Tak oslavujeme v poněkud zvláštních podmínkách 28. říjen. Den vzniku samostatného československého státu, našeho státu. Je to trochu paradox. Připomínáme si státní útvar, který již neexistuje. A připomínají si ho i ti, co společný stát rozbili. Jinou metodou než třeba byla rozbita Jugoslávie, pravda. Nebylo třeba bomb, nebylo třeba vyvolávat vzájemnou nesnášenlivost. „Rozděl a panuj“ stačilo. A malé státy se ovládají lépe...
Rozbili ho tedy, proti tehdejší vůli občanů a dokonce bez politického mandátu, bez referenda.
Den vzniku Československa si připomínají i ti, co svými praktickými současnými kroky zpochybňují nejen samostatnost našeho státu, ale i jeho suverenitu, jeho nezávislost. Vždyť co jiného je rektální alpinismus představitelů naší země vůči velkému bratrovi a současným spojencům z NATO či EU. I vůči těm, kteří nás už mnohokrát hodili přes palubu nebo nás obětovali...
Vždyť čím jiným jsou tvrzení, že bychom mohli být jednou ze spolkových zemí? Čím jiným jsou vstřícné kroky vůči „krajanům“ ze sudetoněmeckých sdružení?
Stálo by za to nahlas připomenout řadu výroků prvních představitelů našeho státu, že jsme se nevymanili z Rakouska-Uherska proto, abychom skončili v říši německé… A doplnit, že ani po více než stovce let…
Nejsme již Československo, jsme Česká republika. De iure, prakticky nám zde ale již skoro nic nepatří. Kdysi soběstačná země je závislá na dovozu. Klíčová odvětví ovládají zahraniční korporace, které si zisky hezky převádějí k sobě domů či do daňových rájů. Ještě máme vlastní měnu, ale ekonomicky jsme zejména na Německu závislí značně. Jako polokolonie jsme i zdrojem levné práce a odbytištěm druhořadého zboží. A to i vlivem závazných opatření Evropské unie, ale i vlivem podlézavé zahraniční politiky, kdy jsme v rozporu s národními zájmy často i „papežštější než papež“… Pravda. K další ztrátě naší suverenity snad zbývá ještě požehnání Vatikánu. Paradoxně právě katolická církev byla jedním z prvních cílů kritiky zakladatele našeho státu T. G. Masaryka. A dnes se opět dere ke korytům. Vidět to vše dnes právě Masaryk, asi by řekl něco hodně ostrého...