Trapnost některých tzv. obhájců naší suverenity dosáhla vrcholu. Slova o dvojím metru prostě nestačí. Zatímco naši tzv. demokrati se vůči postoji orgánů Ruské federace k odstranění sochy maršála Koněva ostře vymezili, a to včetně ministerstva zahraničí, k dopisu velvyslanectví USA poslancům rozpočtového výboru, doplněnému velmi silnými ekonomickými výhrůžkami americké administrativy ohledně české snahy zavést digitální daň pro americké internetové giganty (Google, Facebook), mlčí. I navzdory tomu, že USA už zahájily vyšetřování a dokonce vyhrožují až zavedením cla na české zboží.
Hlavu do písku zasunulo také ministerstvo průmyslu a obchodu, které coby kompetentní k dané problematice, bylo Američany o jejich záměrech již informováno. Pozoruhodné. Pokud má být toto projev nezávislé zahraniční politiky suverénního státu... - děkuji, nechci.
A ještě otázku... Víte, jaký je zásadní rozdíl zahraniční politiky před a po listopadu 1989? Bývalý režim totiž nic nepředstíral a ani nemusel, situace byla jiná. Žádné pokrytectví, orientace byla jasná. Ekonomicky RVHP, která byla mezivládní organizací a nic nemohla nařídit, na rozdíl od EU, která je nadvládní organizací, a když nerespektujete rozhodnutí z Bruselu, tak vás čeká ponižující řízení a sankce. V oblasti obrany to byla Varšavská smlouva, která nás nenutila vyjíždět na mise a bojovat za cizí zájmy v zahraničí. Orientace byla hlavně přirozená, zejména na slovanské státy. (Konec konců posledních 30 let dost přesvědčivě ukázalo, kam se Česká republika »posunula« ekonomickým paktem se Západem. Tvrdí-li dnes někdo, jak katastrofálně na tom československé hospodářství bylo v roce 1989, tak prostě neříká pravdu).
Polistopadové vlády sice v zahraniční orientaci deklarují politiku svrchovanosti, ale ve skutečnosti si mohly a mohou dovolit pouze to, co uzná za vhodné nikoli Brusel, kam jsme na základě referenda vstoupili, ale Bílý dům.
Ano, předlistopadová zahraniční politika ČSSR měla také svého koordinátora, a byl to samozřejmě Kreml, jenže to nikdy nepopíral. Na rozdíl od dnešního »zamini«, které si hraje na suverenitu a nezávislost, ale jen posluhuje. V tom je ten hlavní rozdíl.