Členství v EU zahrnuje i to, že se členský stát vzdá práva na zavedení národní kontroly nad pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil z jedné země do druhé a odsouhlasí, že se podřizuje nadnárodnímu rozhodování v těchto oblastech politiky. Což znamená vzdát se státní svrchovanosti.
Po zhroucení SSSR v roce 1991 evropské velkopodnikatelské firmy a banky tlačily na rozšíření EU začleněním východoevropských socialistických států. Západní investoři převzali většinu východoevropského průmyslu a služeb a Východoevropané poskytli rozlehlé trhy a zásobárny levných pracovních sil pro firmy Evropské unie, ale když se tyto státy staly v roce 2004 členy EU, jejich lid shledal, že nezávislá národní demokracie, v niž doufali, je jen smyšlenkou. Smlouvy EU prohlásily podle nadnárodního práva nezákonným, aby národní vlády stavěly překážky do cesty volnému pohybu zboží, služeb, kapitálu a pracovních sil.
Pro mnohé z nově příchozích do EU z východu - včetně Polska, Maďarska a Rumunska - vypadala budoucnost, v níž se lidé a kapitál mohli volněji pohybovat mezi nimi a Francií, Velkou Británií nebo Německem, jako rychlodráha k nejvyšší úrovni rozvinutých národů. Ale ve skutečnosti se jen urychlil odchod těch, kteří jsou rozhodující k dosažení tohoto cíle.
Podle OSN ze všech zemí, u kterých se v nadcházejících desetiletích očekává nejvyšší úbytek obyvatel, je prvních deset z východní poloviny Evropy, a sedm z nich je v Evropské unii. Jedním z důvodů k obavám ve většině těchto zemí je unijní svoboda pohybu, jedna ze čtyř „základních svobod“, jež svazují osmadvacítku. To vyvolalo rostoucí obavy z odlivu mozků nejkvalifikovanějších občanů za lepším zaměstnáním v zahraničí.
V minulém století došlo ve východní Evropě k nejdramatičtějšímu poklesu počtu obyvatel v nedávných dějinách. Podle jedné studie ( https://www.hnb.hr/documents/20182/2101832/24-dec-drazenovic-kunovac-pripuzic.pdf ) v létech013 - 2016 odešlo z Chorvatska (země s pouhými čtyřmi miliony obyvatel) přibližně 230 000 lidí do 11 „kmenových zemí EU“ v západní Evropě. Tento masový exodus politici země nezapomněli; chorvatská prezidentka nazvala svobodu pohybu „nejtemnější stránkou“ EU. „Pohyblivost je dobrá, dokud se lidé vracejí. Ale Chorvatsko teď zaznamenává silně negativní demografické trendy,“ řekla během návštěvy Bruselu.
Lotyšsko od připojení k EU ztratilo pětinu populace. Rumunsko, země, jež podle jedné organizace zažívá nejdrastičtější úbytek obyvatelstva, přišlo od roku 2007, kdy vstoupilo do EU, o více než tři miliony obyvatel. V létech 2009-2015 ztratilo polovinu svých lékařů, z nichž drtivá většina odešla na lépe placená místa v bohatších nemocnicích a ordinacích v západní Evropě a zanechala své zdravotní služby uboze obsazené a na pokraji kolapsu. Vysoká úmrtnost (včetně kojenecké) a nízká míra porodnosti pokles jen urychlily. Rozsáhlá migrace pracovníků zdravotnictví z východu na západ je už víc než deset let nepříjemnou skutečností.
A co růst přesouvání hotovosti a investic z větších a bohatších ekonomik do chudších a menších, aby se i tam zvýšila životní úroveň? To je předem ztracená věc. EU nemá žádný systém přesouvání příjmů mezi svými členskými zeměmi srovnatelný s tím, jenž existuje mezi různými oblastmi uvnitř národních států. Neexistuje tu žádný mechanismus k obnově vyrovnávání platebních přebytků ze států, které tyto přebytky mají, do států, kde trvá deficit. To je příčina velkých rozdílů životní úrovně, vládních (rozpočtových) schodků, vyrovnávání platebního postavení a úrovně konkurenceschopnosti. To vždycky bylo a je zásadní vadou v integračním „projektu“.
EU se nestane tím, co Němci nazývají „přesuvnou unií“, v níž bohaté členské státy odškodňují chudé za to, že se vzdaly své měnové svrchovanosti. To by občané-voliči v bohatších zemích nikdy netolerovali. Takže východoevropské země jsou odsouzeny k tomu, aby jejich lid v dohledné budoucnosti vykrvácel, pokud setrvají v EU.
Frank Keoghan, šéf Lidového hnutí (Irska), 2019
Překlad Vladimír Sedláček
Míra přirozeného růstu počtu obyvatel
