Komentáře

Chybí lékaři, chybí učitelé, chybí…chybí… Ne všude někdo chybí, ale v malých obcích a v různých částech naší vlasti ano. Co s tím budete dělat? S podobnými dotazy se setkávám dnes a denně.

Česká republika má konečně vládu s důvěrou. Za jakou cenu? To se ptá mnoho lidí.  Sněmovní jednání  před hlasováním o důvěře vládě byla jedna velká tragikomedie.

V posledních dvou desetiletí nového tisíciletí markantním způsobem narostl počet neziskových organizací. Někdy se jedná o prospěšné organizace, které například pomáhají při živelních pohromách nebo třeba seniorům.

Na setkání lídrů českého stavebnictví 2018 jsem si vyslechl projev nově jmenovaného premiéra Andreje Babiše, který se nesl v duchu: chceme, chceme, chceme…máme jasné představy …všechno. Chybějí pracovníci?

Od 1. ledna vstoupí na Ukrajině v platnost zákon »O transplantaci lidských anatomických tkání«. Na první pohled jen dohání to, co v legislativě řady zemí figuruje už dávno.

Se stále větším znepokojením sleduji vývoj v Evropě. Pro mě tradiční hodnoty jako je vlastenectví, národní hrdost, ale třeba i rodina, přátelství, schopnost komunikovat a naslouchat se vytrácejí. Jsou nahrazovány něčím sebedestrukčním.

Neomezená důvěra je občas na škodu. Je to na pováženou, co se vše se může objevit v éteru. Jenže ne vše je pravda. Jsme často náchylní věřit informacím, které jsou zcela nepodložené. Dá se takovými sděleními zcela zničit i obraz člověka.

Od řečí je k činům mnohdy daleko a stejně daleko může být od schváleného úkolu k realizaci. A to i v oblasti kultury. Ještě si pamatuji, jak se kriticky projednávalo naplňování Státní kulturní politiky pro léta 2009 – 2013.

Česká republika je v mnoha mezinárodních organizacích. Ročně za tato členství platí miliardy korun. Otázkou je, zda přinášejí všechny tyto organizace ČR užitek, nebo zda jde o pouhé černé díry, ve kterých se ztrácí naše peníze z veřejných rozpočtů.

Ústava České republiky ve svém 2. odstavci předpokládá vznik ústavního zákona o referendu. Přes více než deset pokusů se nepodařilo ústavní zákon o referendu v parlamentu ČR přijmout.

Tento komentář jsem si nemohl odpustit. Ostatně mě o něj žádají desítky, nebojím se říci dokonce stovky voličů a sympatizantů KSČM, kteří mi poslední dny píší a ptají se mě, jak to vlastně bude s oním „partnerstvím“ hnutí ANO a KSČM.

Většinou se nezabývám v praktické politice a ani vlastně nemohu, historickými událostmi, nemám na to čas. Udělám ale pro jednou změnu a to zcela záměrně. Tento týden je plný kulatých výročí a jednoho půlkulatého.