Mauthausen, Terezín, Osvětim, Buchenwald, Sachsenhausen a další, kolikrát člověk slyšel názvy těchto koncentračních táborů a o kolika dalších ani po 78 letech nemá potuchy. Jihočeský krajský výbor KSČM společně Krajským výborem KSČM Praha uskutečnil vzpomínkovou akci k uctění památky zahynulých vězňů v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Mauthausen vznikl 8. srpna 1938 a fungoval skoro sedm let, během nichž táborem prošlo přes 335 000 vězňů 26 národností a více než třetina z nich tam našla smrt. Byl táborem likvidačním, vyhlazovacím, kde panovaly ty nejtvrdší podmínky, byli sem posíláni lidé s nálepkou „návrat nežádoucí“.
Právě tito lidé byli posíláni do kamenolomu, odkud se už nikdy neměli dostat ven. Nosili šutry vážící 30-70 kg po 186 strmých nepravidelných schodech spoustu hodin denně jen s kratičkou přestávkou na směšnou porci polévky k obědu. Holá záda od drsného či ostrého povrchu kamenů měli rozdrápaná do krve. Další rány jim způsobovali dozorci bičováním, čímž je popoháněli. Nikdo tam dlouho nevydržel. Vězni umírali vysílením, kdo upadl, byl zastřelen, kdo upadl, způsobil dominový efekt… Když se nacisti nudili, sebrali hrstku vězňů a nutili je skočit z nejvyššího místa lomu dolů do jezírka. Posměšně tomu říkali „parašutistické seskoky“. I to byla jistá smrt.
Jídla bylo směšně málo, vězňové mimo jiné umírali hlady, zvláště v zimě, kdy byl jídla nedostatek. Denní režim byl stejný – ve 4:45 budíček, 5:15-6:00 apel (počítání vězňů), 6:00-12:00 práce, hodina na oběd (+ přesun do tábora, apel, přesun zpět na pracoviště), 13:00-19:00 práce.
V plynových komorách byli vězni likvidováni ve velkém Zyklonem B a poté spáleni v pecích. Navíc tu ale byla pojízdná plynová komora vytvořená z nákladního auta – výfukové plyny byly pouštěny do nákladního prostoru s vězni. Ti ze začátku neměli ponětí, že je nečeká jen převoz jinam, ale smrt.
I Mauthausen měl svého „doktora“. Stejně jako Mengele dělal pokusy na lidech v Osvětimi, Arbitr Helm je dělal v Mauthausenu. Tento zvrácený člověk zkoušel, kolik je člověk schopen vydržet bolesti. Uřezával vězňům končetiny bez umrtvení, prováděl operace bez narkózy, injekcemi do srdce vstřikoval benzín, jedy, vodu a vzduch. Části těl zavražděných používal jako dekorace, jednu lebku jako těžítko a veliteli tábora vyrobil stínítko na lampu z lidské kůže. Každému „pacientovi“ vedl záznamy, takže většina jeho zločinů je známá. Mimo to existuje řada svědectví od vězňů.
Kromě plynových komor vraždili nacisté i hromadnými popravami zastřelením. Oběšení se praktikovalo hlavně jako trest při pokus o útěk nebo i chycení při krádeži jídla. Vězeň si sám musel nasadit oprátku a skopnout si pod sebou židli. Dozorci se vyžívali v posílání vězňů do ostnatých drátů nabitých elektřinou. Mnohdy je také nutili přinést něco, co bylo v „nebezpečné“ zóně – tedy v místě, kde byli ihned zastřeleni. Člověk neměl na výběr. Když neposlechl, dostal kulku taky. K další sadistickým praktikám patří mučení ledovou sprchou, odhaduje se, že na podchlazení umřelo cca 3000 lidí. Některé nechali vykrvácet, aby krev mohli odeslat vojákům na frontu.
Uvádí se, že z tehdejšího Československa zemřelo nebo bylo popraveno v Mauthausenu 4473 lidí. Heydrich nařídil posílat sem všechny Čechy, kteří se podíleli na odboji. Patří mezi ně i 293 lidí, kteří pomáhali Gabčíkovi a Kubišovi skrývat se po atentátu na Heydricha. Část byla popravena 24. října 1942 a část 26. ledna 1943. Dále mnoho významných českých odbojových pracovníků, umělců a vědců a významných pedagogů, především z brněnské univerzity.
Vězeň zde byl pouze číslo. Kdykoliv mohl být zastřelen, třeba jen proto, aby si esesák vyzkoušel právě vyčištěnou zbraň. Když nebyla práce, tak lidi nahnali na apelplac a nechali je tam třeba patnáct hodin stát v mrazu. Když je pak hnali zpět do baráků, celá třetina to nepřežila,
Nadměrnou dřinu při denní stravě šesti až sedmi deka chleba, pěti gramech margarínu a litru polévky, která byla vývarem z bramborových slupek, nešlo přežít dlouho.
Hrůzy fašismu a 2. světové války nesmí být zapomenuty!
Fotogalerie
