Z projevu poslance KSČM a člena Ústředního krizového štábu Zdeňka Ondráčka na 88. schůzi Poslanecké sněmovny dne 26. února 2021 k informacím vlády o pandemické situaci a dalším postupu.
""Schválili jsme pandemický zákon, který ještě ve středu ráno stačil. Pak si vláda uvědomila, že by nemohla omezit svobodu pohybu, nemohla by říct, nebudeš chodit dál než kilometr od baráku, možná v perimetru obce, nepůjdeš nikam, přičemž ale víme, že to stejně nemá, kdo kontrolovat, že to ani lidé nebudou dodržovat, protože - tak jak říká náš předseda - ztráta důvěry veřejnosti v ta opatření, která děláte. A to pochopil i Sebastian Kurz. I ten Rakušan to pochopil a říká prostě, už to takhle dál není možné, musíme to malinko rozvolnit. Pochopili to v Polsku, pochopili to všude jinde. My to nechápeme, protože pan Hamáček říká, ještě to chvíli musíme vydržet nebo musíte vydržet. Pohybovat se jen v katastru a lidé to pochopí. Vážená vládo, lidé to nepochopí, věřte tomu. Je to samozřejmě vaše rozhodnutí, rozhodnutí vás a těch, se kterými jste ten scénář uzavřeli. To znamená, schválili jsme pandemický zákon, teď odmítneme bod nouzový stav, přijmete si usnesení, jak vznikla nová situace, protože Pinokio tady dělá prostě to zásadní, tři dny to tady do nás mele a lije, a docílili jste toho, že celá veřejnost se šíleně bojí, co vlastně tady znamená britská mutace, jihoafrická mutace, brazilská mutace, československá mutace a další mutace přijdou, protože bude potřeba udržovat národ ve strachu. To se vám daří. Buďte na sebe hrdí, kolegové vám to odmávají, musíte to s námi ještě chvíli vydržet - měsíc, a tak jak říkal pan předseda Jurečka, my věříme. Mluvil sice o očkování. Pane kolego, vy jste věřící, tak věřte. Vaše víra vás uzdraví. My jsme také kdysi věřili, že vláda je schopna a ochotna některé věci řešit. Bohužel není, pochopíte to zase až za měsíc."
Videozáznam ze sněmovny na FB KSČM - https://business.facebook.com/watch/?v=183699849862870
Celý projev z Poslanecké sněmovny
Děkuji, pane předsedající. Vážený pane premiére, paní ministryně, páni ministři, kolegyně a kolegové, každý z nás tady máme nějakou odbornou pracovní minulost. No v podstatě ne všichni, ale řekněme, že většina z nás ano. Moje pracovní minulost vyšetřovatele mi vždycky říkala, že když někdo o něčem velmi obsáhle a dlouho mluví, že si na to mám dát pozor a mám si klást otázky, proč tak činí a zda v tom nemám něco hledat. A samozřejmě jako poměrně dlouholetý vyšetřovatel jsem vždycky byl zvyklý klást otázky a hledat na ně odpovědi. Já samozřejmě nechci zpochybňovat ty lékařské odborné věci, o kterých tady hovoříte, ale je řada otázek, na které si sám sobě potřebuji odpovědět a potřebuji odpovědět také lidem, když se mě ptají na můj názor. Já tady slyším - a musím říct, kdy to začalo - ve středu, kdy jsem přijel sem do Poslanecké sněmovny ráno, tak jsem poslouchal během těch 150 km asi čtvery zprávy a poslouchal jsem, o čem se vláda domluvila, že vlastně v podstatě pojedeme podle toho pandemického zákona, a poslouchal jsem všechna ta vyjádření. V deset měl začít ústřední krizový štáb, takže jsem už seděl v kanceláři a dvě minuty poté oznámili, že pan předseda ústředního krizového štábu je na vládě a že nemůžeme, ale já měl zapnutou čtyřiadvacítku, tak jsem si dělal svoji práci na tiscích a další, protože další schůzky jsem měl až odpoledne. Jak jsem poslouchal tu čtyřiadvacítku, tak najednou mě něco, jak se říká, dloublo pod žebro a koukám a ono v podstatě pinocchio nos z mého pohledu. Já jsem najednou poslouchal tiskovou zprávu nebo vystoupení členů vlády po tom jednání vlády a nestačil jsem se divit vlastně té změně, která nastala. Stačí nám pandemický zákon a najednou se začalo mluvit o v podstatě katastrofických scénářích a pan vicepremiér Hamáček umí mluvit i o mrazicích vozech a já nevím, o čem všem, stovkách mrtvol a já nevím, léčbách na chodbách. A já jsem na to tak najednou koukal a říkám, co se změnilo. Co se z měnilo, že najednou slyším úplně něco jiného, než jsem slyšel ráno cestou do Prahy při těch čtyřech zprávách, které jsem za ty dvě a půl nebo dvě a čtvrt hodiny vyslechl. Chvilku jsem to poslouchal a dneska v podstatě i pan ministr zdravotnictví přednesl ty katastrofické scénáře, co bude následovat, pokud nevyhlásíme, neprodloužíme nebo teď vidím, že jste se dohodli, tak vydáte nějakou deklaraci pro vyhlášení nového nouzového stavu.
Data se výrazně zhoršila, to je prostě to, o čem tady mluvíte. Pan ministr Blatný v tom úvodním vystoupení v podstatě mluvil o těch číslech a samozřejmě tím, že jsem zvyklý analyzovat materiály, se kterými jsem vždycky pracoval, tak jsem si začal analyzovat i materiály, které jsou dostupné na stránkách Ministerstva zdravotnictví, popř. ty, které dostávám jako člen ústředního krizového štábu, to znamená ty denní svodky, chcete-li, nebo denní hlášení. Když jsem se podíval do těch denních hlášení a na čísla, o kterých se tady hovoří - a to jsou ta čísla, o kterých mluvil pan ministr zdravotnictví - tak ten den, kdy to začalo, to pinocchio, jak já říkám, tak bylo provedeno 87 000 testů, 87 000 testů, z toho 39 000 bylo testů PCR. Z těch 39 000 PCR testů bylo 15,5 tisíce - zaokrouhluji to, neberte to úplně přesně, možná tam je nějaká stovka navíc nebo odebraná - 15,5 tisíce bylo pozitivních. Při tom počtu 87 000 těch 15,5 tisíce dělá, že to je nějakých 18 %, ani ne jedna pětina z toho počtu testů. Pokud jsme to začali zmiňovat, média najednou začala hovořit ne ne ne, my neporovnáme všechny testy, nás nezajímají antigenní testy, protože ty jsou takové nebo makové, my porovnáme jenom PCR testy. A mluvilo se - a já jsem to poslouchal (nesrozumitelné) - překročili jsme poprvé 40 % nákazovosti. Já říkám, jak 40 %? 87 000 - ano, pak teda řekli, počítáme pouze PCR testy. Dobře,z 39 je 15,5 % něco malinko přes 40 %. Druhý den, 25., bylo provedeno 85 000 testů, z toho 37 000 bylo PCR testů, 13,5 tisíce pozitivních. Pokud zase vezmu počet pozitivních a počet provedených testů 85 000, vzniká mi 16 % nákazovosti. Ale pokud porovnám pouze ty PCR testy, o kterých mi říkali, že to bylo to nejdůležitější číslo, těch 40 %, tak z těch 37 těch 13,5 činí pouze 38 %. To znamená už to spadlo o dva dny a druhý den už o tom nikdo nemluvil, protože pro to vyvolání bylo důležitých těch 40 %, protože poprvé jsme překročili 40 %. No a jak to tak bývá, když už něco děláte, tak jsem se podíval do vývoje těch statistik a všechny ty věci, tak jsem se podíval třeba na začátek roku. 5. 1. - antigenní testy u nás ještě nebyly, tak se ještě nepoužívaly a PCR testů se 5. 1. provedlo 41,5 tisíce.
V tu chvíli byl výsledek pozitivního testování 17 tisíc, ještě o 1,5 tisíce více, než toho 24., kdy vláda začala mluvit o tom zásadním zhoršení té situace, což znamená 41,5 %. 41,5 %. A můžeme se podívat na ty dny předcházející s výhledem, a to jsou všechno věci, které dohledáte na stránkách Ministerstva zdravotnictví, pokud tomu budete chtít věnovat čas a pozornost, jsou tam krásné vývoje, a to je prostě o tom, že... pro mě to je hra a žonglování s čísly. To, co se v tu chvíli hodí, se řekne, a to, co v tu chvíli nevychází, tak se pomlčí.
Takže někdy se použije sedmidenní cyklus, někdy se použije čtrnáctidenní cyklus vývoje, někdy se to vezme na 100 tisíc, a někdy se samozřejmě řekne to celkové číslo. Takže když si představím, že dneska je prováděno plus minus 87, 85 tis. testů a máme 15,5 tis. pozitivních, tak jestli chceme vyvolat ještě větší paniku, tak docilme toho - a všude ta výslednost je 15, 16, 17, 18 %, prostě do jedné pětiny, tak docilme toho, že budeme provádět 120 tisíc, 150 tisíc testů. Nebo 200 tisíc testů. Jestli docílíme 200 tisíc testů, tak 18 % bude nějakých 36 tisíc lidí nakažených. No to bude bombastické číslo, po tom všichni musejí skočit. Já si myslím, že to by neměl být problém. Testy už konečně máme, začneme dělat i to testování, doufám, že i samotestování a další.
Takže já se ptám, co se tak výrazně zhoršovalo, co se tak výrazně zhoršuje, co se tak výrazně děje? Pokud se podívám zase na - a samozřejmě mluví se, já nepopírám vůbec, že covid tady je, že jsou tady nové mutace, anglická, ta jihoafrická a brazilská a československá, prostě ono se to bude stejně nějak měnit. Ale pokud se zase podívám na přehled, zase na stránkách Ministerstva zdravotnictví, přehled té lůžkové péče, včera dvě minuty před 17. hodinou aktualizovaný, než jsem šel do večerního pořadu, tak vidím, že kapacity, volné kapacity ECMO - to je ta mimotělní ventilace, nejsem lékař, možná to říkám špatně, volná kapacita je 35 přístrojů, 41 %. Úplná plicní ventilace, kapacita volná je 683 - 29%. Nejčastěji je zmiňováno - a zase to číslo, které je pro nás nejdůležitější, protože pokud tady chceme vyvolat tu bombu, tak to jsou lůžka ARO plus JIP dospělí. Volná kapacita je teď 584, ale to jsou všechna lůžka, musíme také říci, že musíme něco zachovat pro to, když někdo se zraní při dopravní nehodě atd., prostě úrazovost.
To znamená dneska lůžka covid, pro ty pozitivní, je nějakých 158 lůžek, a mluvíme o kapacitě 14 %. Pan ministr zmiňuje, že pokud s tím nic neuděláme teď rychle zásadně, takže se dostaneme během týdne, během 14 dnů, během 20 dnů do situace, kdy budeme na 5 %, což je totální kolaps zdravotnictví. A já jsem zase podíval na ta data na začátek toho ledna, kdy ta čísla byla podstatně vyšší, protože nemůžeme srovnávat ty PCR testy s těmi testy antigenními, tak jak se to tedy hodí té vládě, protože jsme se dostali na těch 40 %, tak v tu chvíli těch lůžek volných bylo 17 %, nebo 17 a něco. To znamená, my jsme se posunuli o dva, o tři procentuální body. Pokud bychom šli tímto vývojem, tak samozřejmě se někam posouváme, ale určitě to není ten katastrofický scénář, který je nám tady předkládán.
A já nechci zpochybňovat vůbec ta čísla, nechci vůbec říct, že tady by nebyl covid. Ale zároveň se ptám, když mluvíme o těch 20 tisících mrtvých, kde se nám v podstatě od roku 2019, nebo chcete-li od roku 2020, vytratilo klasicky respirační onemocnění jako jsou chřipky. Protože vždycky víme, že byly nějaké problémy té sezónní chřipky a ty další věci, které s tím jsou spojeny, a že bohužel i na chřipku nám umíralo velké množství lidí. A když jsem se podíval do statistik Státního zdravotnického ústavu, tak zpráva Národní referenční laboratoře za 21. až 24. týden roku 2020 uvádí, že pro chřipku a nechřipkové respirační omezení v podstatě Evropě přestalo zpracovávání údajů již ve 20. týdnu. To znamená od 20. týdne roku 2020 neevidujeme - Evropa neeviduje jakákoliv chřipková onemocnění, ale tím pádem ani úmrtí na ta chřipková onemocnění.
A poslední hlášení tohoto Státního zdravotnického ústavu ze 16. 2., to znamená týden, deset dní zpátky, říká, že 36 zemí ze 41 má v podstatě v rámci chřipky nulovou aktivitu. To znamená 36 zemí ze 41 vyplenila chřipku a chřipka neexistuje. Chřipku evidují pouze Ázerbájdžán, Slovensko, Portugalsko, Ukrajina, Anglie. A já se ptám, jestli opravdu se nám podařilo vymýtit chřipku, anebo jestli i ti lidé, kteří jsou covidoví, jestli to je nějaká jiná forma a umírají tedy na tu chřipku. Já vím, že samozřejmě se můžete smát, ale jsou to věci, které jsou pro mě docela důležité.
Neuvěřitelné to je, ale jestli mi odpovíte, proč nemáme chřipku, tak já vám za to budu velmi rád. A proto jsem říkal, nebudu polemizovat s těmi odbornými věcmi, ale odpovězte mi, proč v ČR už rok a půl není chřipka. Pokud mně na to odpovíte, budu velmi rád. V rámci těch vystoupení, tak jako tradičně pan ministr a vicepremiér Hamáček říká: Ještě to musíme chvíli vydržet. Ano. Já jsem tuhletu větu už slyšel asi šestkrát nebo sedmkrát. Takže vydržíme další tři týdne nebo měsíc, co jim vážení kolegové z demokratické opozice a Pirátů tentokrát bianko šek zase dáte. A sejdeme se na konci března a uslyšíme tu samou větu, možná si jí někde zarámujte: Situace se úplně nezlepšila, musíme to ještě chvíli vydržet.
A pak jsou ta opatření, o kterých tady hovoříme. My jsme navrhovali návrat dětí do prvního stupně, to znamená třetí, čtvrté ročníky, a samozřejmě jsme chtěli to testování. Vláda, přestože to slíbila, není schopna splnit v podstatě nic. Místo toho - teď přicházíme s tím, že je katastrofické zdravotnictví, že to všechno kolabuje, ale desítky a stovky lékařů nám jezdí do Německa a do Rakouska, včetně nižšího zdravotnického personálu, ale na ty myslím dosáhnout nemůžeme, takže my vyzýváme maminky, které jsou na mateřských dovolených a popř. jsou to už starší sestřičky, a mají to odbornost, aby se vrátily do práce, aby pomohly tomu zmírajícímu systému. Ale zároveň vyhlašujeme opatření, kterým řekneme, že zůstanou doma děti prvních, druhých tříd a děti z mateřských školek. No jsou ale další desítky a stovky maminek, popř. tatínků, kteří v tom zdravotnictví pracují.
Já vím, že namítnete, ale my jsme přece řekli, že budou fungovat ty rezortní školky nebo školky IZS. Ano, tady v Praze, v Brně, ve statutárních městech, popř. někde to asi fungovat bude. Ale když vezmu okres Trutnov, Oblastní nemocnici Trutnov, kde se pracuje, řekněme, na dvanáctihodinové směny, ta sestřička nastupuje ráno na šestou a jede do té práce třeba patnáct, dvacet kilometrů. Takže ne všechny sestřičky bydlí v tom městě. To dítě bude vstávat ve čtyři, v pět, aby ho odvezla do té školky v tom Trutnově? Kdo to dítě vyzvedne? Jak to bude fungovat? No ta sestřička nebo ten ošetřující personál asi zůstane také doma. Povoláme armádu, povoláme policii, povoláme hasiče, vždyť jich je dost, všechno to zvládneme.
Při jarní vlně, vážení kolegové, se nám dařilo, ale i díky tomu, že jsme třeba komunikovali s Ministerstvem spravedlnosti, tak se podařilo to, že se nákaza nedostala do věznic. Teď se podívejte na ta denní hlášení. Není snad věznice, která by neměla desítky a stovky nakažených, včetně ale příslušníků Vězeňské služby. Kdo nám tu nákazu do těch věznic zavlekl? Buď příslušníci, nebo ti civilní zaměstnanci, kteří v těch věznicích pracují, nebo ty externí firmy, které tam jezdí dělat. A už dneska slyšíme, že Vězeňská služba říká: My asi zkolabujeme. My budeme potřebovat pomoc. Pomoc. A kdo tu pomoc té Vězeňské službě může udělat? No podle zákona, který jsme nedávno schválili, ještě, že jsme ten zákon schválili, to může být pouze Policie ČR. Takže pošleme určitý počet příslušníků Policie ČR na výpomoc Vězeňské službě.
A to ještě nemluvím o té situaci, kdy někteří odsouzení budou ve stavu, kdyby potřebovali urgentní, nebo chcete-li odbornou nebo já nevím, jak to nazýváte, lékařskou pomoc. Vězeňská služba má, pokud vím, pouze dvě věznice - jednu v Brně a jednu tady na Pankráci. Nevím, jaké tam jsou kapacity lůžek, kde by tito pacienti mohli být, ale pokud budou potřebovat lékařskou pomoc, tak budou muset být převezeni... (Nápověda z pléna.) 39-42. Tak pokud nastane taková situace, kdy tito pacienti budou muset být převezeni do civilního zdravotnického zařízení, tak je povinna vězeňská služba, možná ve spolupráci s Policií ČR, zabezpečit jejich střežení, protože přestože ten člověk může být napojen na jakékoliv přístroje, může být... Jsou prostě povinni zabezpečit jeho ostrahu. Ostraha samozřejmě bude odebírat síly a prostředky tomu, kdo tu činnost bude vykonávat.
To je jedno z těch míst. Dostalo se nám to dovnitř do zařízení, do pobytových zařízení. A je jedno, jestli to je pobytové zařízení vězeňské služby, anebo jestli jsou to pobytová zařízení nemocnice, domy s pečovatelskou službou, popř. domovy důchodců. Jak je to možné, že jsme nedokázali - ne my, vy, vládo, - že jste nedokázali pobytová zařízení ochránit? Proč se nedělalo testování? Proč nebyl dostatek testování nebo proč se neudělala taková opatření, aby k tomu nedošlo? My jsme vám to říkali už přece od prosince, že jsou věci, které je potřeba řešit.
Když si čtu zase ta denní hlášení, tak je napsáno, že nejčastější forma přenosu je v rámci zaměstnání. Já myslím, že to tamhle pan kolega Bláha prostřednictvím pana předsedajícího zmiňoval, že to úplně tak není, že všichni jsou odpovědní atd. Ono to asi úplně tak nebude, protože když se zase podívám na profil věkových případů té nákazy, tak vidím, že nejpostiženější jsou ve věkové skupině 40-49, druhou skupinou 50-59, to je 16 %, a 30-39 to je nějakých 15 %. To znamená, to jsou lidé produktivního věku, kteří, předpokládám, že chodí do práce. To znamená - a zase. Od ledna jsme žádali, ať se provádí testování, ať je možnost samotestování, protože jestli tady byly antigenní testy, kde bylo možno je provádět pouze za přítomnosti vyškoleného zdravotníka, tak je to prostě špatně. Přece na trhu je už dneska i dostatek antigenních testů, a nejsou to jenom ze slin, ale jsou to i neinvazní do nosu, kde se může provádět samotestování a můžou si ho provádět buď samy děti, pokud bychom mluvili o školství, nebo samozřejmě zaměstnanci v jednotlivých podnicích. A jsem velmi rád, aby to nebylo jenom negativní, že vláda přichází s tím, že bude proplácet alespoň, a já si myslím, že to je nedostatečné, ale aspoň za to díky, alespoň čtyři antigenní testy jednotlivým firmám a jednotlivým pracovníkům, kteří pracují v tom výrobním procesu. Protože my musíme vyřešit ten zásadní problém, co ještě chcete dál udusit.
Já jsem z toho postiženého okresu Trutnov. Jezdím přes tu kontrolu v podstatě čtyřikrát až pětkrát, nebo možná sedmkrát, osmkrát za týden, protože mně nic jiného nezbývá. Vidím tam ty kolegy. Minulý týden nebylo úplně dobré počasí, teploty minus 18, zmrzlí. Je to opravdu náročná šichta pro ty chlapy. Já je opravdu obdivuji, co tam všechno dokázali udělat. A já si myslím, že tato vláda by měla také najít ty finanční prostředky a tu službu těm lidem dostatečně zaplatit. Když dokážou najít peníze na to, aby zaplatili pracovníky ve zdravotnictví a v sociálních službách, tak by také měli najít dostatek finančních prostředků, aby zabezpečili odměny anebo řekněme příplatky pro lidi, kteří dneska se podílejí na těchto vašich bezpečnostních opatřeních v rámci Trutnovského nebo Královéhradeckého a Karlovarského kraje. A ona to možná nebudou poslední opatření, která jsou. Ale docílit také to, aby ty peníze, tak jako to dopadlo u zdravotníků, doputovaly až k těm lidem, kteří tam opravdu stojí, aby neskončily na Strojnické popř. na krajském ředitelství, tak jako se to stalo v minulosti, kdy sice peníze se daly, ale ty peníze nedoputovaly. A zeptejte se kolegů tady v předsálí za loňský rok, jestli dostali nějaké odměny v jaké výši. A kolik hodin zadarmo odsloužili, protože když je nouzový stav, tak to jde všechno do tzv. zelených. Takže to jsou všechno věci, které jsou. Plus k tomu opatření, která děláme, a k tomu ty excesy.
Pan předseda Filip zmínil, že dochází - a že žádná opatření, která do budoucna budete dělat, a za mě říkám budete, protože já už se na tom podílet nemíním, budete dělat, tak je tady zásadní ztráta důvěry. Včera jsem hovořil s jedním mladým studentem, který v podstatě žádá o to, aby se mohl vrátit do školy. Žádají o to, že chtějí žít, že jsou mladí lidé a že nechtějí být rok zavření, že už prostě jsou z toho, jak se říká, vyřízení. A pak samozřejmě se podívají na to, že VIP klienti si jdou na fotbal, popř. do restaurace. Ještě se blbečkové u toho nafotí a myslí si, jak jsou strašně důležití. A jaký je výsledek? My tady schvalujeme nějaké sankce, a ta sankce tam je myslím 50 tisíc korun, přestupek přijde a jaká tam je sankce? Dva tisíce korun? Tři tisíce korun? No to si snad děláte legraci, milá vládo! Teď přijde sněmovní tisk, tamhle to je - 1111, to, co se vrací ze Senátu. Jsem zvědav, vy, kolegové, tam v té pravostranné části opozice, jak se k tomu postavíte, protože to je to, že jsme řekli nebo že vláda řekla, že by měly být sankcionovány nejenom ty servírky a ti číšníci, kteří pracují v té restauraci a kteří dostanou ten pokyn, aby otevřeli a obsluhovali, ale ten, kdo jim ten pokyn dá, to znamená majitel restaurace. To znamená, možnost sankcionování fyzických podnikajících osob a právnických osob. Jsem zvědav, jak se k tomu, kolegové, postavíte, protože vy budete vyhlašovat, resp. podporovat nouzový stav.
Takže těch problémů, které tady jsou, je velmi moc. Potom, co jsem slyšel v tu středu, a jak se ta situace mediálně hrotí, to znamená, jak říká pan ministr zdravotnictví Blatný, katastrofické scénáře, tak mně bylo jasné, kam se to posouvá. Posouvá se to do roviny, vytvořme novou legendu a vyhlásíme nový nouzový stav. To znamená, vznikne nová situace a vyhlásíme od prvního, resp. od neděle 28. nový nouzový stav. A k tomu spějí i všechna politická jednání, která tady provádíte. U některých jsem byl, u většiny ne, tak řeknu provádíte, protože kdybych u nich byl, tak to řeknu. Ano, schválili jsme pandemický zákon, který ještě ve středu ráno stačil. Pak si vláda uvědomila, že ne, ne, ne, nemohli bychom omezit svobodu pohybu, nemohli bychom říct, nebudeš chodit dál než kilometr od baráku, možná v perimetru obce, nepůjdeš nikam, přičemž ale víme, že to stejně nemá, kdo kontrolovat, že to ani lidé nebudou dodržovat, protože - tak jak říká náš předseda - ztráta důvěry veřejnosti v ta opatření, která děláte. A to pochopil i ten Rakušan. Teď nevím, jak se jmenuje. Kurz myslím. In ten Rakušan to pochopil a říká prostě, už to takhle dál není (možné), musíme to malinko rozvolnit. Pochopili to v Polsku, pochopili to všude jinde. My to nechápeme, protože pan Hamáček říká, ještě to chvíli musíme vydržet nebo musíte vydržet. Pohybovat se v katastru a lidé to pochopí. No, vážená vládo, lidé to nepochopí. Věřte tomu, že lidé to nepochopí. Je to samozřejmě vaše rozhodnutí, rozhodnutí vás a těch, se kterými jste ten scénář uzavřeli. To znamená, schválili jsme pandemický zákon, teď odmítneme bod nouzový stav, přijmete si usnesení, jak vznikla nová situace, protože Pinokio tady dělá prostě to zásadní, tři dny to tady do nás mele a lije, a docílili jste toho, že celá veřejnost se šíleně bojí, co vlastně tady znamená britská mutace, jihoafrická mutace, brazilská mutace, československá mutace a další mutace přijdou a přijdou, protože bude potřeba udržovat národ ve strachu. To se vám daří. Buďte na sebe hrdí, kolegové vám to odmávají, musíte to s námi ještě chvíli vydržet - měsíc, a tak jak říkal pan předseda Jurečka, my věříme. Mluvil sice o očkování. Pane kolego, vy jste věřící, tak věřte. Vaše víra vás uzdraví. My jsme také kdysi věřili, že vláda je schopna a ochotna některé věci řešit. Bohužel není, pochopíte to zase až za měsíc. Děkuji za pozornost.