Senioři jako přítěž společnosti

V předvánočním báječném světě reklam se mladí nadšeně objímají se staršími příbuznými a děti obdarovávají opuštěné dědečky. Kdybychom posuzovali mezilidské vztahy podle této šablony, mohli bychom být spokojení. Jenže v současném mediálním vzývání třiceti let od listopadu 1989 se sice pořád omílalo téma svobody, ale jaksi se pozapomnělo právě na zhoršení těchto vztahů. To se nehodí. „Senioři stále čelí mnoha předsudkům,“ zní titulek jednoho z článků v prosincovém čísle časopisu Doba seniorů. Uvádí se zde výsledek průzkumu statistického úřadu Evropské unie Eurobarometr, podle něhož v České republice 54% dotazovaných vnímá populaci 55+ zcela negativně. Je zde zveřejněno i zajímavé šetření vedoucí aktivizačního oddělení Domova pro seniory v Sokolnikách Evy Stiborové mezi 645 žáky základních a středních škol. Zaznamenává i některá prohlášení mladých: „Žijí na můj úkor, ze sociálních dávek“, „jsou pomalí“, „jsou přítěží“. Jsou ale tyto předsudky jen výsledkem přirozeného mezigeneračního napětí? Podle Eurostatu přece negativní vnímání populace 55+ je v celé EU pouze na 28% a třeba v Německu na 19%. Myslím si, že na nelichotivých výsledcích mezigeneračních vztahů má velký podíl i jeden ze stěžejních bodů propagandy polistopadových „vítězů“. Důvodů bylo hned několik. Bylo třeba odradit střední a mladší generace od volební podpory KSČM. Možná si vzpomenete na televizní záběry na seniory šourající se o holích z Prvních májů, doprovázené jízlivými komentáři. Prohlášení typu, že komunisté stejně do roku 2000 vymřou, jen přilévaly oleje do ohně. V něm měla shořet úcta k práci těch, kteří vybudovali za socialismu stamiliardové hodnoty, které si mezi sebou hodlali rozchvátit privatizátoři. Na otevřené útoky z 90.let navázalo v zájmu soukromých penzijních fondů již zastřenější poukázování na to, že se zhoršováním demografického vývoje nebude dost peněz na penze. Odtud pramení představa některých mladých, že jsou starší lidé přítěží pro společnost. Potíže ve financování zdravotnictví byly často svalovány na vysoké výdaje za léčení nemocných seniorů. Tento trend pokračuje. Mocní ale zjistili, že taky stárnxou a dříve tak prospěšné opovrhování seniory by se mohlo obrátit proti nim. Rychle hledali starší „vzory“ disidentů či překabátěných umělců, kterým by rozdávali metály jako příkladům „prospěšného“ stáří. Zdá se, že to moc nezabralo. V první prezidentské volbě Schwarzenberg s mladistvým čírem na plackách ještě bodoval a dostal se do druhého kola, ale pak vše zhaslo. Už druhé volební období se naopak množí nenávistné útoky proti zvolenému prezidentovi Zemanovi, umocňující představu o nevhodnosti staršího člověka v tomto úřadě. Vždyť má potíže s chůzí! Stále se objevují další spekulace o jeho zdravotním stavu. A je to tu zase, jen cíl je přesněji zaměřený. V takové atmosféře se těžko odstraňují zmiňované předsudky. Ne, svět není ideálním místem, jak ho ukazují reklamy vybízející k nakupování. Pokud se v rodinách a v politickém a mediálním prostředí  nezmění přístup k seniorům jako plnohodnotným členům společnosti, kteří vytvořili hodnoty, na něž navazují ostatní, tak nás budou dojímat leda tak ona zaplacená objetí.