Epitaf Ransdorfovi
S Mílou Ransdorfem jsem mluvil naposledy nedávno, na konferenci v Kutné Hoře. Byl plný nápadů a kupodivu i plný jakéhosi vnitřního elánu, optimismu. Nepřestal kriticky pohlížet na okolní svět a ani na sebe, na nás, na komunisty, hnal se s buldočí úporností za svými sny a za naším společným cílem…
Opět překvapil svými encyklopedickými znalostmi i schopností spojovat těžce získané informace do logických celků…
Byl schopen z hlavy přednášet hodiny a hodiny, stejně tak živě a laskavě diskutovat s mladými nadšenci přesvědčenými o své pravdě, kteří se dialogu teprve učili… Byl člověkem s velkým Č, který zájmům většiny podřídil zájem svůj. Byl člověk se svými klady a se svými zápory, v mnohém nepraktický, v mnohém vynikající, jedinečný. Nejen v našem kraji, nejen v naší zemi, ale i v celoevropském rozměru a troufám si říci, že i v celosvětovém pokrokovém hnutí.
Bude nám chybět. Je těžké se loučit, vnímat bolest jeho rodiny a prázdno na jeho místě, které bylo cítit i mezi stovkami lidí, které se s ním také přišly rozloučit.
Koukám do své knihovničky, kde mám nedočteno dříve těžko stravitelné Ransdorfovo „Hledali spravedlivější svět“. Otevírám knihu a najednou cítím, najednou vím. Ransdorf žije.
Zdeněk Štefek,člen OV
Za Miloslavem Randsdorfem
Měl jsem to štěstí, že vedle mediálního kontaktu jsem se setkal s Miroslavem Ransdorfem v posledních letech několikrát. Naposledy v prosinci loňského roku v budově ÚV. Potěšilo mne, že jsi hned věděl, kdo jsem a vzpomněl sis i na společné foto s brandýskými funkcionáři před posledními parlamentními volbami. V našem krátkém rozhovoru ses zajímal i o to, jak žijí řadoví členové KSČM a co si myslí o tobě. Prostě jsi mne potěšil.
MILÝ MILOSLAVE, ČEST TVÉ PAMÁTCE!
Stanislav Šrámek, tajemník OV
Okénko do historie
Já, níže podepsaný Dan Bierónski, člen OV KSČM Praha-východ, známý svým zájmem o blízkovýchodní i mezinárodně politickou problematiku, bych vás takto rád seznámil s jednou zajímavou myšlenkou, která mi nedá spát.
Víme, jak vypadá současná situace na Blízkém a Středním východě. Hordy fanatických zabijáků pod pekelnou černou vlajkou, říkající si Islámský stát, mučí a vraždí vše živé od kolébky po hrob, ničí a likvidují památky předislámské i předkřesťanské kultury v Sýrii a Iráku a drancují veškeré bohatství těchto zemí, ve jménu Alláha či spíše ve jménu krvavého byznysu s ropou, zbraněmi a lidskými životy. Proč jen, jak je toto možné?
Ve svých minulých článcích jsem se pokoušel na tuto otázku najít odpověď. Je až nasnadě, že prvotní příčinou obrovského ničení a lidské genocidy v těchto zemích bylo a je vměšování imperialistického Západu v nešťastné Sýrii a Iráku. V prvně jmenované zemi je problém vcelku jasný. Režim Bašára Asada je poplatný ideálům strany BAAS, tedy strany arabského socialistického programu. Je to program založený na principech sekulárního státu, vyznačujícího se náboženskou tolerancí a snášenlivostí, rovnosti všech občanů různého vyznání před zákonem, rovnoprávností žen a přístupu všech občanů ke vzdělání. Je to program zakazující islámské právo šaría jako protiústavní.
Ale to by Západ vcelku toleroval, i když krajně nerad. Horší jsou tu dvě věci. Je to jednak státní vlastnictví veškerého ropného a surovinového průmyslu se všemi nevýhodami, jež pro těžařské společnosti Západu znamená. Prostě zahraniční investoři se tu musí podrobovat zákonnému diktátu Syrské republiky, což pro ně znamená méně než poloviční zisky. Zároveň tento stát znamená jistoty pro miliony Syřanů a klid v zemi. I to je špatné pro vojenskoprůmyslový komplex USA a EU, protože mu to znemožňovalo po dlouhá desetiletí udělat si z této kvetoucí arabské země střelnici a zkušebnu pro zbraně hromadného ničení.
A druhý faktor činí zemi Bašára Asada nepohodlnou pro strýčka Sama. A tím je principiálně jeho protiizraelský a protisionistický postoj. Je známo, že syrská armáda se v boji proti sionistické mašinérii příliš nevyznamenala. Byla poražena v roce 1967, tedy v proslulé sedmidenní válce, kdy Izrael okupoval syrské Golanské výšiny, a ještě potupněji potom v říjnu 1973, kdy Sýrie ve spolupráci s Egyptem zaútočila na Izrael, ale vše špatně. Syřané byli poraženi v okolí severoizraelské Haify a Egypťané byli donuceni ke kapitulaci pro obklíčení své armády na březích Rudého moře, poté co se Izraelci přeplavili přes Suezský průplav. Podobně také vypadala situace syrského arabského bezpečnostního sboru v Libanonu v letech 1982/83, kdy tyto jednotky v zemi nebyly vůbec schopny čelit běsnění izraelské soldatesky a proizraelských libanonských falangistů. Přitom však Sýrie stále nabádá Izrael k opuštění Golanských výšin i ostatních okupovaných území. Situace se vyhrotila obzvláště nyní, kdy se na Golanských výšinách objevila bohatá ložiska ropy. Je jisté, že vztahy mezi oběma zeměmi zůstávají více než napjaté.
A jaké je řešení nastalého problému? Úplně jednoduché. Svrhnout nepohodlný režim všemi dostupnými prostředky. Ukázalo se však, že to tak snadné nebude. Asadův režim nebyl svržen lidovými a barevnými revolucemi jako jeho souputníci v Tunisku a Egyptě v roce 2011. Jeho klady tu převýšily zápory. Zbývalo tedy řešení libyjské. Vojenské řešení předpokládající bezuzdnou podporu protivládních sil a možnost cizí vojenské invaze jako v Iráku. Ale opět se imperialistická nit zadrhla. Socialistický režim v Libyi byl opravdu poražen vojensky silami libyjské opozice tím, že na jaře 2011 Rada bezpečnosti vyhlásila nad Libyi bezletovou zónu s podmínkou, že jakmile vzlétnou do vzduchu libyjské bitevníky, začne vojenské intervence NATO v zemi. Zejména tehdejší Sarkozyho Francie se v tomto ohledu velice angažovala. A výsledek se opravdu dostavil. Tripolis byl obsazen jednotkami opozice a prezident Muammar Kaddáfí byl i se svým doprovodem zajat vzbouřenci a brutálně na místě umučen. Snímky v říjnu 2012 obletěly celý svět a otřásly myslí pokrokové veřejnosti.
A je tu paralela se Sýrií. Rada bezpečnosti OSN tento scénář již nechtěla opakovat a přes nesouhlasné stanovisko imperialistů bezletovou zónu nad Sýrii nevyhlásila. Jen díky ruským diplomatům byla Sýrie donucena k vydání zbraní hromadného ničení, na což dohlíželi zejména vojenští experti z Ruska. Lze si snadno představit, jak tyto zbraně skončily a kam se poděly.
Pro syrský režim tento verdikt OSN znamenal vydechnutí a druhý poločas. A tak špatně vyzbrojená armáda etnických Turkmenů, s podporou sousedního Turecka, šla od porážky k porážce a zdálo se, že imperialistická oprať, zaměřená na likvidaci zbytků arabského socialismu, se tu neslavně přetrhla. Ale ne úplně. Západní tajné služby a afghánská Al-Káida začaly nestoudně využívat nespokojenosti muslimských radikálů a extrémistů v zemi a vnutily jim ideu Islámského státu, dodaly jim organizační schéma a obrovské množství zbraní. Tímto bylo zahájeno druhé, mnohem krvavější dějství syrské občanské války.
A nyní do Iráku. Principy tu zůstaly stejné, ale časový sled událostí i jeho výsledek naprosto odlišný. Také v Iráku vládla odnož strany BAAS, tady reprezentované prezidentem Saddámem Husajnem. Ten však proti sobě popudil prakticky celý svět invazí do Kuvajtu. Odtud byl však doslova vykopnut v lednu 1991 po operaci Pouštní bouře a potom v roce 2003 vržen novou americkou invazí do Bagdádu. Pro imperialisty to ale bylo Pyrhovo vítězství. Prosaddámovské síly zahájily proti americkým supermanům partyzánskou válku a donutily USA udržovat velice silný bezpečnostní kontingent, který by trvale znemožnil saddámovským baasistům návrat do Bagdádu a obsazení prezidentského paláce. Opravdu se tu nekonal triumfální pochod vítězných Američanů z roku 1991 po „osvobození“ Kuvajtu.
A jak z této šlamastiky ven? Využít primitivních pudů nevzdělaných islámských extrémistů a barbarů bažících po návratu práva šaría a týrání žen a jinověrců a nenávidějící arabské socialisty, kteří tato středověká zvěrstva zakázali a tvrdě pokutovali jejich ideology a vykonavatele. A jsme tu opět u počátku Islámského státu. Časově se tento proces až nápadně podobal vývoji v Sýrii.
A proto teď zpět do Sýrie. Jak jsem již podotkl, režim Bašára Asada přežil první kolo občanské války, ale vyzbrojení a zfanatizovaní islámisté mu zasadili tvrdé porážky a opanovali 75 % Sýrie. Na obranu hroutícího se systému však přišly jednotky severosyrských Kurdů, vedené často emisary Kurdské strany pracujících, označené jako teroristická organizace. A tyto jednotky úspěšně čelily hordám syrských šariátníků a hlavně znemožnily Turecku, jakožto členů NATO (!), dodávat barbarům zbraně, munici, peníze a proviant. I proto oni, ne Islámský stát, byli přednostně bombardování tureckým letectvem.
Je až s podivem, že režim Bašára Asada nekapituloval nebo se nezhroutil. Tuto otázku jsem si kladl neustále a se mnou asi celý svět. Ale před několika dny TV Nova v televizních novinách uvedla, že na jeho straně v boji proti Islámskému státu bojují i jednotky libanonského Hizballáhu.
A jsme u jádra problému. Hizballáh je strašidlem západních imperialistů a hlavně izraelských šovinistů, jimž v roce 2000 a 2006 uštědřil hrozné porážky v Libanonu, což se nepovedlo nikomu předtím! Je to nejschopnější levicová guerilla vše dob, proti níž kolumbijská FARC-ÉP je jen partou zbojníků a učedníků. Pomohl Asadovi z vojenské nouze s příslibem, že se imperialistům nikdy nevzdá! A dobře ví, o čem hovoří. Pokud by se Libanoncům vzepřel nebo by svoje přísahy nesplnil, bylo by to totéž, jako kdyby vyhlásil válku italským Rudým brigádám. A toho se každý západní politik bojí jako čert kříže.
Zahájil proto jednání se spřáteleným Ruskem, které po měsíci váhání zahájilo leteckou ofenzivu v Sýrii. Síly islámského státu se počaly prudce tenčit.
A co v Iráku? Tam jsou myšlenky arabského socialismu prakticky mrtvé. Je asi jasno, že irácká podporou Západu, Kurdů a Sunnitů postupně Islámský stát udolá. Ale bude to vláda prozápadní.
Naproti tomu v Sýrii po vítězství ISIS převládnou ideje hizballáhovského socialismu s všemožnou podporou Ruska. A mezi oběma zeměmi bude ZEĎ.
Dan Bierónski, člen OV
O Kubě – zemi přátel
Ve čtvrtek 26. 11. v jednacím sále Technických služeb Čelákovice proběhla beseda o Kubě, kterou organizovala MěO KSČM Čelákovice ve spolupráci se Společností česko – kubánského přátelství. Rozhodl jsem se tímto příspěvkem podělit se s vámi o dojmy a zážitky z této akce, které jsem se zúčastnil.
„Kuba, pro některé ostrov svobody, pro druhé zase ostrov utrpení a nesvobody“, těmito slovy zahájil besedu předseda Městské organizace KSČM Vladimír Duník. Téměř ze všech dostupných zdrojů se dovídáme o této hrdé a nepokořené zemi samé negativní informace. O tom, jaká je Kuba současnosti se přišel mezi nás podělit se svými zkušenostmi a zážitky RSDr. Milan Havlíček, který Kubu v nedávné minulosti sám dvakrát navštívil.
Beseda probíhala ve dvou částech. V prvé nám promítnul krátký střihový film z fotografií z jeho pobytu, v němž ukázal krásy tohoto karibského ostrova, přírodu, architekturu a hlavně život místních obyvatel, který doprovázel vlastními postřehy a historkami.
Druhá část byla věnována otázkám přítomných občanů.
Průběh besedy mne jednoznačně přesvědčil o tom, že pro pana Havlíčka je Kuba, její příroda, ale především její lid, naprosto srdeční záležitostí. Beseda v jeho podání byla naprosto skvělá a mne inspirovala k dotazu ohledně možnosti přestěhování se do této krásné a hlavně svobodné země.
Chci tímto panu doktorovi moc poděkovat za krásný zážitek a to jistě nejen pro mě. Svědčí o tom i velmi slušná účast včetně mladých.
Již nyní se těším na další besedy v obdobném duchu. Tato beseda ve mně probudila též silnou národní hrdost a to nikoliv k současnému Česku, ale k násilně rozbitému Československu.
Pane doktore, velký a upřímný dík.
S pozdravem Venceremos
Vladimír Duník, člen VV OV
Poštovní schránka
Poštovní schránka na rohu ulice,
to není nějaká lecjaká věc.
Kvete modře,
lidé si jí váží velice,
svěřují se jí docela,
psaníčka do ní házejí ze dvou stran,
z jedné smutná a z druhé veselá.
Psaníčka jsou bílá jako pel,
a čekají na vlaky, lodě a člověka,
aby jak čmelák a vítr je do dálek rozesel,
- tam, kde jsou srdce,
blizny červené,
schované v růžovém okvětí,
když na ně psaní doletí,
narostou na nich plody
sladké nebo trpké.
Jiří Wolker
Kultura v plenkách aneb nekonečný seriál ze Středočeského kraje – leden 2016
Lednové aktivity začaly již prvního - svátek – nesvátek. V nemocnici na Kladně a ve Slaném se narodily první děti – jejich návštěvu jsem odložil na druhého ledna, a ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy se konal novoroční restart, kterého jsem se zúčastnil. Ukázalo se, že i tato akce si našla své zájemce, kterým byl podáván k prohlídkám chléb se sádlem, škvarky, cibulkou a okurkou.
A už v dalším týdnu jsem vyrazil dále – do Lidic, kde se konaly vernisáže dvou výstav – Karel IV. v Braniborsku a Operace Valkýra – a do Kladna, kde proběhl křest knihy L. Švorce Pohádky od řeky Berounky a vernisáž jeho výstavy Ohlédnutí. Vánoční výstavy jsem zakončil v Mělníku, kde se uskutečnila v sobotu komentovaná prohlídka výstavy „Advent a vánoce v zemi Joulupukkiho“, která je zaměřena na finskou historii a jejich vánoční tradice. Té se ujal kurátor výstavy a historik muzea L. Snopek.
Nechyběl jsem ani na veletrhu cestovního ruchu v Brně, na Regiontouru, kterému jsem věnoval jeden celý den.
Navštívil jsem i přednášku o geologických zajímavostech Českého krasu v Berouně, vernisáž výstavy Operní diva Jarmila Novotná také v Berouně, zahájení výstavy V. Žáka v Rakovníku o žánrových obrázcích z Vietnamu a Kambodže a následné autorské čtení Václava Větvičky o Křivoklátsku s promítáním diapozitivů. Předával jsem i ceny v divadle Mladá Boleslav nejlepším hercům a inscenacím. A podíval jsem se, samozřejmě, i na reprezentativní ples Středočeského kraje do Jezuitské koleje v Kutné Hoře. A protože začínají masopusty, nemohl jsem chybět ani na oslavách v našich organizacích, ani na Opera Barocca - Sladké trápení – v Clam-Gallasově paláci.
Konaly se také kulturní komise, středočeská, tedy poradní orgán Rady kraje, i naše sekce, komunistická, kde jsem referoval o přicházející legislativě v kultuře a kde se dohodlo, že příští jednání bude probíhat opět v naší příspěvkové organizaci.
Pokročili jsme též v přípravě kulturních projektů z „IROPu“. Vlastního projektového managera má již projekt dostavby depozitáře v Berouně i projekt depozitáře v knihovně. Máme jasno i o osudu projektu v Příbrami, který se realizovat nebude a místo něho se vytvoří nová expozice Masaryka v Lánech – bude 100 let od vzniku Československa… Hodně práce se dělá při přípravě dalších projektů – druhá fáze rozšíření skanzenu v Kouřimi a využití Hradenína pro depozitář a expozici. Zároveň jsme začali probírat i možnosti využití evropských zdrojů třeba pro zahrady a vodní díla u zámku v Panenských Břežanech, tamní Santiniho kaple je totiž na indikativním seznamu Národních kulturních památek. A svou váhu by mělo i zmapování a stabilizace kutnohorského podzemí, to je zase UNESCO.
Zasedal i pracovní tým Ministerstva pro místní rozvoj právě pro přípravu výzev pro kulturu, kde zastupuji Asociaci krajů. Domnívám se, že se podařilo při přípravě podkladů, kritérií a limitů zohlednit řadu připomínek od muzeí, galerií i knihoven.
Jak jsem možná informoval, v Kolíně je otevřená otázka, zda si vedle našeho sídla muzea, který opravujeme, pronajmeme další prostor v domě číslo 7. Udělali jsme analýzu dopadů na naše muzeum, která pronájem na 50 let nedoporučuje. Uvidíme, jak rozhodne Rada.
Zároveň jsme pokročili i v přípravě založení symfonického orchestru. Máme vzor zřizovací listiny i témata spolupráce s městem Poděbrady. Proces teď vázne hlavně na osobě, která by měla orchestr managersky řídit.
V Senátu proběhla též diskuse o stavu živé kultury v ČR, kam jsem dorazil, ač nebyly kraje oficiálně pozvány. Půjdu ale jinou cestou. Připravujeme zasedání Komise Asociace krajů v březnu v Jižních Čechách, kam určitě řadu panelistů z diskuse pozveme.
Začalo i dlouhé přetahování o další finance do rozpočtu. Musíme prosadit některé investice, např. nákup domku A. Masarykové v Lánech nebo nákup pozemků v dole Bytíz od Diama, abychom zachovali tamní historicky hodnotné stroje. Nemáme finance na 3% navýšení mezd. A těch drobností k tomu je ještě dost… Ve srovnání s jinými kapitolami to sice nejsou nijak horentní požadavky, ale v kultuře se naplňují pomalu. Obzvlášť, když ani situace na odboru není zrovna prvotřídní, personálně i výkonnostně. Ale kdo se dá na vojnu, musí bojovat…
Zdeněk Štefek, radní kraje
Seznam kontaktů pro možnost stížností a námětů členů a ZO KSČM na vysílání sdělovacích prostředků
Stálá komise pro sdělovací prostředky Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Kontakt: 257 171 111, 257 171 717
E-mail: posta@psp.cz
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
Adresa: Škrétova 44/6, Praha 2, 120 00
Kontakt: 274 813 830, 226 236 000
Rada Českého rozhlasu
Adresa: Český rozhlas, Vinohradská 12, Praha 2, 120 99
Kontakt: 602 355 219
Rada České televize
Adresa: Kavčí hory, Praha 4, 140 70
Kontakt: 261 137 417 – 419
Haló noviny:
Adresa: Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1
E-mail: halonoviny@halonoviny.cz , redakce@halonoviny.cz
Kontakt: 222 897 256, 222 897 111
„Neříkej mi dědku…“
„Já ti také neříkám cucáku“. Tento výrok důchodce Aloise Horáčka, v podání Lubomíra Lipského, kterým reaguje na nevhodné oslovování jedním ze štamgastů v televizním seriálu Hospoda, mi napadl po přečtení nadpisu jednoho z článků v prosincovém Zpravodaji OV. Ten zněl „Mám věk spíš na různé pletky, než si sednout mezi dědky… Je zajímavé, že tento bonmot, který byl při projednávání článku reakční radou v posledních čtyřech řádcích textu, se najednou dostal do nadpisu, i když vlastně vůbec nevyjadřuje jeho obsah. Ale to není podstatné, spíše mi vadí to oslovení dědku, které podle mého názoru nepatří zrovna mezi zdvořilé. Potvrzuje to nakonec i počítač, který tento výraz podtrhuje červeně.
Domnívám se, že autor článku, který byl naší okresní konferenci navržen za kandidáta do senátu, chtěl tímto bonmotem vyjádřit svoji nechuť pracovat v tomto zastupitelském sboru. Jenže ve svém literárním rozletu jaksi nedomyslel širší souvislosti. Třeba to, že i ve stranických orgánech se pohybuje mezi soudruhy vyššího věku. Takže aniž bych byl vztahovačný, mohu se vzhledem k podstatnému věkovému rozdílu mezi ním a mnou oprávněně domnívat, že ani má přítomnost či případně přítomnost dalších starších soudruhů na různých stranických jednáních mu nemusí být příjemná.
Znám ho ale jako čestného a vzdělaného člověka a proto jsem přesvědčen, že si neuvědomil možnost chápat tento výrok i v jiných souvislostech a vyvozování nechtěných závěrů. Ve vztahu k pojmu dědek máme jistě v živé paměti neomalenost herců Jiřího Mádla a Marthy Issové, kteří se snažili před komunálními volbami v r. 2010 v klipu „Přemluv bábu a dědka“ nebo před sněmovními volbami v r. 2013 v klipu „Oslov bábu, oslov dědka“ generačně rozdělit voliče a mladé lidi orientovat proti levici. V každém případě oslovení dědku nepatří zrovna mezi zdvořilé titulování starších mužů. Mimo pohrdlivého vyznění může vyvolávat i představu staříků obdařených počínající senilitou, inkontinencí moči či jinými průvodními jevy stáří, se kterými společný pobyt nemusí být třeba nijak příjemný. Měli bychom být tedy s „titulováním“ dědku opatrnější.
V souvislosti s tím bych chtěl připomenout ještě jednu věc. Jde o občas používané netaktní označování věkově starších členů strany za přestárlé (nemusím zdůrazňovat, že jde o značně početnou skupinu). Tento výraz, patřící do kategorie přerostlý, přezrálý, přetržený apod., vyjadřuje cosi, co je již k nepotřebě, který pak ve spojení s člověkem vyznívá urážlivě. Proč raději nepoužívat významově stejné, ale slušné a taktní označení starší členové či členové vyššího věku?
Vždyť přece komunista by se měl vyznačovat, mimo dalších pozitivních vlastností, i taktem a ohleduplností v jednání, což možná dvojnásobně platí ve vztahu ke starším lidem. Takže bych prosil, už žádní dědkové. A pokud jde o podobně hanlivé označování starších žen, o tom bych raději pomlčel. Tam totiž už jde, jak my „kluci z Moravy“ ve vší slušnosti říkáme, o „přes držku“!
Jaromír Dočekal, předseda ORoK
Plán práce
okresní organizace KSČM Praha - východ na I. pololetí 2016
Hlavní úkoly:
- aktivizace a rozšíření členské základny a našich zástupců v odborném zázemí KSČM
- zodpovědně připravit naše zastupitele do krajských voleb
- přinést podíl k úspěchu ve volbách do části Senátu, připravit volební kampaň
- příprava sjezdu, reakce na sjezdové materiály
VÝKONNÝ VÝBOR:
Stabilní body jednání:
- Kontrola úkolů z předchozích zasedání VV a plnění usnesení vyšších orgánů.
- Obsahová a organizační příprava zasedání OV, VV a porad funkcionářů ZO.
- Organizační záležitosti, došlá pošta, zprávy ORK a ORoK.
- Činnost OVŠ.
- Zpráva ORK o příjmech a vydáních za minulý měsíc.
- Plnění rozpočtu OV.
Další plánované body jednání VV:
VV 27. ledna - Výsledky inventarizace majetku /IK s.Atassi/.
- Přehled hospodaření okresní organizace za rok 2015.
- Dělba práce a odpovědnost členů VV.
- Hodnocení činnosti našich krajských zastupitelů.
- Doplnění další nominace do kandidátky krajského zastupitelstva.
- Vyhodnocení a publikování připomínek, námětů a podnětů z diskuze a
jednání OK a zapracování je do plánu práce okresní organizace KSČM.
VV 24. února - Závěry z krajské konference konané 30. 1. 2016.
- Návrh na vedoucí okrsků, způsob řízení.
- Ustavení okrsků, úkoly vedoucích, kádrová příprava.
- Příprava na májové oslavy v okrese (s.Duník).
- Obsahové zaměření Zpravodaje, zvýšení počtu přispěvatelů (Dočekal).
VV 30. března - Příprava májových akcí a společné akce OV (s.Duník).
- Rozbor placení členských příspěvků v r. 2015.
- Žádost vedení strany, aby sdělilo OV výsledky šetření o hospodaření se
sídlem KSČM (s.Trabulsi).
VV 27. dubna - Příprava volebních akcí a distribuce propagačních materiálů.
- Stanovisko ke sjezdovým materiálům (Dočekal).
- Propagačně ideové působení na veřejnosti, Třešnička.
VV 25. května - Vyhodnocení závěrů sjezdu KSČM (s. Havlíček).
- Jak zvýšit účast na poradách funkcionářů (s. Dočekal).
- Příprava plánu práce na II. pololetí 2016.
VV 29. června - Návrh opatření k zabezpečení krajských a senátních voleb.
- Využití internetu k předávání informací a zpětná vazba se ZO (s. Zima).
- Projednání návrhu plánu práce na II. pololetí 2016.
OKRESNÍ VÝBOR
Stabilní body jednání:
1/ Kontrola plnění přijatých usnesení OV a vyšších stranických orgánů.
2/ Dotazy a připomínky k zápisům z VV.
3/ Plnění rozpočtu OV.
4/ Činnost OVŠ.
5/ Vývoj politické situace v okrese.
6/ Zpráva ORK o příjmech a vydáních za minulé období.
Další plánované body jednání OV:
OV 10. února - Výsledky inventarizace majetku OV (s.Atassi).
- Stav a složení členské základny k 31. 12. 2015.
- Přehled hospodaření okresní organizace za rok 2015.
- Informace z krajské konference konané 30. 1. 2016 (s. Havlíček).
- Dělba práce a odpovědnost členů VV.
- Hodnocení činnosti našich zástupců v odborném aktivu KSČM a
krajském zastupitelstvu.
OV 13. dubna - Stav hospodaření okresní organizace v roce 2016.
- Ustavení okrsků, úkoly vedoucích, organizační uspořádání.
- Rozbor placení členských příspěvků v r. 2015 (s. Zima).
- Příprava na májové oslavy v okrese (s.Duník).
- Obsahové zaměření Zpravodaje, zvýšení počtu přispěvatelů (Dočekal).
OV 8. června - Hodnocení májových oslav a pietních aktů v okrese (ústně).
- Vyhodnocení průběhu a závěrů sjezdu KSČM (s. Havlíček).
- Návrh opatření k zabezpečení krajských a senátních voleb.
- Projednání návrhu plánu práce na II. pololetí 2016.
- Propagačně ideové působení na veřejnosti, Třešnička.
- Využití internetu k předávání informací. (s. Zima).
PORADY FUNKCIONÁŘŮ
Konají se každou první středu v měsíci od 8.30 hodin ve 2. patře č. 116, kde bude také prováděna distribuce Zpravodaje OV. Stabilní body jednání jsou informace z jednání stranických orgánů (VV, KV, ÚV) a z krajského zastupitelstva, besedy v rámci přípravy funkcionářského aktivu a výměna zkušeností z práce ZO a s veřejností.
Další plánované či aktuální body budou uvedeny vždy s předstihem ve Zpravodaji OV.
Termíny akcí okresní organizace KSČM Praha východ v roce 2016:
XII I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII
Porady funkcionářů 6 3 2 6 4 1 13 7 5 2 7
Okresní výbor 16 10 13 8 20 14 9
Výkonný výbor 27 24 30 27 25 29 27 31 21 26 30 21
Poznámky:
- plán práce je rámcový a bude průběžně doplňován podle vzniklých potřeb a koordinován
s plánem KV a ÚV. Krajská konference se koná 30. 1. a 14. - 15. 5. je sjezd KSČM,
- zasedání OV se koná každý sudý měsíc (druhou středu měsíce/ od 16 hodin v č. 116, 2. p.,
- zasedání VV se konají vždy poslední středu měsíce v 15 hodin tamtéž,
- vedení OV se schází operativně na sekretariátě OV,
- akce OV a další, na kterých má KSČM zájem, budou stanoveny dodatečně a zveřejněny.
Informace z výročních členských schůzí KSČM na okrese Praha-východ konaných na podzim 2015
V následujícím příspěvku jsou shrnuty informace z výročních členských schůzí základních organizací KSČM na okrese Praha-východ, které proběhly na podzim loňského roku. Základní organizace měly k dispozici formulář - „Zpráva ZO KSČM v …. o konání výroční členské schůze dne ….“), ve kterém měly vyjádřit své podněty ke zlepšení práce strany, ke sjezdovým dokumentům a k tezím do volebního programu 2016 ve Středočeském kraji. Je skutečností, že ke dni konání okresní konference (14. listopadu 2015) byly k dispozici zápisy a písemné informace pouze ze 7 výročních členských schůzí. Z materiálů, které jsem měl k dispozici, jsem vybral ty informace, které se vztahovaly k následujícím projednávaným bodům:
I. Podněty pro zlepšení práce strany
V organizační oblasti:
Nutnost zachovat okrsky v okresech pro pravidelnou práci se členy ZO.
Zajistit kontakty (řízení, informovanost a zpětnou vazbu) mezi OV a ZO.
Zabezpečit podrobnější informace ze zasedání KV a ÚV.
Větší informovanost, nezakrývání nedostatků (alespoň uvnitř strany), stanovení konkrétních úkolů (splnitelných), vzájemná důvěra a podpora.
V ideové oblasti:
Objasnit často prezentovaný požadavek na zlepšený ideologické práce (formy, metody, rozsah, možnosti).
Maximálně využívat stranický tisk.
V ZO pracovat se Zpravodajem, který je dobře zpracován. Snažit se, aby každé vydání bylo použito pro práci ve stranických skupinách.
Osvědčilo se i rozesílání „Třešničky“ všem členům.
Přizpůsobit základní východiska (marxismus-leninismus) potřebám doby. Příkladem jsou výstupy s. Ransdorfa ve sdělovacích prostředcích, nenáviděného i uznávaného opozicí. Jeho „Nové čtení Marxe I. a II.“ by mělo být zadáno k rozpracování do HaNo místo nesmyslných „bulvárních“ čtení (příloh v úterý, čtvrtek, pátek – i když jsou ekonomicky přínosné).
Nepřehánět ve volební kampani frázovitost volebních materiálů, psát a mluvit úderně a jasně. Např. A. Babiš na TV Prima v Partii dne 27. 9. 2015. Ani naši vedoucí činitelé nejsou tak otevření, snad si to nemohou dovolit!
V ekonomické oblasti:
Udržet rozpočet v černých číslech.
Prosazovat různé formy vlastnictví, zejména státní, družstevní atd.
Soustavně kontrolovat a usměrňovat hospodaření (výdaje) OV i ZO.
V souvislosti s finančními výdaji vyhodnocovat i výsledky a přínos dotovaných akcí.
V základních organizacích je nutno dodržovat vybírání členských příspěvků.
Těžko žádat na členech příspěvkovou kázeň podle Stanov, když opět vyplula na povrch nedořešená sankce za předčasný (neuvážený) prodej budovy v ulici Politických vězňů.
V kádrové oblasti:
Nekumulovat funkce.
Soustavně připravovat mladé komunisty do funkcí.
Rozhodně dát v kandidátkách přednost mladším lidem, ale ne za každou cenu (viz Vrobel, Fryčer atd).
Ne lidem s nepodloženými ambicemi, u Vrobela s neuvěřitelnou arogancí.
Pro volby:
Zkvalitnit a rozšířit mediální informovanost občanů o činnosti KSČM.
Šířeji prezentovat činnost KSČM ve prospěch občanů naší republiky.
Nepodbízet se, nepřeceňovat úlohu stánků, kampaně vymýšlet s orientací na pracující (dělníky a rolníky – dnes námezdně pracující). Samozřejmě obracet se na hlavně na naše voliče (penzijního věku), kteří mají paměť na přednosti socialismu, nejen nostalgicky.
Nebojácně ignorovat naše třídní nepřátele! Je to povinností námi zvolených představitelů. Usvědčit je fakty a argumenty.
Pro poslance a zastupitele:
Nekumulovat funkce.
Zlepšit informovanost o práci poslaneckého klubu (iniciativy, úspěšnost návrhů, hlasování).
Napravit nulovou informovanost o práci senátního klubu.
II. Stanovisko VČS k předloženým sjezdovým materiálům
Strategie směřování a hlavní úkoly strany po IX. sjezdu KSČM:
Materiál zahrnuje všechny oblasti života společnosti, využitelný zejména pro práci poslanců, zastupitelů a funkcionářů strany. Pro řadové členy (věk a aktivity) nezajímavý.
V úkolech pro ZO nepřináší nic nového.
Hlavní úspěchy a nedostatky budování socialismu v Československu:
Pokus o hodnocení minulosti, které mělo být už uděláno dávno.
Předpoklad, že to bude učiněno později, s dostatečným odstupem a nadhledem, je spíše omlouváním dosavadní nečinnosti.
Návrh na zkvalitnění řízení stranické struktury:
Diskuse kolem počtu členů ÚV a jeho výkonného výboru či kdo bude volit místopředsedy ÚV, jsou nepodstatné a naprosto zbytečné.
Problémy ZO je třeba řešit zásadně (kontakty s OV a aktivity), nikoliv doporučením slavnostního vítání nových členů a patronátem nad nimi.
Využívání rodinného zázemí k získávání nových členů je nereálná představa, vyžaduje to kvalifikované vyjádření sociologů a psychologů.
Plný souhlas s profesionalizací předsedů OV, jakož i s nutností zapojovat členy stranických orgánů do přípravy materiálů.
Výměnu kádrů a délku setrvání ve funkcích je třeba řešit; na nižších stupních je to však otázka náhrady, naopak u poslanců je to nutnost.
Po vzniku krajských výborů KSČM je otázka, do jaké míry je opodstatněná funkce instruktor ÚV, zejména, jsou-li instruktoři současně i tajemníky KV.
Je třeba skončit s nesmyslným používáním výrazů „kázeň a disciplína“ (dvakrát i v materiálech); jde o významově stejná slova (čeština i slovenština) a jejich spojování vyvolává dojem, že nevíme, co říkáme.
Naopak se projevila výhrada k plné profesionalizaci předsedů OV KSČM - strana nebude mít peníze na jejich mzdy.
Úloha krajského výboru KSČM by se měla soustředit především na přípravu krajských voleb a na koordinaci poslaneckých a senátních voleb v kraji.
Ke kumulaci funkcí a délce funkčního období přistupovat podle hesla 3 krát a dost.
III. Stanovisko a návrhy k předloženým tezím Volebního programu 2016 (ve Středočeském kraji)
Do tezí je navrhováno doplnit:
V oblasti zdravotnictví více pozornosti věnovat lékové politice.
Věnovat pozornost transparentnosti finančních prostředků, kontrolní činnosti a nedovolit rušení oblastních nemocnic.
V oblasti výchovy zásadně vystupovat proti školnému, snažit se prosadit snížení poplatků v mateřských školách.
Udržet dotování dopravy na docházku do všech školních zařízení.
Podporovat vytváření nových pracovních míst (především okresy Rakovník, Příbram, Benešov, Kutná Hora).
Usilovat o zvýšení mezd ve srovnání s ostatními státy Evropské unie.
V oblasti bezpečnosti se vrátit k systému jednotné (státní) policie ČR (městská je zbytečnou finanční přítěží – je pochybně kádrově zajištěna, i ustrojením je reminiscencí na doby neblaze minulé).
Je otázkou, jak v příštích krajských volbách na naše výsledky zapůsobí případ MUDr. Ratha. Jak uspěje případně jedině možná koalice se sociální demokracií.
Tímto souhrnem informací z výročních členských schůzí KSČM se můžete, vážení čtenáři, dozvědět to, jaké podněty vzešly z jednání základních organizací. Některé mohou být i protichůdné. To však nic nemění na tom, že základním organizacím, které se svědomitě zhostily svého úkolu – podání zprávy o konání výroční členské schůze, je nutno vyslovit poděkování za odvedenou práci.
Jan Hádek, člen OV KSČM Praha-východ
Reakce na článek ve Zpravodaji OV KSČM Praha východ říjen 2015 „HRDINOVÉ MEZI NÁMI“
Jak sám autor píše, je „pozorným“ čtenářem Sborníků z Pražských teoreticko-politických konferencí. Záměrně jsem slovo pozorný dal do uvozovek, poněvadž kdyby tomu tak opravdu bylo, nemusel by autor zdlouhavě psát o anonymech či anonymitě. Často na těchto konferencích vystupuji, samozřejmě, pod vlastním jménem, na které jsem hrdý už proto, že se jmenuji Vladimír a toto jméno mi rodiče dali po … Na příjmení jsem také hrdý, poněvadž moji předkové byli komunisté. Jsou i sborníky, kde je i moje fotografie. Valašsko je moje rodná hrouda, na kterou jsem pyšný i hrdý. Zlínský kraj zahrnuje drtivou většinou i „Valašské království“ a v tomto království „panoval“ i T. Baťa. Mnoho se o něm napsalo a mnoho se traduje. Jen se málo ví, že tento velkopodnikatel nic neobjevil. Avšak jako aplikátor předčil samotné objevitele. Proč o tom píši? Odpovídám autorovi na jeho myšlenkový pochod o originalitě myšlenek - či jinak řečeno vlastních myšlenek. Doveďme aplikovat všechny myšlenky K. Marxe, B. Engelse a V. I. Lenina do praxe se stejnou intenzitou, jako to dovedl T. Baťa ve svém oboru a budeme slavní, ale hlavně - užiteční pro celé lidstvo. Je to úkol velmi složitý a náročný, pro nás i další generace. Každá maličkost v tomto procesu má svou velkou cenu. Proto je nutné, a je to i naše morální povinnost, neustále se k těmto myšlenkám a zákonitostem vracet, a nejen to, ale uplatňovat je v praxi, tj. v komunistickém hnutí i v naší KS. Nebo má autor jiný názor? Mrzí mě, že autor nečetl mnou doporučenou knihu a nemá zájem číst ani marxistickou literaturu. (Z jeho jiných veřejných článku vyplývá, že miluje jinou literaturu, ale proti vkusu žádný dišputát.) Po přečtení jeho výše uvedeného článku plného ironie a nadsázky se tomu ani moc nedivím. Sám sebe hodnotí - cituji: “Nikdy jsem se za žádného znalce nepovažoval“, ale teoretické konference odsuzuje. Má to logiku věci? Pro autora asi ano! Od člověka, který má státní zkoušku z marxismu-leninismu a dalších mnoho let samostudia marxismu – leninismu, bych předpokládal hlubší vědomosti v těchto vědách. Napsat, že „učit se komunismu“ je zajímavý termín, (jaké má asi cíle tahle autorova ironie?), tady ukazuje svůj vztah nejen k marxistickým pojmům, ale také k Pražským teoreticko-politickým konferencím. Pro čtenáře uvádím, že je to výrok Vladimíra Iljiče Lenina, který ho i dál definuje, ale to až někdy příště. Jak sám autor popisuje, má své bohaté vědomosti v oblasti teologie na základě poslechu ČT2, aby je mohl dále uplatnit v jeho velké publikační činnosti (náboženství a marxismus jsou si v protikladu). Ještě jeden pojem leží autorovi v „žaludku“ a to „opravdový komunista“. Já jen ve stručnosti pro čtenáře uvedu - pokud jsme aspoň trošku prostudovali dějiny mezinárodního dělnického hnutí, musíme konstatovat, že do komunistických stran na celém světě vstupovali lidé s různými pohnutky i cíli. To platí i o Komunistické straně Československa v celé její historii i dnes. Je to v souladu se zákonitostmi dialektik. Ty platily a platí dodnes ve všech směrech. Jen chci zdůraznit, že K. Marx je nevymyslel, ale objevil. Autor výše uvedeného článku docela často používá termín „právo“, ale zapomíná na termín odpovědnost. Na závěr píše autor - cituji: „Komunista se pozná podle toho, jak se chová a jak jedná.“ Můj názor je trochu jiný. Komunista se pozná podle toho, co udělal, dělá a bude dělat pozitivního pro komunistické hnutí. Hodnotíme skutky - nejvyšším kriteriem pravdy je praxe. To, co prohlašuje autor, by mělo být samozřejmostí každého slušného člověka. Na jeho nechutnou ironii o srpu a kladivu se nedá jinak odpovědět, než to, že znevažuje symboly hnutí, o kterém tvrdí, že je sám jeho součástí. Nechť v praxi prokáže, kam vlastně patří. Pro mě je autor rozporuplná osobnost, která neví, ke kterému politickému směru patří. Dále autor uvádí, že ho nemohu soudit na základě jednoho článku, ale opomněl na jednu maličkost, že je “psavec“ a píše pořád a o všem ve veřejném prostoru. Tudíž čtenáři mají možnost to sledovat a číst (nejen v ČR), i když se ke všemu nevyjadřují (někdy méně je více). Sám sobě si kladu otázku, kterou by si měl položit každý člověk, zejména vstupuje-li do veřejného prostoru (Zpravodaj a jeho články jsou veřejně přístupné na internetu v ČR i zahraničí) a to: Uvědomujeme si dopady svého chování a jednání? Název článku si nechávám na závěr. My Valaši uctíváme za hrdiny Ondráše a Juráše a všechny nezištné osobnosti, které v celé historii bojovaly za pokrok a pravdu, později všechny partyzány z 1. československé partyzánské brigády J. Žižky a všechny ty, kteří se jim přibližují až po dnešek. Neznevažujeme tento pojem ani ironií ani jinak. Tento pojem je pro nás Valachy „posvátný“.
Závěrem si dovoluji pozvat autora výše uvedeného článku na Pražskou teoreticko-politickou konferenci, která se bude konat v dubnu 2016 k 95. výročí založení KSČ. Jsem přesvědčen, že autor nepohrdne a osobně se zúčastní, aby obohatil svoji erudovaností tuto konferenci i historii této strany a současně mě poznal osobně. Mohu mu slíbit, že tam určitě přijedu, (i když je to opravdu z Valašska daleko).
Vladimír Holiš, čtenář, Valašsko
Slušnost – pojem neznámý
V našem okresním Zpravodaji z října minulého roku jsem v článku „Hrdinové mezi námi“ kritizoval občasné anonymní publikování článků v periodiku Dialog, tedy příspěvků, pod kterými chybějící jméno a příjmení autora je nahrazováno monogramem, zkratkou, podpisem čtenář odněkud nebo pseudonymem. V něm jsem mimo jiné uvedl odkaz na článek autora píšícího pod krycím jménem Jan Kubečka, který se k této formě anonymity dokonce s „hrdostí“ hlásí, a tuto praxi jsem odsoudil jako nečestnou a zbabělou. Jsem přesvědčen, že za svými písemně vyjádřenými názory, neřku-li za kritikou čehokoli či kohokoli, bychom měli tzv. stát, to znamená otevřeně se k nim hlásit a svým podpisem je vlastně stvrdit. Anonymita, ať už se schovává za chybějícím podpisem, iniciálami, zkratkou či pseudonymem, není nic, čím bychom se mohli nebo dokonce měli chlubit.
Jenže narážka na problematické hrdiny mezi námi, navíc vyslovena v souvislosti s časopisem Dialog, označovaným jako komunistický list a prezentovaným jako měsíčník jediných skutečných komunistů, mi zřejmě nesměla být odpuštěna. Proto jsem v něm (č. 322 z listopadu/prosince 2015, s. 4) byl nekompromisně atakován článkem „Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí.“ Už vlastně tímto nadpisem mi bylo „taktně“ naznačeno, že jsem blbec, což pokračovalo výčtem řady mých nedostatků. Například podle autora nechápu, že mezi anonymy a pseudonymy je rozdíl, trestuhodně nemám rád anonymitu, nechápu nebezpečí policejního pronásledování, mám tu drzost vydávat se za komunistu, s revolučních marxistickou teorii nemám nic společného a mé idoly jsou v současném vedení KSČM. Jinými slovy, kdo má rád Vojtěcha Filipa a nefandí Josefu Skálovi, je třídní nepřítel. Jsem asi revizionista a oportunista jako vyšitý, když zřejmě považuji Uljanova, Džugašviliho, Skrjabina a další za zbabělce, jak je mi podsouváno. Zkrátka dostal jsem to tak, že by pes ode mne kůrku chleba nevzal. Asi to mělo ve mně vyvolat pocit darebáčka převlečeného za komunistu.
Jenže mám jednu dobrou vlastnost, alespoň pro mě tzv. k nezaplacení, kterou je odolnost vůči jakýmkoli invektivám mých oponentů. Tu jsem získal po téměř dvacetileté práci a zkušenostech ve funkci vědeckého pracovníka v oblasti společenských věd. Takže jsem vůči podobným věcem imunní. Případné nepříjemné dojmy a pocity dovedu hodit za hlavu a vracet se k nim, až nastane potřeba znovu se jimi zabývat.
Ale zpět k původnímu záměru mé kritiky v uvedeném článku, tj. odsoudit anonymní vyjadřování názorů a myšlenek. Myslím, že každý čtenář ví, jaký je rozdíl v pojmech anonym a pseudonym, že anonym je nepodepsané sdělení a pseudonym je sdělení pod vymyšleným jménem. První zní odpudivě, druhé někdy až vznešené, zejména je-li spojováno s osobnostmi, (jak učinil autor, aby se ukázal v tom lepším světle) jakými byli Jaroslav Vrchlický nebo Otokar Březina, kteří ovšem tyto pseudonymy používali z jiných důvodů. Výsledek je ale naprosto stejný – autor zůstává v anonymitě, ať už svůj výtvor nepodepíše, či použije vymyšlené jméno. Proto považuji anonymy i využívání pseudonymů za nečestné a v případě kritiky dokonce za podlé.
Ať už anonym píšící pod pseudonymem Jan Kubečka tvrdí cokoli, své názory, myšlenky a zejména kritiku bychom měli zveřejňovat jen tehdy, jsme-li ochotni se pod nimi podepsat. Někdy to může být dokonce i projev odvahy, ale vždy, podtrhuji vždy, je to slušnost.
Jaromír Dočekal, předseda ORoK
Co jsem taky slyšel
Proběhly Vánoce, Nový rok. Rozdali jsme blahopřání, poděkovali za práci, někde se zúčastnili i různých předvánočních akcí. Ale co z toho pro nás plyne? I když nemáme v mnoha obcích organizaci, musíme se snažit o to, aby nás bylo vidět a slyšet. Napíši vám tři části rozhovorů z naší vesnice, kde jsem sám člen KSČM a přivydělávám si roznosem pošty.
- Jiří Novotný, 65 let
,, Co mi neseš?“ „Ale pár letáků, dva dopisy a jedno blahopřání.“
„Doufám, že je od partaje.“ „Jirko, jak bychom mohli na tebe zapomenout.“
„Stando, vždyť víš, že moje rodina stále volí komunisty. Až budete dělat nějaký ,,mejdan“, dej vědět.“
- Pan Kahoun, 81 let
„Přinesl jsem vám dopisy jako loni a blahopřání.“ „Víš o tom, že se vrátil pan Šnídl, máš blahopřání navíc? Dej mi jedno, já mu jej dám, až k němu půjdu.“
- Marie Sládková, 58 let
„Rád tě vidím, Maruško. Vedle pošty máš blahopřání. Tobě i Karlům přeju k novému roku vše nejlepší.“ „Děkuji. Kdybys něco potřeboval, tak se ozvi.“
To jsou jen části rozhovorů, jak jsem si je zapamatoval.
Plyne z toho, že musíme více jednat s jednotlivými funkcionáři, našimi bývalými členy a sympatizanty.
Jen tak za námi lidé půjdou.
Věřím tomu, že lidé potřebují jen impuls, aby jednali v náš prospěch.
Stanislav Šrámek, člen OV
VTIP:
Přijde takhle Benda do banky, chce si vybrat peníze, ale zapomněl si občanku.
Benda: "Vždyť jsem poslanec, mě přece zná každý. Tak na co občanku?"
Pokladní: "Jenom obličej není jednoznačná identifikace - co já vím, můžete být jen dvojník.
Jó, byl tu jednou Karel Gott a taky si zapomněl občanku. To ale stačilo, že nám zazpíval
jednu písničku a bylo to jasné. Pak jsme tu měli Jaromíra Jágra, taky si zapomněl občanku,
ten ale vytáhl z tašky puk a hokejku a to co nám s ní předvedl za kličky, taky nenechalo
nikoho na pochybách."
Benda: "No jó, já ale nic neumím."
Pokladní: "Výborně pane Bendo! Jste to vy. Chcete to ve dvoutisícovkách, nebo
drobnějších?“
BLAHOPŘÁNÍ
Dne 8. února oslaví 60. narozeniny
člen ZO KSČM Odolena Voda
soudruh Marcel Carda,
soudruh Josef Procházka z Čelákovic oslaví 19. 2. 2016 80 let
25. 2. 2016 oslaví soudružka Pavlína Šturmová z Brandýsa nad Labem 50 let
a 28. 2. 2016 oslaví soudružka Alexandra Moučková z Těptína 80 let.
Za jejich minulou i současnou práci pro stranu jim děkujeme a do dalších let přejeme pevné
zdraví, štěstí, spokojenost a pohodu v osobním životě.
Za okresní výbor KSČM Milan Havlíček
PORADA FUNKCIONÁŘŮ dne 2. 3. 2016
- Informace z jednání vyšších stranických orgánů (OV)
- Přehled hospodaření okresní organizace za rok 2015
- Výměna zkušeností z činnosti ZO a VČS