Momentálně je příliš moc dramatických zpráv ve světě, většinou špatných. Co mohou znamenat volby v jednom jediném městě, daleko od většiny front? Přesto hlasování v Berlíně 18. září bylo dramatické a významné i za hranicemi Německa. Výsledky někoho rozesmutněly, někdo jim tleská a analytiky jako věštce přiměly obrátit se k aritmetice.
Strana Angely Merkelové, CDU, dosud slabší partner v berlínské vládě s SPD, utrpěla jednu z bolestivějších porážek, s nejslabším výsledkem v současných dějinách, ubohých 17,6 %. Kousek viny zůstává na svalnatých bedrech místního stranického předáka, jehož kampaň ve městě plném problémů - pracovní místa, nájemné, jízdné, vzdělání - zdůraznilo víc policajtů, zavedení taserů a všeobecně větší represe. Téměř určitě teď bude muset vyměnit svou hezkou úřadovnu místostarosty za chladné opoziční křeslo v městské legislativě. A chudák paní Merkelová musela čelit jeho sklíčeným přívržencům, spolknout pár urážek a říkat, že její famózní heslo „My to zvládneme!“ vedlo k neočekávaným a neutěšeným následkům. Skutečný hlavní důvod ztráty CDU leží v otázce imigrantů a v jejich uvítání Merkelovou, mezi těmi několika slušnými záležitostmi za celou dobu, kdy je v úřadě, jež ale vedly k loňskému přílivu milionu uprchlíků. Její vítání, jakkoli je teď ředí a modifikuje, teď všichni ti v politice a ve sdělovacích prostředcích, jejichž neustálé „přímé, věcné“ popisy zločinů nebo přestupků každého cizince jsou přeplněné promyšlenými narážkami na rasisty, použili proti ní. Její sesterská strana ve velkém, bohatém Bavorsku (jediná taková, existující jen v jednom státě), obávající se dalšího skluzu ze své běžné většinové vlády, je v čele útoků na svého předpokládaného sourozence, vždy náležitě uhlazenou řečí, ale s viditelnou starou nedůvěrou k lidem odjinud, nenosícím kožené kalhoty (s mostem padacím) či dirndl. Merkelovou dokonce i ve vlastní straně opustily ještě pravicovější síly, a padající míra její popularity už ohrožuje její pozici šéfky strany a kancléřsky. Má proč truchlit nad berlínskými výsledky.
Ale příliš hlasitě se neradovali ani ve štábu SPD, jejíž starosta Michael Müller si piplal všechny možné odlišnosti od dosavadních partnerů. Ti jsou skutečně z kola venku, jak toužil, zatímco on stále je a zůstane ve svém prestižním úřadu. Ale běda, ačkoli SPD zůstala před ostatními, její výsledky, 21,6 % (v roce 2011 28,3 %) znamenaly velkou ztrátu, největší v jejích dějinách. S tímto bolestivým výsledkem a s žádnými dvěma stranami, jež by byly schopné dostat v zákonodárném sboru potřebných 50 % křesel, bude příští vládnoucí správa (v Berlíně nazývaná Senát) teď vyžadovat k dosažení tohoto čísla tři strany.
Kromě konzervativních Svobodných demokratů, kteří se teď cpou zpět do legislativy se 6,7 %, stranou, jež se skutečně radovala z výsledků, byla zdaleka nejnebezpečnější Alternativa pro Německo (AfD), jež v této berlínské volební snaze získala 14,2 %, což jí dává 25 křesel ze 160. Ačkoli hodně pod zisky ve větších východoněmeckých státech, byl tento počet vyšší než v dalších dvou německých městských státech, Hamburgu a Brémách, a byl to zlý, hrozivý úder městu, jež se rádo chlubí tím, že je volnomyšlenkářské a kosmopolitní. Bylo to i znamení pro federální volby v příštím roce, kdy asi dojde k podobnému hlasování. Ve skutečnosti to byla poplašná výzva pro celý svět. Na základě nenávisti k cizincům, s důrazem na muslimy, právě tento bod programu jí získal většinu hlasů, zvlášť od znepokojených, nejistých a stále více nacionalistických voličů v několika čtvrtích východního Berlína. Pár jejích příznivců si dokonce všimlo, že to je strana, jež podporuje nižší daně pro milionáře, dává méně podpory potřebným, méně rovnosti ženám, ale více zbraní a agresivity mimo hranice Německa. Její vzestup je součástí vlny, téměř tsunami, teď zalévající jednu evropskou zemi za druhou; její ideály jsou na vrcholu v Polsku, Maďarsku a pobaltských zemích, sdílejí je koaliční partneři ve většině Skandinávie, a je nebezpečí, že se prosadí v Rakousku, Nizozemí a Francii. V nejsilnější z nich, v Německu, takové síly ještě nedosáhly, ale získávají na rychlosti.
Zpátky v Berlíně to vypadá, že SPD bude chtít nebo si téměř bude muset zvolit za své vládní partnery Zelené a Die Linke, zvlášť poté, co Linke téměř všechny překvapila ziskem hlasů, když ostatní ztratili, s 15,6 % (v r. 2011 11,7 %), a dokonce o vlásek porazila soupeře, Zelené (ti získali 15,2 %). Všichni tři ostře odmítli AfD, což je klíčový bod, jenž je svedl dohromady. dohoda má i jiné body. Ale ve všech koalicích, k nimž se kdy Linke přidala, zředila své postoje natolik, že se často nedala odlišit od ostatních stran - a proto voliči, kteří jí vždycky dávali zabrat, se občas obraceli k pravici - a k AfD. Udělá tentokrát opět tolik kompromisů, nebo zaujme, bez ohledu na partnery, agresivnější postoje a bude hledat podporu u obyvatelstva? Bylo zajímavé zaznamenat, že Linke získala nejvíc ze všech v dělnických čtvrtích západního Berlína, kde byli její členové radikálnější než ve východním Berlíně, kde její často starší členové, kteří byli u moci v časech NDR, nejsou příliš navyklí demonstrovat v ulicích.
Tyto problémy jsou tématem i na celonárodní scéně. Zdá se možné, že SPD po volbách za rok v září tady může zpřetrhat své vazby s CDU - ať už s Merkelovou nebo bez ní - a ucházet se o hlasy Zelených a Linke, což by se asi mohlo rovnat většině s novou, odlišnou scenérií.
Od Linke by to v takovém případě vyžadovalo kompromisy, především souhlas s nasazením německých vojáků v cizině - i když to jasně podporuje německou expansionistickou politiku. Linke dosud prohlašovala, že nebude souhlasit s takovým kompromisem, ale ke své úloze bude klást požadavky. Jedním z nich je odmítnutí obchodních smluv s USA, známých jako TIPP, a ekvivalentní dohody s Kanadou, nazývané CETA. Obě jsou příznivé jen pro velkopodnikání, zvlášť když svět už ovládá menší a menší skupina větších a větších monopolů.
Šéf SPD Sigmar Gabriel dříve obě smlouvy protěžoval, stejně jako Merkelová. Pod velkým tlakem obrovského množství Němců podporu TTIP zmírnil (nebo se přinejmenším zdálo, že tak učinil - dost podobně jako politický kandidát v USA). Ale rozhodnutí o CETA je očekáváno letos, a Gabriel trval na jejím schválení. Den před berlínskými volbami proběhly v sedmi významných městech demonstrace proti CETA a TTIP, podporované mnohými levicovými organizacemi, ekologickými skupinami a, co je nejvýznamnější, nejméně dvěma největšími odborovými svazy, IG Metall a Ver.di (s dělníky většinou v městských a státních zaměstnáních). Byl to úžasný protest. Zúčastnil jsem se v Berlíně, s asi 70 tisíci dalších; začali jsme na ulici před mým domem a pochodovali - všichni vysoce motivovaní, odhodlaní - a šťastní, že na začátku rychle přestal liják. Podobné průvody v dalších městech samozřejmě nebyly tak veliké jako v Berlíně, ale na svá města byly všechny velké - dohromady se sešlo přes 300 000 demonstrujících! Dokonce i policie to odhadla na téměř 200 000!
V pondělí (19. září) se předáci SPD sešli na tajné schůzce, aby rozhodli o postoji své strany k CETA. Mnohé občanské skupiny a iniciativy, dokonce se připojili i Mladí socialisté, požadovaly NE CETA. Gabrielova pověst a budoucí postavení byly na hraně. A on zvítězil. Vliv velkopodnikatelů byl silnější než vliv i těch nejsilnějších odborů a statisíců demonstrantů. Slíbil pár změn v CETA, kompromisy k odražení opozice a nakonec byly jeho úpěnlivé prosby zodpovězeny - dostal vytoužené hlasování ANO.
Příslušná otázka zůstala - a ne beze vztahu k podobným otázkám kdekoli po světě. Souhlasil by někdo, že se přidá ke vládě vedené mužem jako Gabriel, se vším, co stojí za ním? Otázku nešlo tak snadno zodpovědět ve světle hrozby téměř fašistického nebezpečí AfD. Ale byla to určitě otázka, jež bude vládnout německé politice v nadcházejícím roce a přinese nepředvídané výsledky.
VOLEBNÍ VÝSLEDKY
SPD---- 21,6 %-----(2011: 28,3 %)
CDU----17,6 %-----(2011: 23,3 %)
LINKE—15,6 %-----(2011: 11,7 %)
Zelení 15,2 %--- (2011: 17,6 %)
AfD-----14,2 %----(2011: 0,0 %)
FDP------6,7 %----(2011: 1,8 %)
Victor Grossmann, Berlin Bulletin 118, 22. září 2016 (překlad Vladimír Sedláček)