6. června 2019 John Wojcik
V den 75. výročí Dne D probíhaly ceremoniály na oslavu amerických hrdinů, kteří se vylodili na normandských plážích a porazili nacisty. Tak by tomu mělo být. Není ale správné, že jen zřídka na našich oslavách oceňujeme sovětské hrdiny, kteří v bitvách k porážce fašismu ve II. světové válce nesli hlavní nápor.
Američané nejsou překvapení, když slyší, že historikové překrucují pravdu, ale většina z nás je přesvědčená, že těmi, kdo se podílejí na procesu překrucování, jsou zahraniční historici, ne naši.
Pravdou o II. světové válce je, že válka proti nacistům byla v podstatě už vyhraná rok nebo i víc před Dnem D, kdy američtí a britští vojáci sváděli svou heroickou bitvu na plážích v severní Francii. Když se generál Dwight D. Eisenhower a jednotky pod jeho velením vylodili v Normandii, Sovětský svaz rozhodující bitvy války už vybojoval a vyhrál.
„Druhá fronta“, otevřená naší stranou, ve skutečnosti přišla mnohem později, než Sovětský svaz doufal. Sovětský premiér Josef Stalin tlačil na amerického prezidenta Franklina Roosevelta a britského předsedu vlády Winstona Churchilla téměř dva roky, aby otevřeli druhou frontu v Evropě, argumentujíc, že by ušetřila mnoho životů z milionů těch, kteří nakonec na kontinentu zahynuli.
Prezident Trump, britská premiérka Theresa Mayová a francouzský prezident Emmanuel Macron se v týdnu oslav ve svém připomenutí Dne D vůbec nezmínili o hlavní a klíčové úloze, již Sovětský svaz sehrál při porážce nacismu. (Trump oslavující porážku fašismu je každopádně urážkou, vezmeme-li v úvahu jeho podporu fašistických předáků na různých místech ve světě, včetně jeho podporování ultrapravice v jeho vlastní zemi.)
Trump není jediný, kdo nese vinu na ignorování role SSSR při vítězství ve válce. Na začátku seznamu příčin jsou samotné americké dějinné knihy. Potom to jsou i sdělovací prostředky v USA, včetně údajně pokrokových, kdo jen zřídka oceňuje Sovětský svaz za vítězství nad fašismem.
Glenn Sacks, kalifornský učitel dějepisu, v nedávném článku pro CALmatters položil otázku s několika možnostmi odpovědi z oficiálního sborníku Kalifornská témata zkoušek pro učitele společenských věd (California Subject Examinations for Teachers for Social Studies):
Která z následujících událostí nejlépe označuje zlomový bod II. světové války?
· A.) Znásilnění Nankingu Japonci
· B.) Nacistická operace Barbarossa
· C.) Spojenecká invaze Dne D
· D.) Podpis osy Řím-Berlín
Ani jedna ze čtyř možností není správná. Nicméně autoři testu chtěli, abyste vybrali »c«.
Není sporu, že Den D byl významný a že americké a britské jednotky bojovaly a umíraly statečně, ale Den D nebyl zlomový ve srovnání s hlavními bitvami mezi hitlerovskými jednotkami a sovětskými silami na východní frontě.
Do doby, než ke dnu D došlo, zprávy ve světě už víc než rok popisovaly, jak se pro Němce válka změnila na válku od porážky k porážce a od ústupu k ústupu. Takže zlom nebo zlomy nastaly už předtím.
Každý, včetně prezidenta Roosevelta a premiéra Churchilla, říká, že skutečně zlomovým bodem byla bitva o Stalingrad, jež zuřila 162 dní, od srpna 1942 do února 1943.
Německé pozemní, letecké a námořní síly se posouvaly bez paliva. Stalingrad stál mezi fašistickými jednotkami a rozsáhlými sovětskými ropnými poli v oblasti Kavkazu, takže Němci se jej museli zmocnit, aby válku vyhráli.
Už před obležením nacisty byly ve Stalingradu zabity nebo zraněny asi dva miliony lidí. V docích na Volze neustále přistávaly lodě plné sovětských vojáků. Ostřelovala, bombardovala a zabíjela je nacistická letadla, často ještě dřív, než se dostali na břeh. Tisíce jich byly zastřeleny ve vodě, do níž skákali, když byly jejich čluny potopeny fašistickými piloty, kteří je kropili kulkami při zoufalé snaze dosáhnout břehu.
Sovětský voják, když už se do Stalingradu dostal, byl šťastný, když přežil jediný den. Zásobování nestačilo; dva vojáci se dělili o jednu pušku nebo samopal. Instrukce byly, že kyž první zemře, chopí se pušky druhý a bude v boji pokračovat. Přesto neustále přicházeli a drželi se v boji, dům od domu a dveře ode dveří a potom místnost po místnosti, dokud celé město nezbavili nacistů.
I když některé americké dějinné knihy věnovaly této epické bitvě jen letmou zmínku, jsou tu i jiné sovětské bitvy, jež byly vojensky i politicky významnější než Den D. Jednou z nich je bitva u Kurska z července 1943, největší tanková bitva v dějinách lidstva. Sověti porazili armádu, čítající přes milion německých vojáků.
Tady stojí za zmínku, že ne všechny problémy s americkými dějepisnými knihami jsou problémy s opominutím. Některé navíc k tomu, že vynechávají významné sovětské bitvy, vnášejí do jejich příběhů nepravdy. Jednou z nejdůvěrněji známých je domněnka, že spíše než Sověti rozhodovala o bojeschopnosti a nacisty skutečně porazila studená ruská zima.
Například k bitvě u Kurska došlo v příznivých letních podmínkách a celkově za podmínek, jež si zvolili nacisté, a stejně byli poraženi.
K další sovětské bitvě, jež překonala Den D, došlo až po něm: k operaci Bagration. V této bitvě způsobil Sovětský svaz Německu největší porážku, jakou kdy způsobil jeden národ druhému v dějinách válek. Sověti zničili 60 německých divizí, a připravili Německo o další víc než milion vojáků.
Churchill se po této bitvě postavil před britský parlament a prohlásil: „Viditelným základním faktem v této věci je, že to jsou ruské armády, kdo udělal hlavní práci v rozbití německé armády.“
Bagration byl také zlomový bod, protože vedl k řadě akcí, jež přivedly Rudou armádu na dosah Berlína.
Především v Bělorusku Sověti zničili 28 ze 34 divizí, které tam nacisté poslali, a pouhý den po dnu D účinně rozbili veškeré německé frontové linie na východě. Do 24 června vyřídili zbytek německých armád a tankových divizí v Bělorusku a osvobodili Minsk. To jim dalo čistou cestu k osvobození Litvy, Rumunska, a Polska a dostalo do postavení k závěrečnému útoku na německé hlavní město.
Je spousta hrdinství ve vzpomínkách na Den D. v bojích proti Hitlerovi ve II. světové válce přišlo hrdinsky o život nějakých 400 000 vojáků USA. Na východě ztratil Sovětský svaz 27 milionů lidí; o život přišel zhruba každý pátý člověk této mnohonárodní země.
Žádní západní vůdci se v té době nepřeli o čísla, čísla, jež ukazovala, že 80 % německých obětí na životech způsobil Sovětský svaz a jeho lid. Sám generál Eisenhower dosvědčil, že zničení nacistů přišel Sovětský svaz o třetinu svého bohatství, a že po válce musel najít domov pro 25 milionů lidí bez přístřeší. Eisenhower je citován, když řekl: „Když jsme v roce 1945 letěli do Ruska, od západní hranice až do oblasti kolem Moskvy jsem neviděl stát jediný dům.“
Takže si v tomto dnu D připomeňme Američany z „největší generace“, kteří zahynuli v boji proti fašismu. Ale připomeňme si také naše sovětské bratry a sestry, kteří zahynuli v této bitvě. Dlužíme to jim, a, co je stejně tak důležité, sobě to nedlužíme o nic méně.
AUTOR
John Wojcik je šéfredaktor People's World. Do redakce nastoupil v květnu 2007, poté, co pracoval jako řezník v severním New Jersey. Tam pracoval jako prodavač, člen výboru pro vyjednávání smluv a aktivista v odborářské kampani k získání podpory veřejnosti pro dělníky Wal-Martu. V 70. a 80. letech byl komentátorem politického dění pro deník Daily World, předchůdce dnešního People’s World, a byl aktivní ve volební politice v newyorkském Brooklynu.
-----------------------
Z týdeníku KS USA The People’s World přeložil Vladimír Sedláček