Dnes, 21.9.2020, si připomínáme 100. výročí vydání prvního čísla levicového deníku Rudé právo

21. 9. 2020

Dne 21. září 1920 vyšlo první číslo levicového deníku Rudé právo. V těchto dnech je tomu přesně 100 let!

Rudé právo nejprve vycházelo jako orgán Československé sociálně demokratické strany dělnické, a krátce poté, po roztržce v této straně a odchodu ze sociální demokracie značné části levicově smýšlejících členů, a po založení Komunistické strany Československa v květnu 1921 se stalo Rudé právo ústředním orgánem nově založené KSČ. 

Prvním šéfredaktorem listu byl Bohumír Šmeral. 

Rudé právo bylo od svého počátku spojeno s dělnickou třídou, s námezdně pracujícími a nejchudšími vrstvami naší společnosti. Informovalo, vedlo, diskutovalo s nimi, sjednocovalo a vychovávalo dělníky k obhajobě svých zájmů a připravovalo je k budování nového společenského řádu - socialismu.

Rudé právo bylo těsně spojeno s vedením Komunistické strany Československa. Šéfredaktor byl členem nejužšího vedení KSČ, jeho předsednictva.

Za těch 100 let se změnil svět i naše republika k nepoznání. A Rudé právo k tomu přispělo, kdy prošlo s Komunistickou stranou a dělnickou třídou všechny ty vývojové etapy. Dobu řešení důsledků po I. světové válce – hlad a bída. Za proletářské východisko z krize. Zrada sociálně demokratických vůdců a rozkol sociálně demokratického hnutí, vznik KSČ. Střílení do dělníků za prezidenta Masaryka, nástup fašismu, poté fašistická okupace naší země a II. světová válka, hon fašistů na komunisty. Poválečná obnova země, vítězství v únoru 1948 – začátek budování socialismu v naší zemi. Krizové události roku 1968, následná normalizace situace ve společnosti po roce 1969, a poté budování rozvinuté socialistické společnosti, úspěchy i chyby politiky komunistické strany. Sametová revoluce v roce 1989 a svržení vlády KSČ, obnova kapitalismu v naší zemi.

V dobách nejhorších byla uplatňována velká cenzura na články ve vydáních Rudého práva. Mnohokrát vyšly stránky Rudého práva za dob Masaryka i německých fašistů čisté, bez textu.

V době fašistické okupace a II. světové války byla nucena redakce Rudého práva přejít do ilegality.  Členové redakcí byli zatýkáni a poté téměř všichni postříleni. Po čase se ale objevila jiná skupina, na jiném místě republiky, která začala znovu vydávat Rudé právo.

Za dobu II. Světové války, pod fašistickým terorem vyšlo ilegální číslo Rudého práva 60 krát. Distribuovalo se pod hrozbou trestu smrti mezi dělníky do Škodovky v Plzni a na jiná místa v našem kraji. Rudé právo bylo jediné v Evropě, které takto vycházelo. Žádný jiný evropský deník takto za II. světové války nevycházel.

Redakce Rudého práva se pyšní tím, že v jeho kolektivu pracovali dva národní hrdinové. Jan Šverma jako pozdější šéfredaktor a Julius Fučík – jako redaktor.

Julius Fučík - byl zavražděn fašisty 8. září 1943 v Berlíně  - Plötzenzee.

Jan Šverma - byl v září 1944 jako zástupce KSČ při Slovenském národním povstání spolu s Rudolfem Slánským letecky vysazen ze Sovětského svazu na území Slovenska (letiště Tri Duby). Nedlouho poté zahynul v Nízkých Tatrách na vysílení během 15 -ti hodinového pochodu ve sněhové bouři na hoře Chabenec. 

Právě Šverma má obrovskou zásluhu na tom, že v letech 1936 – 39 zvedl náklad výtisků Rudého práva z 20 na 140 000 ks denně, které se distribuovaly po celé zemi. Rudé právo pomohlo připravit naší zemi na fašistickou okupaci a na protifašistický odboj!

V době, kdy vypuklo Pražské povstání 5.5.1945, bylo Rudé právo jako jediné noviny distribuováno hned druhý den na pražských barikádách!

Po událostech v roce 1989, v době kdy byl předsedou ÚV KSČM filmový režisér Jiří Svoboda (1990-93), dnešní vysokoškolský profesor, bylo Rudé právo odtrženo od Komunistické strany pracovníky redakce, za ne velkého odporu tehdejšího vedení strany. Bylo to prezentováno jako snaha o moderní levicový deník podle evropského vzoru. Komunistická strana tak přišla o významný komunikační kanál a vliv ve společnosti a o velké peníze z inzerce v Rudém právu, které mělo tehdy obrovský náklad. V týdnu 1 200 000 ks výtisků a v sobotu 1 600 000 ks výtisků.

Později byla snaha Rudé právo úplně zakázat za dob prezidentování Václava Havla, v době, kdy byl ministrem vnitra Jan Ruml ml.. Šéfredaktor Rudého práva Porybný strávil několik dní ve vězení. Zakázat tyto noviny se režimu nepodařilo.

Později změnili noví majitelé název Rudé právo, jen na Právo, pod který vychází dodnes. Deník je dnes blízký ČSSD, ale spíše hledí na komerční zájmy a své ekonomické výsledky. Už dávno ztratil revolučnost!

KSČM se poté rozhodla obnovit vydávání Haló novin, které vycházely v době, kdy vydávání Rudého práva bylo režimem a fašisty zakázáno. 

Haló noviny - jsou dnes jediným českým levicovým deníkem a jsou blízké vedení KSČM.

Za socialismu se den 21.9. slavil jako Den tisku, rozhlasu a televize! Dnes už tento svátek slaví jen Haló noviny!

Čest památce zakladatelům a všem pracovníkům redakce Rudého práva, za celou stoletou historii. Pomohli změnit svět i naší republiku k lepšímu!

Levicový tisk nezemřel! Má pokračovateleHaló noviny.

Autor: 
Mediální úsek Plzeňského KV KSČM
Zdroj: 
Mediální úsek Plzeňského KV KSČM