Zpravodaj 4/2018

Národ bez jazyka je národem bez srdce

V Poslanecké sněmovně se bude projednávat návrh na vydání zákona o státním jazyce České republiky. Není to první iniciativa komunistů zaměřená na ochranu našeho jazyka. První pokusy proběhly za vlády Zemana v roce 1999, za vlády Špidly v roce 2003, i v rámci novelizace zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání v roce 2004. Poslední pokus pak patřil do minulého volebního období.

     Není to ani první iniciativa v prostoru Evropy – vždyť vlastní zákon o ochraně jazyka má třeba z našich sousedů Slovensko, Rakousko, z dalších evropských zemí Španělsko nebo Francie. I v naší zemi byla ochrana českého jazyka již zakotvena – v Ústavě z roku 1920. 

     Návrh tří poslanců za KSČM neznamená otrocké přejmenovávání obchodů nebo občerstvení, neznamená ani stagnaci přirozeného rozvoje jazyka.  Poskytuje ve 4 paragrafech jen zákonnou ochranu češtiny jako státního jazyka, který má logicky přednost před ostatními jazyky, které se v ČR používají.

     Všichni vnímáme každý den trendy, které směřují k utlačování českého jazyka, nejen v běžném veřejném životě, ale i ve veřejnoprávních médiích, a dokonce i v úředním styku.

Národní jazyk je nejdůležitějším znakem svébytnosti každého národa, nejvzácnější hodnotou jeho kulturního dědictví a projevem jeho suverenity. Tu jako poslušní pěšáci na šachovnici velkých geopolitických hráčů sice reálně moc nemáme, ale to neznamená, že bychom měli odmítat i ochranu našeho jazyka, jak to učinila svým stanoviskem naše vláda. Jak praví velšské přísloví: "Národ bez jazyka je národem bez srdce." Jsme národem bez srdce?

Zdeněk Štefek

Porada předsedů a funkcionářů se koná v úterý 7. 5. 2019
Hlavním bodem programu budou volby do EP.
 

Představujeme kandidáty do Evropského parlamentu II.

7. Ing. Zdeněk Štefek,

předseda výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Středočeského kraje, 44 let, KSČM.  

Motto: Aby naše děti nebyly otroky ve své zemi.

Chceme-li změnit svět, musíme měnit i sebe. Mé životní krédo. Držel jsem se ho v dobách, kdy jsem pracoval jako skladník elektrosoučástek, IT technik anebo jako radní pro oblast kultury a památkové péče.

O EU nemám zbytečné iluze. Ale nechci žít ani pod diktátem Bruselu, ani být obětí velmocí. Nechci, aby mé děti byly otroky ve své zemi, v kolonii, která je odbytištěm nekvalitního zboží, zdrojem levné pracovní síly, poslušným pěšákem v agresivní zahraniční politice, zdrojem vyváženého kapitálu a surovin, náplastí na námi nezpůsobenou migrační krizi i vykonavatelem výmyslů byrokratů. Z vlka beránka neudělám, ale mohu pomoci strhnout mu beránčí rouno. Spolu nejen s českou levicí, ale i s evropskými dělnickými a komunistickými stranami. Nejblíže jsou mi otázky směřování Evropy – oblast míru, suverenity, kvality života, vědeckotechnického pokroku, společnosti 4.0 a souvisejícího udržitelného rozvoje, oblast kultury a blízká jsou mi témata týkající se postavení rodin s dětmi.

8. Ing. Kateřina Ambrožová – Srncová,

středoškolská pedagožka, 36 let, KSČM.

Motto: V Evropské unii evropské platy!

Byla jsem vychována v podmínkách kázně a úcty ke starším generacím. Ráda pracuji v kolektivu a myslím, že lidem dokážu nejen naslouchat, ale také si u druhých dokážu prosadit své myšlenky. Osm let jsem byla obecní zastupitelkou, od roku 2016 dosud jsem členkou Výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost Zastupitelstva Zlínského kraje. A že nyní kandiduji na post poslankyně Evropského parlamentu? V komunální politice jde především o blaho obce a jejích občanů. A nejde snad o totéž i v politice na evropské úrovni? Pokud blaho občanů nemají politici upřímně na srdci, pak nemohou být prospěšnými politiky. Na žádné úrovni.  Pracuji jako středoškolská učitelka informačních technologií. V Evropském parlamentu bych se proto ráda věnovala školství a informačním technologiím.  Myslím si, že právě informační technologie mají lidem sloužit a nekomplikovat život občanům. A evropské instituce prozatím prokázaly, že mají tendenci občany technologiemi spíš řídit.

9. Ing. Petr Pick, Ph.D.,

výzkumný pracovník v oboru letectví, aktivista hnutí Ne základnám, 36 let, nestraník.

Motto: Suverenita při obraně ČR!

Mír a bezpečnost. Problematika, které se dlouhodobě aktivně věnuji. V iniciativě Ne základnám jsem aktivní od roku 2007. Hrozba je stále aktuální. Některé zprávy v médiích to potvrzují. Vyplývá z nich, že česká politická reprezentace uvažuje opět o možnosti vyhovět záměru USA a udělat i z ČR živý štít při silovém prosazování amerických zájmů. Z loňské mezinárodní konference proti vojenským základnám USA a NATO v irském Dublinu jsem odjížděl se silným zjištěním, že jediné místo na celém světě, kde se podařilo odvrátit umístění americké vojenské základny, je právě naše země.

Jsem přesvědčen, že ochranu ČR má řešit česká armáda, i důsledné dodržování mezinárodního práva. EU má chránit zájmy národních států, zejména proti nadnárodním korporacím. V Evropském parlamentu chci prosazovat diplomatické řešení konfliktů před válkami a udržování mezinárodního míru při respektování suverenity národních států. Chci bránit destabilizaci států.

10. JUDr. Lubomír Ledl,

poradce ústavního činitele, 66 let, SDS.

Motto: I český politik může mít svůj názor!

Celá má dosavadní praxe a zkušenosti právníka jsou zaměřeny na mezinárodní vztahy a zahraniční politiku. Mám za sebou 14 let zkušeností v zastupitelských funkcích, od komunální úrovně po Federální shromáždění ČSFR. Spojovacími prvky jsou politika – mezinárodní vztahy – obhajoba veřejného zájmu. V minulosti jsem bojoval proti privatizaci veřejného sektoru, přispěl jsem k tvorbě a prosazení Listiny základních práv a svobod, ale také k vrácení Pražské plynárenské zpět do rukou města či k nezvyšování nájemného v obecních bytech na Praze 10. Obecně se snažím prosazovat nastolení alespoň zrovnoprávnění a stejné ochrany veřejného majetku se soukromým a prosazovat vědomí, že mezinárodní situace má na náš život a budoucnost daleko větší vliv, než si umíme představit. A to by mi umožnilo i působení v Evropském parlamentu. Prospěšné mohou být, samozřejmě, i zkušenosti z Česko-čínské hospodářské komory, jíž jsem místopředsedou.

Argumentace k volbám do Evropského parlamentu 2.

Evropská unie (EU) je oficiálně politická a ekonomická unie, která si klade za cíl zlepšit spolupráci v Evropě. Jedná se o entitu sui generis, která má částečně pravomoci mezinárodní organizace, ale také jednotného státu. EU vznikla v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii, známé jako Maastrichtská smlouva, nahradila tak Evropské společenství a je jeho nástupkyní. Evropská unie je založena na Smlouvě o Evropské unii a na Smlouvě o fungování Evropské unie, které uzavřely členské státy a kterými na Unii přenesly některé své pravomoci za účelem dosažení společných cílů.
 

Cíle EU:

●      prosazování míru, hodnot, na nichž je založena, a blahobytu občanů
●      zajišťování svobody, bezpečnosti a spravedlnosti bez omezení vnitřními hranicemi
●      udržitelný rozvoj, který se opírá o vyvážený hospodářský růst a cenovou stabilitu, vysoce konkurenceschopná tržní ekonomika s plnou zaměstnaností a sociálním pokrokem a ochrana životního prostředí
●      boj proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci
●      podpora vědeckotechnického pokroku
●       zvyšování ekonomické, sociální a územní soudržnosti a solidarity mezi členskými státy
●       respektování kulturního bohatství a jazykové rozmanitosti členských států
●      vytvoření hospodářské a měnové unie, jejíž měnou je euro.

V roce 2012 získala EU za prosazování míru, úspěšný boj o demokracii a lidská práva, za usmíření v Evropě a sjednocení kontinentu Nobelovu cenu za mír.
 

Členské státy

Od posledního rozšíření k 1. červenci 2013 tvoří EU 28 evropských států s 510,3 milióny obyvatel (2016, přibližně 7,3 % světové populace) ale 29. března 2019 z EU vystoupí Spojené království, tedy jich bude pouze 27. Členské státy EU jsou: Francie, Německo, Belgie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Dánsko, Irsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Finsko, Rakousko, Švédsko, Česká republika, Slovenská republika, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr, Malta, Polsko, Slovinsko, Chorvatsko a Velká Británie (do března 2019).
 

Jazyk

V EU je 24 úředních jazyků: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, chorvatština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, řečtina, slovenština, slovinština, španělština a švédština. Občané EU mají právo používat v komunikaci s orgány EU kterýkoliv z těchto jazyků. Odpověď pak musí dostat ve stejném jazyce. Veškerá nařízení EU a ostatní právní dokumenty jsou zveřejňovány ve všech těchto jazycích s výjimkou irštiny (v současnosti se do irštiny překládají pouze nařízení přijatá Radou EU a Evropským parlamentem).
 

Evropská vlajka

Evropská vlajka reprezentuje Evropskou unii a v obecné rovině také evropskou identitu a jednotu. Tvoří ji dvanáct zlatých hvězd v kruhu na modrém pozadí. Hvězdy symbolizují ideály jednoty, solidarity a souladu mezi evropskými národy. Kruh vyjadřuje evropskou jednotu, počet hvězd v něm nemá nic společného s počtem členských států EU. Současný motiv schválila Rada Evropy. V roce 1983 rozhodl Evropský parlament, že jako vlajka Evropského společenství se bude používat právě vlajka Rady Evropy. V roce 1985 ji pak jako oficiální znak Evropských společenství (předchůdce dnešní Unie) schválili vedoucí představitelé členských států.
 

Motto

Motto Evropské unie je „Jednotná v rozmanitosti“ (United in diversity) a začalo se užívat v roce 2000.
 

Den Evropy

Slaví se každý rok 9. května a oslavuje mír a jednotu v Evropě. V tento den se otevírají instituce EU veřejnosti a pořádají se různé doprovodné akce. Je připomenutím historicky významné “Schumanovy deklarace”, která se považuje za počátek společenství – Evropské Unie. Někdejší francouzský ministr zahraničních věcí Robert Schuman během svého projevu v roce 1950 v Paříži navrhl novou formu politické spolupráce v Evropě a navrhl vytvořit nadnárodní evropskou instituci, která by řídila společnou těžbu uhlí a výrobu oceli – za necelý rok byla podepsána smlouva, na jejímž základě takový orgán vznikl.
 

Euro a evropská měnová unie

Unie vytváří hospodářskou a měnovou unii, jejíž měnou je euro. V eurozóně je 19 zemí Evropské unie: Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko. Měnová politika je prováděna Evropskou centrální bankou ve Frankfurtu nad Mohanem.
 

Evropský jednotný trh

Jednotný vnitřní trh je prostor bez vnitřních hranic, definovaný Maastrichtskou smlouvou, kterého se účastní všechny státy EU. Několik dalších zemí je zapojeno v různě omezené míře. Evropský jednotný trh zajišťuje zejména:

●      tzv. čtyři základní svobody: volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu
●      neexistenci technických překážek obchodu (rozdíly technických požadavků, různé stupně ochrany duševního vlastnictví apod.)
●      snižování administrativy v daňové oblasti

Smyslem jednotného trhu je snaha o ekonomický růst, zvyšování životní úrovně a celkové posilování států EU v mezinárodní ekonomice. Z funkčního vnitřního trhu mají prospěch zejména občané a firmy členských států EU a dalších přidružených zemí. Společný trh je obecně vymezen v části třetí Smlouvy o fungování Evropské unie a posléze v příslušných aktech sekundárního unijního práva a dalších pramenech. Jednotný trh zahrnuje 28 členských států EU a několik dalších zemí má k němu přístup do určité míry. Čtyři další země, které jsou zároveň také členové Evropského sdružení volného obchodu, mají téměř kompletní přístup: Island, Lichtenštejnsko a Norsko skrze Evropský hospodářský prostor a Švýcarsko skrze svoje bilaterální smlouvy s EU. Gruzie, Moldavsko a Ukrajina mají přístup k vnitřnímu trhu EU skrze Hlubokou a komplexní zónu volného obchodu, avšak bez možnosti volného pohybu pracovníků.
 

Primární a sekundární právo

Evropský právní systém se dělí na právo primární a sekundární.

1) Primární právo představuje několik smluv, které tvoří právní základ pro veškerou činnost Evropské unie (smlouva o založení EU, Lisabonská Smlouva, Niceská smlouva atd.)

2) Sekundární právo (nařízení, směrnice a rozhodnutí) vychází z principů a cílů zakotvených ve zmíněných smlouvách.

Nařízení je právně závazné. Platí v celém svém rozsahu v celé EU. Například když Evropská unie chtěla zavést společné záruky na zboží dovážené ze zemí mimo EU. Rada přijala v této věci nařízení.

Směrnice je právní akt stanovující cíl, který musejí všechny země EU splnit. Je však na jednotlivých zemích, jak formulují příslušné vnitrostátní zákony a jak těchto cílů dosáhnou (např. směrnice EU o právech spotřebitelů).

Rozhodnutí je závazné pro všechny, kterým je určeno (např. pro členský stát EU nebo určitou obchodní společnost), a je přímo použitelné. Komise například vydala rozhodnutí o účasti EU v různých protiteroristických organizacích a rozhodnutí se vztahuje pouze na tyto organizace.

Doporučení není závazné. Prostřednictvím doporučení mohou orgány EU dát najevo svůj názor a navrhnout určité kroky, aniž by z nich vyvozovaly zákonnou povinnost pro toho, komu je určen.

Stanoviska – orgán EU se může vyjádřit k určité otázce nezávazným způsobem, tzn. aniž by tak zakládal zákonnou povinnost pro toho, komu je stanovisko určeno. Stanovisko může vydat hlavní orgán EU (Komise, Rada a Evropský parlament), Výbor regionů a Evropský hospodářský a sociální výbor.

Historický vývoj EU

Počátky Evropské Unie tkvějí v záměru ukončit časté konflikty a nepokoje mezi evropskými státy, převážně s problémovou Spolkovou republikou Německo, a zajistit trvalý mír v Evropě.

Důležité historické mezníky ve vývoji evropské integrace:

1951: podpis Pařížské smlouvy neboli Smlouvy o založení Evropského sdružení uhlí a oceli

Signatáři tehdy byly tyto země: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko a Spolková republika Německo. Cílem této organizace byla správa německého a francouzského zdroje uhlí a oceli. Byl vytvořen společný trh těchto komodit a prostřednictvím nadnárodních orgánů byly upraveny podmínky výroby a prodeje v tomto odvětví.

1957: podpis Římských smluv neboli Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství a Smlouvy o založení Evropského společenství pro atomovou energii

Cílem těchto smluv bylo zavést společný trh opírající se o volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu a rozšířit sektorovou spolupráci o oblast jaderné energetiky, na které měla největší zájem Francie, jakožto účinném nástroji pro kontrolu jaderného programu Spolkové republiky Německo.

1968: dokončení celní unie

Ta spočívala v odstranění celních poplatků mezi těmito zeměmi navzájem a společném postoji těchto zemí vůči třetím zemím, prostřednictvím vzniku společného celního sazebníku. Vznikem celní unie byly ze vzájemného obchodu zemí EHS odstraněny překážky v podobě cel a množstevních kvót.

1986: podepsání Jednotného evropského aktu

Přijetím JEA se členské země zavázaly odstranit zbývající překážky, které dosud bránily volnému pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu, a dokončit vnitřní trh do 1. ledna 1993.

1992: podepsání Maastrichtské smlouvy neboli Smlouvy o EU

Maastrichtská smlouva pokládá základy pro hospodářskou a měnovou unii s ní spojenou jednotnou měnu euro, poskytuje právní základ pro šest nových společných politik EU, posiluje pravomoci Evropského parlamentu a zavádí pojem občanství EU.

1993: „dokončení vnitřního trhu“

Jednalo se o odstranění kontroly pohybu zboží na vnitřních hranicích, vzájemné uznávání diplomů a vysvědčení umožňující volný pohyb pracovníků, svobodu pro usazování podnikatelů a osob svobodného povolání v jiných členských zemích, volný prostor pro poskytování služeb přes hranice, otevření trhu veřejných zakázek a odstranění překážek pro volné přesuny kapitálu mezi členskými zeměmi.

1997: podepsání Amsterodamské smlouvy

Amsterodamská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES

2001: podepsání Niceské smlouvy

Niceská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES. Cílem smlouvy byla reforma institucionálního uspořádání EU, aby byla připravena na výzvy spojené s rozšířením o nové členské státy.

2002: zavedení eura ve 12 členských zemích

2007: podepsání Lisabonské smlouvy

Lisabonská smlouva pozměnila Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES, která byla přejmenována na Smlouvu o fungování EU. Lisabonská smlouva rozděluje kompetence mezi EU a jejími členskými státy, posiluje rozhodování kvalifikovanou většinou, posiluje role národních parlamentů a zavádí tzv. přechodovou klauzuli.

JDEME K VOLBÁM A VOLÍME KANDIDÁTY KSČM

Volby do Evropského parlamentu se konají v pátek 24. května od 14 do 22 hodin a v sobotu 25. května od 8 do 14 hodin.

Právo v tyto dny volit má každý občan České republiky, který alespoň druhý den voleb dosáhl věku 18 let.
Překážkami ve výkonu volebního práva jsou:
a) zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu;
b) omezení svéprávnosti k výkonu volebního práva.

Každý volič může v týchž volbách do Evropského parlamentu hlasovat pouze jednou.

I v těchto volbách může volič (chce-li nebo musí-li volit mimo bydliště, kde je ve voličském seznamu, volit s voličským průkazem v jakémkoliv volebním okrsku na území České republiky.

(Pozor! Při ztrátě nebo odcizení voličského průkazu nelze vydat duplikát.)

Hlasovací lístky obdrží všichni voliči nejpozději 3 dny přede dnem voleb. Volič, který hlasuje na voličský průkaz, nebo ten, kdo lístky neobdržel na adresu nahlášeného trvalého pobytu, obdrží hlasovací lístky ve volební místnosti.

Obecní úřad do seznamu voličů do 20 dnů přede dnem voleb zanese voliče, kteří nemají ve správním obvodu tohoto obecního úřadu trvalý pobyt nebo přechodný pobyt na území České republiky, ale kteří v jeho obvodu:

a) jsou v nemocnici, porodnici, sanatoriu, ústavu sociální péče nebo v obdobném ústavu a zařízení, nebo

b) jsou v policejní cele, v místě výkonu vazby nebo v místě výkonu trestu odnětí svobody, a kteří byli obecnímu úřadu nahlášeni velitelem nebo správcem příslušného zařízení.

Volič musí hlasovat osobně. Po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost platným občanským průkazem nebo platným cestovním pasem. Po záznamu do seznamu obdrží od okrskové komise prázdnou úřední obálku, případně na požádání i nové hlasovací lístky. Neprokáže-li volič svou totožnost a občanství České republiky nebo jiného členského státu, nebude mu hlasování umožněno. Voliči, který není zapsán v seznamu voličů anebo nemá voličský průkaz, komise hlasování neumožní.

Po obdržení úřední obálky vstoupí volič do prostoru určeného k úpravě hlasovacích lístků. Tam po případné preferenční úpravě hlasovacího lístku vloží do úřední obálky 1 (jeden) hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýše u 2 (maximálně dvou) kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost. Jiné úpravy hlasovacího lístku nemají na jeho posuzování vliv.

V prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků nesmí být nikdo přítomen zároveň s voličem, a to ani člen OVK. S voličem, který nemůže sám upravit hlasovací lístek pro tělesnou vadu anebo nemůže číst nebo psát, může být v prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků přítomen jiný volič, nikoliv však člen OVK, a hlasovací lístek za něho v souladu s jeho pokyny upravit a vložit do úřední obálky.

Volič hlasuje tak, že po opuštění prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků vloží úřední obálku s hlasovacím lístkem před okrskovou volební komisí do volební schránky. Za voliče, který není schopen vložit úřední obálku s hlasovacím lístkem do volební schránky, může tak učinit jiný volič, nikoliv však člen okrskové volební komise. Voliči, který se neodebral do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků, okrsková volební komise hlasování neumožní.

Volič může, ze závažných, zejména zdravotních důvodů, požádat obecní úřad nebo okrskovou komisi o zajištění přenosné volební schránkou a úřední obálky, případně i nové hlasovacími lístky. Při hlasování postupují členové volební komise tak, aby byla zachována tajnost hlasování.

Petiční stánky

Upozorňujeme, že nelze využívat petiční stolky, k nimž nemáme vyřízený zábor na předvolební akci, k volební propagaci.

Podle stanoviska právníků jsou petiční akce něco jiného než akce volební, a proto jsou pro tyto akce rozličné zákonné podmínky.

Petiční akci nemusíme ohlašovat a nemusíme žádat o zábor prostranství. Petiční stánek si mohu postavit kdekoliv na veřejném místě s tím, že nesmí bránit např. silničnímu provozu, omezovat chodce na chodníku apod.

Petiční akci (akci neohlášenou a bez záboru) však nelze spojit dohromady s volební agitací tak, že na petičním stolku budu mít k dispozici volební materiály, jako např. letáky, volební noviny.

Nic ale nebrání tomu, aby tyto materiály byly rozdávány v blízkosti petičního stánku dalšími osobami. Budou-li při petiční akci rozdávány např. tužky s logem KSČM, ale bez jména kandidující osoby, nebo lízátka apod., to není v rozporu s petiční akcí.

V případě volební propagace je vždy ohlašovací povinnost a je nutné mít povolený zábor na stolek či stánek. Na volebním stánku či stolku mohu mít i petici.

Pokud petiční akci zneužijeme i pro volební agitaci, vystavujeme se tím možnému postihu, který může spočívat v tom, že nám bude nařízeno petiční akci ukončit, nebo ukončit volební agitaci. V nejhorším případě hrozí i sankce v podobě pokuty. Už se v řadě případů stalo, že policie ohlášení naší předvolební akce a vyřízení záboru na místě od našich pořadatelů zjišťovala, takže důrazně doporučujeme příslušné zákony respektovat.

Věra Žežulková
vedoucí oddělení ÚV KSČM pro komunální a regionální politiku a volby

Všechno je někdy poprvé

S lítostí musím konstatovat, že k tomuto primátu dospěly HaNo 25. února 2019. Po několikerém prolistování jsem nechtěl věřit svým očím. Ani věta, ani sebemenší zmínka o 25. Únoru 1948, natož vítězném?  Nechtěl jsem tomu věřit, zejména když každý den se na stránkách Hano dočítáme o mnoha dalších, méně významných výročích, o nichž řada čtenářů nemá ani tušení…

Ještě se divíte, proč Hano mají stále méně čtenářů? Já tedy rozhodně ne.       

Vladimír Duník

KOMENTÁŘ PETRA ŽANTOVSKÉHO: Elita národa

Podle idealistických představ by volby do Evropského parlamentu měly být exkluzivním výběrem těch nejlepších osobností, které naše (i jakákoli jiná členská) země vysílá do epicentra společného evropského vládnutí.

Za pár týdnů se nám naskytne pohled na štůsek kandidátek, které se budou ucházet o náš hlas v eurovolbách, snad vůbec poprvé považovaných za opravdu podstatné. A protože jsem přítelem historických poučení, zalistoval jsem v análech a vylovil odtamtud kandidáty eurovoleb, jež se konaly před pěti lety. Představa o elitě se velice rychle rozplynula a na její místo naskočila opět ta strohá nudná skutečnost.

První významnou množinu adeptů bruselské kariéry tehdy tvořili (a není důvodu se domnívat, že by to mělo být letos jinak) bývalí. Bývalí poslanci, senátoři, ministři, partajní funkcionáři. Přicházeli z různých koutů, společný však měli minulý neúspěch, pád, debakl. Třeba Daniel Kroupa, tehdy kandidující za SNK-ED, býval protagonistou Občanské demokratické aliance. Tato strana se zasloužila o rozklad koaličních poměrů ve druhé polovině 90. let, načež se odporoučela na smetiště dějin.

Zleva pochodoval Vladimír Dryml, někdejší sociální demokrat, poté agilní zemanovec, v roce 2014 kandidoval za Suverenitu.

Hned několika příspěvky do kolbiště přispěli někdejší Zelení.

Za účelově založenou stranu Les kandidovala exministryně Džamila Stehlíková, odbornice na biomasu Kateřina Jacques i její partner Martin Bursík, jemu ke cti je třeba dodat, že se nechal zapsat až na poslední místo. Zelená bývala rovněž Olga Zubová, mezitím absolvovala neúspěšný pokus o vlastní stranu, nu a posléze ji na archivních volebních lístcích nacházíme opět v řadách Suverenity.

Skoro už nemá smysl komentovat jednoho z nejzdatnějších převlékačů stranických dresů Jaromíra Štětinu, který začal jako komunista, aby v sobě posléze objevil antikomunistu, pak Zeleného a konečně konzervativce -  před pěti lety shlížel z plakátů TOP 09, pro letošek ohlásil další přestup, tak se nechme překvapit. A kvůli komu že ten přestup je? Inu kvůli Jiřímu Pospíšilovi, tehdejšímu partajnímu pobratimovi. Témuž, který se historicky ještě dříve urazil, když se nestal předsedou ODS, ze strany vystoupil, stejně jako dříve z ODA, a nyní tedy konečně našel hlavní roli v politické tragikomedii s názvem TOP 09.

Asi nejzajímavěji kandidátku pojaly Věci veřejné. Jejich lídr Radek John v předvolebním čase přivedl do kin svůj nový film Bony a klid 2, jehož režisér Vít Olmer byl na 4. místě kandidátky a Olmerova partnerka Simona Chytrová dokonce na druhém. Zřejmě zúčastnění věřili, že to zůstane v rodině a ještě se kulturní rubriky postarají o bezplatné píárko. Jejich omyl se pak promítl do skutečných výsledků - o své věci přesvědčili necelých 7 tisíc voličů, což odpovídalo výsledku vskutku opulentnímu: 0,46%.

Ještě o kategorii jinde byla k vidění další známá jména. Hnutí sociálně slabých vedl do voleb neslavný hrdina listopadu 1989 Ludvík Zifčák, zatímco Aktiv nezávislých občanů poskytl místo na kandidátce poldovákovi Vladimíru Stehlíkovi a lžiasistentovi Jana Kavana Lukáši Kohoutovi.

Mimo kategorie si dovolím závěrem obrátit vaši ctěnou pozornost ke kandidátovi, který vystupoval pod jménem Mário Alessandro de Bikavér a tvrdil o sobě, že je básník, filosof a trenér bojových sportů. Proti tomu je Petr Cibulka se svou stranou, jejíž název zabírá už celých třicet řádků, vyložený břídil.

Bizarnostem však zdaleka nebylo konce. Věděli jste o existenci Strany práce - Nespokojených občanů? A přece se ucházela o váš hlas. Stejně jako uskupení Antibursík - stop ekoterorismu, Česká strana regionů, Fair Play, Moravani, Evropané, Občané 2011 či Vize 2014. Za tu poslední jmenovanou kandidoval například herec Zounar nebo fotbalista Šmicer. Tušil někdo něco o jejich politickém programu? To vzpěrač Zaremba byl aspoň silák z profese, a tak se k Vandasově Dělníkům docela hodil.

Zdálo by se, že je to celé docela dobrý důvod k zasmání, ale jen do okamžiku, než si uvědomíte, že tito lidé chtěli - a za jistých okolností by i mohli - rozhodovat o vašich životech. A že by se mohli stát onou elitou evropského vládnutí. To pak úsměch ze rtu mizí. Pokud to ovšem není tak, že právě takové elity Brusel potřebuje, vyhledává a vsazuje do funkcí. Soudě podle toho, co z evropských rozhodovacích útrob obvykle vychází, by ani nebylo divu.

Inu, stále platí stará dobrá píseň věčné pravdy – teď, když máme, co jsme chtěli...

Před velvyslanectvím USA v Praze se uskutečnila demonstrace „Ruce pryč od Venezuely!“

Pod heslem „Ruce pryč od Venezuely!“ se ve čtvrtek 7. března 2019 v podvečer uskutečnilo protestní shromáždění před budovou velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.

Demonstraci svolalo České mírové hnutí v rámci mezinárodní kampaně Světové rady míru na podporu venezuelského lidu. „Odmítáme politickou, ekonomickou a vojenskou agresi Spojených států amerických proti Bolívarovské republice Venezuela,“ uvedl na shromáždění předseda Českého mírového hnutí Milan Krajča.

Předsedkyně Krajského výboru KSČM Praha Marta Semelová na shromáždění mimo jiné prohlásila: „Dnes stojíme před velvyslanectvím USA. Země, jejíž prezident Donald Trump zavedl nové sankce vůči Venezuele. Obnovený dekret o sankcích je falešnou hrou a záminkou pro vytváření napětí. K protestujícím dále promluvili předseda občanské iniciativy Ne základnám Václav Novotný, člen vedení Komunistického svazu mládeže Wilhelm Feigl a publicista Josef Skála.

Účastníci demonstrace byli také seznámeni s prohlášením Světové rady míru k situaci ve Venezuele, ve kterém se mimo jiné uvádí: „Světová rada míru zásadně a rozhodně odsuzuje pokus o svržení vlády legitimně zvoleného prezidenta Bolívarovské republiky Venezuela Nicolase Madura. Koordinované snahy místní reakční oligarchie, vlády Spojených států amerických, Evropské unie, Organizace amerických států a několika latinoamerických vlád představují jasné úsilí o otevřený zásah do vnitřních záležitostí země.“

Oslavy MDŽ v Čelákovicích

V sobotu 9. března proběhla tradiční akce naší organizace pořádaná už více než 20let každý rok, setkání s přáteli u příležitosti MDŽ.                                                                                               

Mnoho lidí tvrdí, že u nás, v české kotlině panuje všeobecně „blbá“ nálada. Tak toto zde určitě neplatilo. Spíše naopak. Zábava zcela nenucená, někdo luštil křížovku, povídal si s přáteli, jiní se pokoušeli umístit nafukovací balónek do kbelíku, zahráli jsme si i oblíbené Bingo. To vše o drobné věcné ceny od našich členů a OV KSČM Praha-východ. Zkrátka všude vládla téměř rodinná pohoda, o kterou se nemalou měrou zasloužila i kapela DUO AMOROSO, která hrála k poslechu i tanci, nechyběly ani písničky na přání.  A když k tomu přičteme i chutné občerstvení, tak můžeme konstatovat, že to byla parádní povedená akce. 

Na okrese máme již velmi málo organizací, které jsou schopné zorganizovat alespoň nějakou akci. Proto nás mrzí, ke škodě ostatních ZO, že se jí kromě místních občanů nezúčastnil nikdo další z nejbližšího okolí. Neradi musíme konstatovat, že poprvé v historii se této tradiční akce neúčastnil nikdo z hostů, ani z okresního výboru (Zdeněk Štefek, Pavel Posolda a Milan Havlíček byli omluveni).

Příjemnou tečku za akcí jsme učinili v neděli dopoledne, kdy jsme zbývající občerstvení a kytičky rozvezli členkám, které se ze zdravotních důvodů a vysokého věku nemohly posezení zúčastnit. Odměnou nám za to bylo jejich překvapení, dojetí a upřímné poděkování.

                                          Petr Macháček a Vladimír Duník, Městská organizace KSČM Čelákovice

MDŽ V Brandýse nad Labem

U příležitosti MDŽ jsme se sešli 7. 3. 2019 v počtu 17 osob, z toho bylo 11 žen. Probrali jsme, co bylo potřeba, poděkovali ženám a předali jim kytičky a bavili se.

Probrali jsme např.:
-          dle s. Kormančíka by neměl být problém s obsazením okrskových volebních komisí
-          je nejvyšší čas zajistit výlep plakátů u firmy Rengl pro Evropské volby
-          kdy budou propagační materiály do vývěsních skříněk, HaNo nestačí.

                                           Stanislav Šrámek, člen výboru ZO KSČM

Mírové shromáždění k 80. výročí okupace Československa

V pátek 15. března 2019 se na Václavském náměstí v Praze uskutečnilo mírové shromáždění k 80. výročí okupace Československa hitlerovským Německem.

Vedle dalších řečníků na tomto shromáždění vystoupili mluvčí Iniciativy Ne základnám ČR Eva Novotná, předseda Českého mírového hnutí Milan Krajča, předseda Alternativy zdola Karel Růžička, poslanec Evropského parlamentu za Komunistickou stranu Čech a Moravy Jaromír Kohlíček nebo spisovatelka Lenka Procházková, která k jeho účastníkům mimo jiné pronesla: „Zlu, jehož mluvčím je lež, se musí odporovat za všech okolností a navzdory příkazům a zákazům. Jen tak si udržíme naději, že pravda může vítězit. Ale ona, bohužel, nikdy nezvítězí natrvalo, a stejně jako lež stále potřebuje nové a nové lidi. Pravda však na rozdíl od lži nemá bohaté sponzory. Nemá ani mediální poradce, kteří by jí uhladili cestu, a proto je pěšinka k pravdě tak trnitá a úzká. Lež zatím už začíná zpevňovat mosty, aby se její těžká technika snadněji pohybovala tou „srdeční krajinou“ směrem k hranicím Ruské federace.“

Z jednání ÚV KSČM 30. 3. 2019

30. března se uskutečnilo již 6. zasedání ÚV KSČM. Přítomno je 78 z 90 členů ÚV KSČM. V procesních bodech byl novým členem ÚV za Prahu 10 zvolen Jiří Dolejš.

Bez problému prošly procesní body i schválení programu - úvodní vystoupení předsedy ÚV KSČM, stanovisko k aktuální politické situaci, Informace o stavu a vývoji členské základny strany k 31. 12. 2018, Návrh na řízení a změny organizační struktury KSČM, Návrh na svolání XI. sjezdu KSČM, Pracovní návrh aktualizovaného Programu KSČM, Informace o zajištění přípravy voleb do EP, Zpráva o činnosti ÚRoK za rok 2018.   

Z ekonomických bodů Návrh rozpočtu organizační jednotky ÚV KSČM pro rok 2019, Stanovisko ÚRK KSČM k rozpočtu organizační jednotky ÚV KSČM pro rok 2019, Návrh rozpočtu KSČM pro rok 2019, Stanovisko ÚRK KSČM k rozpočtu KSČM pro rok 2019, Vyhodnocení hospodaření organizační jednotky ÚV KSČM za rok 2018, Stanovisko ÚRK KSČM k vyhodnocení hospodaření organizační jednotky ÚV KSČM za rok 2018, Výroční finanční zpráva KSČM za rok 2018, Stanovisko ÚRK KSČM k výroční finanční zprávě KSČM za rok 2018. Z organizačních pak Vyhodnocení diskuse 5. zasedání ÚV KSČM a Zpráva z jednání VV ÚV KSČM od 5. zasedání ÚV KSČM a kontrola plnění usnesení 5. zasedání ÚV KSČM.

V úvodním vystoupení Vojtěch Filip shrnul cíle jednání. Věnovat se aktuální politické situaci i připravit konferenci. Důležitým dokumentem je i návrh na svolání XI. sjezdu KSČM. Někteří členové kandidují do EP za jiný subjekt, což je porušení stanov, dotyční budou muset předstoupit před svůj orgán dle článku 12 stanov.

Věnoval se 20. výročí bombardování Jugoslávie, které je obsahem i stanoviska ÚV KSČM. Také výročí 15. března 1939, nesmíme při naší práci na to zapomínat. Protože jsme i svědky výzev nerespektovat Chartu OSN a uzavřené smlouvy. Vedou se války o suroviny, zejména o vodu. Elity se snaží udržet dojem, že jediné východisko z krize je udržení globálního kapitalismu.  Nelze přijmout měřítko majetku jako hodnotu, pro nás je to lidská práce. Útoky směřují na všechny, kteří představují alternativu. Antikomunismus je na vzestupu, stará neúspěšná řešení jsou předkládaná pod novými názvy.

Nesmíme rezignovat ani přes pokles preferencí.  Nejvíce nám škodí vnitřní spory. Zvládli jsme být opozicí proti pravicové vládě, proti vládě ČSSD jsme to nezvládli. Naším cílem je získat mimo protestních hlasů i programové.  Máme 7 programových bodů, je to boj s opozicí, ale i s vládou. Daří se nám prosadit podmínky, které máme v dohodě, nedaří se nám zastavit postupné kroky vlády, která je ochotna se vzdát další suverenity. Samostatnou kapitolou je práce v krajích a obcích.  Poděkoval s. Bubeníčkovi za zvládnutí krize v kraji. Projevují se naše neúspěchy v komunálních volbách – konkrétními kroky nových vedení (viz Hřib a Praha).

Volby do EP ukáží, zda jsme překonali krizi a posílili. Nabízíme reálný volební program, kandidátku mladých i zkušených, ukazujeme, že máme budoucnost. Netrpíme provozní slepotou, jako Piráti.

Stanovisko směřované k mementu 20. výročí bombardování Jugoslávie představil s. Grospič. Zahrnuje i požadavky na odmítnutí účasti na vojenských misích bez mandátu OSN a zrušení vojenských základen USA v Evropě i ukončení činnosti NATO.

S. Šimůnek uvedl Zprávu o stavu členské základny. K 31. 12. Máme 34.622 členů, 250 do 30 let a 619 mezi 30 a 40 lety. Nad 70 let máme přes 22.000 členů, průměrný věk je 73,5 roku. Nejsilnější kraj je Středočeský. Mezi obyvateli je procentuálně zastoupena nejvíce Vysočina (0,45%). Nejvíce nových členů přijal Chomutov (11).

Dále Návrh na změny a řízení organizační struktury, který bude předmětem jednání samostatné dubnové konference. Stanovy budou projednány VV ÚV KSČM 12. 4. Materiál shrnuje různé diskutované varianty (např. v oblasti voleb členů ÚV KSČM).

Dalším materiálem je příprava XI. sjezdu, dvoudenního ve dnech 18. - 19. 4. 2020, klíč 1:120. Sjezdová známka bude 50,- Kč, od září do 20. listopadu 2019 mají proběhnout výroční členské schůze ZO KSČM, pak do 31. prosince 2019 okresní konference KSČM a v období            leden – 29. únor 2020 krajské konference KSČM.    

S. Grospič představil programový dokument, který je doplněn i výtahem všech připomínek. Je to zatím pracovní materiál, který má doznat výrazných změn, aby nás vedl i delší období.

S. Konečná shrnula stav volební kampaně. Ve čtvrtek byla porada kandidátů, rozjedou se akce, štafeta, která je v rukou okresních výborů. Kandidáti mají osobní vizitky i osobní letáky A5.

Zprávu Ústřední rozhodčí komise uvedla s. Vrzalová.

Diskusi začal s. Říha. Věnoval se odcházení členů, je to nespokojenost s naší prací. Kádrové otázky budou řešit v Brně dle stanov. Těžko lze dodržet harmonogram přípravy sjezdu, zejm. okresní konference, chce prodloužit termín do 18. 1. S. Kohlíček upozornil, že probírá 2. kolo prezidentských voleb na Slovensku – levice prakticky zmizela. Zítra budou volby na Ukrajině – tam byla účast levicového kandidáta dokonce zakázána. Na Praze 10 máme ve volbách do Senátu P. Šimůnek. Někteří naši členové kandidují jinde, to je pravda, ale náš program nenabízí řešení, proto je důležité ho aktualizovat. Představil výzvu 20 komunistických stran k volbám.

S. Semelová podotkla, že hlasy nezískáme tím, že špatně vystupujeme – nepodpořili jsme navýšení platů učitelů na 130% ani zlevnění nákladů na bydlení (vodného, stočného o půl roku dříve, senátní návrh). Jsme sebevědomá strana nebo plníme přání toho, kdo nám vyssává voliče? S. Kváč navrhl stáhnout A. Korjagina z kandidátky do EP, protože neuvedl, že je v podmínce. Je to návrh OV KSČM Nymburk.

S. Hrůza upozornil na usnesení X. sjezdu – uložil ÚV KSČM zpracovat krátkodobý politický program a ekonomickou analýzu. Zodpovídá předseda a termín je srpen 2018. Varoval před přílišnou centralizací v oblasti ekonomiky i řízení. S. Klimša má pocit, že se v podpoře vlády začínáme ztrácet, ČSSD je okázalé. Babiš po návratu z USA obrátil, je čas zatlačit na pilu a zachovat si tvář. Diví se zvyšujícímu se podílu spoluúčasti okresů a kandidátů na sjezdu. A proč KSČM nevystupuje jasně na ochranu tradiční rodiny. Jsme spolu s Řeky největšími euroskeptiky. S. Větrovec chtěl vysvětlit, proč 2 členové okresu Česká Lípa kandidují jinde. S. Cincibus je vážený člen strany. S. Konečná kontrovala, zda bude Cincibus vystupovat tak, ať lidi volí kandidátku KSČM. S. Švarc doplnil, že i někteří mladí komunisté odmítli volit KSČM ve volbách. Věnoval se i stranickému vzdělávání, pošle všem okresům přihlášky. S. Číž za okres navrhl, aby zůstal osvědčený třístupňový model, kdy krajské rady jsou poradní a koordinační orgán.

S. Moučková se zaměřila na členskou základnu. Jediný výstup z konference by mohl být jen to, jak se bude tvořit příští ÚV KSČM. V základně máme mrtvé duše. Preferuje současný způsob volby členů ÚV KSČM. Netrpíme provozní slepotou? Vyzvala, ať Kováčik řekne, proč je tu tak malý počet poslanců (žádný z nečlenů ÚV). S. Kohlíček uvedl, že vzhledem k výši důchodů by měl být 50 Kč průměrný příspěvek. S. Varga uvedl, že budeme tak dlouho centralizovat, až tu zůstaneme sami. S. Ambrož seznámil členy, že od roku 2016 odešlo z Prahy 3 5% členů z důvodu nesouhlasu s politikou strany. Sjezdový příspěvek je zbytečný, jen narůstá administrativa.

S. Navrátil chce, aby ÚV KSČM byl nejdůležitějším orgánem mezi sjezdy, ne jako dosud, kdy dostaneme týden předem jen materiály. Hodonín chce zakotvit i princip demokratického centralismu. S. Žižková uvedla, že Královehradecký kraj podporuje jednodenní sjezd, v Nymburce. S. Šmejkal podotkl, že jsou organizace ležáků, kdy členy obchází předseda. Odpuštění příspěvků snižuje průměr. V Brdech chtějí Vojenské lesy darovat rybníky pro rekreaci, bude negativní dopad na životní prostředí.

S. Picková představila desatero ke stanovám, které udělali na okresu k původnímu materiálu, na jednání je ale jiný materiál. Nesouhlasí s tím, aby okres neměl zástupce v ÚV KSČM. S. Bohatec podpořil stanovisko k bombardování Jugoslávie i tým eurokandidátů. Pořádají ve Svitavách přesokresní akce. Chce po komisích, aby předložily, s kterými připomínkami okresů k programu i stanovám se ztotožnila a se kterými ne. S. Kolařík si váží připomínajících Jugoslávii, než došlo k bombardování, u nich továrna na rakve změnila výrobu na malé rakve. Váží si vystoupení Kohlíčka i Semelové.

S. Rulíček uvedl, že parlamentem neprošel přelet těžce naložených bombardérů přes Prahu. Proč v programu nehovoříme o armádě. S. Petelíkovi se zdá, že okresům jsou házeny klacky pod nohy, že místo ÚV rozhoduje VV ÚV. Předkládaný program je zvláštní, s pasážemi ze 70. let. S. Konečná reagovala na dotazy, budou vyjíždět v rámci kampaně z Prahy v 8 hodin dva vozy, třetí bude pro Moravu. Jsme proti evropské armádě, proto není v europrogramu. S. Grospič dodal, že ČR se nedokázala vyhradit třeba vůči institutu evropského prokurátora.  Upozornil i na šíři názorů v programové pracovní skupině.

S. Šimůnek nemá problém s prodloužením termínů konání okresních konferencí. Kandidátní listina byla již zaregistrována a přijata. Sjezdový příspěvek zůstává okresům, pomáhá jim zaplatit náklady na delegáty. Skutečně by konference měnila případně jen stanovy v otázce volby členů ÚV, další změny pak sjezd. S. Filip se vrátil k výzvě 20 komunistických stran, je třeba ji uplatnit. Také má toho dost ve vztahu k vládě, pohár trpělivosti téměř přetekl, připravuje se setkání s Babišem, poznamenal, že návštěva Trumpa byla zakoupena za 200 tisíc dolarů. Máme jediný nástroj, jak je k něčemu nutit - vztah ke státnímu rozpočtu.

Ekonomické body po polední přestávce uvedl s. Ort, s. Pěnčíková pak stanovisko revizní komise. V diskusi s. Říha upozornil na časový tlak při projednávání, jsou sice v dokumentech čísla za minulý rok, ale není tam kolonka hospodaření okresů. S. Ambrožovi vadí na plnění rozpočtu, že nejsou započítány třeba zálohy (plyn). S. Kohlíčka zaujala kolonka Služby na volby do EP za 8,5 mil. Kč, to nezná – to je ale rozpočet celé strany včetně okresních rozpočtů. A za nesmyslný označil pokladní limit 5 tis. Kč. Měli bychom mít plán využití našich nemovitostí. S. Hrůza upozornil na disproporce v podkladech.

S. Šimůnek pak uvedl poslední blok (vyhodnocení diskuse a zprávy z jednání VV ÚV), ke kterému diskutoval s. Varga – nemají informaci o ekonomických opatřeních ani o splněných úkolech VV ÚV, VV ÚV schválil vnitřní směrnici pro nakládání s prostředky, ale směrnici schválil původně ÚV. S. Kavij se zeptal na politický institut. S. Kohlíček ze zprávy nevyčetl, jak dopadla naše kandidátka na MV ČR.

S. Grospič uvedl, že institut byl zaregistrován 25. 2. a je financován zpětně pololetně, čili KSČM poskytla institutu půjčku.  S. Ort nemá nic proti tomu, aby po auditu se udělal přehled hospodaření okresů. S. Šimůnek poskytl info, že kandidátka byla podaná 18. 3. bez vady, kandidujeme jako KSČM, společný návrh nebyl MV ČR přijat, jak doplnila i s. Konečná.

Pak byl projednán návrh usnesení, prošlo posunutí termínů pro jednání okresních konferencí do 18. 1. 2020, posun termínů krajské konference do 15. 3. neprošel. Neprošel návrh snížit sjezdové známky z 50 na 30.  Neprošel ani jiný klíč 1:150 ani jednodenní sjezd v Nymburce. Neprošel ani návrh na stažení A. Korjagina z kandidátky. 7. zasedání ÚV KSČM bude 29. června.   S. Filip vyzval k aktivitě při volební kampani, ta nesmí stát jen na kandidátech. Pro nás je zásadní úkol zachovat funkční okresy.

Z historie:

Sovětská nóta německému velvyslanci v Moskvě, hraběti von Schulerburgovi z 18. března 1939

Mám čest potvrdit příjem Vaší nóty ze 16. března, jakož i nóty ze 17. března, jimiž dáváte na vědomí  sovětské vládě, že české země byly včleněny do  Německé říše a zřízen nad nimi protektorát. Sovětská vláda nepovažuje za možné, aby přešla mlčky zmíněné nóty, a vzbudila tak dojem, že má k událostem v Československu lhostejný poměr, a proto pokládá za nutné v odpověď na uvedené nóty vyjádřit k zmíněným událostem své skutečné stanovisko.

1.Politické a historické koncepce, uvedené v úvodní části německého prohlášení (oznamujícího zřízení protektorátu) jako základ a ospravedlnění pro německou akci, a zejména vývody o existenci Československa jako pramene stálého nepokoje a nebezpečí pro evropský mír a o tom, že Československo není životaschopné a že z toho vyplývá nutnost zvláštní péče ze strany Německé říše, nemohou být považovány za správné a odpovídající skutečnostem známým celému světu. Ve skutečnosti po první světové válce byla Československá republika jedním z mála evropských států, kde byl opravdu zajištěn vnitřní pořádek a mírumilovná zahraniční politika.

2.Sovětská vláda nezná žádné státní zřízení, které by zmocňovalo hlavu státu zrušit bez souhlasu národa nezávislou existenci státu.  Lze těžko připustit, že by některý národ dobrovolně chtěl souhlasit se zničením své nezávislosti a s včleněním do jiného státu, a tím méně by to chtěl národ, který po staletí bojoval za svou nezávislou existenci.  Dr. Hácha, prezident Československa, neměl při podpisování smlouvy 15. března k tomuto činu žádné zmocnění od svého národa a jednal ve zjevném rozporu s články 64 a 65 československé ústavy a v rozporu s vůlí národa. V důsledku toho zmíněná smlouva nemůže být považována za právoplatnou.

3.Princip sebeurčení národů, na nějž se nezřídka odvolává německá vláda, předpokládá svobodné vyjádření vůle národa, které nemohou nahradit podpisy jednoho nebo dvou jednotlivců, třeba měli jakkoli vysoké postavení.   V daném případě nebylo žádné vyjádření vůle českého národa, dokonce ani ve formě plebiscitu, jak tomu bylo například při rozhodování Horního Slezska nebo Sárské oblasti.

4.Ježto tu nebylo žádné vyjádření vůle českého národa, nelze jinak, než považovat okupaci českých zemí německými oddíly a z toho vyplývající akce německé armády za svévolné, násilné a útočné.  

5.Předchozí poznámky vztahující se plně i na změny ve stavu Slovenska, které bylo podřízeno Německé říši, což nebylo schváleno žádným vyjádřením vůle slovenského národa.

6.Akce německé vlády staly se pro maďarská vojska podnětem k tomu, aby vtrhla do Karpatské Ukrajiny (Podkarpatska) a porušila nejzákladnější práva jejího obyvatelstva. 

7.Vzhledem k uvedeným skutečnostem nemůže sovětská vláda uznat, že by včlenění českých zemí a stejně, ať již v té či oné formě, i Slovenska do Německé říše bylo právoplatné a v souhlase s obecně přijatými zásadami mezinárodního práva a spravedlnosti nebo zásadou sebeurčení národů.
 

Podle mínění sovětské vlády jsou akce německé vlády daleky toho, aby odstranily nějaké ohrožení obecného míru, naopak spíše ještě způsobily a zvýšily takové nebezpečí, porušily rovnováhu ve střední Evropě, zvětšily prvky nepokojů již dříve v Evropě vzniklých a zasadily novou ránu pocitu bezpečnosti národů.

Prosím Vaši Excelenci, aby s tímto seznámila svou vládu a přijala výraz mé hluboké úcty.

                                                                                                      M.  Litvínov

20 let od agrese NATO

24. března jsme si připomněli 20 let od agrese NATO proti Jugoslávii. První zprávy o největší vojenské operaci v Evropě od druhé světové války jsem tehdy vnímal s hrozivým mravenčením a zároveň mrazením v těle. Svět sice mírový nebyl, po "konci dějin" souvisejícím s rozpadem východního bloku se rozhořela celá řada konfliktů, ale Evropa nezažila válku dlouhá desetiletí a pro mě samotného byla válka spíše výletem do historie nebo strašně vzdálenou realitou. Své mládí jsem žil v míru a domníval se, že mír bude, alespoň v Evropě, pořád. Jak jen jsem se mýlil!

Prvně jsem tehdy zažil válku "za humny", válku proti bratrské Jugoslávii. A navíc jsme se stali i součástí sil agresora. I my tak neseme odpovědnost za skoro 4 tisíce mrtvých, 20 tisíc zraněných, zničené školy, nemocnice, mosty, infrastrukturu a další obrovské materiální škody. NATO 78 dnů a nocí ničilo a zabíjelo i pomocí ochuzeného uranu a kazetových bomb, samozřejmě bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN.

Jaká to byla beznaděj! Kolik slz bylo prolito, kolik odhodlání nějak pomoci, alespoň protestem, namalovaným transparentem, skandováním, zaťatou pěstí.

Od té doby jsem se účastnil protiválečných protestů mnohokrát. Chobotnice mocných udeřila i v řadě jiných států. Pod pláštíkem demokracie a lidských práv ničila životy, loupila, vraždila. A své zájmy si prosazuje stejnými metodami i dnes.

Stále ještě není mír. Naději ale vybombardovat nelze. Za mír je třeba skutečně bojovat. A já jsem každým válečným konfliktem odhodlanější a pevnější součástí protiválečného hnutí.

 Zdeněk Štefek
 

Aktuální situace okolo gymnázia v Čelákovicích

Zastupitelstvo kraje 18. 2. 2019 stáhlo i na základě negativního stanoviska komunistů záměr sloučit gymnázium v Čelákovicích s gymnáziem v Brandýse nad Labem.

Připravuje se výběrové řízení na novou ředitelku (současné ředitelce vyprší šestiletý mandát), ta bude samozřejmě představovat svou koncepci rozvoje školy. Gymnázium v Čelákovicích má spoustu problémů, zejména nedostatečnou naplněnost čtyřletého oboru.

Stávající ředitelka čelákovického gymnázia byla pozvána na jednání Rady kraje, aby členy Rady seznámila s tím, jak bude napravovat výhrady zřizovatele a školní inspekce. To má učinit i písemně.

Zároveň bylo vyhlášeno výběrové řízení na ředitelku gymnázia v Brandýse, kdy dosavadní ředitelka odchází do důchodu k 31. 7. 2019.

Znovu se sešla optimalizační pracovní skupina, která je hnána do podpory rychlokoncepce, v níž by měla zdůvodnit některé slučovací a likvidační kroky – ty ale by neměly proběhnout již v tomto volebním období.

Komunisté v pracovní skupině i na jednáních prosazují koncepci řádnou, opřenou o časovou osu, která zohlední demografický vývoj, potřebnost oborů, spádovost a další faktory.

Zdeněk Štefek

Významná výročí v dubnu

5. 4. 1945 – vyhlášen Košický vládní program
6. 4. 1945 – Rudá armáda osvobodila Bratislavu
7. 4. 1919 – vznik Bavorské republiky rad
12. 4. 1961 – první člověk ve vesmíru Jurij Alexejevič GAGARIN
14. 4. 1936 – VII. sjezd KSČ vyzval k vytvoření lidové fronty
16. 4. 1886 – se narodil Ernst THÄLMANN, funkcionář komunistického a mezinárodního dělnického hnutí, na rozkaz Hitlera byl zavražděn v koncentračním táboře Buchenwald (+ 18. 8. 1944)
22. 4. 1870 – se narodil Vladimír Iljič LENIN (+ 21. 1. 1924)
26. 4. 1945 – Rudá armáda osvobodila Brno

Evropacamp 2019 – SportLife hotel – Rumburk 30. 5. – 2. 6.

Program:
Čtvrtek 30. 5. 2019 – příjezd do 16.00 hod

Pátek 31. 5. 2019 -  Plavba lodí z Ústí nad Labem směr Roudnice nad Labem a zpět, společenský večer – hudba (Přeshraničníci)

Sobota 1. 6. 2019 -  Politbazar, Co je Evropská Levice? – Petr Schömmel, Evropský parlament a práce v něm – Jaromír Kohlíček, Volby do EP – výsledky – nově zvolení poslanci, hudební večer, předání poháru, zakončení Evropacampu

Neděle 2. 6. 2019         - odjezd

První máj a pietní akty v Čelákovicích

Středa 1. května: slavnostní shromáždění občanů s Májovou veselicí, od 14 hodin v zahradní restauraci MOUNT v Kostelní ulici, Čelákovice

Středa 8. května: pietní akt Sedlčánky, Mírové náměstí, od 18 hodin

Čtvrtek 9. května: pietní akt Záluží, Park Rudé armády, od 18 hodin

Pietní akty v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi

Neděle 5. 5. 2019 v 10.00 hod – hřbitov ve Staré Boleslavi

Čtvrtek 9. 5. 2019 v 17.00 hod – hřbitov v Brandýse nad Labem

***

KOMUNISTICKÁ STRANA ČECH A MORAVY

OV: Praha 1, Praha 6, Praha-východ, Praha-západ, Beroun, Domažlice, Klatovy, Mladá Boleslav, Plzeň-sever, Příbram, Rokycany, Trutnov, MěV Jirkov a KPI Olomouc spolu s KSČ a KSM

POZVÁNKA

na 45. pražskou teoreticko-politickou konferenci na téma
„O odkazu V. a IX. sjezdu KSČ pro aktuální činnost komunistů“,
konanou u příležitosti výročí těchto významných sjezdů
v sobotu 6. dubna 2019 od 9 hodin
ve velkém sále ÚV KSČM č. 76, I. patro, Politických vězňů 9, Praha 1

Zpravodaj vydává OV KSČM Praha-východ. Naše web stránky: tresnicka.kscm.cz
Elektronická pošta ov.prvych@kscm.cz Telefon 222 897 460 nebo mobil 725 646 019.