Prosinec
Odešel Fidel Castro Ruz
Těžko se hledají slova k odchodu člověka, jenž byl po celý život bojovníkem za svobodu a za myšlenky socialismu.
Kubánský lid ztrácí člověka, jehož miloval, který zůstal nezlomený a neskloněný, i po pádu SSSR a socialistického tábora.
Jako přítel několikrát navštívil i naši republiku. Řada z nás na něho má osobní vzpomínky, které nebudou nikdy zapomenuty.
Čest jeho památce!
Z ustavujícího zastupitelstva Středočeského kraje
V zasedacím sále Krajského úřadu Středočeského kraje v Praze se v pátek 18. listopadu 2016 uskutečnilo ustavující jednání zastupitelstva Středočeského kraje. Přítomno bylo 64 z 65 zastupitelů (Zdeněk Milata se z pracovních důvodů omluvil), kteří také složili slib zastupitele. Poté byly zvoleny komise mandátové a volební, návrhová komise, ověřovatelé, zapisovatelé a skrutátorky.
V souladu s volebním řádem navrhl předseda klubu KSČM Zdeněk Štefek zařadit bod „Představení kandidátů do Rady kraje“. Návrh neprošel, ale kandidáti se nakonec představovali v rámci bodu voleb.
Návrh tajných voleb podpořilo pouze 9 zastupitelů, 29 bylo proti a 26 se zdrželo.
Volilo se tedy veřejně. Pro hejtmanku Pokornou Jermanovou hlasovalo 42 zastupitelů, 2 byli proti a 20 se jich zdrželo (včetně klubu KSČM, který tím vyjádřil respektování výsledků voleb).
Pak se představili další kandidáti a zastupitel Zdeněk Štefek citoval z prohlášení klubu KSČM k ustavujícímu zastupitelstvu, proč nepodpoří představovanou krajskou vládu.
Při dalších volbách navrhl zastupitel Jakob z TOP09 volit po jménech. Tento návrh KSČM podpořila. Pro bylo jen 17 zastupitelů, takže se volilo najednou.
Statutárním zástupcem a náměstkem hejtmanky pro oblast bezpečnosti a cestovního ruchu byl zvolen Vít Rakušan (STAN). Další funkce byly obsazeny následovně: náměstek hejtmanky pro oblast financí – Gabriel Kovács (ANO 2011), náměstek hejtmanky pro oblast zdravotnictví – Martin Kupka (ODS), náměstek hejtmanky pro oblast kultury a památkové péče – Daniel Marek (TOP 09), radní pro oblast investic, majetku a veřejných zakázek – Martin Macháček (STAN), radní pro oblast hospodářského a regionálního rozvoje včetně evropských projektů a rozvoje venkova – Věslav Michalik (STAN), radní pro oblast sociálních věcí – Jaroslava Němcová (ANO 2011), radní pro oblast dopravy – František Petrtýl (ANO 2011), radní pro oblast vzdělávání a sportu – Jan Skopeček (ODS), radní pro oblast životního prostředí a zemědělství – Ivo Šanc (STAN).
Pak zastupitelé ustanovili 10 výborů zastupitelstva a počet jejich členů. V každém z nich jich bude 15, z toho vždy 1 předseda a 2 místopředsedové. Ustavení těchto výborů KSČM podpořila. Jedná se o Výbor finanční, Výbor kontrolní, Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost, Výbor sociálních věcí, Výbor pro životní prostředí a zemědělství, Výbor pro zdravotnictví, Výbor pro dopravu, Výbor pro hospodářský a regionální rozvoj, vědu a výzkum, Výbor pro tělovýchovu a sport, Výbor pro památkou péči, kulturu a cestovní ruch.
Nová koalice zvýšila počet uvolněných členů Rady a předsedů Výborů na 16, což se nelíbilo jak TOP09, tak KSČM. Protinávrh na 13 uvolněných (11 členů Rady+2) zastupitelů přednesl zastupitel Jakob z TOP09 a podpořil ho svým vystoupením i zastupitel Melša z KSČM. Představitelé krajské vlády zdůvodňovali navýšení všelijak, i sníženým počtem výborů, ale mnohokrát z řad opozice zaznělo, že potřebovali zkrátka umístit někam své lidi. Tento protinávrh podpořilo pouze 16 zastupitelů, takže se hlasovalo pro původních 16 uvolněných, což získalo 44 hlasů, 8 bylo proti, 12 se zdrželo. Uvolněných členů bylo tedy stanoveno celkem 16, z toho uvolněných členů Rady kraje je 11 a 5 je uvolněných předsedů výborů (Výbor finanční, Výbor kontrolní, Výbor pro hospodářský a regionální rozvoj, vědu a výzkum, Výbor pro dopravu a Výbor pro životní prostředí a zemědělství).
Všichni členové zastupitelstva podpořili složení Výboru regionální rady regionu soudružnosti Střední Čechy, kde má na základě proporcionality i KSČM své zastoupení. Tím jednání v podstatě skončilo, až na tiskovou konferenci nového vedení kraje a slavnostní raut.
Z jednání jsou tři důležité závěry:
1. Zastupitelé neměli písemné podklady mimo pozvánky, tedy žádné kandidáty a personální návrhy v celku. Slyšeli všechny nominace jen ústně od předsedy mandátové a volební komise. To nevypovídá zrovna o novém větru směrem k větší informovanosti.
2. Zastupitelé schválili novou krajskou vládu, aniž by znali její programové prohlášení nebo její cíle. Programové prohlášení bylo distribuováno až na následné tiskové konferenci, do té doby ho opoziční zastupitelé neznali. Opět to nevypovídá o snaze zlepšit komunikaci všech subjektů v zastupitelstvu kraje.
3. Nové vedení kraje posílilo počet uvolněných zastupitelů na 16. Náklady na uvolněného zastupitele značně převyšují náklady na odměny členům zrušené pracovní komise nebo výboru, kde navíc členové svou práci odvádějí. To nevypovídá zrovna o snaze hledat úspory, spíše o zajištění nových pozic pro věrné.
A jeden závěr směrem k opoziční práci:
1. Je třeba při jednání zastupitelstva jednotnější postup opozice. Dnes měla ČSSD volné hlasování. Měli bychom se snažit zachovat středolevý blok. Takto jsme kupodivu hlasovali často shodně s částí TOP09, která není součástí koalice.
Závěrem přece jen pozitivní poznámka – zatím to vypadá, že slibovaná proporcionalita zastoupení všech zvolených subjektů v zastupitelstvu ve výborech a komisích bude realizována.
Zdeněk Štefek, člen OV
Prohlášení klubu zastupitelů KSČM k ustavujícímu zastupitelstvu Středočeského kraje
My, zastupitelé KSČM, zvolení do Zastupitelstva Středočeského kraje, jsme se sešli hned druhý den po krajských volbách. Ustanovili jsme klub, do vedení zvolili - Ivana Cinku, Jiřinu Fialovu, Pavla Hubeného a jako předsedu klubu Zdeňka Štefka a zahájili činnost.
Nyní, po několika týdnech vyjednávání a zamítnutí návrhů na neplatnost voleb, bylo svoláno ustavující zastupitelstvo Středočeského kraje, v rámci kterého bude pravděpodobně zvoleno nové vedení kraje složené ze zástupců ANO, STAN, ODS a části TOP09. Hejtmankou se má stát paní Jermanová Pokorná (ANO). Říkáme zcela otevřeně: navrhovaná koalice je pro nás značně nečitelná a v mnohém rozporuplná. Neznáme ze zveřejněných informací ani programové prohlášení, ani konkrétní priority nové vlády. Známe jen některé postoje zastoupených subjektů a jejich volební programy.
Byť mnohé priority jsou společné pro všechny strany v krajském zastupitelstvu, zásadně nesouhlasíme se snahami omezovat sítě dosud garantovaných poskytovaných služeb v oblasti sociální, zdravotní, dopravní, vzdělávací, kulturní. Nesouhlasíme s rušením žákovského jízdného ani se zrušením proplácení poplatků za zdravotní pohotovost. Nesouhlasíme ani s případnou další privatizací zdravotnictví nebo dopravy, ani s neuváženým a nevýhodným rozprodejem majetku kraje. Nemůžeme souhlasit ani s avizovaným „bouráním mostů“ v zahraniční politice kraje. Nechceme připustit ani zastavení pozitivních trendů zahájených v uplynulých obdobích - jen kvůli jiné „barvě“ vládnoucích stran. Klub KSČM proto tuto krajskou vládu, která je pravicovou koalicí, nemůže podpořit a také ji nepodpoří. V případě, že krajská vláda v navrhovaném složení vznikne, budeme konstruktivní, důslednou a věcnou opozicí.
Teoreticko politická konference 5. 11. 2016 na téma
„Úloha osobnosti v revolučním dění“
V 9.00 zahajoval konferenci s. Viktor Pázler a představil soudruhy Skálu, Šimůnka, Semelovou, Kohlíčka, Kazíka a Degťara, který se ujal řízení konference. Omluven byl s. Vojtěch Filip.
Referáty
Slova se ujal s. Ondřej Kazík z KSM, který v kostce zkritizoval maloburžoaznictví ve vedení mezinárodního dělnického hnutí (MDH), oportunismus a revizionismus tamtéž, i bakuninismus v 1. Internacionále a omyly Trockého. Vyzdvihl úlohu historických protifeudálních revolucí vedených Janem Žižkou. Z hlediska 20. století zkritizoval špatnou, až rozbíječskou práci spolupracovníků V. I. Lenina – Zinověva a Kameněva, i zkostnatělost Karla Kautského, který považoval VŘSR za nástup bolševické diktatury a i později odmítl antifašistický boj a snahu o vytvoření lidové fronty proti fašismu. Soudruh Kazík zdůraznil i nutnost morálního profilu osobností revolučního hnutí a podřizování osobních zájmů těchto lidí vítězství socialistické revoluce a komunismu. Tvrdě též odmítl srovnávání Hitlera a Stalina, a to zejména jejich vztahu k zotročování pracujících mas po celém světě. Správně postavil Hitlera a Stalina na protipóly historie. Vyzdvihl úlohu Ho Či Mina.
Soudružka Hana Kráčmarová popsala ve zkratce život a dílo Klementa Gottwalda. Zkritizovala odsuzování jeho osobnosti a vyzdvihla jeho autoritu v revolučním hnutí. Narodil se 23. 11. 1896 v Dědicích, učil se truhlářem ve Vídni, po 1. světové válce studoval marxismus-leninismus, spoluzakládal KSČ na Brněnsku a čtyři roky novinařil na Slovensku. V roce 1925 se na 3. sjezdu KSČ stal členem ÚV a o rok později vedoucím agitace a propagace. V té době se kolem něj formovala marxisticko-leninská frakce a opozice proti Bolen-Jílkovskému vedení strany. V roce 1929, po porážce obou zmíněných vůdců, se soudruh Klement Gottwald stal předsedou strany a zahájil nelehký proces bolševizace KSČ. Klement Gottwald byl též označen za sektáře a otroka Moskvy. Strana vedla boj za práva nezaměstnaných a vedla i spor s Kominternou ohledně revolučnosti programu KSČ. Následoval urputný boj za lidovou frontu proti nastupujícímu fašismu a ohrožení republiky. Po osvobození republiky v roce 1945 zvítězily ve znovuobnovené ČSR myšlenky Košického vládního programu. Jeho idea transparentnosti politiky a Hradeckého programu přímo vedla k volebnímu vítězství KSČ v roce 1946. Únor 1948 zdůraznil podporu politiky KSČ většinou národa a vyřešil vzniklou ústavní krizi pokojnou a demokratickou cestou. 9. sjezd KSČ v roce 1949 přijal desetibodový program výstavby socialismu, ale varoval i před nastupující studenou válkou. Klement Gottwald počal být uznáván jako bořitel starého a budovatel nového společenského řádu. V referátu byla oceněna i morálka budovatelů socialismu a odsouzeno jejich očerňování ústy antikomunistů.
Diskuse
S. Petr Šimůnek ocenil schopnosti soudruha Kazíka a historiků KSČ, i jejich knihu o spravedlivějším světě. Varoval před antikomunismem a jeho pletichami. Vyslovil se pro spolupráci s KS Řecka, Portugalska, Ruska a Slovenska.
S. Jiří Jeřábek kritizoval slepý kolektivismus v řadách MDH a podceňování úlohy osobností. Ocenil genialitu soudruha Gottwalda v únoru 1948 a Stalina v době Velké vlastenecké války. S. Milan Matouš popsal zkostnatělost Jílkovců ve vedení KSČ i marxisticko-leninský přístup soudruha 
Gottwalda k řešení problémů. Kritizoval Dolejše a Filipa za jejich netřídnost. Varoval před pokojným antistalinismem, Chruščevovou zradou i řešením dnešních problémů KSČM. S. Miloš Jakeš popsal setkání Klementa Gottwalda s ním ve Zlíně, jeho setkání s partyzány i jeho kolektivní setkání s občany v místním hotelu. Popsal, jak se soudruha Gottwalda zastal v roce 1968 v jeho rodných Dědicích proti antikomunistům. Srovnal dnešní antikomunismus se situací na Ukrajině. Vyzdvihl agitačně-propagační činnosti K. Gottwalda.
S. Jaromír Kohlíček narazil na špatné pochopení smyslu politických procesů 40. a 50. let a úlohu Klementa Gottwalda v nich. Vyzdvihl nutnost agitačně-propagační práce. Potřebujeme vůdce schopné dát jediný směr.
S. Jozef Servista – kritizoval antileninský a oportunistický kurs dnešní KSČM jako důsledek volební porážky strany, varoval před českým Majdanem a ocenil takové vůdce, jakými byla Kominterna, Fidel Castro a Kim Ir Sen. Odsoudil Gorbačova a zničení SSSR a varoval před snahami o státní převrat 17. 11. 2016 i podporu jeho aktérů ze strany ambasády USA.
S. Jiří Bulka zdůraznil potřebu konání ideologicko-politických konferencí a upevňování marxisticko-leninského přesvědčení ve výchově kádrů. Postavil se za ostravskou výzvu a obnovení marxisticko-leninského charakteru strany a vyzdvihl potřebu nových vůdců.
S. Pavel Degťar podrobně popsal úlohu Karla Marxe a Bedřicha Engelse v revolučním hnutí, ukázal Marxe jako největšího vůdce druhého tisíciletí, zdůraznil jeho učení o vzniku tříd a třídním boji a popsal jeho účast při zakládání Svazu komunistů a později 1. internacionály. Zmínil se i o Engelsově práci po Marxově smrti na dokončení Kapitálu i na komunistické ideologii. Ocenil úlohu jejich následovatelů - V. I. Lenina a J. V. Stalina.
S. František Kovanda popsal úlohu Klubu společenských věd, jeho spolupráci s mládeží, levicovými osobnostmi a teoretiky MDH. Odsoudil kampaň ohledně Jiřího Bradyho a vyzdvihl úlohu Klementa Gottwalda při agitačně-propagační práci mezi mládeží a členy ČSM. S. Lukáš Vrobel zkritizoval vývoj SSSR po nástupu Chruščeva a v důsledku kontrarevoluce v ČSSR i odsuzování Klementa Gottwalda. Vyzdvihl osobnost Julia Fučíka a jeho vztah ke Stalinovi. Kritizoval odsuzování osobností MDH. S. Šimek připomněl, že bez výchovy revolučních kádrů není možné budovat socialismus. Pozor na rutinérství a pragmatismus v KSČM. Ta se v roce 1992 zřekla svých revolučních dějin.
S. Ladislav Šafránek zkritizoval plénum ÚV KSČM za zlehčování volebních výsledků, vyzdvihl vznik ideologického oddělení KSČM a zkritizoval personální práci strany a kumulaci funkcí v jedněch rukou.
S. Milan Richter z KČP předvedl poetické vystoupení o společenských vztazích a nutnosti marxisticko-leninského přesvědčení a jeho aplikacích. Varoval před 17. listopadem a českým Majdanem. Kritizoval s. Filipa za netřídnost. S. Rudolf Košťál popsal, jak K. Gottwald oprostil KSČ od oportunismu, kritizoval 20. sjezd KSSS i umělý vznik kultu osobnosti. S. Vladimír Sedláček vzpomněl velikonoční povstání v Irsku 1916, vůdce Jamese Connelyho i jeho popravu.
S. Václav Jirásko popsal situaci KSČM v Trutnově, výměnu funkcionářských kádrů a nutnost marxisticko-leninského charakteru KSČM i jednoty proletářských stran. S. Jaroslav Puskal apeloval na nutnost odvolání Filipa, Kováčika a Dolejše a kritizoval sebestřednost Dolejše. S. Sekera ocenil přínos K. Gottwalda v životě strany, jeho boj za jednotu strany a radikalismus. S. Vladimír Holiš chválil osobnosti MDH mezi 20. až 80. lety 20. století. Zdůraznil nutnost agitace mezi dělníky. S. Marta Semelová popsala rozdíl mezi figurkami a osobnostmi na rampě dějin. Figurky chtějí český Majdan. Ocenila odkaz K. Gottwalda a odsoudila plivání na socialismus. Potřebujeme nový styl práce. S. Gerši, bezpartijní proletář, mluvil o Klementu Gottwaldovi, Juliu Fučíkovi a úloze dělnického hnutí.
S. Josef Skála ocenil vystoupení s. Kazíka, vyzdvihl nutnost lepšího programu, osobnost K. Gottwalda jako vůdce mas i jeho agitačně propagační práci mezi sociálně demokratickou masou, a význam Února.
Dan Bierónski,člen OV
Kterak jsem byl monitorován a potažmo nařčen z pokusu o rozvrat ve straně
Těsně před volbami jsme jako tzv. opozice (Dočekal, Novák a další) byli označeni s. Havlíčkem za svoloč (tj. pakáž, chátru, ksindl, verbež, původně burlaky na Volze), jak našel ve slovníku svým protestním vzhledem jakoby „bezdomovec“, toho času ředitel Ústavu pro jazyk český K. Oliva (MfD).
Většinou nás tak jako celek považuje autentická pravice a já to cítím naopak! Oni jsou prý ti „slušní“ a více vzdělaní. Obyčejný člověk (tj. chudý) pro ně dnes nemá žádnou cenu. Soudružka Věra Klontza-Jaklová píše k výsledkům krajských (senátních) voleb o nedostatku sebekritiky (sebereflexe). Současný kapitalismus ve světě hodnotí ve fázi kolapsu. Politika, která zvítězila na IX. sjezdu KSČM, podle ní stojí na buržoasních základech. Jde prý o politiku subjektivního materialismu, ač se zaklíná prospěchem neprivilegovaných (viz příloha posledního Dialogu). „Ale lidé nejsou hloupí“. Čtu a snažím se pochopit tento ultralevý tisk (termín s. Hádka). Souhlasím s kritickým názorem o brexitu na adresu europoslankyně K. Konečné, Filipovy „tajné“ favoritky na předsedkyni ÚV KSČM, jak napsal Z. Košťál. Tentýž posmrtně zpochybňuje „ikonizaci“ Miloslava Ransdorfa. Píše o „fetišizaci buržoazního pojetí pluralismu“, přiřazuje k němu „neideologickou ideologii“, málem havlovskou, zároveň nezpochybňuje filozofický a myslitelský přínos tohoto neo-marxistického autora.
Marxisticko-leninské učení nemůže být dogmatem. Rozvíjelo se vždy v konkrétních podmínkách (zlatá 60. léta). Kdyby tomu tak nebylo, klesli bychom na úroveň svaté církve. Z dodatečně zveřejněného dopisu J. Fojtíka V. Bilakovi vyplývá, že si disidenty v rámci tzv. „třetího koše“ z Helsinek nevědomky pěstovali jako své hrobaře. Věnovali jim přespříliš pozornosti (i vazební); měli je ignorovat, jejich sedánky a bytová divadla. Studentský 17. listopad byl dokonalou provokací. Jeho hlavní aktéři, (obou stran), byli mimo Prahu, a pak byli překvapeni strmým pádem událostí… O brexitu mluvili za nás v médiích emigranti A. Tomský a politolog dr. Robejšek, nyní oceněný Zemanem. A nejsou to žádní marxisté!
V Dialogu vycházejí texty o nesmiřitelnosti třídního boje, ale společnost na to dnes neslyší! Nastal čas odpolitizace všeho! „Nechuť ke shromažďování a schůzování je tak velká, že některé organizace fungují silou vůle a ve statistikách je vedeme už jen proto, abychom nemuseli přiznat, že je úbytek ještě větší, než jaký vykazujeme.“ (HaNo, Jan Rejfek: Povolební přemýšlení). Vzhledem k nám se pravici hodilo, že voliči poslední volby bezprecedentně ignorovali. Pravice našla metodu, jak nás postupně vymazat z politické soutěže: ignorovat nás a postupně vpašovat do ústavy většinový volební systém (viz poslední vzedmutí „podivína“ P. Pitharta a dalších). Fanatismus nám neprospívá, lidé jsou k němu imunní. Řeči o oportunismu a revizionismu (s. Posolda) nezabírají. Vzít si do volební komise tričko s rudými symboly (Pazdera v Brně) považuji za nemístnou a škodlivou provokaci. Měli bychom se prý „stydět a kát se“ (politolog Roman Joch), „neboť jsme v sametové revoluci nedopadli nejhůř.“ Ve společnosti, která je opět vyzývána k neklidu a neposlušnosti, není část tzv. Karlínských kluků. V souvislosti s vážnou mezinárodní situací nebyla šťastná ani petiční akce ke zrušení NATO jako hlavní téma krajských (senátních) voleb.
Lidem, širokým vrstvám, jsou lhostejné tzv. mírové mise v boji s terorismem, bojí se imigrace, podprahově vědí o militarismu Západu (USA), ale bojí se k tomu přihlásit (v naší obci tři). Nahá zadnice válečného veterána je chápána jako exces k pobavení. Slogan 30. let dvacátého století: “U Madridu se bojuje za Prahu“, lidé tak dnes necítí, zejména naši voliči, pro ně jsou vojáci-profesionálové přece jen žoldáci! A hlavně: není na obzoru systémová změna! Kapitalismus je (i u nás) na vlně prosperity. Komunismus je bytostně spjatý zejména s dělnickou třídou, ke které se dnes nikdo nehlásí. Šikovný řemeslník je OSVČ a diktuje si podmínky! Zemědělec ztratil, až na výjimky, sepětí s půdou. Vrstva, o kterou se politika komunistické strany může opřít, jsou námezdně pracující. Ani zdaleka všichni nemají čtyřicet tisíc měsíčně jako v automobilce v Mladé Boleslavi.
Země je rozestavěná, satelitní domky (většinou na hypotéku) vyrostly jako houby po dešti, silnice jsou plné automobilů, obchody jsou plné zboží. Po celý rok je k využití zahraniční dovolená (i pro seniory), zvyšují se důchody atd. Čtyřicet procent veřejnosti v duchu demokracie a svobody (lidských práv) drží tento režim a považuje se za součást elity… Je na pováženou, jak se v reakci na neblahý osud církve v minulosti šíří státní katolicismus. A právě KDU-ČSL (Bělobrádek) je z voleb na vrcholu neskrývaného blaha! V naší obci tato strana získala tradičně pouze jeden hlas. V kostele Sv. Martina se koná ročně deset mší několikrát za týden vyhlášených starostou v místním rozhlase. Celkově ale KDU neuspěla v sekularizovaném Středočeském kraji. Pokleknutí Bělobrádka a Kalouska, který úplně propadl ve volbách, na náměstí ve Staré Boleslavi, připomínalo pokorného Háchu před Hitlerem. Bývalý učitel základní školy P. Gazdík ze STAN se rázem cítil jako kandidát na prezidenta (vedle dalších)…
Když jsem s Vladimírem Duníkem mluvil o volbách po mém červencovém článku o „ne-výhře“ na sjezdu, podlehl jsem jeho medovým řečem v rámci koexistence stranických organizací a souhlasil jsem s nominací z členů jejich širšího aktivu do naší okrskové komise. Až později jsem si uvědomil, jak tento soudruh ochromil organizaci v Úvalech pro malicherné spory o Fryčera, nyní sociálního demokrata, a fanatika L. Vrobela, který přešel do pražské organizace, a patří do okruhu Dialogu; a vlastně zneutralizoval aktivitu s. Morávka, odtamtéž. Při hře na schovávanou mi Duník poslal do volební komise exponenta teoreticko-praktické konference k 95 letům KSČ Ondřeje Kazíka, znalce komunistického mládežnického hnutí, ale nikoliv z Čelákovic ale až ze Strakonic. Byl vyslán na inspekci jako agent. Seděl za stolem podoben pravému aparátčíkovi z filmů, které nás parodují. Za plentou jsem se nemohl udržet smíchy a cítil jsem se legitimizován před komisí, kde jsem byl předtím až šikanován.
KSČ naposledy představovaná zemřelým Miroslavem Štěpánem a Vasilem Mohoritou, kteří nemají čisté ruce v převratu 1989, by byla možná východiskem pro toušeňsko-čelákovickou „trojku“ (A. Novotná – Vl. Duník – M. Princová – sympatizantka), aby nedocházelo k napětí při realizaci politiky KSČM v našem okrese, i když souhlasím s MfD, že „vymanit se ze šedi, nastavit razantní rétoriku a především zlepšit komunikaci s veřejností musí komunisté, aby uspěli v příštích volbách. „Poslední postoj v médiích, viditelné odmítnutí (bojkot) jasné provokace „pravdoláskařů“ v Poslanecké sněmovně a na Staroměstském náměstí je toho nadějí!“
P. S. Ještě k vstoupení Lukáše Vrobela na teoreticko-praktické konferenci k 95 letům KSČ, Vrobela, kterého mimochodem i s. V. Exner, jak s ním občas mluvím, označuje za dogmatika. Cožpak je možné zpochybňovat tržní systém ve společnosti, že „socialismus v sovětském bloku nezkrachoval proto, že byl příliš tržní“. Při studiu dějepisu jsme nahrazení naturálního systému hospodaření ve středověku tržním systémem museli pochopit u zkoušek a seminářů. Je fakt, že v postkomunistickém Rusku se naturální systém na venkově vrací, aby lidé přežili. Cožpak za stalinské éry SSSR (kromě neoddiskutovatelného vítězství nad fašismem) neexistovaly tzv. moskevské procesy, Chruščovem nebyly odhaleny praktiky kultu osobnosti, nebyl nějaký A. Solženicyn, fenomenální kritik neblahých praktik režimu Vlad. Vysockij, což pravice soustavně zneužívá v zostřeném třídním boji (naposledy Kocáb hodil davu do plenéru číslovku 60 milionů obětí komunismu. Střízlivé odhady podle historických pramenů dokládají 3 miliony. I to je obludné.
KSČM je prý produktem kontrarevoluce listopadu 1989.
Jen s těžkým srdcem jsme před 26 lety nehlasovali pro změnu názvu – komunistická strana. KLDR prý „nejzásadněji oponuje imperialismu“, naše strana (?!) se prý „tváří jako by jí to bylo lhostejné, distancuje se od toho nebo se KLDR posmívá.“ Všichni si pamatujeme, jaký poprask způsobil ve sněmovně telegram předsedy Filipa k úmrtí Kima-otce, pamatujeme si na pozdvižení kolem výstavy (jistě na udání z vlastních řad médiím) o KLDR ve 3. patře budovy ÚV.
Vedení KLDR si neví rady s povodněmi, což vyvolává mezinárodní solidaritu. Kim Čong-il jako vůdce je, eufemisticky řečeno, nevoják. Věřím, že jsou ohroženi mezinárodním kapitálem, provokováni, ale zrovna tak vyvíjejí nesmyslně jaderné zbraně, ač mají oporu v Číně i v Rusku, a národ trpí zjevně bídou, ba hladomorem. Byl to Lenin, který zdůrazňoval taktiku bolševiků, např. s ústupky při zakončení Velké (1. světové) války, ale i např. ve vztahu k našim legionářům, o nichž dnešní „rychlokvašky“ historikové tvrdí, že mohli zardousit VŘSR. Resumé: Ani nejostřejší názory, které reprezentují pisatelé „ultra“ v Dialogu se nevyrovnají zamyšlení Ivana Breindla z Horažďovic k nedožitým osmdesátinám V. Havla „Takového prezidenta už mít nebudeme“ (v HaNo), pokud to není další pseudonym samotného Josefa Všímavého.
Václav Novák, ZO Vyšehořovice
Mezinárodní konference o bydlení českých seniorů
V úterý 1. listopadu 2016 se pod záštitou předsedy Senátu České republiky Milana Štěcha uskutečnila v reprezentativních prostorách jednacího sálu horní komory Mezinárodní konference o bydlení českých seniorů. Jednalo se v pořadí již o čtvrtou konferenci na toto velmi zajímavé téma, jejímž pořadatelem byla Rada seniorů ČR. Do posledního místečka zaplněný sál přivítal MUDr. Pavla Kalvacha CSc., který celou konferenci velice profesionálně moderoval. Poté se již slova ujala paní ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, jako předkladatelka současné podoby návrhu zákona o sociálním bydlení. Ministryně zdůraznila, že problematika dostupného bydlení je i díky divoké privatizaci bytů v řadě obcí a měst po roce 1989 velice palčivým problémem mnohých samospráv, neboť obce dnes nemají svým potřebným občanům co nabídnout. Na tržní nájemné mnozí zkrátka nedosáhnou a výstavba nových obecních bytů je zcela nedostatečná. Z tohoto důvodu také na přípravě zákona úzce spolupracují s Ministerstvem pro místní rozvoj. Ministryně Karla Šlechtová potvrdila, že hlavní příčinou deregulace (uvolnění) nájmů bylo rozprodávání obecních bytů a domů. Je nezbytné v bytové politice, zejména pak v oblasti sociálního bydlení, nastavit jasná pravidla. Ministerstvo chce rozšířit dotační programy na bydlení pro seniory ze státního fondu rozvoje bydlení. Přes určitý nesoulad a potřebu dořešení v oblastech kompetencí, pak shodně obě dámy potvrdily, že udělají všechno pro to, aby byl zákon přijat ještě v tomto volebním období.
Následovala jednotlivá vystoupení doplněná o zajímavé prezentace, kde na téma nájemní bydlení českých seniorů mimo jiné pohovořil předseda RS ČR Zdeněk Pernes, který zdůraznil, že právo na bydlení je zaručeno ústavou, ale chybí jeho zapracování do nižších právních norem. Současný nedostatek a minimální výstavba nových bytů způsobuje deformaci trhu s byty i nájemným. Statistiky uvádějí, že dnes až 24% seniorů v ČR poptává menší, a tím i levnější, nájemní byt. Náklady na bydlení totiž v průměru tvoří okolo 42% průměrného důchodu seniora. Nejhorší situace je pak v Praze a nejbližším okolí, kde je to často až 70%. Pro osaměle žijící seniory je to tedy obrovský problém.
O službách spojených s užíváním bytu a jejich dopadech na seniory velmi zajímavě a podrobně pohovořil předseda SON Milan Taraba. Shrnul jednotlivé metody a rozdíly v účtování služeb (teplo, voda, výtah apod.) a zdůraznil, že náklady na bydlení v ČR jsou druhé nejvyšší v EU hned po Dánsku.
Za zahraniční hosty vystoupila se svým příspěvkem vedoucí úřadu mezinárodní organizace sdružení nájemníků UIT Barbara Steenbergenová a o situaci v sociálním bydlení v sousedním Rakousku informovala předsedkyně MVO Vídeň Elke Hanel Torschová, která popsala fungující bytovou politiku v této metropoli. Vídeň např. nabízí svým seniorům aktivní pomoc při výměně bytu nad 65 m2 za menší s garantovanou cenou, organizuje společné bydlení seniorů či tzv. vícegenerační bydlení, které úspěšně propojuje mladou a starší generaci.
Poté se rozpoutala velice živá a bouřlivá diskuse, ve které zazněla řada připomínek, stížností ale i podnětů od přítomných seniorů, kteří mnoho z diskutovaného zažívají denně na vlastní kůži. Otevřela se také otázka finanční nedostupnosti a dalších problémů, se kterými se potýkají senioři v domech s pečovatelskou službou.
Na závěr konference poděkoval předseda RS ČR všem přítomným za účast a vyslovil přání, že snad po mnoha letech příprav se konečně blíží legislativní proces zákona o sociálním bydlení ke zdárnému konci.
Lenka Grygarová
Co se neměl český národ NIKDY dovědět
Zatím je to stále aktuální. Po nevydařené volbě prezidenta se pokorně vrátil a ztotožnil s vládou, od které se pro účel voleb tak zásadně distancoval. Prostě „Volím Karla“!!! A „Karel na Hrad“!
Týden poté, co sám K. Schwarzenberg rozvířil v TV duelu debatu o sudetských Němcích a Benešových dekretech se objevilo svědectví muže, který byl v 90. letech u šokujícího výroku knížete, kdy přímo slíbil restituci majetku zabaveného šlechtické rodině, která kolaborovala s nacisty. Schwarzenberg v duelu prohlásil, že Benešovy dekrety již 20 let neplatí a že za odsun sudetských Němců by tehdejší vláda i s prezidentem Benešem dnes stála před haagským tribunálem pro válečné zločince. Na základě těchto slov se ozval ředitel státního zámku Sychrov na Liberecku pan POLANSKÝ a řekl toto: „Rozhovor se uskutečnil na Pražském hradě v kanceláři tehdejšího prezidenta V. Havla. Kancléřem byl tehdy K. Schwarzenberg. Rozhovor se odehrál před očima ředitele zámku Sychrov. Schwarzenberg rozmlouval s Marguerittou, princeznou z Rohanu, hraběnkou Kottulinský, dcerou Alaina Rohana, který byl do roku 1945 vlastníkem zámku Sychrov.“ Několik dní po listopadu 89 telefonovala POLANSKÉMU Margueritte Rohanová-Kotulinský, že s napětím a radostí sleduje události u nás a že do konce roku 1989 určitě přijede na Sychrov. To se taky v prosinci 1989 stalo. Margueritte se chtěla setkat s V. Havlem a informovat ho o tom, že má v Americe známé, kteří jí pomohou s opravami zámku.
Schůzka byla předjednána, ale jako první proběhla schůzka s kancléřem V. Havla - K. Schwarzenbergem. Při loučení Margueritte s K. Schwarzenbergem se kněžna naléhavě dožadovala na Schwarzenbergovi, aby nezapomněl na RESTITUCE. Schwarzenbergova odpověď byla šokující.
„MARGUERITTO, BUĎTE TRPĚLIVÁ. PŘIŠLA DOBA, VE KTEROU JSME VŮBEC NEDOUFALI. UTEČE PÁR LET, LIDÉ TADY BUDOU MÍT PROBLÉM SE NAŽRAT A PAK JIM BUDE JEDNO, CO SE KOMU VRÁTÍ."
Řekl tehdy Schwarzenberg.
Vážený pan velvyslanec USA v ČR pan Andrew H. Shapiro
Vážený pane velvyslanče (otevřený dopis),
rozhodl jsem se napsat Vám pár řádků, postřehů k Vašemu působení v naší republice, z pohledu prostého, snad ještě duševně normálního, obyčejného občana. Úplně mne fascinují Vaše osobní vystoupení na veřejnosti, v médiích, tisku apod., včetně Vašich mistrných apelů na našeho prezidenta Miloše Zemana. Nejvíce mě zaujalo Vaše vystoupení proti korupci v naší ČR. Úplně a zcela jste mě tímto dojal a po pravdě donutil téměř k slzám. Ale nikoliv k slzám štěstí, nýbrž vzteku. Vážený a milý pane ambasadore, sledujete Vy vůbec poslední dobou dění ve Vaší rodné zemi, USA? Nejspíše asi ne, tak jen malé připomenutí. Není to právě Vaše krásná, rodná země, kde se nyní v ulicích měst vede téměř pouliční válka s rasovým podtextem, kde bílí policisté bezdůvodně a chladnokrevně zavraždili množství občanů černé pleti? A že se u Vás stává normou zákaz nočního vycházení v těchto městech? Není pravdou, že se ve Vaší zemi po sobě střílí i za bílého dne? Rabují se obchody, zapalují se domy a auta? A co pane ambasadore Vaše armáda? Není to náhodou právě armáda USA, Vaší rodné země, která působí všude ve světě jen zmatek, chaos a neskutečné krveprolití? Nestojí snad Vaše armáda za umíráním statisíců, milionů nevinných lidí ve světě s ubohými frázemi o válkách v zájmu míru a humanity?
Závěrem mám pro Vás, pane ambasadore lehkou hádanku. Armáda, kterého státu rozpoutala teror v Iráku, Sýrii, Afghánistánu, zemích severní Afriky? Která vláda usiluje o zničení Evropy migrační vlnou? Vláda, které země štve neustále proti Rusku a přímo nebo nepřímo podporuje terorismus ve světě, proti kterému vede následně krvavé a dlouhé války?
Vážený pane ambasadore, moc a moc se těším na Vaše odpovědi.
S úctou a pozdravem, Petr Macháček
Lipová 857
Čelákovice
P. S. A nejsou toto dostatečné a nezvratné důkazy o rozsáhlé a zničující korupci?
Konference k regionálním dějinám Čelákovice 28. - 30. 10. 2016
Ve dnech 28. - 30. 10. se konala v Čelákovicích v bývalé politické škole pod záštitou Úřadu Středočeského kraje II. celostátní konference k regionálním dějinám. Zúčastnilo se 83 delegátů a 10 hostů. Ze známých osobností jsem zaregistrovala ss. Semelovou, Skálu, Kráčmarovou, Vacka, Štefka, Kazíka, Klimšu, Richtera, Štofanovou, Klána, Exnera, Grospičovy, Šimůnka, Šlahůnkovou, Vrobela, Švarce, Vlčkovou a mnoho dalších. Všichni také vystoupili se zajímavými příspěvky k jednání konference. Za náš okres se účastnilo asi 10 lidí.
Hlavní jednací dny probíhaly v sobotu a v neděli. Konferenci zahájil Mgr. Jiří Boháček, Ph.D., předseda výboru Klubu společenských věd, který označil historii za učitelku života. Zachraňujeme věci, které by skončily v propadlišti dějin. Jménem KSČM Čelákovice za nemocného s. Duníka vystoupila s. H. Volfová. Podala několik informací o Čelákovicích a vyzvala k procházce stezkou kolem Labe. Jménem ÚV KSČM pozdravil konferenci s. Skála, vyzdvihl záslužnou práci Klubu společenských věd za zachování pravdy pro mladé o dějinách KSČ, KSČM, VŘSR, vzniku ČSR, falšování dějin (především po r. 89). Ocenil práci Fr. Kovandy při uchování dokumentace a vedení evidence.
V sobotu dopoledne byly předneseny čtyři přednášky s koreferáty. 1. RSDr Fr. Kovanda, předseda Sekce regionálních dějin KSV: Úloha regionálních dějin v současné historické epoše; koreferát: Doc. PhDr. H. Kráčmarová CSc; 2. Ing. Zdeněk Štefek, radní Středočeského kraje: Kronikářství - základní pramen pro zpracování regionálních dějin; koreferát: Mgr. František Žán, Rožmitál pod Třemšínem; 3. Ladislava Šimková, pracovnice ÚV KSČM: Vliv regionálních dějin na výchovu mladé generace; koreferát: Miroslav Maršálek, Jince; 4. Bc. Jan Klán, poslanec Parlamentu ČR: Regionální muzea - obraz regionálních dějin; koreferát: Ing. Josef Šefránek. Dodatečně pozdravil konferenci s. Grospič.
Zde je třeba připomenout, že celá konference byla perfektně organizovaná. Účastníci z blízkého okolí dojížděli, ostatní byli ubytováni přímo v Manažerském centru nebo nedaleko, ale všichni jsme měli zajištěné snídaně (bohatý švédský stůl), chutné obědy a večeře a o přestávkách kávu, čaj, minerálku a dostatečné množství pečiva (koláče, buchty, závin apod.) V jednacím sále a okolních prostorách byly instalovány panely se zajímavými dokumenty z historie, některé zapůjčené z muzea, od soukromníků a také různé knihy (buď na prodej, jiné zdarma). Jediný nedostatek vidím v tom, že pro řečníky nebyl zajištěn mikrofon. Se s. Princovou jsme seděly v první řadě, ale ti, kdo byli vzadu, určitě dobře neslyšeli.
Po obědě se účastníci rozdělili do tří sekcí podle zájmu. A) Regionální dějiny pod vedením s. F. Kovandy, b) Jak s mládeží, pod vedením Ing. Lubomíra Vacka, c) Zlikvidované podniky a závody, pod vedením RNDr. Jana Mráze. Zůstala jsem v první sekci, kde probíhala bohatá diskuse, ale podobně tomu bylo, podle informací ostatních, i jinde.
Pro nedostatek místa se nebudu rozepisovat o obsahu přednášek a diskusí. Všechny budou uveřejněny ve sborníku, který by měl vyjít po Novém roce. Bude obsahovat dalších 31 příspěvků, které zaslali na konferenci ti, kdo se nemohli ze zdravotních či pracovních důvodů zúčastnit. Večer jsme se na pozvání MO KSČM Čelákovice a OR KČP Praha-východ zúčastnili hudebního večera "Putující písničky". Mgr. Jiří Klapka, předseda České asociace rusistů, nás slovem a zpěvem za doprovodu kytary seznámil s podivuhodnými cestami českých písniček a muzikantů v Rusku a jinde a slavným kapelníkem Eduardem Nápravníkem. Druhý den po snídani pokračovaly panelové diskuse. Po přestávce jsme se opět sešli v hlavním sále, kde vedoucí sekcí zhodnotili průběh svých panelových diskusí. Byla schválena Výzva k občanům České republiky a Výzva k mládeži České republiky. Na závěr zhodnotil konferenci s. Kovanda. Splnila svůj účel, zaznělo asi 75 - 80 příspěvků. Po prostudování dokumentace je třeba doplnit katalog. Čekají nás další náročné úkoly. Byla uzavřena řada dohod (ZO Čelákovice, KČP, LKŽ), byli zde významní funkcionáři, poslanci. Poděkoval všem, kdo se zasloužili o zdárný průběh konference. (Obě výzvy vyšly v HaNo, ale nevím, zda se jimi zabývaly i jiné deníky či televize, v pondělí 31.10. vyšel i obsáhlý článek M. Hoření).
Alena Novotná, členka OV
Několik poznámek k volbám
Letošní krajské a senátní volby nedopadly pro naši stranu zdaleka tak, jak jsme si všichni představovali. Padesátiprocentní propad v krajských a opět nulový výsledek v senátních volbách někteří neúspěšní kandidáti, ale i řada funkcionářů se slabší nervovou soustavou, neunesli a někteří z nich se snaží rozpoutat „hon na čarodějnice“. Jak se dalo předpokládat, i na sobotním zasedání ÚV KSČM padala silná slova a dokonce představitel Městského výboru KSČM v Ostravě Martin Juroška, jinak také na VIII. sjezdu strany neúspěšný kandidát na předsedu ÚV KSČM, tlumočil požadavek tohoto orgánu na rezignaci či odvolání předsedy ÚV s. Filipa a místopředsedy s. Dolejše. Je to ubohé, jak městská organizace strany jednoho ze dvou nejúspěšnějších krajů ve volbách před čtyřmi roky reaguje na nynější propad, když není schopna sebereflexe a vinu svádí na druhé.
Jak jinak vyznívá vyjádření europoslance Jiřího Maštálky, které zaslal jako diskusní příspěvek sobotnímu jednání ÚV k volbám. V něm mimo jiné uvádí: „Jen nebrečet nad rozlitým mlékem… Není třeba hledat viníka volební prohry, je nutné se poučit. Nejde o likvidaci „viníků“ či zbavování se odpovědnosti a nalezení obětních beránků – jde o každodenní život a budoucnost strany“.
Je jednoduché označit jednoho či dva viníky neúspěchu, „setnout jim hlavy“, všechny volební neúspěchy na ně svést s falešným vědomím, že my ostatní zůstáváme bez viny, čistí jako lilie. Namísto toho, aby každý funkcionář i orgán, počínaje ÚV, přes kraje a konče okresy, sám zhodnotil svůj podíl na volbách, co pro jejich úspěch udělal, případně jakých chyb či omylů se dopustil, a pak teprve kritizoval ty ostatní. Vina našeho neúspěchu není v jednotlivcích či dokonce v jednom člověku, ale v nás všech, i když pochopitelně diferencovaně.
Přitom nejde vůbec o počet akcí, výlepů či roznosů, ale především o jejich účinnost. Máme stále tendenci hovořit o tom, co vše jsme udělali, ale už vůbec nás nezajímá výsledek, co to přineslo. Například několik nadšenců v našem okrese se nadchlo petičními stánky. Přitom jaká je účinnost jejich využití pro propagaci politiky strany? Zorganizovali jsme jich nespočet. Ale kdo z nás ví, kolik jich bylo úspěšných? V kolika případech bylo dosaženo potřebného počtu podpisů, aby bylo možné je předat petičnímu výboru Poslanecké sněmovny a byly projednány? Rovněž více než problematické bylo těsně před volbami zvolené téma “Vystoupení ČR z NATO“ (!). Vždyť naprosté většině občanů je nějaké NATO „šumafuk“, nezajímá je, protože mají zcela jiné starosti a v běžném životě je nijak neovlivňuje. A v této souvislosti se ptám, když už jsou ty petiční stánky v oblasti propagandy tak účinné, proč to ještě jiné politické strany neokopírovaly, když tak činí v řadě jiných věcí?
Stejně tak nás pramálo zajímá účinnost agitace a propagace formou výlepu plakátů, roznosu letáků a zejména rozdávání drobných dárků, jako jsou tužky, kalendáříky, balónky, klíčenky apod. Opravdu věříme tomu, že když na ulici dáme dítěti kolem procházejícímu s maminkou balónek, v tom okamžiku získávám její přízeň a v ní potencionálního voliče? K tomu mám již dlouho dobu otázku, kterou jsem několikrát vyjádřil i písemně, jestli máme ještě ve straně nějaké psychology, kteří by se k tomuto tématu, a současně i k řadě dalších problémů, odborně vyjádřili.
K výsledkům krajských voleb se určitě ještě několikrát vrátíme, zejména proto, že ve Středočeském kraji jsme po minulých volbách měli velmi dobrou pozici, o kterou jsme přišli. Měli bychom si však už nyní jednu věc ujasnit, protože je to aktuální i před sněmovními volbami v příštím roce, tj. jakým způsobem sestavovat kandidátky. Pokud jde o ty krajské, k současnému způsobu jsou sice výhrady, ale ještě nikdo nepřišel s návrhem, jak to dělat lépe.
Jak zjistit, že třeba kandidát na třicátém místě je kvalifikovanější pro funkci krajského zastupitele, než třeba ten na patnáctém místě, když delegáti krajské konference schvalující kandidátku naprostou většinu kandidátů vůbec neznají a prakticky o nich nic neví.
Za naprostou, slušně řečeno nedomyšlenost, považuji v našem Zpravodaji i na některých propagačních tiskovinách uvedenou výzvu dávat preferenční hlasy kandidátům našeho okresu. Ptám se proč? Čím převyšují ty, kteří jsou na přednějších místech krajské kandidátky? Měli jsme dokonce dávat přednostní hlasy našemu kandidátovi na samém konci kandidátky. Pochopitelně vzniká otázka, proč tam je, když je tak kvalifikovaný, že bychom ho měli preferovat? A ví vůbec autor či autoři této výzvy, kolik procent hlasů z celkového počtu hlasů naší straně v kraji by tito preferovaní kandidáti potřebovali k postupu na volitelné místo? Tento nezdůvodnitelný patriotismus mi trochu připomíná chování obecních strejců z Horní Dolní. Proto mě potěšilo, že i předseda Středočeské krajské rady KSČM s. Grospič odsoudil preferování kandidátů do krajského zastupitelstva svým okresem. Jen nevím, jestli se to týkalo jen našeho či i jiných okresů.
To, s čím se stále nemohu smířit, je trvalý neúspěch KSČM ve volbách do Senátu PČR. Od jeho ustavení jsme jen v počátcích měli čtyři a později tři senátory, do roku 2014 dva a od té doby jednoho končícího v roce 2018. V celkově jedenácti senátních volbách byli za KSČM zvoleni 2 krát dva naši kandidáti, 3 krát jeden a 6 krát žádný. Naposledy jsme uspěli v roce 2012. Pro zatím třetí nejsilnější politickou stranu ve sněmovně to není dobrá vizitka.
Dejme tomu, že Senát PČR považujeme za zbytečný. Jenže zatím existuje a prosazování jeho zrušení v situaci našeho neúspěchu v senátních volbách je výslovně kontraproduktivní.
Nechápu ale, že neúspěchy v senátních volbách jsou trvale přehlíženy a nikoho nevzrušují. Neustále navrhujeme kandidáty, o kterých dopředu víme, že nemohou uspět, a přesto vynakládáme zbytečně energii i finanční prostředky na jejich předem prohranou volbu. To se týká i našeho okresu. A tak se ptám, postupovali bychom stejně, kdyby šlo o nás a o naše peníze?
I výsledek těchto senátních voleb je pro nás tristní. Z našich 27 kandidátů postoupil do druhého kola voleb na druhém místě jediný, Ladislav Sekanina ve volebním obvodě Bruntál. Dalo se předpokládat, že proti svému protikandidátovi, lékaři, řediteli nemocnice, nebude mít ve druhém kole šanci. Jinak celkový výsledek, obsazení jednoho 3. místa, osmi 4. míst, osmi 5. míst, pěti 6. míst a po dvou 7. a 8. místech, je bezesporu ostudná prohra.
Před dvěma roky jsem udělal rozbor výsledků předchozích čtyř senátních voleb a zjistil jsem, že výraznější úspěch v senátních volbách zaznamenávají určité profesní skupiny. Tehdy to byli senátoři, poslanci a lékaři. V senátních volbách se nevolí politické strany, volí se osobnosti, i když z části s přihlédnutím k jejich politické orientaci. Naprostá většina voličů kandidáty nezná, nikdy je neviděla, nic o nich neví. Proto vychází z toho, co je v jejich osobních údajích zpravidla zaujme a to je jejich zaměstnání, povolání či funkce. Voliči se tedy rozhodují na základě společenské prestiže profesního zaměření kandidáta. Nejinak tomu bylo i v letošních senátních volbách.
V prvním kole postoupili kandidáti s profesí:
1. starosta 13 5. profesor 3
zbývající po jednom: důchodce, učitelka,
2. senátor 9 6. zastupitel 2 asistentka, podnikatel
3. ředitel 8 7. advokát 2 automechanik, SVČ
4. lékař 7
Z 54 kandidátů zvolených v prvním kole byli z 69 % starostové, senátoři, ředitelé a lékaři.
Ve druhém kole byli senátory zvolení kandidáti s profesí:
1. starosta 7 5. zastupitel 2
2. senátor 6 6. producent 1
3. lékař 5 7. zmocněnec 1
4. ředitel 5
Z 27 zvolených senátorů jsou z 85 % starostové, senátoři, lékaři a ředitelé.
Z tohoto hlediska musíme konstatovat, že naprostá většina profesí kandidátů KSČM není pro voliče z hlediska společenské prestiže přitažlivá. Co naplat, že naši kandidáti jsou bezesporu čestní, vzdělaní a pracovití lidé, když rozhodování voličů, jak jsem uvedl, vychází jiných hodnot. Nebudu hodnotit předpokládanou společenskou prestiž jejich profesí. Udělal jsem to minule a bez zlého úmyslu jsem uvedl jako negativní příklad kandidáta profese horník. Zle jsem pochodil, přestože si práce horníků vážím.
Chtěl bych jen, abychom se nad touto úvahou o předpokládaném rozhodujícím vlivu profese kandidátů z hlediska společenské prestiže, zamysleli. Rozhodně bychom se neměli spokojit s našimi, již delší dobu trvajícími, katastrofálními výsledky v senátních volbách. Zvažme, jestliže nemáme vhodné kandidáty, zda je účelné, za každou cenu, v senátních volbách kandidovat, tedy tam, kde není alespoň minimální předpoklad úspěchu.
Tolik k uplynulým krajským a senátním volbám. Měli bychom všichni „vychladnout“, v klidu zhodnotit příčiny neúspěchu a vyvodit cesty k nápravě před bezesporu významnými volbami do Poslanecké sněmovny PČR v příštím roce. Žádné vzájemné obviňování a vnitřní rozepře nám neprospějí, jen nás zbytečně oslabují.
Jaromír Dočekal, předseda ORoK
Na úvod mého příspěvku bych prosil připojit následující text.
Tento článek jsem napsal v roce 2008 a náhodně jsem na něj narazil nyní při kontrole písemností. Po jeho přečtení jsem se rozhodl, že by bylo škoda neseznámit s jeho obsahem širší okruh našich členů a sympatizantů. Jeho pravdivost a aktuálnost posuďte sami:
Všem, všem, všem! „Papír snese všechno, aneb jak to vidím já.“
K napsání této výzvy mne inspirovaly události posledních měsíců, ale především diskusní vystoupení Marty Semelové na VII. sjezdu a materiál „Informace pro potřeby OV KSČM – červenec 2008“, který zpracovalo oddělení ÚV KSČM pro mediální politiku a přípravu voleb.
Dovolím si odcitovat několik návrhů, výzev....ze zmíněných materiálů.„ Zabývejme se problémy, které lidi opravdu trápí. Strana nemůže být komunistickou pouze svým názvem, ale především komunistickým programem. Vystupováním, tím, že je mezi lidmi na demonstracích, mezi stávkujícími, propouštěnými.“ „Lidé, kteří se rozhodli vyjít do ulic, jsou našimi potenciálními spojenci, organizujme tyto a podporujme akce jiných subjektů.“„ To k čemu došlo v souvislosti s KSM, je alarmující. KSM si za svoje aktivity, zásadovost a odvahu zaslouží naše poděkování a ocenění.“ ( Marta Semelová )
„Výstražná stávka odborářů“ se stala přes obvyklou manipulaci ve sdělovacích prostředcích i přes řadu diskriminujících zásahů některých ved. pracovníků firem… největší manifestací solidarity pracujících a hmatatelným signálem, že lidem není lhostejné, jak se vláda snaží oslabit jejich sociální postavení a odmítá demokratický dialog. „KSČM plně tuto radikální formu protestu podporuje a zdůrazňuje nezbytnost jednotného zapojení nejen svých členů a sympatizantů, ale celé veřejnosti.“(materiál ÚV) Slova, nic, než slova! I když myšlenky nemají chybu. V jejich výčtu bych mohl ještě dále pokračovat, ale to není hlavním záměrem mé výzvy. Tou chci upozornit na smutnou skutečnost, že stále častěji cítím, že zdaleka ne vše, je v naší straně takové, jak by si to většina z nás představovala a přála. Jak můžeme posilovat své pozice, získávat nové i mladé členy, když kážeme vodu a pijeme víno, nebo chcete -li, něco jiného píšeme a říkáme a opak činíme!
Jsem téměř pravidelným účastníkem akcí pořádaných jak KSČM, tak doposud i KSM, ale i odborovými organizacemi a hnutím NE ZÁKLADNÁM, především v Praze a středních Čechách. Ač mimopražský, pokud mi to situace jen trochu dovolí, na tyto akce si najdu čas. Většina se jich totiž koná po pracovní době nebo o víkendech a tak se domnívám, že účast na nich je téměř výhradně otázkou zájmu o věc. A v tomto případě o věc velmi důležitou, týkající se převážné většiny všech občanů.
Z vlastních poznatků z těchto akcí vím zcela jistě, že akce pořádané samotnou KSČM zdaleka nepřitahují občany tolik, jako shromáždění ostatních aktivit. O to více je třeba tyto akce maximálně podporovat, vždyť nám přece jde všem o společnou věc, o stejné zájmy, i když se v některých bodech, či prohlášeních zcela neshodujeme s jejich organizátory. Dovolím si tvrdit, že znám podle vidění poměrně dost našich poslanců, vedoucích představitelů strany, případně členů ÚV i pražských funkcionářů, a tak mohu objektivně hodnotit jejich účast na těchto akcích. Zatím, co soudružka Marta Semelová na každé demonstraci stojí neohroženě jako správný velitel v čele svého pomyslného vojska (stávajícího se většinou z našeho dorostu), ostatní čelné funkcionáře, poslance, lze vidět velmi zřídka. Až na výjimky, soudruhy V. Exnera, J. Fialovou, S. Grospiče, K. Konečnou, F. Beneše, (nerad bych některému opomenutému ublížil). Každý sám ví nejlépe, jak hluboce se jej toto mé soudružské upozornění týká. Vím, že můžete namítnout, že samotná účast ještě není všechno, ale vysvětlujte to občanům. Těm řadovým občanům, kteří prostřednictvím těchto akcí očekávají pomoc od nás, naši aktivitu, angažovanost…,a kteří na to mají evidentně jiný názor. Ono optické zviditelnění se v davu manifestantů hraje velmi důležitou roli. Zcela jinak totiž posuzuje náhodný občan malý ostrůvek našich s hesly nebo transparenty, než záplavu stovek, raději tisíců, žlutých triček, které jsou nejen, dle mého názoru, velmi zdařilé, ale také těžce přehlédnutelné. A tak si po každé skončené akci pokládám stále stejnou otázku. Kde jsou naši představitelé, kolik členů čítají pražské ZO, kde se schovávají, čeho se bojí?
Až na všech demonstracích bude nejméně polovina našich, která o sobě dá patřičným způsobem vědět, teprve potom budeme moci uvažovat o posílení vlivu ve společnosti, získání dalších sympatizujících, popřípadě i posílení členské základny.
Ale i být vidět zdaleka ještě neznamená úspěch. Ono nás také musí být patřičně slyšet. A zde máme, dle mého názoru, též značné rezervy. Zejména na našich akcích a akcích mladých. Ti nám mohou být velkým vzorem. V mnohém se od nich můžeme učit. Táhnou povětšinou tu pomyslnou káru za nás. Jsme jejich velkými dlužníky. Proto je i naší povinností je v jejich aktivitách maximálně podporovat, nejen účastí na akcích, ale zejména finančně a materiálově (kvalitní zvuková aparatura, megafony…). Závěrem si dovolím vyslovit, dle mého názoru, zcela reálné přání. Nacházíme se na prahu volební kampaně. Je relativně čas ještě mnohé zachránit. Chce to jen důslednost, vůli chtít a občas si i odepřít trochu pohodlí, část osobního volna a věnovat je ve prospěch nás všech. Využijme prosím každé, i nepatrné příležitosti k dosažení co nejlepších výsledků ve volbách. Vystavme společnými silami stopku nečitelné vládě, partě všehoschopných. Byl bych velmi potěšen, kdyby mé řádky padly na úrodnou půdu, našly odezvu u většiny slušných a poctivých lidí a neskončily jen někde ve sběru. Děkuji Vám za pochopení
Čest práci, společně za lepší budoucnost nás všech.
Vladimír Duník, člen VV
Vtip
Dnes ráno jsem seděl na lavičce vedle bezdomovce Zeptal jsem se ho, proč tahle skončil? “Do minulého týdne jsem měl všechno!!!. Měl jsem střechu nad hlavou, kuchaře, moje šaty byly prané a žehlené, měl jsem TV, internet, chodil jsem do posilovny, bazénu, do školy, pokud jsem chtěl….,“. Zeptal jsem se ho: „Co se stalo? Drogy? Alkohol? Rozvod?“ „O ne, nic takového, řekl….“, „pustili mě z vězení!“
Blahopřejeme
V posledních dnech se dožili významných životních výročí tyto soudružky a soudruzi:
Milada Koubová z Klecan - 80 let
Václav Novák z Vyšehořovic – 70 let
Josef Matal z Brandýsa n/L – 55 let
Za OV KSČM Praha - východ, Milan Havlíček, předseda
Příští porada předsedů a funkcionářů se koná 4. 1. 2017 s programem
a) členské schůze ZO
b) nominační konference 28. 1. 2017
OV KSČM Praha-východ přeje svým členům a příznivcům vše nejlepší do nového roku 2017.