MDŽ 2019
Vážené a milé dívky, ženy, soudružky!
Proč slavíme 8.březen - Mezinárodní den žen?
Je to památka na akci newyorských švadlen.
8.březen, jako Mezinárodní den žen, byl ustaven na druhé mezinárodní konferenci žen – socialistek v Kodani v roce 1910 na popud Kláry Zetkinové. Poprvé se slavil v roce 1911 v Německu, ve Švýcarsku, v Dánsku, v USA a v Rakousku-Uhersku – tedy i u nás. Tehdy bylo usilováno zejména o volební právo žen. Nyní je to den mezinárodní solidarity pracujících žen všech zemí světa v boji za mír, demokracii a rovnoprávnost.
Mezinárodní den žen má i dnes svůj hluboký význam. Stále je potřeba bojovat za rovnoprávnost žen, ale ne pouze tu formální, ale skutečnou, aby ženy na celém světě měly stejné životní, pracovní a mzdové podmínky jako muži. A protože se stále „řinčí“ zbraněmi, je s tím úzce spojený také boj za mír.
Každý slavíme svátky po svém a je jenom na nás, zda budou mít hezkou a slavnostní atmosféru.
Přeji všem ženám, aby v klidu a s láskou mohly vychovávat děti a děkuji jim za všechnu práci, péči, krásu, lásku a něhu, díky které je život hned hezčí.
Gymnázium v Čelákovicích žije!
Na zastupitelstvu Středočeského kraje 18.2.2019 se mělo projednávat sloučení příspěvkových organizací zřizovaných Středočeským krajem. Jednalo se o sloučení Gymnázia Čelákovice a Gymnázia J. S. Machara v Brandýse nad Labem/St. Boleslavi.
Komunisté proti tomuto kroku aktivně vystupovali od počátečního záměru z konce listopadu 2018 v pracovní 
skupině pro optimalizaci školství, ve Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost (byli tam jediní, kdo záměr nepodpořil), negativní postoj k nekoncepčnímu slučování škol vyjádřil 2x středočeský KV KSČM. O jeho vyjádření se mohli opřít i krajští zastupitelé, stejně tak i o postoj dotčené veřejnosti, která měla své zástupce i na zasedání klubu.
Okresní organizace komunistů Prahy-východ zajistila letáky a plakáty, které na negativní stanovisko komunistů upozorňovaly a vyzývaly i představitele města Čelákovic, aby původní záměr, v kterém se sloučením škol problém nemají, přehodnotili.
2x se téma řešilo i na politickém jednání s koaličními partnery kraje. Pro Gymnázium Čelákovice však žádná záruka budoucího rozvoje v případě sloučení poskytnuta nebyla.
Bod byl silou tlačen na zastupitelstvo kraje s nadějí, že když se neuspěje u komunistů, mohla by podpora být získána třeba u ODS. Nestalo se, ODS ve vedení města Čelákovice změnila názor a Čelákovice vyjádřily nesouhlasné stanovisko se slučováním školy. Záměr by tak v zastupitelstvu nezískal podporu a byl předkladateli stažen.
Nezpochybňujeme nutnost optimalizace vzdělávací soustavy ve Středočeském kraji. Podpořili jsme i programové prohlášení Rady, ve kterém je uvedeno, že zahájíme diskusi o optimalizaci. Vnímáme, že vzdělávací soustava sice musí reagovat na změny na trhu práce, na demografický vývoj a situaci v regionu, spádovost i na další faktory, ale nikoliv salámovou metodou slučování a rušení některých vytipovaných škol. Jednotlivé kroky - nejen útlum některých oborů a škol, ale i rozvoj nových - by měly následovat až po zpracování a vydiskutování optimalizační koncepce, která bude provázaná se strategickými dokumenty rozvoje vzdělávání i rozvoje celého kraje a vlastně i s prioritami rozvoje celé republiky.
Proto jsme podpořili vznik speciální komise, která se má optimalizaci věnovat. Sešla se pouze jednou, a to hned nad konkrétními dvěma předloženými školami s návrhem na sloučení, místo aby diskutovala o parametrech optimalizace.
Je jasné, že existuje možnost, kdy nebudeme moci čekat na koncepci. Mohou nám někde zvýšit nájem, zavřít budovu ze statických důvodů a budeme muset řešit situaci okamžitě.
Je to ale případ Čelákovic? Určitě ne.
Nezpochybňujeme řadu závěrů týkajících se nedostatků Gymnázia v Čelákovicích – vnímáme ale, že k mnohým přispěly i havarijní stavy v budově a komplikovaný vztah s městem Čelákovice.
I přes krátkou novodobou historii Gymnázia v Čelákovicích, které navazuje na prvorepublikové, je důležité jeho zachování přímo v Čelákovicích, které mají jinou spádovou oblast než Brandýs n. L. Navíc je to jediná střední škola v Čelákovicích.
V původním materiálu žádná garance zachování gymnazijního vzdělávání v Čelákovicích poskytnuta nebyla a chyběla koncepce rozvoje. Když se v dubnu 2018 rozhodovalo na Zastupitelstvu o sloučení dvou škol v Brandýse, prosadili jsme usnesení, že nesmí dojít k omezování učebních oborů do doby zpracování optimalizační koncepce kraje.
To tam však reálně od září nastalo.
Navíc v prvních dvou materiálech o slučování gymnázia v Čelákovicích (pro poradní orgán radního pro oblast školství i pro jednání příslušného výboru) byly avizovány dokonce útlumové aktivity.
V pátek před jednáním jsme dostali ještě doplňující podklady, které měly být požadovanou garancí zachování gymnazijního vzdělávání po případném sloučení. Materiál ale pouze ukazoval, že sloučení je připraveno až do jednotlivých právních kroků.
Jedinou garancí byla věta: "Přijímací řízení do 1. ročníků G, Čelákovice pro školní rok 2019/2020 bude realizováno ve stejném režimu jako ve školním roce 2018/2019."
Druhý obdržený materiál sice směřoval k nějaké vizi, uvádí náměty k zamyšlení – zapojení do konkrétních projektů, využití vybavených pracovišť – ale do projektů se přece může zapojit i samostatné gymnázium pod novou ředitelkou, v rámci nějaké smlouvy o spolupráci může využívat i některé „provozy“ v Brandýse.
Ale podklady se vůbec nezabývaly závazky gymnázia a města, neplněním smlouvy, jak to bude s přechodem vztahů, dopředu zaplaceným nájemným atd. Nezabývaly se ani tím, že Gymnázium v Čelákovicích je také fakultní školou Filosofické fakulty Univerzity Karlovy.
Rozvoj gymnazijního vzdělávání v Čelákovicích tak, dle nás, zajistí jen nové vedení školy, které by mělo vzejít z řádného konkurzního řízení a které představí vlastní koncepci. Končící období současné ředitelky k tomu poskytuje optimální možnost.
Zdeněk Štefek, předseda Klubu zastupitelů KSČM
Chytrému napověz, hloupého trkni
V poslední době se občas mezi členy KSČM objevuje názor, že rozhodnutí vedení strany podporovat vznik koaliční vlády ANO a ČSSD je chybou, dokonce prý v rozporu s učením marxismu-leninismu. Zajímavé je, že tento názor podporují či dokonce rozšiřují zejména tak zvaní skuteční komunisté, tedy členové strany sami se takto označující a tím se vydělující od ostatních komunistů. Vyznačují se tím, že zpravidla sice poučky tohoto učení do určité míry ovládají, ale, bohužel, nejsou již schopni je aplikovat na současný stav a dění ve společnosti. Dokladem mohou být již řadu let konané Pražské teoreticko-praktické konference, kde je rovněž řečena řada mouder bez návodů na konkrétní využití, a tím připomínající jakési komunistické mše.
Za chybu považuji, že cíle a záměr strany podporovat vznik současné vlády nebyl, třeba formou vnitrostranické informace, vysvětlen širší členské základně a tím vyvráceny jakékoli výhrady a pochybnosti tohoto kroku učiněného vedením strany. Ale i tak si myslím, že k vysvětlení stačí jen obyčejný selský rozum a zejména ochota odložit všechny osobní výhrady k aktérům tohoto, podle mého názoru, jedině správného rozhodnutí.
Situace po volbách do poslanecké sněmovny a následná neúspěšná jednání o sestavení vlády měla dvě řešení. Buď koaliční vláda ANO s účastí další jedné či dvou stran, případně jedné strany a podporou další, nebo koaliční vláda ODS s některou či některými ze stran z pravicového, tzv. demokratického bloku.
Myslím si, že otázku tehdejšího postoje a vztahu KSČM k Babišově vládě umí zodpovědět každý z nás. Možnost byla buď jí podporovat nebo připustit k moci pravicovou opozici. Naše přímá účast ve vládě byla vyloučena vzhledem k ideologickým a programovým rozdílům. Takže pouhá podpora vzniku vlády byla kompromisem umožňujícím prosazení některých našich priorit, aniž bychom nesli odpovědnost za její rozhodování.
V případě naší nepodpory vzniku vlády by došlo nejen ke vzniku koaliční vlády ODS, tedy k situaci podstatně horší, kdy by se KSČM ocitla na úplném okraji politického spektra, otevřeně řečeno, upadala by do zapomnění.
A hlavně nezapomínejme, že je zde náš požadavek splnění sedmi základních priorit, které pro úplnost připomínám:
1) trvalý růst minimální mzdy
2) valorizace důchodů
3) ochrana přírodních zdrojů před zcizením do zahraničních rukou
4) zvýšení podílu veřejného sektoru v hospodaření vodou
5) zdanění církevních restitucí
6) zabránění dalšímu nárůstu ceny bydlení a podpora výstavby obecních bytů
7) udržení kvalitní a dostupné zdravotní péče bez zvyšování spoluúčasti pacientů.
A nutno dodat, že některé z nich jsou již plněny či jsou ve stadiu projednávání.
Takže zpochybňování či dokonce kritika rozhodnutí vedení strany podporovat vznik Babišovy koaliční vlády nemají své opodstatnění. A ti, kteří tak činí, mám na mysli zejména některé naše okresní funkcionáře, by si měli položit otázku, jaká by byla dnes situace, kdybychom tak neučinili a zejména, v jaké pozici by dnes byla naše strana.
Ještě na závěr připomenu podobné problematické myšlení, které nedávno projevil náš okresní výbor v souvislosti s volbou prezidenta republiky. Tehdy navrhoval, aby strana navrhla vlastního kandidáta, kterým měl být tehdejší místopředseda ÚV KSČM, v širší veřejnosti neznámý Josef Skála. Přitom bylo jasné, že naděje na jeho zvolení je mizivá, ale navíc, hlasy pro Skálu by tzv. spadly pod stůl a možná by chyběly námi nijak preferovanému, ale přesto oproti Jiřímu Drahošovi pro nás přijatelnějšímu Miloši Zemanovi.
Jaké je poučení? Mysleme hlavou a vždy vsázejme na kolektivní názor.
Jaromír Dočekal
Z jednání 17. zastupitelstva Středočeského kraje
Jednání 18. února bylo zahájeno za přítomnosti 58 zastupitelů. Po procedurálních otázkách se diskutovalo o programu.
Návrh hejtmanky byl stáhnout dotaci na Stavbu roku a návrh na sloučení školy Liblice a Kolín.
Náměstek Petera (ČSSD) navrhl stáhnout sloučení škol Čelákovice s Brandýsem z důvodu změny stanoviska města. Předkladatelé nenašli podporu ani v opozici, ani v koalici – klub KSČM nekoncepční kroky slučování 
nepodpořil. Michalík (STAN) navrhl zařadit bod: odvolání Seidla. Rakušan (STAN) a Havlíček (ODS) navrhl zařadit bod o organizačních změnách na úřadě. Skopeček (ODS) uvítal stažení materiálů o slučování škol. Radní Seidl (ČSSD) reagoval na výtky, snažil se obhajovat původní záměry slučování, ale neúspěšně.
Pánek (ODS) navrhl 2 body – špatný stav jedné vozovky po opravě (reklamace se ale již řeší), pak téma bezpečnostních prohlídek. Ředitel úřadu jednoznačně odmítl vměšování politiků do správního řízení v případě „Černošic“. Kolem těchto bodů se diskuse točila ještě 2 hodiny, pak byla ukončena. Projednávat dále body nemělo cenu, byly již vydiskutovány…
Slučování škol v Čelákovicích a Brandýse bylo vyřazeno 58 hlasy z 61. Návrh na odvolání radního Seidla získalo podporu 26 hlasů. Poskytnutí informací o organizačních změnách také nebylo podpořeno, stejně jako návrhy Pánka – vše totiž již bylo diskutováno. Staženy byly Liblice 46 hlasy.
Podpořena byla dotace Potravinové bance 450 tis. Kč, schválení pokračování spolupráce mezi krajem a Access EU, která nahrazuje naše zastoupení v Bruselu.
Podpořeny byly žádosti obcí z Fondu hejtmana, ty musí projít zastupitelstvem, a pravidla hospodaření klubů. Zelenou dostal Středočeský infrastrukturní fond ve výši 160 milionů korun, aktuálně půjde tedy do rozvoje základních škol 110 milionů a do vodovodů a kanalizací dalších 50 milionů.
Nově byl zřízen program půjček malým obcím do 500, resp. 1000 obyvatel, ve výši 50 mil. Kč, z kterého mohou obce předfinancovat jak projekty na využití odpadů, tak na posílení přirozené funkce krajiny, na energetické úspory nebo infrastrukturu pro vzdělávání. Ze Středočeského Fondu obnovy venkova bylo podpořeno 22 obcí necelými 12 miliony.
Z důvodu schválené změny organizačního řádu byla upravena rozpočtová pravidla. U kotlíkových dotací bude zase vyžadován pouze originální podpis na bankovních výpisech a prodloužena bude doba realizace u některých kotlíkových dotací. Termín byl prodloužen i obci Církvice při realizaci podpořeného projektu a obci Líský byl prominut odvod za porušení rozpočtové kázně.
Podporu dostal úvěr 2 mld. Kč na předfinancování evropských projekt. Využije se pro masivní investice s využitím evropských fondů zejména v dopravě, ale i ve zdravotnictví. Schválen byl i aktualizovaný zásobník projektů. Požadavky na rok 2019 jsou 3,23 mld. Kč.
Zastupitelstvo schválilo podporu včelařství ve výši 1,5 mil. Kč, podpořilo Zprávu o plnění cílů Plánu odpadového hospodářství za roky 2016-2017 a schválilo poskytnutí 2,9 mil. Kč městu Brandýs n. L.-Stará Boleslav jako ORP na úhradu nákladů na sanaci kyselinové havárie u Klíčan. Zásmuky požádaly o změnu smlouvy, na jejímž základě dostaly od kraje prostředky na sanaci skládky – neinvestiční dotace byla změněna na investiční a posunul se termín dokončení.
Majetkové body se skládaly z 9 bezúplatných nabytí, 15 bezúplatných převodů, 9 úplatných nabytí, 10 úplatných převodů, 6 vzájemných darování a směn a 8 dalších majetkových bodů.
Ze zdravotnictví byla představena a odsouhlasena další obchodní společnost – Nemocnice Středočeského kraje, a.s., která má být servisní organizací pro ostatní nemocnice. Má centrálně nakupovat léčiva a materiál, mít silnější pozici při jednání s pojišťovnami a přispět k lepšímu řízení, hospodaření a kontrole nemocnic.
Podpořen byl převod nevyčerpaných prostředků z roku 2018 na 2019 u nemocnice v Příbrami na projekt Zdravotnická technika pro návaznou péči i smlouva o spolupráci s městem při výstavbě a provozu parkovacího domu v nemocnici v Mladé Boleslavi. Podporu získaly dotace na činnosti nehrazené z prostředků zdravotního pojištění i na zajištění lékařské pohotovostní služby.
Z kultury byl změněn příjemce dotace z kraje na muzeum, u již hotového projektu rekonstrukce zámku v Roztokách u Prahy, na Dny lidové architektury půjde 300 tis. Kč, na festival A. Dvořáka 600 tis. Kč.
Příspěvkové organizace v kultuře budou mít nové standardizované a sjednocené zřizovací listiny, kde budou shrnuty všechny změny za předchozí období.
Z regionálního rozvoje byly poskytnuty příspěvky na olympiádu dětí a mládeže i na 55 sportovních center (počítá se 32 mil., zatím je rozpočtováno 27,5 mil. Kč). Zastupitelé odsouhlasili i záměr Smart Akcelerátor II ve Středočeském kraji (spoluúčast projektu za 70 mil. Kč je 10 mil. Kč), dotace 10 mil. Kč půjde i na Programy inovačních a kreativních voucherů, další 1,3 mil. Kč poputuje na zahájení a realizaci programu Platinn pro Středočeské inovační centrum.
600 tis. Kč půjde KČT na značení pěších cest a cyklostezek. Zpracovala se Strategie programu rozvoje územního obvodu kraje na období 2019-2024, platíme 50 %. Podpořen byl i záměr cestovního ruchu „Za jedinečnými zážitky do Středních Čech“, ze 4 mil. platíme 2 mil. Kč. Dotaci 4 mil. Kč dostal i další ročník Soundtrack festivalu Poděbrady.
Z dopravy byla schválena smlouva o dopravní obslužnosti mezi Středočeským a Ústeckým krajem, tradiční materiál s finančním krytím 950 tis. Kč i dotace Sdružení obcí Sedlčanska na projekt cyklostezky Sedlčany – Prčice – z 90 mil. na 13,5 mil. na kofinancování.
Podpořen byl plán investic, který je již dělán formou zásobníku, i akční plán realizace Koncepce protidrogové politiky kraje 2019-2020. Ze sociálních věcí bylo schváleno rozdělení dotací na poskytování sociálních služeb ve výši 1,638 mld. Kč i aktualizace příloh Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb.
Zelenou dostalo i memorandum o spolupráci při realizaci projektu POSEZ pro případ vstupu třetí osoby, kontaktní místa dostala také dotace na provoz. Změněna byla zřizovací listina Domova Slaný (doplněny Žižice).
Školy dostaly dotace na přímé neinvestiční výdaje, další prostředky na platy, osobní náklady, zákonné odvody, FKSP a ostatní. Projednána byla výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v kraji i změny zřizovacích listin příspěvkových organizací ve školství. Podpořeny byly i plány výborů a zprávy o jejich činnosti za rok 2018. Tradiční body o přísedících krajského soudu prošly bez problému, zpráva o činnosti Rady také. Závěrem se volili noví členové Výborů za neaktivní členy ČSSD a ANO 2011.
Zdeněk Štefek, předseda Klubu zastupitelů KSČM
Představujeme kandidáty do evropského parlamentu
1. Ing Kateřina Konečná, 37 let, poslankyně EP, KSČM , Nový Jičín
Od roku 2014, kdy jsem byla, jakožto vedoucí kandidátky KSČM, zvolena do Evropského parlamentu, působím 
primárně jako vedoucí české delegace v politické frakci GUE/NGL. Podle hodnocení aktivity europoslanců MEPRanking jsem dlouhodobě třetí nejaktivnější českou poslankyní. V rámci této politické frakce působím i ve funkci pokladní a jako koordinátorka Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin.
V rámci tohoto výboru jsem bojovala např. proti:
- odlesňování (historicky první zpráva Evropského parlamentu o palmovém oleji);
- poškozování českých podniků (záchrana českých tepláren a ocelářského průmyslu
v rámci reformy systému obchodování s emisními povolenkami EU – ETS);
- dvojí kvalitě potravin (prosazení úplného zákazu dvojí kvality potravin u jídla pro malé děti). Byla jsem také místopředsedkyně dvou ad hoc výborů. Zvláštní výbor pro postup Unie pro povolování pesticidů a Vyšetřovací výbor pro měření emisí v automobilovém průmyslu. Aktivní jsem byla rovněž ve Výboru pro dopravu a cestovní ruch:
- zasazovala jsem se o aplikaci zásady „stejné odměny za stejnou práci" v dopravním odvětví;
- posilování modernizace bezpečnosti dopravy v EU (nové povinné bezpečnostní prvky v autech a bezpečnější silnice);
- podporovala jsem rozvoj mírové evropské kosmonautiky a posílení pravomocí jediné evropské agentury sídlící v České republice.
Proč chci znovu kandidovat?
Když Velká Británie učinila rozhodnutí, že chce odejít z EU, vytvořila Evropská komise pět vizí budoucího směřování EU. Pouze jeden jediný z těchto scénářů počítal s prohlubováním sociálního rozměru EU, což jsem považovala a stále považuji za skandální. Jsem přesvědčena, že EU musí být více aktivní v sociálních otázkách, jinak se bude i nadále vzdalovat občanům. Chci být jedním z těch hlasů, které volají po tom, aby se EU více otevřela, byla více transparentní, více bojovala proti daňovým únikům a méně podléhala tlaku silných nadnárodních korporací. Je rovněž třeba otevřít některé evropské smlouvy (zejména Lisabonskou) a navrátit některé pravomoci na úroveň členských států. Pokud EU dává stovky milionů euro na program rozvoje evropského obranného průmyslu, a přitom upozaďuje sociální věcí, tak se obávám, že se nepostupuje v souladu s přáním občanů. EU není dokončený projekt a neustále se vyvíjí. Chci se podílet na tom, aby ve svých politikách více zohledňovala zájmy evropských občanů než v pozadí vystupujících lobbistů.
V oblastech, kterými jsem se v prvním volebním období zabývala, zbývá ještě celá řada velmi důležitých věcí, které si zaslouží dotáhnou do konce. Na prvním místě musí být zájem občanů – především těch neprivilegovaných. A za ně se chci v Evropském parlamentu znovu prát!
2. Andrej Bóna, 23 let, V-Podlahy, copywriter-redaktor, SDS, Brno
Jak jsem se stal levičákem? Hádám, že už od malička mě rodiče vedli k určitým hodnotám – solidaritě, respektu k životu lidí a přírody, toleranci a internacionalizmu. Nikdy mě nikdo nenutil věnovat se politice, ale už snad ve třinácti jsem navštívil svou první demonstraci proti základnám, a když mi bylo šestnáct, začal jsem se pohybovat v komunistických kruzích, zejména v Komisi pro práci s mládeží při MěV v Brně. O dva roky později jsem 
vstoupil do řad SDS, kde jsem získal další praktické zkušenosti s politikou – pravidelně jsem jezdil na letní univerzity Evropské levice a upevňoval vztahy se zahraničními zástupci levicových stran. V české televizi jsem komentoval problematiku progresivního zdanění, vystupoval jsem na sjezdu SEL a letos v létě jsem na Letní univerzitě evropské levice ve Vídni měl přednášku o vztahu kapitalismu, lokalizace výroby a spotřeby a životního prostředí. V Brně jsem organizoval vzpomínkové akce Světla pro Hirošimu, semináře se zahraničními odborníky ve spolupráci se Společností pro Evropský dialog a transformleurope, spolupracoval jsem na programu a organizaci posledního Brněnského odborného semináře, kde jsem tlumočil indickému zástupci komunistické strany. Netrvalo dlouho a uvnitř SDS jsem byl zvolen místopředsedou celostátního výboru.
Mezi tím vším jsem stihl získat Cambridgské zkoušky z angličtiny (C1) a odmaturovat z italštiny (B2) a ve studiu dokončuji na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor Veřejná ekonomika a správa.
Profesně mám za sebou dlouhou historii v neziskovém sektoru: pracoval jsem jako fundraiser pro hnutí Duha, překládal jsem pro Společnost pro evropský dialog a konečně učil ve Vzdělávacím centru Populo cizí jazyky a dějepis. V soukromém sektoru jsem překládal aplikaci a marketingové materiály pro společnost Survio a momentálně pracuji jako redaktor oniine lifestylového magazínu. Protože se ale nebojím vzít věci do vlastních rukou, stal jsem se spoluzakladatelem neziskové organizace Centrum regionální synergie, se kterou jsme již uspořádali řadu odborných i populárně naučných akcí, některé ve spolupráci s Alternativou zdola, jež je naší sesterskou organizací. V neposlední řadě jsem také spoluzakladatelem etické módní společnosti, kde mám na starosti finance a marketing. Mou vizí pro Evropu je společenství států, které je nezávislé a sebevědomé, které se nepodřizuje ničím nátlakům. Evropa musí být demokratická, transparentní a řízená principy lidskosti a solidarity. Evropa musí být pokroková – technologicky, ekonomicky, energeticky, ale i ve využívání lidského kapitálu. Jen taková Evropa má šanci přežít v tomto století.
3. Arťom Korjagin, 30 let, Sociální družstvo střecha, KSČM, Praha
Narodil jsem se 22. ledna 1988 v tehdejším Leningradu, dnešním St. Petersburgu v Ruské federaci. V roce 1994 jsem s matkou emigroval do České republiky, a to konkrétně do Karlových Varů. Tam jsem taky vystudoval základní a poté střední zemědělskou školu, kterou jsem zakončil úspěšně maturitní zkouškou.
Po ukončení střední školy jsem se pokusil o studium ČZU v Praze, to ale nebylo úplně pro mě, studium jsem tedy nedokončil a raději jsem se začal naplno věnovat tomu, co jsem zatím při studiu dělal jako brigádník, a to
práci v gastronomii, konkrétně práci barmana. V té době jsem se také rozhodl, že bych své politické angažmá měl posunout od osamoceného studia k nějaké kolektivní a organizované práci a vstoupil jsem do řad Socialistické Solidarity, kde jsem dostal příležitost podílet se na organizování demonstrací, přispívat do časopisu Solidarita nebo se věnovat propagaci na sociálních sítích.
Tato pracovní i aktivistická činnost mi vydržela až do roku 2017, kdy jsem se po velmi intenzivní zkušenosti z protestů proti summitu G20 v Hamburgu rozhodl zásadně změnit jak svůj přístup k zaměstnání, tak i k politické práci.
V politické práci jsem se rozhodl vrhnout na stranickou politiku, protože jsem v té aktivistické začal spatřovat jisté limity, hlavně co se komunikace s širší veřejností týče. Požádal jsem tedy o členství v KSČM a byl jsem podle trvalého bydliště přijat do KSČM Praha 10, kde jsem se seznámil se spoustou skvělých lidí, dostal příležitost se vzdělávat v marxismu a uplatňovat svoje zkušenosti s propagací a pořádáním akcí.
Když mi byla nabídnuta možnost být na kandidátce do Evropského parlamentu, tak jsem tuto možnost okamžitě přijal.
Pokud bych mohl v evropském parlamentu vykonávat nějakou činnost, nejraději bych se zaměřil na problematiku demokratizace práce, organizování pracujících a podpory přeshraniční spolupráce odborových svazů, podpory družstevnictví, řešení sociálních otázek lidí vyloučených ze společnosti a boje proti dovozu levné práce.
Co se jazykových znalostí týče, mluvím rusky a česky na úrovni rodilého mluvčího a pak ovládám angličtinu na úrovni B2. Pozice vyklízet nebudeme!
Nejsnadnější by, samozřejmě, bylo nelegitimizovat svou kandidaturou tento moloch, jehož hlavním úkolem je vytvářet volné pole působnosti pro evropské bankéře či továrníky a ždímat obyvatele Evropy, co to jen jde, a prostě to vzdát. Vyklidit pozice a zaměřit své síly na něco smysluplnějšího. Ale na co?
Možná na parlamentní politiku, jde nám o naší zemi, a tam by měli čeští komunisté dělat maximum. V našem kapitalistickém státě ale v parlamentní politice jde především o lobby podnikatelů a teplá místečka v různých dozorčích radách. Ne, to by asi nebylo ono, i tady bych jen legitimizoval něco, co není v pořádku.
Správnou odpovědí tedy musí být komunální politika. Vždyť ve své čtvrti je komunista doma, zná lidi, ví, co je trápí, a jak nejlépe hájit jejich zájem.
Občanské spolky by se mohly zdát dobrým místem pro politickou práci. Jsou však plné pravičáků, mají velmi úzce definovanou agendu, jejich práce často řeší zástupné problémy a o boji proti globálnímu kapitalismu tam nemůže být ani řeč. Pokud chceme tento přístup hnát až do extrému, tak by komunista vlastně neměl platit nájem nebo splácet hypotéku a pomáhat tak současnému systému vykořisťování. Neměl by nakupovat v kapitalistických obchodech a používat kapitalistické sociální sítě. Nejlepší by asi bylo, aby opravdový komunista nedělal nic jiného, než četl Marxe někde ve squattu a vzpomínal na staré dobré revoluční časy. Podle některých to tak možná opravdu je. Podle mého názoru rozhodně ne! Pokud chceme opravdovou celospolečenskou změnu, nemůžeme nikde vyklízet pozice! Popereme se s kapitálem o každý metr veřejného života a politického vlivu. Budeme všude tam, kde se nám podaří dostat. A všude, kde se dostaneme, budeme dělat maximum pro to, aby se pracující ve světě, Evropě, naší republice, i v naší ulici přestali hrbit a začali sebevědomě říkat: „My chceme spravedlivější a lepší svět a máme na to právo!“ Současná Evropská unie slouží bohatým a mocným, nenechme to tak!
4. Roman BLAŠKO, 49 let, výtvarný fotograf, KSČ, Luboměř
Povolání: výtvarný fotograf-klasická černobílá fotografie
Rozvedený, dvě děti, které jsem měl v péči. Syn Jan 22 let, třetím rokem na Univerzitě v Paříži, syn Roman, 19 let, vystudoval autodiagnostiku, po maturitě nastoupil do zaměstnání u Jihokorejské nadnárodníspolečnosti.
Žiji, pracuji a tvořím v současnosti v Praze. Jazyková znalost: ruský jazyk.
Momentálně pracuji v Haló novinách jako redaktor a fotograf. Práce mně je koníčkem i třeba proto, že mně často pomáhala v minulosti překonat překážky, nebo rozvíjela mou tvůrčí i politickou činnost. Navíc jsem tvůrčí člověk a práci, kterou mám rád, mně tvůrčí činnost umožňuje.
Společensky jsem angažován především v Komunistické straně Československa, kde jsme všichni motivováni uvědomělým politickým bojem za uplatnění rovnosti ve společnosti. Zároveň zde obhajujeme vše to, z čeho
komunistická strana vzešla, a také práci našich otců a dědů, kteří velmi často obětovali i to nejcennější. Pod heslem KSČ »Československo-práce-socialismus« v naší politice bráníme především sociální podstatu politiky. A ze strategického hlediska vedeme politický boj za odstraňování vykořisťování člověka člověkem.
Dále jsem angažován ve vlasteneckých organizacích, jako například člen Republikové rady Vojáků proti válce, člen výboru Sekce regionálních dějin, člen Společnosti Česko Kubánského Přátelství, společnosti PEKTUSAN a dalších. Jsem také zakládajícím členem Společnosti přátel LLRaDNR, která podporuje především budoucí generace v nejvíce postižených oblastí. Mezinárodní politiku sleduji dlouhodobě a tematicky se dost věnuji ukrajinské krizi, obraně mediální manipulace, kulturní oblasti a pedagogické činnosti. Mimo jiné už čtvrtým rokem velmi úzce spolupracuji s Nadací Jedličkova Ústavu, kde vedu Fotoseminář pro handikepované studenty, kteří by se tímto mohli získat pracovní uplatnění.
Do voleb Evropského parlamentu mě delegovala má rodná strana KSČ a je to pro mne ctí.
Protože sledujeme, analyzujeme a aktivně a kriticky konáme kroky v souladu s politickým děním, jak ve světě, tak v České republice, ale i v regionech, vidíme nutnost na poli komunistického hnutí, ale i levici spojovat síly. Složitá situace nástupu měkkých zdrojů moci, jako jsou nacionalismus, populismus a značný tlak neoliberální politiky na komunistické hnutí v celé Evropě (viz. Polsko, Ukrajina) a evropskou levici pro zachování si nadnárodní moci (ekonomicko-politické) i nutnosti vytvořit společnou hráz. Této úlohy se nemůže uvědoměle chopit nikdo jiný než komunisté. Tento tlak je dnes mnohem silnější než kdy jindy, proto musíme odložit politické otázky, které nás politicky rozdělují, a naopak spojením sil se stát hybnou, uvědomělou silou nejen v těchto volbách.
Vycházíme ze stavu současných aktuálních dění ve světě, protože globální a nadnárodní politika určuje politiku národní, politiku v regionech a tím i přímo náš osobní život. Vidíme v tom příležitostnou nutnost přejít do aktivní politické činnosti proti liberalismu právě na poli Evropského parlamentu spolu s KSČM. Mít nejen příležitost upozornit na zásadní politické dění, ke kterým se EP a EK obrací zády, nebo je přímo zamlčuje, jednoduše, protože není v zájmech současných mocenských struktur, ale i v tom, že tento politický prostor v EP neobsadí právě liberální populistické a nacionalistické strany. Předestřít alternativy a internacionální spolupráci s těmi, kteří vždy hledají především politickou shodu, a ne vojenskou konfrontaci.
Jak jsem uvedl výše, tvořit a prezentovat na Evropském poli politická alternativní schémata, která budou sociálně a systémově odstraňovat společenskou nerovnost v Evropě. Zejména nezaměstnanost, například pomoci vytvářet nové státní podniky, jež budou pracovní příležitostí a stabilitou pro pracující a konkurovat monopolu kapitálu. Jsme si vědomi, že toho příliš nedosáhneme, ale z dlouhodobého hlediska budeme mít příležitost vytvořit koncepci socialismu 21. století. Těch důvodů je ještě celá řada a já doufám, že spolupráce KSČM, KSČ a SDS posílí naši komunistickou budoucnost a bude příležitost to dokázat.
5. Ing. Lukáš Pařízek, 35 let, provozně technický specialista, bezpartijní, Litoměřice
Důvodem mé kandidatury je snaha aktivně pomoci KSČM s přípravou a realizací volební kampaně pro volby do Evropského parlamentu v roce 2019. Členem KSČM jsem od roku 2015, ale kolem strany jako takové se pohybuji v různých funkcích a označeních již více než 10 let. Nabízím osobní zkušenosti s přípravou a realizací několika mezinárodních akcí nebo zahraničních reprezentací KSČM, kde jsem se aktivně zapojil nebo je přímo spolupořádal. Je mi 35 let a jsem spokojeně ženatý, ale bezdětný. K mému vzhledu uvádím, že mám prý hezké oči a výšku, co je podle prezidenta RF Vladimíra Putina vhodná k vojákování.
Mám vysokoškolské magisterské vzdělání (inženýr) v ochraně přírody a téměř desetiletou praxi ve státní ochraně přírody. Během vysokoškolských studií jsem byl semestr v německých Drážďanech v rámci evropského projektu ERASMUS. Během působení na Správě CHKO České středohoří jsem byl spolupracovníkem projektového týmu Life, což byl projekt financovaný z prostředků Evropské komise. Náš tým získal evropskou cenu za práci s veřejností. Také jsem se zapojil do realizace Evropského kongresu stráže přírody, který proběhl loni u nás v Litoměřicích a náš Ústecký kraj to bohatě podpořil. V dresu KSČM jsem byl několikrát na Vídeňském Volkstimmefestu, jednou v Žitavě, kde jsem přednášel, a loni jsem se účastnil Světového festivalu demokratické mládeže v ruském Soči (včetně regionálního programu ve Vladivostoku). Do výčtu mých aktivit rozhodně patří spolupořádání Univerzity Evropské levice v Litoměřicích v roce 2015. Domnívám se, že jednou z mých předností pro volební kampaň jsou mé osobní zkušenosti ze zahraničí. Mám obecný přehled o postavení komunistických a levicových stran v Evropě. Zvládnu hovořit o studijním programu Erasmus, z pohledu přímého účastníka, ale také se nebráním hovoru o absurditě dnešního "českého antikomunismu" nebo "rusofobie". Konečně po návratu ze Světového festivalu mládeže a studenstva v ruském Soči jsme s kamarády uskutečnili několik besed. A když půjdu ještě dál, rád bych propagoval Evropskou dobrovolnou službu a mezinárodní spolupráci obecně.
6. Dagmar ŠVENDOVÁ, BA, LL. M., 41 let, koordinátorka evropské levicové nadace, KSČM, Břeclav
Proč chcete kandidovat do Evropského parlamentu?
Pevně věřím, že získám-li opět důvěru stranických orgánů při sestavování kandidátní listiny a následně občanů, budu moci využít hlavně své dosavadní zkušenosti z výkonu funkce asistentky europoslance Ing. Vladimíra REMKA v Evropském parlamentu (výbor pro průmysl, výzkum a energetiku - ITRE, výbor pro rozpočet - BUDG, výbor pro dopravu a cestovní ruch - TRAN, parlamentní delegace EU - Rusko), svého odborného vzdělání zaměřeného na právo EU, i zkušenosti ze stávající pozice strategické poradkyně a koordinátorky pro střední a východní Evropu v transform!europe EUPF se sídlem ve Vídni (evropská levicová politická nadace). V rámci působení zde mám možnost prezentovat, prosazovat a utvářet levicovou politiku ve spolupráci s levicovými neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími, hnutími a odborovými organizacemi. Užitečné budou i zkušenosti z dlouholeté práce v průmyslovém odvětví-OTIS a.s. (výtahy, eskalátory) ze strategického nákupu, zkušenosti z výuky angličtiny pro dospělé, ale i z práce uklízečky a pomocné kuchařky.
Jsem připravena prosazovat politiku a zájmy KSČM tak, jak jsem to činila dosud ve funkci: zastupitelky města Břeclav, předsedkyně Finančního výboru MÚ Břeclav, členky Kontrolního výboru MÚ Břeclav, členky Komise pro meziregionální spolupráci a Komise pro informační otevřenost Rady JmK nebo členky OV KSČM Břeclav, kde jsem rovněž působila jako členka VV OV KSČM Břeclav a vedoucí redakční rady Zpravodaje OV KSČM Břeclav.
V předchozích volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 jsem měla tu čest za KSČM kandidovat z deváté pozice. Dosáhla jsem zisku 4,16 % preferenčních hlasů, nejvíce z nových tváří na tehdejší kandidátce a pomyslného pátého místa v počtu získaných hlasů.
Jsem si plně vědoma náročnosti výkonu funkce poslankyně Evropského parlamentu i skutečnosti, že následující volby budou pro KSČM prubířským kamenem, ale s Vaší důvěrou a pomocí jsem připravena se do tohoto boje pustit opět s plným nasazením.
Děkuji předem za podporu.
Argumentace k volbám do Evropského parlamentu v roce 2019 – 1.část
Proč jít k volbám do Evropského parlamentu?
Cca 50 % legislativy, kterou projednává česká Poslanecká sněmovna, pochází z EU. Nemluvě o značném množství dokumentů z EU, které se rovnou stanou součástí české legislativy. Pokud tedy chceme mít vliv na zákony, které v České republice platí, musíme začít v Evropském parlamentu. Jít volit pouze do Poslanecké sněmovny, a nikoliv do Evropského parlamentu, znamená udělat domácí úkol pouze napůl. Strany vyloženě protievropské v Evropském parlamentu torpédují veškerou legislativu, protože EU nechtějí a vůbec je nezajímá, že by ta legislativa mohla lidem pomoci. Nesmíme se bát být k EU kritičtí, ale také musíme využívat každou možnost, jak udělat pro naše občany život lepším.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že drtivá většina voličů rozhodla v referendu, které se konalo v roce 2004, o vstupu ČR do EU. Tento fakt je třeba respektovat, ale zároveň vnímat, že kritičnost občanů vůči EU se od té doby zvýšila a Evropská unie se významně změnila (zejména Lisabonskou smlouvou). Evropskou unii nelze považovat za společenství, které vše vyřeší. Současná politika Evropské unie, respektive Evropské komise, nahrává spíše nadnárodním společnostem a finančním institucím. V souvislosti s problémy Řecka, Španělska, Portugalska, Itálie a dalších zemí se pak jeví jako problematické dodržování, vymáhání a sankcionování členských států eurozóny, které nedodržují tzv. Maastrichtská kritéria.
Jako příklad velmi jednoduchý si dovolím zkopírovat zde, článek jednoho z předních kandidátů Arťoma Korjagina:
Má smysl, aby se komunisté snažili získat místa v Evropském parlamentu, nebo je to slepá ulička politického boje?
Velmi často slýchávám od lidí ve svém okolí, že by se komunisté neměli snažit dostat do Evropské unie. Vždyť je celá kombinací kapitalistické lobby a byrokratického marastu. Jediná její instituce, která alespoň trochu zavání demokracií, je Evropský parlament, a ten je plný pravičáků, konzervativců, nacionalistů a dalších fanoušků kapitálu. K čemu do EP vůbec chodit? Obzvláště, pokud je člověk komunista a tím vším neskutečně pohrdá. Nejsnadnější by samozřejmě bylo nelegitimizovat svou kandidaturou tento moloch, jehož hlavním úkolem je vytvářet volné pole působnosti pro evropské bankéře či továrníky a ždímat obyvatele Evropy, co to jen jde, a prostě to vzdát. Vyklidit pozice a zaměřit své síly na něco smysluplnějšího. Ale na co? Možná na parlamentní politiku, jde nám o naši zemi a tam by měli čeští komunisté dělat maximum. V našem kapitalistickém státě ale v parlamentní politice jde především o lobby podnikatelů a teplá místečka v různých dozorčích radách. Ne, to by asi nebylo ono, i tady bych jen legitimizoval něco, co není v pořádku.
Správnou odpovědí tedy musí být komunální politika. Vždyť ve své čtvrti je komunista doma, zná lidi, ví, co je trápí, a jak nejlépe hájit jejich zájem. Práce na radnici je však často hlavně o okopávání kotníků a přihrávání zakázek firmám kamarádů. Je to taková korupční hra v malém. Příslušnost k politické straně a myšlenkám, které prosazuje, znamená velmi málo. Větší význam má to, kdo se s kým zná. To by pravděpodobně taky nebylo nejvhodnější.
Tak tedy odbory. Zůstat v těsném kontaktu s pracujícími a mít možnost vytvářet aktivní politiku přímo na pracovišti. Pomáhat s organizováním a zároveň mít možnost nabízet socialistická řešení k aktuálním problémům pracujících. Jenže odbory už prý ztratily svůj revoluční náboj a často působí spíše jako pomocníci šéfů než zastánci pracujících. Nekomunistické odbory nejsou tedy místem pro práci komunisty, vždyť je to jenom sociálně demokratické snažení o trochu více drobků z kapitalistického koláče. Občanské spolky by se mohly zdát dobrým místem pro politickou práci. Jsou však plné pravičáků, mají velmi úzce definovanou agendu, jejich práce často řeší zástupné problémy a o boji proti globálnímu kapitalismu tam nemůže být ani řeč. Pokud chceme tento přístup hnát až do extrému, tak by komunista vlastně neměl platit nájem nebo splácet hypotéku a pomáhat tak současnému systému vykořisťování. Neměl by nakupovat v kapitalistických obchodech a používat kapitalistické sociální sítě.
Nejlepší by asi bylo, aby opravdový komunista nedělal nic jiného, než četl Marxe někde ve squattu a vzpomínal na staré dobré revoluční časy. Podle některých to tak možná opravdu je. Podle mého názoru rozhodně ne!
Pokud chceme opravdovou celospolečenskou změnu, nemůžeme nikde vyklízet pozice! Popereme se s kapitálem o každý metr veřejného života a politického vlivu. Budeme všude tam, kde se nám podaří dostat. A všude, kde se dostaneme, budeme dělat maximum pro to, aby se pracující ve světě, Evropě, naší republice i v naší ulici přestat hrbit a začali sebevědomě říkat: „My chceme spravedlivější a lepší svět a máme na to právo!“Současná Evropská unie slouží bohatým a mocným, nenechme to tak!
Dále jsou to Maastrichtská kritéria (známá také jako konvergenční kritéria), kritéria pro členské státy EU pro vstup do Evropské hospodářské a měnové unie (EMU) a pro zavedení společné měny – eura. Čtyři hlavní kritéria jsou založena na článku 140(1) Smlouvy o fungování EU a jsou následující:
ü Cenová stabilita – průměrná roční inflace nesmí překročit o více než 1,5 p. b. průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace, (to neznamená nutně 3 země s nejnižší inflací, ale spíše, i když to není nikde explicitně napsané, tři země s inflací nejblíže k inflačnímu cíli Evropské centrální banky. Tento cíl je definován jako hodnota inflace nižší, ale blízká 2 %).
ü Stabilita devizového kurzu – alespoň dva roky před vstupem do měnové unie by se kandidátská země měla zapojit do Evropského mechanismu směnných kurzů II a po tuto dobu by nemělo dojít k devalvaci.
ü Konvergence dlouhodobých úrokových sazeb – dlouhodobá nominální úroková míra nesmí přesahovat o více než 2 p. b. průměr tří zemí s nejlepšími výsledky týkajícími se cenové stability.
ü Veřejné finance – výše hrubého veřejného dluhu – podíl veřejného dluhu na HDP nesmí překročit 60 % a deficit veřejného rozpočtu – podíl deficitu státního rozpočtu na HDP musí být menší než 3 %.
Ukazuje se, že členské země EU, a především země již zmiňované eurozóny, jsou zcela ve vleku Evropské centrální banky a zejména Mezinárodního měnového fondu. To je patrné především na přístupu ke krizi postiženým zemím, který lze označit za zcela nepřijatelný diktát způsobující drastické rozpočtové škrty, skokový nárůst nezaměstnanosti a obrovský růst chudoby. Spolu s touto ekonomickou politikou jdou v ruku v ruce často pro nás nesmyslné direktivy a nařízení.
To vše je potřeba změnit a kdo jiný může tuto politiku změnit než sám volič, a to nejen svým hlasování v národních parlamentech, ale především tím, že půjde volit do Evropského parlamentu. Málo občanů ČR si stále uvědomuje, že postupným přesouváním mnoha pravomocí z národních států na instituce EU a nadřazeností evropské legislativy nad domácí legislativou získává EU značné pravomoci a je třeba, aby občané nad tímto děním měli prostřednictvím svých volených zástupců kontrolu. Stejně tak je třeba změnit současný systém, kdy má stále velkou moc Evropské komise, tedy skupina úředníků, kteří nejsou nikým voleni. KSČM považuje za nutné zvýšit rozhodovací roli Evropského parlamentu tak, aby o dění v EU rozhodovali skutečně ti, kteří jsou voleni občany členských zemí EU a, samozřejmě, sami občané. K tomu je potřeba, aby všichni občané využili svého práva volit a volili ve volbách do Evropského parlamentu takové strany, které budou prosazovat systémovou změnu, budou obhajovat jejich skutečné zájmy a zabrání dalšímu zvyšování vlivu jak Evropské komise, tak i nadnárodních společností a finančních institucí. Je třeba, aby EU byla skutečně pro občany, pro pracující, a nejen pro úzkou skupinu vyvolených. Evropský parlament potřebujeme, bez toho by v Evropě vládl koncern velmocí a naše názory by nebyly vůbec slyšet. Být k EU kritický neznamená být protievropský. KSČM dlouhodobě v Evropském parlamentu hájí nejen zájmy občanů ČR, ale neprivilegovaných občanů celé EU.
Slovo do vlastních řad
Jedině (strategicky) možná cesta pro KSČM je realistická politika
Máme rok po zvolení vedení OV KSČM Praha-východ a tandem Havlíček-Posolda (3. Štefek) figuruje nadále. Ve všech číslech Zpravodaje za toto období se útočí na vedoucí představitele, kteří (jakoby) svou politikou zavinili pokles preferencí strany. Pozorně sleduji ve všech médiích výstupy našich předních představitelů (Filipa, Grospiče, Vostré, Konečné i dalších) a vůbec mi nepřipadá, že by neplnili program strany „v mezích možností“. 
Planý radikalismus (viz Semelová) nám škodí! Jsme přece jenom Praha (a po více Středočeský kraj), kde odpor pro historickou zátěž excesů naší minulosti je markantní. Vzpomeňme předvolebních billboardů ODS: „Bolševická vládo, Praha není stádo!“ Než to zmizelo. Na každém slovu našich představitelů záleží! Viz interview s nenávistnou M. Bastlovou v rozhlase, či redaktorů a komentátorů Českého rozhlasu. Uvědomme si, že generace do čtyřiceti pěti let je pro nás nadlouho ztracena. Ti, kteří mají dvacet let do penze (?) si nebudou pálit prsty a zůstanou opodál. I při volbách, nemluvě o veřejném příklonu (na kandidátce) k nám, čtyři kandidátky v našem okrese se dařilo sestavit jen ve velkých městech, kde jsou přece jenom lidé anonymní.
Je alibismus tvrdit, že jsme ztratili hlasy díky příklonu k Babišovi. Ve vládě je s ním především ČSSD s výsledky ještě horšími, a jak se naparují. Těžko bychom se spolupodíleli na „neuvěřitelném“ zvýšení důchodů, slev v dopravě či nereálných úvahách o bezplatných obědech pro školáky. Nefandíme Babišovi, je to oligarcha a až nás nebude potřebovat, hodí nás přes palubu. Tzv. pravicový blok žasne, že Babiš unesl dosud všechny aféry a prokazuje politické schopnosti. I neformální znalost jazyků, jak k nim přišel coby synek diplomata.
Kdybychom vypověděli toleranční patent, KDU-ČSL, možná i ODS, by byly připraveny na „forhontě“. Že naše situace není úplně beznadějná, dokázal v neděli 24. 2. na Primě náš Daniel Pawlas v diskusi objektivně vedené moderátorkou s maňáskem Pocheho Petříčkem. Jak je mladý, tak je prázdný… Kam se hrabou rozvláčné OVM na ČT-24, tendenční a jen naoko pluralitní. Pan Korecký v MfD ve stati „Filipovo sčítání má dáti a dal“ (v pátek 22. 2.) píše o naší toleranci jako o milém eufemismu. Ze strany Filipa (a kvůli členské základně) je prý vhodné „občas bouchnout do stolu“. „Na podzim 2017 rozjel Filip hru s riskantním součtem“. Přece pan politolog Fiala nepřestává tvrdit, že současná vláda je polokomunistická. O Kalouskovi nemluvě! Babiš ví, že to Filip ví. A Filip ví, že Babiš ví, že on to ví“. Aby bylo jasno: MfD si denně nekupuji, jen do ní nahlížím a hlídám články o nás. Taktéž sleduji komentáře o nás naprosto pravicových Hospodářských novin. Naše HaNo seženu zpětně zdarma. Přirozeně je to zpravodajský deník se zpožděním. Musím číst str. 5 (komentáře), v pondělí celé vydání a ve středu Sýsovu přílohu Obrys-Kmen. I on, podobně jako Macháček, dostal „polibek smrti“ s cenou pro-ruského a pro-čínského M. Zemana. Odložme osobní spory, proveďme sebereflexi a přijměme pokoru. Kdekdo se s ní zaštiťuje (viz Piráti).
A hodně mi vadí, že kancelář OV je věčně, až na omezený čas, uzavřena, a přitom jsme přímo pod střechou ÚV. Jinak tomu bylo za tolik zesměšňovaného, ale oddaného Stanislava Šrámka.
Václav Novák
Březen - významná výročí
5. 3. 1953 – zemřel Josif Vissarionovič Stalin
8. 3. 1911 – na památku akce amerických švadlenek se slaví Mezinárodní den žen
14. 3. 1883 – zemřel německý ekonom, filosof, vědec Karel MARX, zakladatel vědeckého komunismu, myslitel tisíciletí (*5. 5. 1818)
14. 3. 1953 – zemřel Klement Gottwald, první dělnický prezident ČSR
18. 3. 1871 – ustanovení Pařížské Komuny
15. 3. 1939 – okupace Čech a Moravy hitlerovským nacistickým Německem – 80 let
21. 3. 1919 – vznik Maďarské republiky rad – 100 let
23. 3. 1932 – počátek velké Mostecké stávky (ukončení 19. dubna 1932)
28. 3. 1946 – schváleny BENEŠOVY DEKRETY (Ústavní zákon č. 57)
31. 3. 1990 – založena Komunistická strana Čech a Moravy
Právní poradna na ÚV KSČM
Právní poradna stále funguje, již roky se nic nezměnilo.
Každou středu, od 16.00, 3. patro, místnost č. 152/3.P
POZVÁNKA
na III. ročník Brněnského odborného semináře Socialismus, nebo barbarství?
My, EU, NATO – jak dál?
Seminář se bude konat 16. 3. 2019 od 10,00 hodin v Brně (Křenová 67, druhé patro).
V dopoledním bloku vystoupí pozvaní hosté, po polední přestávce bude dán prostor diskusi. Účastnický poplatek činí 100,- Kč.
BLAHOPŘÁNÍ
Dne 1. března oslaví 85. narozeniny předseda ZO KSČM Řež
soudruh Josef Klíma.
Dne 3. března oslaví 70. narozeniny členka ZO KSČM Čelákovice
soudružka Vlasta Šmejkalová.
Dne 7. března oslaví 85. narozeniny člen ZO KSČM Kojetice
soudruh Zdeněk Klejna.
Všem jubilantkám děkujeme za jejich minulou i současnou práci pro stranu a do dalších let přejeme pevné zdraví, štěstí, spokojenost a pohodu v osobním životě.
Za okresní výbor KSČM Pavel Posolda
Obsah porady předsedů a funkcionářů v úterý 2. 4. 2019
- májové oslavy 2019, předpoklad a požadavky
- členské příspěvky a stav členské základny,
- volby do EP
Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta ov.prvych@kscm.cz Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019.