Zapustit kořeny není pro fašismus dostačující podmínka, je ale potřebná. Ochota politických předáků nejen překračovat zákon, ale libovat si v tom, je osudovým krokem směrem k nahrazení demokracie autoritářským terorem.
Jak to funguje vidíme v dnešních Spojených státech, kde republikánské nestydaté pohrdání ústavou umožnilo Donaldu Trumpovi uniknout impeachmentu, obžaloby ze zneužití pravomoci. Bude-li Trump zvolen podruhé, otestuje potenciál k uchopení neústavní moci až do krajnosti. Ale tenhle jev není omezen jen na USA. Několik mocných vlád se teď honosí nezákonností téměř jako by to bylo vyznamenání.
Fašistické a pre-fašistické vlády mají (mimo jiné) dvě vlastnosti, které je spojují: hrdě porušují zákony, u nichž se předpokládá, že je budou krotit, a při tom zavádějí nové, často neústavní, zákony k ovládnutí politických odpůrců nebo k utlačování menšin.
V Brazílii jsou hanebnosti vůči domorodcům, opozičním politikům a novinářům povzbuzovány a velebeny na nejvyšší vládní úrovni. Jair Bolsonaro vyhrál prezidentské volby pomocí soudního převratu, v němž byl patřičný proces zakázán, aby bylo zabezpečeno uvěznění favorizovaného kandidáta Luize Inacia Da Silvy (Luly). Byl vyfotografován, jak se objímá se dvěma podezřelými z vraždy levicové radní Marielle Franco, a snažil se blokovat vyšetřování svého syna Flávia, který měl údajně těsné vazby na členy polovojenského gangu, obviněného z její vraždy.
V reakci na demokratické protesty brazilský ministr hospodářství vyhrožoval, že zavede stanné právo. Bolsonaro vyzval policii, aby podezřelé zločince popravovala: „Tihle hoši se hotoví zemřít na ulici jako švábi - a tak by to mělo být.“ Jeho rasistické komentáře o domorodcích a omezování agentur, u nichž se předpokládalo, že je mají chránit, pomohly vysvětlit novou řadu vražd dřevorubců, horníků a sedláků. Lidsko-právní skupiny se snaží přimět Mezinárodní trestní soud, aby Bolsonara vyšetřoval pro podněcování ke genocidě.
Investigativní novinář Glenn Greenwald, který zveřejnil výbušné reportáže o korupci a zločinech Bolsonarovy vlády, a jeho druh, levicový kongresman a sloupkař Guardianu David Miranda, dostali několikrát výhrůžky smrtí s detaily o jejich životech, které mohl znát jen stát. Greenwald byl teď falešně obviněný z kyberzločinů.
V Indii premiér Narendra Modi, po zjištění, že jeho jméno už není nadále poskvrněno jeho údajným spojením s masakry v Gujaratu v roce 2002, pokládá základy ke krutému etno-nacionalismu. Jeho nový Zákon o občanství úmyslně odpírá práva muslimům a může zanechat miliony lidí bez státní příslušnosti. Lidé protestující proti tomuto zákonu byli surově napadáni policií. Policie a ozbrojené tlupy provedly razie na dvou univerzitách v Dillí, kde, šíříce všeobecný teror, nahodile ztloukly studenty. V Uttarpradéši jsou političtí odpůrci běžně vězněni bez obvinění a mučeni.
Modi roztrhal ústavu obsazením Jammu a Kašmíru. Policie střílela na lidi, kteří poklidně protestovali proti této nezákonné akci; někteří z nich po zásazích z brokovnic oslepli. Političtí předáci byli pozatýkáni a komunikace byly přerušeny. Veřejní činovníci brali tuto nezákonnost jako surový žert. Ministerský předseda Harijany Manohar Lal Khattar, těsný spojenec Modiho, se chlubí, že „teď přivedeme dívky z Kašmíru“ jako koloniální kořist.
Filipínský prezident Rodrigo Duterte se chlubil, že když byl starostou, jezdil po ulicích v Davau na motorce a střílel po lidech, které pokládal za zločince. Když se stal prezidentem, změnil v podstatě policii na gigantickou smrtící patrolu, když je zmocnil ke vraždění lidí, kteří byli podezřelí z drogových zločinů. Není překvapením, že toto všeobecné oprávnění vedlo k vraždám politických odpůrců, obránců půdy a životního prostředí.
Duterte, dokonce i když tleská zabíjení drogově podezřelých, žertuje o tom, že si bere drogy, pocházející z trestné činnosti, aby se udržel bdělý na mezinárodních summitech. Odpůrci jsou vězněni, soudci jsou propouštěni a nahrazováni, novináři jsou falešně obviňováni. Zavedení stanného práva na ostrově Mindanao je použito k rozbití disentu: s odpůrci je nakládáno jako s teroristy a jsou vražděni.
Trump možná stejně jako tito ostatní zabijáčtí kašpaři teď cítí, že mu projde cokoli. Jeho právní tým v minulosti naznačoval, že má naprostou imunitu, že mu doslova projde i vražda. Světem se šíří kultura beztrestnosti. „Zkuste mě zastavit“ je automaticky předpokládaným heslem v národech rozkládajících se od Maďarska po Izrael, Saúdskou Arábii a Rusko, od Turecka po Čínu, od Polska k Venezuele. Chlubení se pohrdáním zákona je vyjádřením moci.
Ve velké Británii se to děje také, i když zatím v menším rozsahu. Hlasování o brexitu, jež nakonec umožnilo vládě Borise Johnsona nastoupit do úřadu, bylo zajištěno s pomocí očividné nezákonnosti. Vláda má v úmyslu uskutečnit legislativní čistky u Romů a kočovníků, vědoma si toho, že to uráží náš vlastní Zákon o rovnosti (Equality Act), a pravděpodobně to povede k žalobě u Evropského soudu pro lidská práva. Jako kdyby si to říkalo o konfrontaci.
Tohle jsou pokusy o absolutismus. Samy o sobě fašismu nedosahují. Ale ve spojení s vyzdvihováním směšných a zoufalých mužů, očerňováním menšin a imigrantů, politickým násilím, masovým dozorováním a všudypřítomným vysmíváním se společenské spravedlnosti naznačují, že některé země, jednotlivě i společně, začínají směřovat k nejtemnějším politickým místům. Normalizování beztrestnosti je možná nejvýznamnějším vykročením k autoritářské vládě. Nedopusťme, aby to bylo normální.
George Monbiot (sloupkař deníku the Guardian)
Překlad Vladimír Sedláček