Buď budou české potraviny vyrábět velcí výrobci, nebo budou z dovozu. Tak varuje někdejší ministr zemědělství a nynější předseda představenstva a spolumajitel koncernu Úsovsko v souvislosti se zvýhodněním malých zemědělců, které prosazuje Fialova vláda. „Není žádným tajemstvím, že tahle země má zásoby na jeden a půl dne ve státních hmotných rezervách, to je úplně směšné množství potravin,“ sdělil též ParlamentnímListům.cz. Pokud bude EU příliš tlačit na Green Deal a Fialova vláda neustoupí ze svých záměrů, mohou být dle Jiřího Milka potraviny nejen dražší, ale i méně dostupné. Praxe, kdy stačilo vzít si tašku a nakoupit cokoliv, prý může skončit.
Ve středu jednalo představenstvo Agrární komory. Jak bouřlivá reakce byla na téma Strategického plánu Společné zemědělské politiky, který se nová vláda rozhodla změnit?
Byla rušná, ale taková zvláštní, protože nám ministerstvo zatím nedalo žádné informace. Tedy kromě tiskové zprávy, že mění parametry redistributivní platby a že nebude zastropování dotací pro největší firmy, na čemž se ta pětikoalice dohodla. Dostali jsme avíza, že se toho bude měnit víc, ale s Agrární komorou dosud nic projednáno nebylo. Máme jen domluvené jednání.
Co by platba na první hektary, tedy ta redistributivní platba, kterou nová vláda nově navrhuje ve výši 23 procent, pro zemědělce znamenala?
Byl by to obrovský zásah do dotačního stavu. Byli bychom zemí, která by měla největší redistributivní platbu. Dvacet procent má Litva, a to z jednoho jediného důvodu, že si po osamostatnění při transformaci zlikvidovali zemědělství k jednomu datu. De facto právně ukončili činnost všech subjektů, kolchozů, které tam byly za socialismu. Stejně to udělali Bulhaři. A tyto země dopadly nejhůř, doteď je jejich zemědělství v troskách.
U nás se to zaplaťpánbu udělalo o něco líp. V roce 1992 vyšel zákon o transformaci družstev, a ta družstva se musela zákonu přizpůsobit, musela vypočítat majetek původních vlastníků a buď jim ho vydat a oni vystoupili z toho podniku, nebo se domluvili, že budou pokračovat dál.
Ale v Litvě dodnes nemají na vesnicích mladé lidi, ti jim utekli do ciziny. Takže mají snahu tou dvacetiprocentní výší je nalákat, aby začali farmařit, aby přišli do zemědělství. V Bulharsku to udělali snad ještě hůř, a proto i bulharské zemědělství vypadá v dnešní době katastrofálně. Po zmíněné Litvě má nejvyšší redistributivní platbu Německo – 12 procent, všechny ostatní země mají méně.
Tento krok se prezentuje i tak, že nová vláda zasáhla proti agrobaronům, kterým nahrávala předchozí politická garnitura Andreje Babiše. Jde tedy v zemědělství o střet malých a středních podniků s těmi velkými, tzv. agrobarony? Jak to vnímáte vy?
Je v tom hodně politiky a roli v tom hraje Agrofert a střet, který ti politici mezi sebou mají. Já jsem apolitický, nejsem členem žádné strany. Ale, bohužel, se to teď bere politicky a nekouká se na důsledky a neexistuje žádná dopadová studie těchto kroků.
Jaká jsou fakta? Z celkem asi 30 tisíc zemědělců v České republice jich jenom 1400 produkuje mléko. Jsou to převážně střední a větší farmy. Stejně je to i s prasaty, kde zhruba 81 procent drží velké podniky, rovněž tak s drůbeží. Mezi lidmi se rozšířilo klišé, že velcí mají víc dotací. Ale je třeba říct, jak se dotace vyplácejí. Například jednotná platba na plochu (SAPS), pak různé dotace na agroeny, welfare zvířat a tak dál. Kdyby malý zemědělec dnes dělal to, co dělají ti velcí, tedy stejnou strukturou, choval by krávy, drůbež, prasata, nebo jen něco z toho, tak by měl více dotací než ten velký.
Proto mě hodně zarazilo a překvapilo, že ministr, který byl dříve předsedou představenstva Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF), může říct, že velcí mají více dotací.
Kde kupříkladu velcí zemědělci na ty malé a střední ztrácejí?
Třeba na dotace na úroky z úvěrů dosáhnou jenom malé a střední firmy. Velké firmy na takové dotace nedosáhnou. Dotace pojištění také dostávají jenom malé a střední podniky, velký podnik – také v jednom pracuji – nemá nárok. Pokud se pojišťujeme, platíme plné pojištění, nikdo nám nic nedává zpátky. Dál v LFA, znevýhodněných oblastech, u farem, které jsou větší než 1300 hektarů, začíná tzv. degresivita plateb a jde to až na 30 procent krácení z platby na hektary, které jsou nad tuto výměru. Takže velké firmy dnes berou méně dotací, ale tím, že většinou chovají dobytek a mají velké zatížení nebo dělají nějaké speciálky, to znamená citlivé plodiny, což je cukrovka, ovoce, zelenina, chmel a byly v tom i brambory, tak tam všude se vyplácejí dotace na tyhle plodiny. Když se to pak posčítá, tak je to hodně.
A druhou věcí jsou investice. Investice, které jdou do zemědělství, jsou cílené na projekty, protože když chováte prasata, drůbež, krávy, tak musíte investovat. Musíte mít mléčnici podle počtu krav, musíte mít kravíny, hnojiště, jímky a tak dále. A když se ty peníze, které investují velcí do živočišné výroby, rozpočítají na hektary, tak na hektar má fakticky víc ten velký. Ale to nejsou nárokové dotace, to jsou dotace, které se tam přepočítají z investic.
Takže kdyby ten malý zemědělec dělal to, co dělá velký, tak má více dotací, protože není krácen na spoustě dotací. Toto je celá pravda o dotacích a je to tak.
Na Strategickém plánu Společné zemědělské politiky, který se chystá nové vedení resortu změnit, se pracovalo spoustu měsíců, jeho podoba byla výsledkem kompromisu všech stran. Ale co je pravdy na tvrzení, že vláda Andreje Babiše na poslední chvíli změnila nová dotační pravidla tak, aby z nich co nejvíce mohly čerpat největší zemědělské podniky na úkor malých a středních?
O ničem takovém nevím. Naopak, za celou dobu, co kolem toho dělám, se spíše snižují ty investiční. Dříve to bylo 150 milionů, nyní se mluvilo o 50 milionech v návrhu Programu rozvoje venkova jsem viděl už jen 30 milionů. Takže ta tendence je spíš stále se snižující pro velké firmy.
Ale ruku na srdce, jestliže chcete postavit pro 600-700 krav nový kravín, dojírnu, sklady, tak se bavíme o částce 150 až 200 milionech. Nikdo to nebude stavět po částech, protože když postavíte kravín a nebudete mít dojírnu, tak co když vám ji nikdo příští rok nezadotuje? To se musí vzít jako celý blok, a buďto stavím, nebo nestavím.
Ekonomická situace v podnicích zvlášť se živočišnou výrobou je velice napjatá a garantuji vám, že pokud se provedou tyto velké zásahy, ztratíme polovinu výroby vepřového a postupně budeme ztrácet i výrobu mléka. Ceny potravin porostou i tak, protože se do nich musí promítnout zvyšování mezd, cen energií, materiálových vstupů, krmiv, hnojiv.
Dojde k tomu – a už to vidíme – že se postupně zdraží potraviny, ale tímto se to ještě umocní, protože i z toho mála českých potravin, co máme, bude ještě ubývat. Pak budeme odkázáni na dovozy potravin a na to, jestli v ten moment bude v Evropě nebo ve světě dostatek té které komodity, ať už je to maso, mléko, nebo nedostatek. Ta cena pak bude velice proměnlivá.
Nový ministr zemědělství Zdeněk Nekula při schůzce s prezidentem Milošem Zemanem prohlásil: „Dotační kyvadlo se vychýlilo k velkým podnikům, vrátíme je zpět.“ Co může nové vychýlení kyvadla pro české zemědělství znamenat?
Především omezování živočišné výroby. Loni skončila Dubická zemědělská, protože už nemohli za těchto podmínek utáhnout produkci prasat. Jsou další podniky, v nichž se mluví o tom, že budou s chovem prasat končit. Ty jsou na tom dnes ekonomicky nejhůř. Všichni chovatelé prodělávají minimálně deset korun na jednom kilogramu a už to nemůžou utáhnout.
Ke všemu pan Stanjura říká, že je potřeba zkrátit i národní dotace, které jdou do citlivek, hlavně jdou do prasat, do mléka a do drůbeže, tak pokud tam se sníží podpora... Pokud se sníží, tak důsledkem jednoznačně bude snížení výroby a ceny na to budou reagovat v momentě, kdy nebude v Evropě dostatek mléka či vepřového masa.
Momentálně žijeme u vepřového masa z nadbytku, který byl určen pro čínský trh. Ať to bylo Španělsko, Dánsko, Německo, tak tyto země vyvážely do Číny obrovské množství vepřového, které, bohužel, s příchodem moru do Německa a Polska se zastavilo. Teď se uplatňuje ta dotovaná nadvýroba na východních trzích, ale to pravděpodobně kolem pololetí tohoto roku skončí a potom ty ceny vepřového masa začnou prudce šplhat nahoru.
Jak počínání nové vládní garnitury vůči velkým českým výrobcům, kteří především zajišťují potraviny pro český trh, hodnotit? Pokud budou mít problémy a nebudou schopni tuto funkci plnit, co se může dít? Zastoupí je dovoz potravin odjinud? Z Německa?
Připadá mi, že to je politicky laděný hon na velké výrobce. Pokud se ti velcí výrobci u nás omezí, nastoupí dovoz. Ten bude tvrdě určovaný tím, jestli bude někde nadvýroba, nebo spíš když bude nedostatek. Ale když máme českou produkci, tak ta je schopna stát jako protipól dovozu jak cenově, tak i kvantitativně. Když tu produkce velkých českých výrobců nebude, budeme mít problémy. Už letos na podzim nás čeká zdražování masa, dojde i na zdražování mléka. Už teď je k vidění čtvrtka másla za 52 korun. Dopadne to na chudáky občany, protože potraviny se budou zdražovat enormně. Ostatně vidíme to i na příkladech Polska a Maďarska, které už v potravinách dělají do jisté míry nesystémové kroky. V Maďarsku nařídili u šesti druhů potravin, aby se jejich cena vrátila na hodnoty z 15. října loňského roku.
Navíc jde i o nějakou potravinovou bezpečnost. Není žádným tajemstvím, že tahle země má zásoby na jeden a půl dne ve státních hmotných rezervách, to je úplně směšné množství potravin. Pokud by se tu cokoli stalo, a to nemyslím s výrobou jako takovou, ale stačí jenom se zásobováním. Vezměte, že při první vlně pandemie se zastavily kamiony. Vidíme to dnes v Anglii, co se stane, když nejsou šoféři. A je jedno, jestli jsou nemocní nebo odejdou. Když země dováží, tak je závislá na tom, jestli kamion přijede, nebo ne. Pokud je to na krátkou vzdálenost, tak se to ještě dá zorganizovat, ale maso dva tisíce kilometrů ze Španělska je velká vzdálenost.
Do podzimního zdražování potravin v důsledku zdražujících se vstupů se tedy mohou navíc ještě promítnout i potíže, které nastanou velkým domácím výrobcům, pokud proti nim Fialova vláda povede tažení?
Vliv bude mít obojí. To už vidíme teď, jak zdražují vstupy, tak se postupně zdražují některé potraviny. Ale v momentě, kdy tu bude příliš malé množství českých potravin, budeme plně v rukou zahraničních řetězců a lidé budou muset nakupovat za jimi nadiktované ceny. Rozhodně nám to hrozí. A to už ani nemluvím o kvalitě potravin.
České potraviny jsou páté nejbezpečnější ze 140 zemí, kde byly posuzovány. A to je také díky tomu, kdo je vyrábí, což jsou právě ti velcí výrobci. Když se podívám do Evropy i jinam, tak všude dominují jako zpracovatelé potravin velcí a jiná cesta není možná. Pokud se bavíme o rentabilitě a nízké ceně potravin, tak s malou produkcí nejste schopen být rentabilní. O to se tady hraje.
Potraviny máme sice páté nejbezpečnější, ale zatímco staré země EU zvyšují produkci, v Česku ji od 90. let radikálně snižujeme. Proč uvolňujeme hospodářský prostor a zvyšujeme dovozy potravin?
Vidím tam dva faktory. Za prvé, když jsme vstupovali do Evropské unie, tak jsme si vyjednali špatné podmínky. Druhý faktor je, že od vstupu do Unie máme nižší dotace než staré země. Bylo přislíbeno, že se to bude vyrovnávat, ale to se nestalo. Pouze se to v této sedmiletce vyrovnává těm úplně nejslabším zemím, co měly nejmenší dotace jako Litva, Lotyšsko, Rumunsko.
Ale je to i otázka národních dotací. Vezměme si, že Německo, Nizozemsko nebo Dánsko dotují u vepřového v přepočtu až 14 korun na kilo vykrmeného prasete z národních rozpočtů, kdežto Česká republika dotuje někde mezi 3,50 a 4 korunami na kilo prasete, takže ti chovatelé nejsou schopní v žádném případě na jednotném trhu konkurovat. Ale je to těmi podmínkami.
Snadno se napíše, že čeští zemědělci nejsou konkurenceschopní. Ale to není vůbec pravda, protože v parametrech produkce prasat jsme pátí na světě. Naši chovatelé jsou špičkoví, ale když je rozdíl v dotacích deset korun na kile, tak to není schopen nikdo vyrovnat.
Zelený úděl, který se na nás řítí, evidentně straní starým zemím EU. Píše se v něm mimo jiné, že na polích se má omezit používání pesticidů o 50 procent. Ale Itálie má spotřebu 7,8 kg účinných látek na 1 hektar zemědělské půdy, Španělsko 5,65 kg, Francie 3,85 kg, Německo 3,45 kg, zatímco Česko 1,89 kg. Italové a Španělé i po snížení budou výrazně převyšovat nynější stav v Česku, přesto i nás se bude snížení týkat. Proč to není řešeno absolutním číslem, třeba 2 nebo 3 kg?
To je další nerovnoměrnost, že se mluví o procentickém snížení a ta výchozí čísla jsou absolutně rozdílná. Italové mají čtyřnásobek proti nám, takže to je absolutní nesmysl. Ti lidé, kteří tam sedí a tohle vymýšlejí, buď mají záměr zvýhodnit ty staré země, nebo tomu vůbec nerozumějí. Jinak si to nedokážu vysvětlit.
Stejné je to i s hnojivy. My máme 124 kilo hnojiv čistých živin na hektar, zatímco Německo a jiní mají skoro dvojnásobek. Takže když budeme 50 procent snižovat, tak už jsme na té minimální variantě.
Co se týče Green Dealu, já myslím, že Česká republika je v podstatě skoro ekologické zemědělství. Já vím, že se to blbě poslouchá našim občanům, do nichž se dvacet let hustí, že máme průmyslové zemědělství agrobaronů a já nevím čeho, ale tohle je Eurostat, evropská statistika. Tu nejsme schopni ovlivnit a ta jasně říká, že u nás se chemikálií používá nejméně.
Proč jsme na tom v tomto směru o tolik lépe než Evropskou unií tolik protežovaní její původní členové?
Podle mě je to díky tomu, že u nás jsou v průměru větší farmy, které si mohou dovolit nejmodernější stroje, ať jsou to postřikovače, rozmetadla na průmyslová hnojiva, které jsou všechny propojené s GPSkou, s počítačem. My opravdu nehnojíme zbytečně, protože je to navíc enormně drahé. Cena hnojiv stoupla o 300 procent, takže každý zemědělec bude na jaře velice přemýšlet, kolik dusíku na tu pšenici na přihnojení dá. To jsou obrovské částky, které do toho bude muset investovat.
Obávám se, že zemědělství nárůst vstupů pojme tak, že bude šetřit na vstupech, to znamená na hnojivech a pesticidech. A může se stát, že se to v průměru odrazí i na výnosech. To znamená, že příští rok budou nižší výnosy obilovin, řepky, cukrovky, brambor, poněvadž zemědělci budou muset začít šetřit ve velkém, což se odrazí na nižší produkci. To se zase automaticky promítne do zdražení těch komodit, to je nekonečná spirála.
Chceme být čím dál lepší, používat lepší technologie, všechno zelenější, ale nesmí se to takhle nařizovat. To je podobné jako u elektromobilů, kdy se nařizuje, že v nějakém roce něco bude, ale technologie na to nejsou připravené. Je třeba opačný postup. Musí se tlačit na to, aby se technologie vyvíjely a praxe se přizpůsobovala novým technologiím.
Nedávno uspořádaly Agrární komora se Zemědělským svazem demonstraci před Úřadem vlády, tento čtvrtek proběhly demonstrace na více místech republiky. Čeho byste chtěli těmi protestními akcemi dosáhnout?
Nás nejvíc naštvalo, když byl jmenován nový ministr, a šlo se za ním, že on v určité fázi řekl, že musíme jednat s premiérem. My jsme Petra Fialu dopisem oslovili a on nám odpověděl, že máme jednat s ministrem. To nám připadá jako kruh, kdy s námi nechce nikdo jednat.
Navíc jsme se z tiskové zprávy dozvěděli, že dojde k velké úpravě toho už hotového Strategického plánu, na němž se pracovalo rok a půl. Do přípravy byli zapojeni všichni zainteresovaní, ale teď to chce někdo na poslední chvíli změnit a my ani nevěděli pořádně jak. Kvůli tomu byla první demonstrace, kdy jsme požadovali, aby se s námi jednalo. Do té druhé demonstrace se nic moc nezměnilo, jen jsme se dozvěděli, že se pětikoalice usnesla, že redistributivní platba bude 23 procent a že nebude zastropování.
Tou první demonstrací se nám minimálně podařilo dosáhnout zrušení zastropování a druhá demonstrace byla výstražná. Dali jsme najevo, že jsme schopni se zorganizovat téměř v každém okrese po celé republice, pokud s námi nebudou dál jednat. Agrární komora, Zemědělský svaz a všechny nevládky, které to podporují, zorganizují další a půjdeme do toho. Já teď nebudu říkat přesně, co budeme dělat, ale můžeme i blokovat dopravu. Nechci však předjímat výsledky jednání.
Kam až můžete v tlaku na ministerstvo zemědělství jít?
Nechceme jít rozhodně proti lidem. Ono se to těžko vysvětluje, velká část společnosti to nechápe, žije v potravinovém blahobytu. Za posledních třicet let stačí vzít tašku, pár stovek, jít do krámu a nakoupíte si potraviny kdykoli a kdekoli od rána od sedmi do večera do osmi, do devíti, ještě jsou večerky, nonstopy, všude je potravin nadbytek.
Ale my chceme jenom občany upozornit, že pokud se zavedou nějaké české mantinely, které se vymknou evropským standardům a ekonomické realitě a pokud i EU bude tím Green Dealem tlačit nepřiměřeně, budou potraviny dražší a méně dostupné. A možná také bůhvíodkud. Protože není tajemstvím, že se sem z Brazílie vozí hovězí maso, vozí se sem sója na výkrm dobytka – a do Brazílie se vozí 60 tisíc tun pesticidů zakázaných v Evropské unii. To přece není normální.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Potravin-ma-CR-na-den-a-...