Prohlášení Komunistické strany Irska
30. května 2019
Veškeré volby jsou vším, jen ne momentální ukázkou míry politického či třídního uvědomění masy lidí, zvlášť ne pracujících.
Z účasti v nedávných volbách na severu i jihu (Irska) je jasné, že značný počet lidí (víc než polovina) se rozhodl volbami vůbec neobtěžovat - fenomén, jenž není omezen jen na Irsko, ale je vzrůstajícím trendem v kapitalistických zemích.
Opětovný nástup oportunistických Zelených coby faktoru na místní i evropské úrovni je širokým odrazem rostoucích obav lidí z ekologické katastrofy, jíž všichni čelíme. Veřejné mínění povzbudila právě činnost a mobilizace statisíců mladých lidí v Irsku i v Evropě, požadujících, aby vlády konaly k záchraně planety. Růst podpory Zelených není odrazem podpory jejich politiky, která není proti asociálnosti, ale je soustředěna na změnu životního stylu těch, kteří si to mohou dovolit, a trestá ty, kteří nemohou.
Lidé si dobře pamatují úlohu této strany ve vládě: balíčky na záchranu bank, uvalení dluhu EU na irský lid, škrty minimální mzdy a poplatky za vodu a služby. Pracující lidé musí být ostražití, protože všude tam, kde mají Zelení vliv na rozhodování, bude takové politiky stále víc.
Levicové strany, včetně Sinn Féin (irská Soc-dem, v EP součást GUE/NGL; pozn. překl.), Lidé nad zisk (People Before Profit; Socialistická dělnická strana) a Socialistické strany, nedokázaly v místních volbách získat tolik, kolik doufaly, a v případě Sinn Féin ztratily hodně. Významným faktorem v těchto ztrátách bylo manévrování a postranní dohody s místními mocenskými strukturami, což u pracujících nezůstalo bez povšimnutí, jako výprodej veřejných pozemků, uzavírání dohod oplátkou za malý objem „sociálního bydlení“, ale nikdy odpor vůči zásadní strategii vládní politiky.
Pracující v každém případě zjišťují, že místní správní orgány mají malou moc, a to málo, jež mají, je v rukou správy města či kraje, místního státního aparátu. Lidé vidí místní správu jako bezmocnou, kontrolovanou nekalými zájmy.
Především teď pominul účinek masové mobilizace pracujících proti poplatkům za vodu, jež prospěla stranám Sinn Féin, People Before Profit a Socialist Party. People Before Profit (Socialistická dělnická strana) a Solidarity (Socialistická strana) získaly ve volbách v r. 2014 28 křesel, a teď, v roce 2019, spadly na 11. Sinn Féin získala 15 procent hlasů v r. 2014 a v r. 2019 spadla na 9½ procenta, ze 159 křesel na 82.
Levice vzrostla, když pracující nastoupili k boji za své zájmy. Pracující začali zjišťovat, že kolem poplatků za vodu zvítězili jen částečně. Začínají prokoukávat politický oportunismus složek levice, organizací, které jsou až příliš ochotné využít hněvu pracujících ke krátkodobým volebním zájmům. Mnozí pracující, kteří se podíleli na takových kampaních, se cítí být oklamáni těmi, kteří se připravovali vstoupit do vlády s Fianna Fáil (Republikáni), s Labour Party nebo dokonce s Fine Gael (Konzervativci).
Levice utrpěla porážku nejen v Irsku, ale ve všech členských státech Evropské unie. Pravice uchopila frustrací pracujících, jak byly vyjádřeny v odmítání všech záležitostí EU. Těží z toho využíváním hrůz kapitalismu, ale nestaví se a ani se nepostaví proti zdroji: monopolnímu kapitalismu, jaký se teď projevil v Evropské unii a jejích institucích.
Irská levice, stejně jako většina levice v EU, šířila iluzi, že „jiná Evropa je možná,“ s oportunistickými slogany jako „Lidová Evropa“ (People’s Europe). Většina irské a evropské levice se stavěla do pozice zásadně levicových liberálů, jen zřídka napadajících základní povahu systému, jaký je zodpovědný za tvrdou nerovnost, chudobu, masovou nezaměstnanost a super-vykořisťování, jež denně zakoušejí miliony rodin pracujících - systému, vytvořeného k ochraně zájmů jednoho procenta. Minimalizuje třídní antagonismus a třídní boj ve prospěch válek kultur.
Volby do podvodného „Evropského parlamentu“ potvrdily výsledky místních voleb, se zavedenými režimními stranami upevňujícími středový základ, s Sinn Féin ztrácejícím jedno křeslo a se ziskem křesel četnými pokrokovými levicovými nezávislými. Volte face (naprostý obrat postoje) Sinn Féin ve vztahu k EU přinesl spoustu zmatku v dělnických komunitách na severu i jihu (Irska) i mezi jejími členy. Ale dlouhodobě se oportunismus ukáže vždycky.
Brexit nadále šíří rozdělení a zmatek po celé zemi, především ale na severu Irska. Zvolení šéfky Alianční strany (Sev. Irska) do Evropského parlamentu odráží zmatení ve složkách unionistických profesních a podnikatelských kruzích ohledně toho, jak mohou prosazovat svůj vlastní hmotný zájem. Podpora Alianční strany, jež obhajuje setrvání v EU, je trvalá, následuje výsledky místních voleb a dost možná signalizuje konec ulsterské Unionistické strany.
Rozpory nadhozené brexitem jsou příčinou zmatku mezi unionistickými složkami, usilujícími o to, aby převládaly jejich zájmy, se snahou DUP (Demokratická unionistická strana) a Hlasu tradičních unionistů (Traditional Unionist Voice) odstranit jedna druhou z unionistických složek, se ponořily do unionistického fanatismu.
V tomto okamžiku si o své budoucnosti na severu ani jihu nerozhodují sami lidé, ale rozhodují o ní roztržka v britské vládnoucí třídě a krize v EU. Krize kolem brexitu poškozuje Evropskou unii i jednotu Britského společenství; nicméně, vzájemně protichůdné imperiální zájmy Británie a EU se nestarají o blaho irského lidu.
Má-li dělnická třída prosazovat své vlastní třídní zájmy, žádá si to víc než jen volby nebo volební strategie. Chceme-li radikální změnu, není dostupná volebními cykly, ale mobilizací třídy coby svébytné politické síly, nikoli zprostředkované přes institucionální struktury, vytvořené k umrtvení a otupení jakékoli výzvy vůči systému.
Budování organizací k prosazení zájmů pracujícího lidu a budování jeho moci je mimo sněmovny, je v komunitách.
„Nebuďte »praktičtí« v politice. Být praktický v tomto smyslu znamená, že jste se naučili myslet v liniích a drážkách, do jakých touží dostat vaše myšlení ti, kteří vás okrádají.“
James Connolly