Komunistická strana Malty začala být na Maltě skutečně aktivní v roce 1969. Nejprve pracovala v napůl ilegálních podmínkách; pracovat otevřeně bylo stále obtížné. I když papírově je Malta, na ostrově byla stále silná britská přítomnost a Malta byla stále prakticky kolonií s britským guvernérem, zastupujícím anglickou královnu, která v té době byla hlavou státu. Malta byla ovládaná pravicovou konzervativní správou, jež byla zvolena nedemokraticky za pomoci sankcí uvalených katolickou hierarchií, která si tu stále držela nadvládu. Byla to strana s nechvalně známou předválečnou fašistickou minulostí, s vedením zapleteným do kolaborace s italským Mussoliniho režimem. V době britského imperialismu byla Malta v tuhém sevření katolické církve a místní buržoazie.
Komunistická strana nebyla na Maltě nikdy velká, protože dělníci podporovali Labour Party a Sociálně demokratickou stranu, již vedl charismatický předák Dom Mintoff, který sliboval dosažení plné nezávislosti vyhnáním Britů a NATO.
Všeobecné volby v roce 1971 skončily vítězstvím sociálních demokratů. V té době byla strana Doma Mintoffa na levici Socialistické internacionály (Druhé internacionály). Byla to záhadná strana, protože první věc, již učinila, když se dostala k moci, byla, že se zbavila komunistických živlů, jež byly v jejích řadách. Což bylo požehnáním pro stále mladou komunistickou stranu, protože většina z nich se přidala ke straně a skončila v jejím vedení.
Labouristická správa byla svým způsobem pokroková, protože znárodnila bankovní systém na Maltě, převzala kontrolu vysílání, maltských přístavů a letiště, jež byly stále ještě v britských rukou. Komunistická strana dala labouristické správě kritickou podporu a pomoc a nakonec konala jako by byla v ní, když jednala se Sovětským svazem a socialistickým společenstvím ve východní Evropě.
Krom toho tato správa novelizovala maltskou nezávislou ústavu.
Přišly tyto změny:
Postavení Malty se změnilo; z monarchie se stala republikou s maltskou hlavou státu.
Do nové ústavy byl vsazen článek o neutralitě.
S těmito nástroji v ruce se Malta připojila ke hnutí nezúčastněných a začala připravovat uzavření vojenských základen Británie a NATO na ostrově. V roce 1979 se Malta zbavila vojenských základen.
Rozpory uvnitř Labour party se vyhrotily. Mintoff v polovině 80. let odešel z vedení a v roce 1987 Labour party prohrála všeobecné volby. Ideologická slabost její správy vedla ke korupci a kmotrovství, což odcizilo dělnickou třídu. Komunistická strana se snažila zasáhnout vyvoláním všeobecných voleb, s nadějí na hlasy, jež ztratila Labour. Výsledky byly katastrofální, protože voliči už byli rozhodnuti. Labour Party pošpinila socialismus, a také skutečnost, že Dom Mintoff svolal na poslední chvíli stranickou konferenci a ta změnila pravidla hry, což zvýhodnilo pravicovou konzervativní Národní stranu. S těmito katastrofálními volebními výsledky strana ztratila většinu členů. V roce 1989 dostala strana další úder pádem Sovětského svazu a socialistického společenství ve východní Evropě. Trvalo téměř deset let, než se strana vzpamatovala.
V tomto okamžiku je Malta opět pod správou Labour Party. Tentokrát je těžké určit, kde tato správa politicky stojí. Dnes je Labour Party liberálnější než sociální demokracie. Pro buržoazii je teď hodně snadné se sdružit s touto stranou, a když zpochybnila současného předáka, popřela, že byla dělnickou a byla popisována jako „strana pracujících“. Labour Party se vrátila k moci v květnu 2013 po téměř po 25 létech. Byla v opozici s výjimkou 22 měsíců, když v roce 1996 byla tehdejší maltská Labour Party krátké období ve vládě, dokud ji nesrazil její bývalý předák Dom Mintoff, který souhlasil s blairistickou politikou new labour, přijatou tehdejším vedením.
Konzervativní strana, která se opět dostala do úřadu, pomalu ubírala dělnické třídě vymoženosti. Správa požádala o členství v Evropské unii. Banky byly pomalu opět privatizovány a ekonomickou situaci Malty začala v rámci specifik EU ovládat politika úspornosti, takže dělnická třída na Maltě začala pociťovat kritické okamžiky dlouho předtím, než ve zbytku Evropy nastoupila kapitalistická ekonomická krize. Na pořad dne nastoupila privatizace, a privatizovány bylo veškeré veřejné vybavení.
Malta se stala členským státem Unie v roce 2002 a v roce 2004 bylo přijato Euro, a nakonec zasáhla vysoká úroveň korupce a ve všeobecných volbách roku 2013 utrpěli (konzervativci) těžkou porážku.
Komunistická strana dokázala přežít krize z počátku 90. let a teď se stále zotavuje. Strana musí dosáhnout úrovně z 80. let, ale v dnešních podmínkách.
Správa současné Labour je úplně jiná než za Doma Mintoffa v 70. létech. Dnešní správa pokračuje ve stejné neoliberální politice, již udržovala předešlá konzervativní. Odcizuje se svým kořenům, a když Komunistická strana překoná určité praktické problémy, opět jí vzroste členská základna. Což dá straně vlivnější úlohu, než dosud měla.
Victor Degiovanni
Tajemník Ústředního výboru
KS Malty
Překlad Vladimír Sedláček, 30. srpna 2016