Bývalý manažer Dejdara a Vondráčkové pomáhá komunistům. Usmaž se v pekle, píší mu

26. 11. 2021

Exkluzivně zastupoval například Martina Dejdara, Lucii Vondráčkovou, Danu Batulkovou, Kristýnu Leichtovou nebo Natálii Kocábovou. Před letošními parlamentními volbami se velmi aktivně začal angažovat v politice a stal se hlavním poradcem volební kampaně KSČM. Komunisté se ale ani tak poprvé po listopadu 1989 do Sněmovny nedostali. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS Roun popsal, co ho ke spolupráci s komunisty vedlo nebo jaké byly reakce umělců.

Pracovat pro KSČM a pomáhat jim v kampani jste přijal kvůli přesvědčení, nebo to byl pro vás jen byznys?
Byl jsem osloven 1. místopředsedou strany Petrem Šimůnkem a nabídku podílet se na přípravě kampaně jsem přijal rád. Strana mi hradila pouze náklady, takže rozhodně o byznys nešlo.

Vám nevadí minulost této strany? Padesátá léta, politické procesy, nesvoboda...
Nevadí. KSČM vznikla před třiceti lety a po celou dobu byla jedinou antikapitalistickou stranou v této zemi. Fakt, že média dávají rovnítko mezi KSČM a předlistopadovou KSČ, je pouze záměr, jak komunisty dehonestovat. Jediné, co spojuje tyto dvě strany, je cíl. A tím je socialistická společnost, kde nebudou multimiliardáři řídit životy „obyčejných“ lidí a dělat si z nich marionety. KSČM chce tohoto cíle dosáhnout demokratickým způsobem, což také mnohokrát deklarovala.

Pro mě je kapitalismus nepřijatelný nejen pro své třídní rozdělení, kdy nemajetní lidé přicházejí o důstojnost a nadnárodní korporace rozhodují o životech nás všech, ale také pro agresivní způsoby vymáhání toho, co západní velmoci vydávají za demokracii. O čemž nás mnohokrát přesvědčila Severoatlantická aliance.

Předtím jste spolupracoval s řadou známých českých celebrit. Dělal jste manažera například Martinu Dejdarovi či Lucii Vondráčkové. Co vám řekli na to, že budete pomáhat komunistům?
Jediný, kdo nějak reagoval, byl Pavel Nečas (herec – pozn. red.), který mi napsal na Facebook, ať se usmažím v pekle. (smích)

S jakými dalšími reakcemi jste se setkal? Nepřišel jste kvůli tomu o některé přátele?
Přišel jsem o mnoho přátel, ale zase mnoho přátel získal. Pokud jste veřejně znám jako „ten komunista“, musíte počítat s vyhrůžkami, intrikami, spoustou lží či verbálními útoky. Přitom já se vůbec nebráním argumentační diskusi, naopak rád debatuji například se studenty. Při příležitosti 30. výročí listopadového převratu jsem v sídle KSČM představil moji výstavu „30 let bez růžových brýlí“, kterou navštívily i pražské střední školy. A musím říct, že následná tříhodinová diskuse se studenty byla úžasná.

 Z tepla kanceláří se dá jen těžko přesvědčit voliče o tom, že pouze komunisté se „rvou“ za práva pracujících.

Čím jste chtěl v parlamentních volbách zaujmout voliče, aby dali hlas KSČM?
Především změnou vizuálního stylu a využitím moderních marketingových prvků.

Což se moc nepovedlo. Volby skončily tak, že se komunisté do Sněmovny vůbec nedostali. Byl to pro vás šok?
V listopadu 2020 jsem pro KSČM zpracoval analýzu stavu voličské základny, ze které jednoznačně vyplývalo, že šance vstupu do Sněmovny je minimální, a to ještě za podmínky zásadních personálních změn ve vedení strany. Očekával jsem to.

Kde vidíte hlavní příčinu volebního debaklu?
Prvotní a zásadní příčinou je fakt, že jsme veřejnosti nedostatečně vysvětlili toleranci existence menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD po volbách 2017. Tedy že oligarcha Babiš je pro nás jako osobnost nepřijatelný a vládu podporujeme jen proto, že bez tlaku komunistů by nedělala prosociální politiku.

Dlouhodobě jsme také výrazně podcenili komunikaci s voliči, kdy naši poslanci nebyli schopni „prodat“ své zásluhy. Nedostatečně jsme reagovali na cílené útoky médií a pravicových stran. A především jsme nebyli v ulicích. Z tepla kanceláří se dá jen těžko přesvědčit voliče o tom, že pouze komunisté se „rvou“ za práva pracujících. Chyby v závěru kampaně, kdy například někteří naši kandidáti neměli dostatečně razantní rétoriku, byly jen drobnou součástí hořké pilulky, kterou jsme ve finále museli spolknout.

Znamená to konec KSČM v ČR?
To rozhodně ne. Jsem přesvědčen o tom, že komunisté již v příštím roce osloví voliče, a to nejen z tradiční cílové skupiny. Věřím, že zklamání většiny občanů této země a jejich kruté probuzení do povolební reality je naučí více myslet a vyhledávat informace. Značná část z nich tak dojde k poznání, že KSČM je stranou všech pracujících, kteří chtějí žít důstojně, bez dluhů a nespokojí se s tím, že o jejich životech rozhodují jiní.

 Dnes stojí banány méně než tuzemská jablka, ale lidé nemají kde bydlet, kupují si potraviny před koncem data spotřeby, aby ušetřili, a čeká je kruté zdražování.

Jak velkou odpovědnost za zpackané volby nese dnes už bývalý předseda Vojtěch Filip, který komunisty vedl šestnáct let?
Vojtěch Filip udělal pro KSČM obrovský kus práce. Jen nevěděl, nebo nechtěl vědět, kdy je správný čas odejít z funkce předsedy strany.

Strana už si zvolila nové vedení. Předsedkyní se stala europoslankyně Kateřina Konečná, která chce spojit levici. Myslíte si, že by se komunisté měli dát dohromady s ČSSD, tedy stranou, která rovněž neuspěla?
V tuto chvíli nejsem příznivcem užší spolupráce s ČSSD mimo komunální volby, kde již spolupracujeme v řadě měst i obcí několik volebních období. Pokud sociální demokraté nezruší Bohumínské usnesení, které přijali na svém 27. sjezdu, je podle mě užší spolupráce nemožná. To ovšem nevylučuje jednání mezi KSČM a ČSSD. Jako důležitou vidím spolupráci nejen s levicovými stranami a hnutími, ale i s antifašistickými či ekologickými subjekty a odborovými organizacemi.

Už od revoluce 1989 se mluví o tom, že by se KSČM měla zakázat. Jak vnímáte takovéto snahy?
Přijde mi směšné, když někdo prosazuje demokratické principy, jejichž součástí je také pluralita, a zároveň chce zakázat politickou stranu jen kvůli jejímu názvu.

Nejsou takové úvahy vzhledem k minulosti strany přece jen namístě?
Nemám s třicetiletou minulostí KSČM žádný problém. Fakt, že řada médií má za úkol systematicky útočit na KSČM, je součástí proamerického patolízalství této země. Média dnes dělají to samé, co bylo vyčítáno novinářům v ČSSR před rokem 1989.

Názorová cenzura, kdy si Česká televize zve pouze hosty, kteří se jim hodí, cenzura na sociálních sítích, vytrhávání informací z historických kontextů, překrucování historie – to je běžnou součástí současné novinařiny. Jednotlivé události prostě nelze vytrhávat z historického kontextu, protože se tím jejich výklad stává neobjektivním. Bohužel přesně to se dnes v mediálním prostoru děje. Proto bych rád viděl mnohem častější obměnu pozvaných hostů do televizních debat, aby měl divák informace i z jiných zdrojů.

Řada známých osobností dlouhodobě vyzývá občany, aby komunisty nevolili. Hudebník David Koller před minulými parlamentními volbami spustil web připomínající 90 milionů obětí komunistů ve světě. Před letošními volbami David Vávra a Milan Šteindler nabízeli lidem banány, čímž naráželi na to, že jich byl kdysi zoufalý nedostatek. Co na to říkáte?
Snaha o zviditelnění a přirozený exhibicionismus ke komediantům patří. Zkuste se zeptat kohokoliv z těch, kdo zápasí s příjmovou chudobou, jestli jim vadil nedostatek banánů před rokem '89. Dnes stojí banány méně než tuzemská jablka, ale lidé nemají kde bydlet, kupují si potraviny před koncem data spotřeby, aby ušetřili, a čeká je kruté zdražování.

Ale chápu, že to pány Vávru a Šteindlera nezajímá, protože jejich příjmy jsou natolik vysoké, že se jich příjmová chudoba zcela jistě netýká. Jsem rád, že se našlo několik odvážlivců, kteří jim v metru nabízené banány chtěli omlátit o hlavu. Je ovšem nutné připomenout, že existují i populární umělci, kteří se s praktikami kapitalismu neztotožňují. Plně například sdílím názor frontmana skupiny Elán Jožo Ráže, že kapitalismus je cesta do pekel, protože je to honba za ziskem.

Autor: 
Mediální úsek ÚV KSČM
Zdroj: 
CNN Prima News / David Laštovka