Cesta Borise Johnsona do Bruselu zvýraznila potřebu jasně levicové alternativy vůči Evropské unii.
Johnson možná skutečně dosáhl dohody. Ekonomika EU vrávorá k úpadku. Průmyslová výroba Německa klesla o pět procent oproti roku 2018. právě německý export bude zasažen nejvíc, jestli Británie odejde bez dohody.
Ale zůstává otázka: Bez dohody jakého druhu?
Jestli to bude dohoda Theresy Mayové s odstraněním irských hraničních kontrol a se zachováním zemědělských standardů v Severním Irsku v souladu s těmi na Jihu, stále zůstanou pro Británii závazky, provázející Deklaraci o odchodu (Withdrawal Declaration), k přijetí pro-podnikatelských neoliberálních konkurenčních zákonů jednotného trhu EU.
Na druhé straně jestli Johnson dohody nedosáhne, je jasné, že bude vyvinuto veškeré úsilí k sestavení úřednické vlády k vytlačení Johnsona a zablokování jakéhokoli druhu dohody s EU o odchodu.
Liberální demokraté, vedení Jo Swinsonem, naznačili svůj úmysl pracovat s odpůrci režimu z řad Konzervativců i s předákem většiny v Labour Party - ovšem pokud to nebude Jeremy Corbyn.
Také už objasnili, že pohrdají jakýmkoli druhem demokracie, když vyhlásili, že by ve vládě upustili od výsledku referenda a další by neuspořádali. Dokonce i když se zapomene na to, že zahodili své volební sliby, když se v roce 2010 přidali k šetřivé vládě Davida Camerona - se Swinsonem na pozici ministra práce a protlačivším protiodborářskou legislativu - tohle by jim znemožnilo spojit se s kterýmkoli členem Labour Party.
Nesouhlas s výsledkem referenda nebo dokonce volání po druhém je jedna věc. Pouhé upuštění od něj je věc druhá. Liberálové možná jsou. Demokraté určitě ne.
Právě proto musí existovat levicová alternativa. A jedna tu samozřejmě je. Neustále ji rozvíjí Jeremy Corbyn. Británie by měla zůstat nastavená na soulad s jednotným trhem EU, pokud jde o standardy životního prostředí, zdraví, potravin a zaměstnanosti, ale neměla by přijmout podmínky neoliberální konkurenčnosti EU.
Corbyn klade tuto podmínku, aby chránil někdejší volební závazky Labour Party. Konkurenční podmínky EU by blokovaly téměř všechny pokrokové prvky v labouristickém programu změn: všeobsažné veřejné vlastnictví, státní pomoc, státní investiční banku k převzetí akcií klíčových firem, proaktivní využívání veřejných zisků k oblastnímu rozvoji, povinné sektorové kolektivní vyjednávání.
To vše odstraňte a Labour Party bude nevolitelná. Zdá se, že dnešní plány k vytvoření centristické úřednické vlády mají hodně společného s ukončením vyhlídky na levicí vedenou labouristickou vládu i se zvrácením výsledku referenda o setrvání v EU.
Zvlášť odboráři by si měli být vědomi následků. Členství v EU právo na práci nezaručuje.
Dnešní zpráva z Resolution Foundation (nezávislý expertní tým, pracující na zvýšení životní úrovně lidí s nižšími příjmy; pozn. překl.) ukázala, že děsivé množství pracujících, kterým se nedostává jejich zákonných práv, je těsně spjato s nízkou úrovní kolektivního vyjednávání, teď ani ne třicetiprocentní. Británie byla v EU přes 40 let.
Ve skutečnosti samozřejmě EU od kolektivního vyjednávání aktivně odrazuje. Její dokument „Vývoj dělnického hnutí“ z roku 2012 podrobně popisuje zásahy, vyžadované ke snížení odborářské „síly stanovovat mzdy“.
Následky byly vidět v posledních sedmi letech. V Řecku, pod dluhovým dozorem EU, kolektivní vyjednávání spadlo z 80 na 20 procent. Skoro stejně děsivý, v podobných podmínkách, byl pokles v Portugalsku.
Právě proto se odborové hnutí musí ozvat. Levicová alternativa existuje. Je nutné ji hájit. Jinak pravice, ať už ji představuje Johnson nebo Swinson a její pravicoví labourističtí spojenci, zvítězí.
Redakční sloupek deníku The Morning Star, 17. 9. 2019
Překlad Vladimír Sedláček