Byl jsem osloven některými novináři, abych sdělil svůj názor na současnou situaci ve Statutárním městě Přerově v souvislosti s incidenty mezi romskou menšinou, které zde v poslední době eskalovaly. I když jsem z Hranic, mám k Přerovu blízko. Moje maminka pochází z Bochoře, stařeček dělal za války cestáře, když udržoval silnici z Bochoře do Přerova. Bojoval v I. Světové válce a postavil se se svou jednotkou proti Rakousko – Uhersku. Statutární město Přerov je zároveň největším sídlem, které zahrnuje senátní obvod č. 63, ve kterém kandiduji.
Problémy v romské komunitě přetrvávají dlouhá staletí. Romové napřed jednají a potom přemýšlejí. Jejich chování je výrazně emotivní, bez racionálního uvažování. Mají jakoby svá pravidla života menšiny ve většinové společnosti. Pracují s nimi desítky tzv. „neziskovek“, které se jen přiživují na tzv. začlenění do společnosti. Na tuto činnost-nečinnost se vynakládají obrovské prostředky. A výsledek? Mizivý. Kdejaká nezisková organizace má dva zaměstnance a ředitele s vizitkou. Kde jsou hmatatelné výsledky? Chybí kontrola úspěšnosti a efektivity. Nikdo nevyvozuje odpovědnost. Proto veškerá " já bych a mělo by se", se míjí účinkem. Kolem tohoto problému chodíme po špičkách. Absentuje spravedlivé, ale razantní řešení. Přitom jsme tento problém řešit uměli. Ale přišel rok 1989.
Když jsem četl názory zejména přerovských zájemců o Senát, tak mě zarazilo, že řada z nich již v politice byla. Bývalý senátor a primátor města Přerova, současná senátorka a bývalá zástupkyně ombudsmanky, do konce července poslanec, dnes náměstek hejtmana a Přerovský radní, také je mezi nimi bývalý ministr - člen vlády. Jaké navrhli v nedávné minulosti řešení? Jaké postupy řešení tohoto problému nastínili? Žádné, které by občané pocítili na zlepšení kvality života nejen v Přerově!
Před volbami se dokáže slibovat. Nabízejí se líbivé, silácké návrhy, jak s problémy zatočit. Ale obávám se, že zůstane zase jen u těch slov. Jedno přísloví praví: „Kdo nepracuje, ať nejí“. Já bych ho upravil: „Kdo nepracuje, ať se nemá dobře“. Ale bohužel, žijeme v době, kdy spousta lidí (především z většinové společnosti) pracuje, a dobře se nemá. Chybí totiž pravidlo, že za poctivě odvedené práci musí odpovídat poctivý plat!
Vím, o čem hovořím. Pracoval jsem více jak dvacet let s problémovou mládeží, kam patřili i někteří mladí Romové. Chyba je v systému, ten však nikdo nechce změnit. Chybí odvaha především ve vládě, která by měla být tím rozhodujícím při předkládání řešení. Stejně tak jsou jaloví i poslanci ve Sněmově a senátoři v Senátu. Není politická vůle něco při řešení tohoto sociálního problému měnit. Chyba není ve Sněmovně a v Senátu, ale v poslancích a senátorech. Jsou tam dlouhodobě zazdění, bojí se o své žlaby. Řeší žabomyší problémy. A výsledek: Opět nula!
Vždy je to jen a jen o lidech! Chce to změnu!
Přeji všem přátelům i těm, co mě nemusí, krásné a úspěšné dny!