
V tomto směru komunistům opravdu chybí historická analýza před – a poúnorového vývoje. Obecná tendence je vnímat dějiny jako posloupnost faktů, chybí sociologické pojetí dějin, aneb jaký byl skutečný důvod k „cinkání klíčů“.
Za zamyšlení pak stojí fakt, že sice s minimální převahou, přesto Vojtěch Filip na X. sjezdu stvořil svůj vlastní monopol moci nad KSČM.
IV. O zločinech.
Evangelium sv. Jana, 3-7: „Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“
Když mluvíme o zločinech, 500-letá historie koloniálních výbojů je děsivou přehlídkou zločinů genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, zločinem byla genocida indiánů od Aljašky k Ohňovému mysu, zločinem byly koncentrační tábory staré dobré Anglie v búrských válkách i koncentrační tábory pro trentinské Italy organizované vídeňskou císařskou vládou, zločinná byla intervence 22 států v občanské válce v Rusku proti novému ne-kapitalistickému státu, zločinná byla politika appeasementu, zločinné bylo střílení do civilistů v dělnických pochodech a manifestacích (tomu se nevyhnula ani masarykovská demokracie), zločinná byla kapitálem rozpoutaná 1. světová válka (opravdu 1. světová válka nebyla proto, že zlí císařové Vilém a Franz Josef napadli hodného krále Jiřího a hodného cara Mikuláše), zločinem byly vojenské zásahy Francie ve Vietnamu a Alžírsku, zločinem bylo vraždění v My Lai ……..Fašismus je rovněž zločinným plodem kapitalismu, byť nechtěným, ale ve Španělsku, Portugalsku a v jižní Americe desítky let trpěným. Hitler byl gentleman, navzdory Guernice, pro liberální kapitalismu jím přestal být, až když se rozhodl anulovat versailleskou smlouvu (a pomstít se za ponížení Německa). Churchilovi nevadilo fašistické smýšlení Hitlerovo, vadilo mu, že Hitler usiloval o nové mocenské uspořádání světa, ve kterém by Anglie přišla o své výsadní postavení.
Ať hodí kamenem, kdo je bez viny.
Pokud se na školách v rámci moderních dějin bude pravdivě vyučovat o všech zločinech států, národů a zločinech jménem ideologií, nepochybně tam patří i zločiny spáchané jménem komunistické vize ne-kapitalistického světa. Jenom nevím, kolik na ně v plejádě všech zločinů zbyde času.
To ale žádný zločin neomlouvá.
Ať hodí kamenem, kdo je bez viny.
V. Čiňte pokání
Výzva Miloše Zemana „…nenechte se manipulovat těmi, kdo provádějí často povrchní a často nenávistné analýzy minulosti. Udělejte si tuto analýzu sami. Máte ve svých řadách dostatek historiků, filozofů, právníků, politologů, ekonomů a já nevím koho ještě. A snažte se, protože mezi vašimi členy je pochopitelně mnoho členů bývalé komunistické strany a nesete tedy jistou míru spoluzodpovědnosti. Snažte se, aby tato analýza byla opravdu hluboká, a abyste ji dělali vy a nikdo jiný než vy. Jak už jsem řekl, nemělo by to být poučení z krizového vývoje, to už jsme tady jednou měli. Kdybyste chtěli nějaký provokativní název, tak bych to nazval pokání…“ opravdu stojí za pozornost pro ty, kteří chtějí psát Manifest XXI. století. Revoluce není o obsazení Zimního paláce, revoluce spočívá v pochopení dějin a v poznání, že nových ne-kapitalistických cílů nelze dosáhnout opakováním zločinů kapitalismu (a komunismu).
Pavel Posolda, předseda OV
X. sjezd KSČM zvolil:
1. Předsedu Ústředního výboru KSČM s. Vojtěcha Filipa
2. 1. místopředsedu Ústředního výboru KSČM s. Petra Šimůnka
3. Místopředsedu Ústředního výboru KSČM s. Stanislava Grospiče
4. Místopředsedkyni Ústředního výboru KSČM s. Kateřinu Konečnou
5. Místopředsedu Ústředního výboru KSČM s. Václava Orta
6. Předsedkyni Ústřední revizní komise KSČM s. Marii Pěnčíkovou
7. Předsedkyni Ústřední rozhodčí komise KSČM s. Helenu Vrzalovou
8. Členy Ústřední revizní komise KSČM
9. Členy Ústřední rozhodčí komise KSČM
Celostátní seminář k 200. výročí narození Karla Marxe
Ve středu 11. dubna jsem se zúčastnil výše uvedeného semináře pořádaného Ideologickým oddělením ÚV KSČM. Konal se v budově ÚV KSČM za účasti cca 60 zájemců převážně vyššího věku, takže to tak trochu připomínalo sraz důchodců.
V pozvánce bylo avizováno vystoupení nám dobře známého prof. PhDr. Oskara Krejčího, CSc. na téma Marxova vize a realita globalizace, poté vystoupení doc. Radima Valenčíka, CSc. na téma Marxův kapitál a kapitál v XXI. století, kterého si mnozí z nás pamatují z roku 1992 jako poslance Federálního shromáždění za KSČM, respekt. Levý blok a poradce tehdejšího předsedy ÚV Jiřího Svobody. Třetí v pořadí místopředseda (bývalý) ÚV KSČM PhDr. Josef Skála, CSc. na téma Živé podněty sociální emancipace. Čtvrtým měl být blíže neuvedený Luboš Blaha, který se z účasti omluvil.
Seminář zahájil s. Skála pro mne neobvyklým oslovením kolegové, přátelé, soudruzi, což jsem pochopil až později. Bylo zřejmě koncipováno pro širší okruh zájemců, což se potvrdilo v jeho dalším průběhu, kdy dva z diskutujících úvodem zdůraznili, že nejsou členy strany, ale sympatizanty, a jak jsem si ověřil na internetu, dokonce přednášející Radim Valenčík je od roku 1997 členem ČSSD. Pro mě dosti nepochopitelné, že znalec Marxova díla je v dnešní, z hlediska levicovosti problematické sociálně demokratické straně.
Hned úvodem se musím čtenářům omluvit. Sice jsem se na seminář vybavil štůskem papírů i rezervním perem, abych zaznamenal průběh a přednesené myšleny, ale hned v úvodu vystoupení prvního přednášejícího jsem z původního nadšení vystřízlivěl. Byl jsem totiž nejen jediný z přítomných, kdo byl připraven si něco poznamenávat, ale navíc jsem nechápal, proč by mě měly zajímat zrovna základy globalistky v pojetí Marxe a stav globalistky v jednotlivých světadílech. Ale také jsem si musel přiznat, že řadě řečeného vůbec nerozumím, což přerostlo okamžitě v úvahu, jestli na tento seminář vlastně patřím. Z výrazu spolusedících jsem nepoznal, zda jsou na tom podobně, protože se všichni se tvářili, že jsou výkladem plně zaujati. Tak jsem udělal to jedině možné, tvářil jsem se také tak.
Musím tedy požádat o prominutí, ale z výkladu tří přednášejících žádnou informaci nemohu podat a jako náhradu nabízím alespoň několik postřehů z tohoto semináře. Především, abych byl objektivní, musím upřesnit, že mezi většinou účastníků vyššího věku bylo i pět mladých odhadem do třiceti let. Zaujal mě jeden z nich, který se lišil svou vizáži – černý oblek, bílá košile, červená vázanka, útlá postavička a úplně hladké tvářičky. Odhadem, ve srovnání s mým osmnáctiletým vnukem, maximálně šestnáct let. Vystoupil i s diskusním příspěvkem, ve kterém důrazně vyzýval k podpoře vydávání marxistické literatury, větší revolučnosti a nadšení pro myšlenky komunismu.
Přiznávám, že jsem vždy pociťoval určitý obdiv k naší europoslankyni Kateřině Konečné pro její vzdělání, vystupování a pracovitost. Tentokrát jsem ze svého pocitu trochu ubral. Z počátku seděla skromně v zadní části místnosti a teprve na vyzvání řídícího semináře zaujala místo v předsednictvu. Jenže místo toho, aby věnovala pozornost výkladu přednášejících, jak podle mého názoru vyžaduje slušnost, celou dobu své přítomnosti se soustavně věnovala svému mobilu a odešla asi po půldruhé hodině. Z toho vyvozuji, že důvodem její přítomnosti nebyl zájem o téma semináře, ale osobní zviditelnění před volbou předsedy ÚV na sjezdu.
Po třech úvodních projevech následovala diskuse. Jak se dalo předpokládat po vyslechnutí obsahově náročných přednášek, byla tematicky zaměřená tzv. od Šumavy k Tatrám. Počínaje vyjádřením nespokojenosti s obsahovým zaměřením Haló novin a kritikou nereagování ústředního výboru na dotazy členů, přes požadavek radikalizace strany a výhrady k délce některých představitelů strany ve funkcích, včetně jejich finančnímu ohodnocení, až ke komunální problematice týkající se záchytných parkovišť a bezplatné hromadné dopravy. Objevily se rovněž výzvy na podporu s. Skály ve volbách předsedy ÚV, ale neumím posoudit, jestli řečené z přesvědčení či pouhé podlézavosti přítomnému.
Často se v jednotlivých proslovech objevoval požadavek „musíme“, což se už řadu let stává jakýmsi klišé, tedy otřelým slovním obratem bez potřebné náplně. Všichni víme a neustále opakujeme, co musíme udělat, ale neumíme říct jak. Například musíme získávat mladé, ale jak překonat věkový rozdíl třeba jen k navázání kontaktu, nebo jak dále pracovat s novým mladým členem, když se ocitne na členské schůzi mezi členy ve věku jeho dědečka a babičky. Totéž platí o úkolu členů strany získávat alespoň sympatizanty mezi našimi spoluobčany, když většina z nich se vysloveně vyhýbá rozhovorům na politická témata, či je dokonce schopna přikyvovat jejich opačným názorům.
Zhruba po dvou hodinách začali účastníci semináře postupně odcházet, takže po třech hodinách na závěr zůstalo v sále pouhých jedenáct vytrvalců. Je také otázkou, proč byl začátek semináře stanoven na 14. hodinu, když lidé v pracovním procesu se ho stejně zúčastnit nemohli, a nikoli třeba na 10. hodinu, která by pro mimopražské byla z hlediska dopravy rozhodně přijatelnější.
Tolik k uvedenému celostátnímu semináři k výročí narození Karla Marxe. Doufám v omluvu čtenářů, které jsem z výše uvedených důvodů nemohl obohatit o některé výroky tohoto světově uznávaného myslitele.
Jaromír Dočekal
Den učitelů
V sobotu 24. dubna se sešli učitelé z celé republiky, aby oslavili Den učitelů. Předsedkyně Odborné sekce školství při ÚV KSČM Marta Semelová nás přivítala vzpomínkou na J. A. Komenského, který se narodil 28.3. před 426 lety a jeho slovy: "Síla pravdy, vyzbrojená světlem poznání je nepřemožitelná." Připomněla také zásluhy Karla IV. o naše školství. Přivítala člena školského výboru, poslance Iva Pojezného, předsedu Sekce regionálních dějin Františka Kovandu a za HaNo Andreu Cerqueriovou.
Vedení aktivu se ujala Lidmila Kružíková. Kulturní vložku zajistila zpěvačka Eva Hurychová písněmi "Chybička se vloudí“, „Už nám svítá" a "Kdo to vzdává, nevyhrává". Přítomné vyzvala ke společnému zpěvu refrénu.
Marta pak hovořila o současné situaci ve školství. Dochází ke zhoršování znalostí žáků, zvětšování rozdílů v postavení žáků mezi bohatými a chudými. Kritizovala inkluzi. Už nyní se objevují problémy při společném vzdělávání. Je třeba rozlišovat mezi dětmi tělesně a duševně postiženými, aby společné vzdělávání nezpůsobilo problémy na obou stranách. Také rozšiřování domácího vzdělávání na druhý stupeň je nesmysl. Není možné, aby rodič zvládl celou šíři výuky. Školství je velmi podfinancované. Nejsou peníze na platy, inkluzi, asistenty. Kvalita vzdělání klesá. Jsou rozdíly mezi kraji a školami. Od příštího roku nebudou financovány jen podle počtu žáků, ale i podle počtu odučených hodin, skončí tím boj o žáka. Nepodpořili kariérní řád – neprošel. Nesouhlasíme s povinným zařazováním dvouletých dětí do MŠ. Je třeba postupovat podle situace ve škole. Naopak je nutné zachovat povinné, bezplatné zařazení pětiletých dětí do MŠ. Chybí vyučení řemeslníci, znovu se zavádějí školní dílny, kraje vyhlašují stipendia na nejpotřebnější obory, (závisí na kázni, docházce a prospěchu). Připravuje se zkrácené studium pro získání výučního listu pro ty, kdo neuspěli u maturity.
Za posledních 25 let dochází k velkým obměnám, na ministerstvu školství, se střídají ministři, na školách ředitelé, řekl poslanec Pojezný, panuje byrokracie, vše má vliv na další kvalitu výuky. Pilip zrujnoval učivo, vše umocnila Valachová inkluzí, ODS podpořila církevní a soukromé školy, které přijímají i trojkaře a čtyřkaře bez přijímaček.
Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip přišel pozdravit naše setkání z komise žen, která probíhala ve stejné době. Všiml si akcí církevních škol, které získávají finanční prostředky od státu, což se těžko zruší, boj bude těžký. Někdy se něco podaří získat jednáním s ANO. Stropnický neví nic o zahraniční politice, potřebuje scénář. KSČM je proti vysílání našich vojáků do Pobaltí a jinam bez schválení Radou bezpečnosti. Dále hovořil o současné politické situaci. Odsoudil útok USA, Velké Británie a Francie na Sýrii.
E. Henychová učí v 9. třídě HV, všímá si podceňování řemeslné práce, rodina nefunguje, rodiče nemají čas na děti, není nikdo, kdo by je naučil pracovat s pilníkem, kladivem. Žádná práce není podřadná, ať se jedná o práci pekaře, zedníka, lékaře... Dětem chybí volnočasové aktivity, rodiče nemají peníze na zaplacení kroužků apod. Všimla si také šikany, (jistě má na to plné právo po tom, co sama kdysi prošla domácím násilím). Rodiče někdy snižují autoritu učitele. Žák je neomylný – gauner je učitel. P. Henychová je aktivní i při spolupráci s poslaneckým klubem KSČM.
František Kovanda požádal o spolupráci s Ústavem regionálních dějin, shromažďování dokumentů, psaní zpráv a vzpomínek. Přítomným rozdal brožurku o knize Žaluji – pankrácká kalvárie.
Další diskuse potvrzovala na konkrétních příkladech vše, co zde bylo řečeno. Dostali jsme podrobný popis o Přístupu KSČM ke kvalitnímu bezplatnému vzdělávání a seznam základních požadavků KSČM, které se snaží prosazovat v PS.
Alena Novotná, členka VV OV
Z mimořádného jednání ÚV KSČM 7. dubna
Na programu mimořádného jednání byla příprava X. sjezdu a schválení kandidátů do Senátu. Přibyly ještě personální změny v Komisi žen a mládeže a Zpráva revizní komise o hospodaření ÚV KSČM a také dva dopisy adresované ÚV KSČM (od ss. Hejduka a Košťála).
Předseda ÚV KSČM Vojtěch Filip potvrdil cíl jednání – připravit dokumenty pro sjezd tak, abychom se na sjezdu nezasekli. Sjezd stranou hýbe – množí se dopisy orgánům, ve kterých členové vyjadřují obavy či neznalosti – je úkolem funkcionářů, aby uměli ve svých okresech a krajích komunikovat a odpovídat. V ČR jsme svědkem odlišné situace než před 14 dny – tehdy jsme nebyli konfrontováni krachem jednání ANO a ČSSD, proti ANO začíná pracovat čas a pragmatismus Babiše, resp. i jeho strach z reakce veřejnosti, demonstrace cílí proti Babišovi a Zemanovi. Nemusí být nutně předčasné volby, existuje i třetí pokus – pověřit předsedu sněmovny.
Tehdy jsme nebyli svědky mezinárodního selhání Babiše – i Německo zpochybnilo důkazy Británie o původu novičoku, ale vydali jsme protizákonně Nikulina.
Karty v ruce nemá KSČM, ale nyní prezident. My musíme být opatrní a připraveni, jsme na křižovatce a cesta vpřed je úzká. Pohyb v ČR, ale i v Evropě se může vydat různými směry. Jsme Slované, ale o naše území se vždy vedl boj… Babiš se jistě bude snažit udržet i voliče přeběhlé od nás a od ČSSD. Rizikem by bylo spojení ANO SPD a KSČM. V Evropě by to mělo jiný rozměr než spojení ANO a ČSSD, které prý nevadí. Vším může zamíchat i osud kauzy Čapí hnízdo.
Aktuálně KSČM prosadila bod privatizačních zlodějen 90. let. Bude se projednávat a snad se ukáže se, kdo rozkradl republiku.
Na sjezdu máme šanci nabídnout řešení z marasmu – sice není krize, ale jsme na polovině příjmů za stejnou práci, než je průměr EU, probíhá proces rozdělující společnost. Neveďme boj uvnitř, ale s nadnárodním kapitálem. Udělejme po sjezdu na konferenci reformu organizační struktury, další konference by se měla zabývat aktualizovaným programem a v roce 2020 by měl být sjezd. Pokusíme se získat větší autoritu ve společnosti.
Místopředseda Skála pak uvedl stanovisko k aktuální situaci – zaměřené samozřejmě na krizi ve vyjednávání o vládě.
Přístup k přípravě sjezdu kritizovala i s. Semelová. Také i to, že není jedna zpráva o činnosti a úkolech a že chybí zpráva o činnosti poslanců.
Po obědě byla dána informace o účasti, z 92 členů přítomno 76. S. Dolejš uvedl doplnění komisí a nominace do Senátu, ke schválení je 22, dalších 5 se bude ještě projednávat, Budějovice, Praha 8, Praha 2, Třebíč, Brno – to pak zvlášť za účasti kandidáta a předsedy Brna na VV ÚV KSČM. S. Lišková uvedla stanovisko k hospodaření jednotky ÚV KSČM, s. Šimůnek popsal 2 kritické dopisy od s. Košťála a Hejduka z Prahy 6. Diskuse s. Hrůzy a Kohlíčka se stočila k námětům z dopisů – kritice práce strany, obavám členů z budoucnosti. Kritizována byla i inzerce v Haló novinách, kde sázková kancelář uzavírá sázky o tom, kdo bude předsedou strany.
S. Picková se přidala k těm, kdo chtějí sjezd přerušit, na což reagoval Dolejš, že konference mají dle stanov stejnou úroveň jako sjezd. Během projednávání usnesení se rozhodlo, že o ukončení diskuse na sjezdu nebude rozhodovat předsednictvo, ale delegáti. Přerušení sjezdu podpořilo jen 30 členů ÚV, neprošlo to, a neprošlo ani to, aby ÚV KSČM schvaloval písemný dokument o podpoře vlády, pokud by k ní došlo – pro bylo těsně 35. Každopádně pokud k tomu kroku dojde, bude svoláno mimořádné jednání ÚV KSCM, aby tento směr posvětilo či nikoliv.
Zdeněk Štefek, místopředseda OV
VOLBY do místních zastupitelstev
Blíží se volby do místních zastupitelstev. Nechci vypadat jako nějaký mentor, ale měli bychom se snažit proniknout do stávajících zastupitelstev, třeba tím, že jsou veřejná a každý občan má možnost se jich zúčastnit. Nemělo by se stát, aby tam, kde máme funkční základní organizaci, nás prostě v obci není vidět. Zde bychom měli i využít poslaneckých dnů s. Grospiče, poslance parlamentu, našeho krajského zastupitele s. Štefka, ale třeba se nebát pozvat předsedu ÚV KSČM s. Filipa. Nakonec o tom bude i řeč na blížícím se sjezdu.
Své myšlenky jsem prostě rozdělil na základě životních zkušeností z Brandýsa n/L. – Staré Boleslavi, kde jsem polovinu života žil, a obce, kde žiji již 29 let.
Nemusíte se mnou souhlasit, ale já jsem rozdělil hledání kandidátů do místních voleb do těchto kategorií:
- generace 40-60 let (bývalí svazáci a aktivní pionýři),
- rodinní příslušníci,
- členové místních spolků,
- účast na veřejných akcích dosavadních místních úřadů,
- zvážení spolupráce s různými místními sdruženími či politickými stranami jako společné kandidátky nezávislých.
Stanislav Šrámek
Ukradená revoluce
Vzpomínám si na Menzelův skvělý film Skřivánci na niti. Jeden z hlavních hrdinů, kladenský dělník a přítel Antonína Zápotockého, se táže, kam se nám poděla pravda. Někdo ji snad ukradl? Hrdinové filmu sjíždějí dolů do šachty a divákům běží mráz po zádech.
Jiří Menzel je mistrem katarze.
Ale zpět k době po roce 1945. Tak jako Šmeral s Gottwaldem, tak i Beneš věděl, že svět po válce nenaváže na situaci z roku 1938. Bylo mu jasné, že o svá práva se přihlásí masy, že půjde o větší díl sociálních, hospodářských i kulturních práv. Byl ochoten jít ve znárodňování dokonce dále než komunisté, jen aby udržel systém okresních hejtmanů a (byť i zjednodušeného a pročištěného) politického stranictví, jehož nectnosti a problémy v mládí pranýřoval.
Komunisté dobře věděli, že důležité bude zatáhnout do tvorby politiky lidové vrstvy, a proto spatřovali ve struktuře národních výborů klíčový prvek revoluce a prosadili ho. Vytvořili si platformu pro mobilizaci lidí i ve sjednocených odborech, kde sice v ústředí neměli většinu, ale v čele měli charismatického a respektovaného Antonína Zápotockého, který přežil 6 let koncentračního tábora. Uměli také využívat rozporů mezinárodní situace, především pak nesmírný vzestup prestiže Sovětského svazu, který za cenu strašných obětí porazil většinu německých divizí.
KSČ měla před volbami roku 1946 už 1 milion členů. Strana, která přišla o třetinu předválečných členů, jíž nacisté vybili její intelektuální špičky, překypovala energií a měla jako jediná ucelený program a nespornou kulturní hegemonii v československé, a především v české společnosti. Vedla také velice účinnou a moderně řízenou propagandu. Je příznačné, že rok po převzetí moci už zavládl pocit, že podobné propagandy už strana nepotřebuje a tým složený z mediálních specialistů byl zrušen.
Rovněž ekonomická politika strany byla zajímavá. Frejka a Goldmann stavěli na srovnatelných výhodách naší ekonomiky. Chtěli například rozvíjet automobilový průmysl, který měl náskok oproti západní Evropě. V hutním průmyslu preferovali např. produkci plechů pro auta. Jistě, přebudování struktury zahraničního obchodu vyžadovalo už tehdy investice do těžkého průmyslu, ale zatím v přiměřené podobě.
KSČ uměla vytvořit v Košickém vládním programu hřiště pro poválečný politický život. Vázala protiklady, uměla je správně hierarchicky vřazovat, její taktika a strategie byly opravdu mistrovsky zvládnuty. Vedení strany hrálo společně jako orchestr. ČSR se první vzpamatovala z následků války. Rostl ale tlak na urychlené převzetí moci.
Uvedu dva významné faktory: jaderné soupeření a vznik státu Izrael.
O prvním momentu se mluví už dlouho. Po zpřístupnění sovětských pramenů je náš vhled do situace jasnější. Z tří zemí, kde bylo tehdy dost uranu pro vojenské účely (Kongo, Kanada, ČSR), dosáhli Sověti jen na Československo. I z tohoto důvodu jsme se ocitli v centru pozornosti Beriji a jeho lidí. (Berija vedl státní program získání jaderné zbraně). Po této stránce měla naše země obrovský strategický význam a stala se brzy kolbištěm studené války.
O druhém momentu se zatím téměř nepsalo, snad s výjimkou studie ústeckého historika Čermáka, který obsáhle prostudoval moskevské archivy. Na Palestinu se vztahovalo zbrojní embargo. Britové jeho dodržování až žárlivě střežili. Izraelští „otcové národa“ (Ben Gurion a další) využili dočasného výkyvu v sovětské politice, která podpořila vznik státu Izrael. ČSR byl jediný stát, kde se mohla vytvořit vláda, která by Ben Gurionovi a jeho přátelům vyšla vstříc. Byl tu dlouho letecký most mezi Prahou a Tel Avivem, (dokonce dvojí), u nás se cvičily vojenské kádry a československá pomoc byla zejména v první fázi konfliktu prostě klíčová pro přežití státu Izrael. Slánský v dodávkách pokračoval, a to se mu později vymstilo, i poté, kdy Sověti výhybku politiky vůči Izraeli přehodili, když pochopili, že Izrael kýženou letadlovou lodí na Blízkém východě nebude.
K vítězství v únorovém střetu pomohli komunistům i politici nekomunistických stran svou nekompetentností. Vyvolat vládní krizi a jet pak na šibřinky na Moravu, jako to udělal Petr Zenkl, je prostě hloupost. Beneš byl zoufalý i z Američanů. Psal velvyslanci Steinhardtovi, že on by okázale dával americkou pomoc zemím, kde komunisté jsou vlivní, ale nemají většinu. Tím by se zvýšila šance pozice nekomunistických stran posílit. Diskriminace zemí, kde jsou silné komunistické strany, je postup nepromyšlený.
Gottwald dosáhl svého a mohl rekonstruovat, byť i s použitím nátlakových prostředků, vládu v duchu ústavy z roku 1920. Od té chvíle začíná postupný rozchod mezi Benešem a komunisty, jehož symbolickým mezníkem se stala Ústava 9. května. Prezident ji odmítl podepsat a v červnu na jeho místo přišel Klement Gottwald. Ten dlouhodobě varoval, že komunisty mohou porazit především vlastní chyby.
Po únoru už některé záhy přišly. Jednotná kandidátka je jednou z nich. Nekomunistické strany byly v rozkladu, jejich členstvo se masově hrnulo do KSČ. Celé okresní organizace přecházely! Z původních 900 tisíc národních socialistů jich na podzim 1948 zůstaly jen tři tisíce. Z nekomunistického prostředí přišla i myšlenka jednotné kandidátky.
Druhá velká „hrubka“ bylo uspěchané a nezvládnuté sjednocení komunistické a sociálnědemokratické strany. Z 363 tisíc sociálních demokratů se jich po slučovacím sjezdu ocitlo v KSČ jen 118 tisíc, tedy pouhá třetina.
Hlavní bylo to, že KSČ pod tlakem z Moskvy opustila svůj volební program z roku 1946, jakýsi pakt s československými občany. Sovětský systém se prosazoval více a více a není náhoda, že Gottwaldovy články a projevy, kde se mluví o specifické československé cestě k socialismu, se dlouho nemohly tisknout. Jsou to dodnes zajímavé texty. Brzy se stal obětí asimilace k sovětskému vzoru i systém SPH, systém plánovaného hospodářství, kde i státní podniky vystupovaly jako tržní jednotky.
A v době konfrontace obou bloků se na náš malý, tehdy dvanáctimilionový stát, který vedl dílo poválečné obnovy, osídloval pohraničí, industrializoval Slovensko i další země sovětského bloku, valily úkoly, které Češi a Slováci prostě zvládnout nemohli. Změnil se i charakter komunistické strany. Strana byla fakticky postátněna. V době IX. sjezdu měla ve dvanáctimilionovém státě 2 411 000 členů. Takové procento obyvatel nikde žádná komunistická strana neměla. Za těchto okolností i to, čeho bylo dosaženo (a nebylo toho málo!), mělo hořkou pachuť opuštění programu a stylu politiky, která KSČ dovedla k vítězství.
Pocit hrdosti nad mistrně vedeným politickým zápasem vystřídalo pro mnohé tušení, že revoluce byla těm, kteří jí pomáhali k životu, ukradena. Protože instituce začaly pohlcovat samu myšlenku a oddělovat ji od zájmů těch, kteří ji vyzdvihli.
Tento pocit měli i hrdinové výše uvedeného Menzelova filmu; o skutečnou katarzi jsme se pokusili v šedesátých letech.
S úspěchem pouze částečným a dočasným.
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc., 25.2.2008
Taktizující kancelářská organizace – došlo na email
Vážený pane ...
Ještě malá úvaha. Kdysi jsem přemýšlel, v čem spočívala síla KSČ v období let cca 1930 až 1989.
A myslím, že jsem na něco přišel. I když se to zdá neuvěřitelné, tak spočívala v práci s lidmi z "ulice". Tenkrát komunisté byli na dílnách, v ulicích, v hospodách, u hasičů, na pouti,
Dokonce si myslím, že systém národních výborů a výborů KSČ byl systém zpětné vazby. Člověk, který se nedomohl na výboru, mohl ještě jednat na sekretariátu strany a měl naději na určité nezávislé posouzení.
Televizní zpravodajství byl protknuté kritikou. Tehdy jsme to nechápali, ale dnes je vidět, jak televize tenkrát "kopala" za občany.
Kdeže by se nějaký funkcionář zapletl s multimilionářem či podporou jeho strany. Nezapletl, ale také by nemlčel a nestál v koutě. Řada komunistů zaplatila svou angažovanost životy. A v roce 1968 svými funkcemi. Ale nemlčeli. A z těch hádanic přicházelo i něco dobrého.
Dnes je z KSČM taktizující kancelářská organizace. Myslím, že dopadnete jak SPO Zemanovci, protože se nespojujete, nelákáte osobnosti a necháváte se ukřičet Kalousky, Ferry, Němcovými a dalšími nedemokratickými kariéristy. Kdybyste znali pravdu z hospod, nemuseli byste se bát za ni kopat.
Já sám jsem měl s komunisty různé zkušenosti, dobré i špatné, ale vždy to byli zapálení lidé. I ti fanatici byli čitelní a dnes si zaslouží čest. Fanatismus nebyl dobrý, ale byl neskrývaný a bylo možné se na něj připravit. Ale byli i takoví, kteří fanaticky lidem pomáhali. Dnes je politika samá faleš, přetvářka a lež. Tedy něco, co komunistům nikdy nebylo vlastní. Neměli byste tomu podléhat a měli byste se proti tomu postavit.
S pozdravem Josef Dlouhý
„Osmičková“ jubilea
Založení Českoslovanské sociální demokracie v Rakousku (7. 4. 1878)
Kulatý stůl v hostinci U kaštanu 5. 4. 2018. Bylo pozváno širší spektrum levicových osobností. Vstřícně odpověděl i statutární místopředseda ČSSD J. Zimola. S ohledem na termín těsně před druhou fází sjezdu ČSSD se však omluvil.
200. výročí narození Karla Marxe (5. 5. 1818)
Tematický seminář 11. 4. 2018 - článek o něm viz výše
Ideově-teoretická konference za mezinárodní účasti (květen-červen 2018), doporučené téma „K. Marx, proměny kapitalismu a nové možnosti boje za mír, demokracii a socialismus“ - posouzení věcné a finanční spoluúčasti Nadace Rosy Luxemburgové je reálné až ve druhé polovině dubna).
80. výročí mnichovského diktátu (30. 9. 1938)
Panelová diskuse za účasti našich a německých levicových historiků v České Lípě, doporučené téma „Teror Hitlerovy páté kolony a vyhnání české populace z pohraničí“ - jako součást již schválené akce v Holanech v poslední dekádě srpna 2018 a navazujících pietních mítinků u památníků obětí henleinovského teroru.
Odhalení pamětní desky 350.000 Čechů vyhnaných z pohraničí na budově KV a MěV KSČM v Brně 30. 9. 2018.
100. výročí vzniku samostatné republiky (28. 10. 1918)
Ideově-politická konference - říjnový termín bude upřesněn po vyhlášení data obecních a senátních voleb. Doporučené téma „Náš boj za národní a sociální emancipaci: poselství dějin a aktuální výzvy“.
Nízkonákladový tematický seminář pro lektory a ideologický aktiv strany - prvá polovina září 2018.
ZO KSČM Čelákovice
V dubnu oslavili svá významná životní jubilea členové ZO KSČM Čelákovice. Nejstarší členka ZO s. Marie Šípalová, dlouholetý člen výboru ZO a bývalý funkcionář OV s. Antonín Procházka, ss. Jindřiška Antošová, Lenka Zikmundová a v květnu oslaví významné životní jubileum s. Jan Verner, nejstarší člen ZO Čelákovice.
Všem jubilantům děkují za jejich činnost ve straně a pevné zdraví přejí členové ZO Čelákovice a OV KSČM Praha – východ.
Vladimír Duník, předseda ZO
BLAHOPŘÁNÍ
Dne 1. května oslaví 65. narozeniny člen ZO KSČM Sulice
soudruh Jan Kučera.
Dne 5. května oslaví 80. narozeniny člen ZO KSČM Kamenice
soudruh Miroslav Šmíd.
Dne 7. května oslaví 75. narozeniny členka ZO KSČM Kojetice
soudružka Jarmila Minarčíková.
Dne 12. května oslaví 85. narozeniny členka ZO KSČM Klecany
soudružka Alena Horáková.
Dne 14. května oslaví 75. narozeniny předsedkyně ZO KSČM Klecany
soudružka Jarmila Brožová.
Dne 29. května oslaví 95. narozeniny člen ZO KSČM Čelákovice
soudruh Jan Verner.
Všem jubilantům děkujeme za jejich minulou i současnou práci pro stranu a do dalších let přejeme pevné zdraví, štěstí, spokojenost a pohodu v osobním životě.
Za okresní výbor KSČM Pavel Posolda, předseda OV
Obsah porady předsedů a funkcionářů v úterý 5. 6. 2018
- návrhy plánu práce na II. pololetí 2018
- reakce na X. sjezd KSČM
- příprava komunálních voleb 2018, komise
- práce okrsků, pomoc okrskářům, kádrové návrhy